2 As 48/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 93/2019- 93 - text 21 8 A 93/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně proti žalovanému Mgr. B. V. P., Ph.D. zastoupená Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě ze dne 15. 2. 2019 na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícím v nečinnosti při zpracování a vydání řádného a úplného Programu zlepšování kvality ovzduší takto: I. Žalovanému se přikazuje, aby aktualizoval program zlepšování kvality ovzduší podle § 9 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, pro aglomeraci Brno – CZ06A a zahájil proces posuzování vlivů podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, a o změně některých souvisejících zákonů, k tomuto aktualizovanému programu zlepšování kvality ovzduší pro aglomeraci Brno – CZ06A, a to do 6 týdnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen schválit aktualizovaný program zlepšování kvality ovzduší pro aglomeraci Brno – CZ06A a vyhlásit ho ve Věstníku Ministerstva životního prostředí v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a to do 30 dnů od vydání stanoviska SEA, popř. od vydání negativního závěru zjišťovacího řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 15.600,-Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 8. 2019 upravenou podáním ze dne 9. 12. 2019 domáhala ochrany proti nezákonnému zásahu spočívajícímu v nečinnosti žalovaného, který spatřovala v tom, že nebyl dopracován Program zlepšování kvality ovzduší pro aglomeraci Brno - CZ06A ze dne 27. května 2016, který byl částečně zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2018, č. j. 9 As 17/2017 – 98. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že se domáhá ochrany proti nezákonnému zásahu, spočívajícímu v nezákonné nečinnosti žalovaného při zpracování a vydání řádného a úplného Programu zlepšování kvality ovzduší podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“) a podle čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu, publikované v Úředním věstníku Evropské unie L 152/1 (dále též „směrnice“). 3. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný jako správní orgán vydal opatření obecné povahy nazvané „Program zlepšování kvality ovzduší pro aglomeraci Brno - CZ06A“ ze dne 27. 5. 2016, č. j. 30708/ENV/16 (dále jen „Program“). Vydaný Program však byl pro závažné rozpory s požadavky právních předpisů částečně zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2018, č. j. 9 As 17/2017-98 (dále jen „rozsudek NSS“), a to ve výrocích I., III. a IV. Programu. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) dal v předmětném rozsudku jednoznačně najevo, že „Program“ pro aglomeraci Brno je v rozporu s požadavky zákona o ochraně ovzduší a v rozporu se směrnicí, protože neobsahuje: 1) přezkoumatelné vypořádání požadavků stanoviska SEA ze dne 27. 4. 2016, č. j. 878/ENV/16 (dále „stanovisko SEA“), 2) vyčíslení očekávaného přínosu jednotlivých opatření ke zlepšení kvality ovzduší za účelem jejich vzájemného porovnání z hlediska účinnosti a 3) časový plán provádění jednotlivých opatření tak, aby bylo možné průběžně kontrolovat jejich plnění. 4. Nezákonný zásah tedy žalobkyně spatřuje v tom, že žalovaný již po více jak dva roky (od účinnosti Programu) udržuje protiprávní stav, kdy pro aglomeraci, ve které žalobkyně žije, není vydán řádný a úplný Program (jak konstatoval i NSS ve výše citovaném rozsudku), navíc z informací poskytnutých žalovaným na žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že nápravu žalovaný plánuje až na polovinu roku 2020, kdy by stejně musel být Program aktualizován, protože tento je nutné podle současné právní úpravy aktualizovat každé 4 roky. Nadto podle právní úpravy účinné v době vydání Programu jej bylo nutné aktualizovat každé 3 roky, to znamená, že již v době podání žaloby byl žalovaný v prodlení i s ohledem na objektivní lhůtu k aktualizaci. 5. Podle žalobkyně není možné se zpracováním a vyhlášením řádného a úplného Programu nadále vyčkávat, neboť zákon o ochraně ovzduší stanoví jako nejzazší termín pravidelné aktualizace jednou za čtyři roky (§ 9 odst. 5), ale v případě potřeby je nutné Program aktualizovat i dříve a tato situace nastala. Je totiž veřejným zájmem, aby imisních limitů bylo dosaženo co nejdřív, čemuž však nic nenasvědčuje, neboť znečištění ovzduší je v žalobkyní obývané aglomeraci stále aktuální. 6. Žalobkyně vyšla z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, podle kterého musí být kumulativně splněno pět podmínek, aby žaloba a současně ochrana podle ust. § 82 zákona č. 150/2000 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) byla důvodná. 7. K první a druhé podmínce, tj. že žalobce musí být přímo zkrácen na svých právech, žalobkyně uvedla, že je krácena na svém ústavně zaručeném právu na příznivé zdravotní prostředí a na z něj vyplývajícím veřejném subjektivním právu na to, aby žalovaný vydal, resp. řádně užil právní instrumenty, které mají právo na životní prostředí zajišťovat. Poukázala na skutečnost, že žije v aglomeraci, kde jsou pravidelně a trvale překračovány imisní limity škodlivých látek v ovzduší. 8. Ke třetí podmínce, tj. existenci nezákonného zásahu, uvedla, že zásah žalovaného spočívající v nevydání řádného a úplného Programu, který by obsahoval všechny stanovené náležitosti, je zásahem nezákonným, kdy i z rozsudku NSS č. j. 6 As 288/2016-146 se podává, že osoby obývající znečištěnou zónu či aglomeraci mají veřejné subjektivní právo na to, aby žalovaný řádný a úplný program vydal. Skutečnost, že Program požadované náležitosti nesplňuje, vyplývá z toho, že byl ve výroku č. I, III a IV zrušen výše uvedeným rozsudkem NSS. 9. Ke čtvrté podmínce, tj. povaze zásahu správního orgánu, který není rozhodnutím, žalobkyně uvedla, že povahu nečinnosti žalovaného při zpracování a vydání Programu jakožto nezákonného zásahu dovozuje z logiky věci a podpůrně z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2015, č.j. 22 A 182/2011-93, přičemž odkázala též na rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2014, č.j. 2 As 127/2014-32. 10. Patou podmínku, tj. přímému zaměření nebo zasažení zásahu vůči žalobkyni, žalobkyně dovozuje z toho, že trvale žije v dotčené aglomeraci, pro niž je vydán neúplný Program. 11. K šesté podmínce, trvání zásahu, žalobkyně uvedla, že zásah spočívá v nevydání řádného a úplného Programu minimálně od 13. 6. 2016, kdy nabyl částečně zrušený Program účinnosti, neboť již od tohoto okamžiku byl neúplný a kvalitativně nevyhovující. Nezákonný zásah bude ukončen teprve v okamžiku, kdy žalovaný vydá Program, který bude odpovídat všem stanoveným požadavkům. Žaloba je tedy i s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II ÚS 635/18, včasná. 12. Žalobkyně dále konstatovala, že žaloba je rovněž přípustná, a to z toho důvodu, že ji právní řád neposkytuje žádný jiný právní prostředek ochrany nebo nápravy, než právě podání zásahové žaloby. Žalobkyně z právní opatrnosti dne 23. 6. 2019 zaslala žalovanému žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, na kterou však žalovaný ve lhůtě nereagoval. 13. Na základě shora uvedeného žalobkyně navrhla, aby soud rozsudkem přikázal žalovanému dopracovat Program zlepšování kvality ovzduší pro aglomeraci Brno ze dne 27. 5. 2016, částečně zrušený rozhodnutím NSS ze dne 29. 5. 2018, č.j. 9As 17/2017-98, nebo aby zpracoval a vydal nový Program a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Pro případ, že by po podání žaloby bylo od nezákonného zásahu upuštěno, žalobkyně in eventum navrhla, aby soud rozhodl, že zásah byl nezákonný. 14. Jako reakci na vyjádření žalovaného ze dne 2. 8. 2019 k žádosti žalobkyně o uplatnění opatření proti nečinnosti, žalobkyně doplnila, že má s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2018, č.j. 10 As 302/2017-28 za to, že žalovaný se mylně domnívá, že není nečinný pokud činí určité kroky (zejména schůze, kterých již bylo osm), k tomu, aby program vydal na konci čtyřleté lhůty, protože zákon výslovně požaduje, aby v případě potřeby došlo k aktualizaci programu dříve než za 4 roky, a taková situace nastala, když NSS Program částečně zrušil, protože neobsahoval podstatné zákonné náležitosti. Aktivita žalovaného směřující k novelizaci zákona o ochraně ovzduší je pak zcela irelevantní, protože předmětná novela žádným způsobem nezměnila požadavky na programy zlepšování kvality ovzduší. 15. Žalobkyně se dál