1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 136/2020- 35 - text 15 pokračování 10A 136/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: proti žalovanému: Artemis NET s.r.o., IČ 03879364 se sídlem Aloisina výšina 532/88 460 15 Liberec zastoupený Mgr. Martinem Křivohlavým, advokátem se sídlem Osvoboditelů 39/17, 410 02 Lovosice Český telekomunikační úřad se sídlem Sokolovská 219 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 5. 11. 2020 č. j. ČTÚ-40 681/2019-603 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. I. Předmět sporu 1. Předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu rozhodnutím ze dne 5. 11. 2020, č. j. ČTÚ-40 681/2019-603 (dále jen „napadené rozhodnutí“) částečně zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „správní orgán I. stupně“) č. j.: ČTÚ-24 077/2019-635/IV. vyř. UrL ze dne 17. 7. 2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a v zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Konkrétně tedy žalovaný napadeným rozhodnutím a) potvrdil výrok I. prvostupňového rozhodnutí, kterým byl žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“) tím, že jako kontrolovaná osoba nesplnila některou z povinností podle § 10 odst. 2 téhož zákona, b) změnil výrok III. prvostupňového rozhodnutí, kterým byla žalobkyni uložena náhrada nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč, c) změnil výrok II. prvostupňového rozhodnutí, když uložená pokuta ve výši 50.000,- Kč za přestupek podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu byla snížena na 40.000,- Kč. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný shrnul, že správní orgán I. stupně dne 8. 3. 2019 oznámil žalobkyni zahájení kontroly dodržování podmínek všeobecného oprávnění č. VO-R/12/09.2010-12 (dále jen „všeobecné oprávnění“). V oznámení byl uveden požadavek, aby žalobkyně dne 21. 3. 2019 v 10:00 zabezpečila na své pobočce na adrese U Sila 1204, Liberec, osobu, která kontrolujícímu umožní přístup k topologii sítě. Konstatoval, že žalobkyně mj. požádala o sdělení, čeho se kontrola bude týkat, tento dotaz žalobkyni zodpovězen nebyl, kontrola se uskutečnila dne 2. 4. 2019. Žalovaný dále shrnul obsah kontroly samotné. Z protokolu o kontrole vyplývá, že žalobkyně nezajistila osobu, která by umožnila přístup k topologii sítě, žalobkyně zajistila pouze přítomnost jednatele Petra Pavelka, který kontrolujícím osobám předložil toliko schématické uspořádání blíže neoznačených prvků sítě a jejich propojovacích linií. Žalobkyně podala proti protokolu námitky; jednak sporovala závěr, že nezajistila přístup k topologii sítě a namítla rovněž podjatost úředních osob. Poté žalovaný konstatoval obsah příkazu, správního rozhodnutí I. stupně a rozkladu proti tomuto rozhodnutí. 4. Žalovaný shledal, že žalobkyně se měla deliktního jednání dopustit 2. 4. 2019, její jednání má být posuzováno dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) ve znění novely č. 183/2017 Sb. a dle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky ve znění novely č. 285/2018 Sb. Novější právní úprava není pro žalobkyni podle žalovaného v žádném směru příznivější. 5. Žalovaný nejprve přisvědčil žalobkyni, že pojem topologie sítě není žádným právním předpisem definován s tím, že pojem topologie sítě má značně široký rozsah. Uvedl, že jím lze chápat jak určitý tvar, tak podrobnou strukturu sítě. Podle žalovaného lze pro interpretaci tohoto pojmu užít pravidel obsažených v § 555 a § 556 odst. 1 občanského zákoníku. Poté shrnul, že v předmětné výzvě k zajištění přístupu k topologii sítě správní orgán I. stupně mj. uvedl, že plánovanou kontrolou hodlá ověřit dodržování podmínek všeobecného oprávnění. Z kontextu je zřejmé, že správní orgán I. stupně užitím pojmu zpřístupnění topologie sítě nemyslel pouze požadavek na předložení mapy jednotlivých bodů sítě a jejich propojení bez jakéhokoliv popisu (tedy pouze její jednoduché grafické znázornění), ale podrobný popis jednotlivých prvků sítě a jejich vzájemného uspořádání. Z pouhé slepé mapy sítě správní orgán I. stupně nemohl zkontrolovat nic, přičemž žalobkyně si byla jako podnikatelka v oboru elektronických komunikací této skutečnosti zcela jistě vědoma. Uvedené platí o to víc, že kontrolu obdobného charakteru již v minulosti absolvovala. Žalobkyně měla podle žalovaného pochopit význam povinnosti zajistit přístup k topologii sítě bez ohledu na to, zda již byla dříve s tímto požadavkem konfrontována. Nadto, předmět kontroly i povinnost obviněného zajistit přístup k topologii sítě byl v oznámení o zahájení kontroly ze dne 8. 3. 2019 formulován totožně s oznámením o zahájení kontroly ze dne 3. 4. 2018. Nebyl tedy podle žalovaného důvod, aby se žalobkyně domnívala, že kontrola bude probíhat diametrálně odlišně. Žalobkyně podle žalovaného tedy musela (popřípadě minimálně měla) vědět, že požadavku kontrolujícího nemůže vyhovět pouhým předložením mapy své sítě, neboť tuto nelze považovat za zajištění přístupu k topologii sítě, který byla vyžadována. 6. Samotná skutečnost, že žalobkyně se zajímala o konkrétní obsah kontroly, odpovědnosti za přestupek žalobkyni zbavit nemůže, neboť žalobkyně musela obsah kontroly dopředu alespoň rámcové znát. K uvedené skutečnosti by v rámci posuzování odpovědnosti za přestupek mohlo být přihlédnuto pouze v případě, že by žalobkyně kontrolujícímu zpřístupnila alespoň některé (základní) údaje o síti relevantní pro kontrolu, přičemž kontrolující by rozsah zpřístupněných údajů nepovažoval za dostatečný. V takovém případě by podle žalovaného šlo o poskytnutí přístupu k topologii sítě. V posuzované věci ovšem toto nenastalo. 7. Dále se žalovaný zabýval kritérii pro uložení sankce. K otázce povahy a závažnosti přestupku konstatoval, že žalobkyně zasáhla zájem společnosti na řádné kontrole dodržování podmínek stanovených všeobecným oprávněním. Uvedený zájem je přitom značně důležitý, neboť případné porušování všeobecného oprávnění vydaného dle § 10 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích patří k nejpřísněji postižitelným přestupkům, a to nejen dle uvedeného zákona. Tato skutečnost tak zvyšuje závažnost přestupku. Předmětný přestupek je delikt ohrožovací, když tento je dokonán již neposkytnutím součinnosti a není vyžadováno, aby byla kontrola tímto jednáním i zmařena. V posuzovaném případě k tomuto následku ovšem došlo, když ověření dodržování podmínek všeobecného oprávnění nemohlo být ani z části provedeno. Uvedená skutečnost je pak o to vážnější, že síť obviněného je poměrně rozsáhlá. 8. Pokud jde o okolnosti deliktu, žalovaný se ztotožnil se správním orgánem I. stupně, že přitěžující okolností bylo opakované spáchání deliktu. Za polehčující okolnost lze podle žalovaného považovat snahu dopředu zjistit, čeho konkrétně se bude kontrola týkat. Na tuto činnost totiž nelze apriori nahlížet jako na snahu o „zametení stop“ po případné protiprávní činnosti, ale spíše jako na úsilí svědomitě připravit podklady pro výkon kontroly. K uvedenému pak lze doplnit, že správní orgán I. stupně dozajista mohl žalobkyni jeho dotaz na obsah kontroly zodpovědět i způsobem, který by neohrozil následný výkon kontroly. V neprospěch žalobkyně pak lze v rámci kritéria dle § 37 písm. g) zákona o odpovědnosti za přestupky hodnotit podle žalovaného rovněž to, že hlavní činností žalobkyně je podnikání v oblasti elektronických komunikací, přičemž právě na tuto oblast byla kontrola zaměřena. Jiné relevantní skutečnosti, které by měly vliv na druh a výši trestu, žalovaný neshledal. 9. Žalovaný se neztotožnil se žalobkyní v námitce likvidační povahy uložené pokuty. Dle výkazu zisku a ztrát za rok 2018 byl totiž čistý obrat obviněného 9.240.000 Kč. Pokud žalobkyně poukázala na to, že zisk za stejné období dosáhl pouze částku 42.000 Kč, žalovaný konstatoval, že zisk totiž v dostatečné míře nezohledňuje majetkové poměry podnikatele, když ani ekonomicky silný subjekt nemusí zisku vždy nutně dosahovat. Se žalobkyní se ale ztotožnil v tom, že uložená pokuta je nepřiměřeně vysoká, když nebylo přihlédnuto k výše uvedené polehčující okolnosti. Žalovaný pokládá za přiměřenou výši pokuty částku 40.000 Kč. K uvedené částce žalovaný dospěl zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně se přestupku dopustila opakovaně a že naposled pravomocně uložená pokuta ve výši 30.000 Kč ji nebyla schopna od další protispolečenské činnosti odradit. III. Žaloba a další vyjádření 10. Žalobkyně v žalobě shrnula, že je jí kladeno za vinu, že neposkytla žalovanému při kontrole zahájené dne 8. 3. 2019 v 10:00 potřebnou součinnost, která byla požadována, když dne 2. 4. 2019 v 10:00 hod. v provozovně žalobkyně na adrese U Sila 1204, Liberec 30, nezajistila přítomnost osoby umožňující „přístup k topologii sítě“, což byl požadavek uvedený v oznámení o zahájení ko