8 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

13 A 77/2018- 25 - text 6 13 A 77/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: T. P., narozený dne x trvale bytem x zastoupený Mgr. Denisem Karbusem, advokátem sídlem Hábova 1566/12, 155 00 Praha 5 proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2018 č.j. MHMP 728178/2018 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4 (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 3. 2018 č.j. R 72/2018 OKAT/Ziz. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným přestupkem proti majetku dle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále též „zákon o některých přestupcích“), kterého se dopustil tím, že dne 18. 12. 2017 v odpoledních hodinách v době od 14.00 do 16.46 hod. v ulici Na Veselí 1, Praha 4, nalezl vedle motorového vozidla zn. Honda Accord, reg. zn. x, technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (tzv. „botičku“, dále též „TPZOV“), který byl původně na předmětné vozidlo nainstalován, když tento prostředek si přisvojil a až dne 22. 2. 2018 jej odeslal prostřednictvím České pošty na adresu Městské policie hl. m. Prahy (dále též „městská policie“), tedy úmyslně neoprávněně si přisvojil cizí věc nálezem. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 2.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení částkou ve výši 1.000 Kč. 2. V žalobě žalobce namítal, že nebyl prokázán jeho úmysl věc si neoprávněně přisvojit. Pouze chránil TPZOV před jeho možným odcizením. Byl v domnění, že TPZOV byl zaslán městské policii poštou již v lednu 2018 a když se dozvěděl o pochybení zaměstnance, který TPZOV neodeslal, sám zjednal nápravu. TPZOV je navíc k ničemu nepoužitelná věc, chybí tedy motiv k žalobcovu jednání – přisvojit si právě tuto věc. TPZOV pak byl vrácen městské policii dne 23. 2. 2018, žalobce si tedy zjevně neponechal tuto věc. Podotkl, že nebyla stanovena žádná lhůta pro vrácení věci. V předmětné době byl žalobce zaneprázdněn zásadními událostmi, když ve své společnosti zjistil páchání rozsáhlé trestné činnosti působené právě zaměstnanci, kteří měli TPZOV odeslat. Jeho pozornost se pochopitelně soustředila na odhalování těchto prioritních (existenčních) záležitostí. To, že nezkontroloval, zda zaměstnanci TPZOV odeslali, nesvědčí o tom, že by měl v úmyslu si nepotřebnou věc ponechat. Správní orgány se nedostatečně zabývaly zaviněním jakožto subjektivní stránkou přestupku. Žalovaný se nevypořádal s námitkami a tvrzeními žalobce v podaném odvolání. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Závěrem žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že na všechny námitky bylo reagováno v rozhodnutích správního orgánu I. stupně i žalovaného, žalovaný rovněž odpověděl na všechny odvolací námitky. Navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. 4. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále též „s. ř. s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud o věci samé rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s. 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 18. 12. 2017 ve 14:00 hod. hlídka městské policie nasadila TPZOV na vozidlo reg. zn. x, tov. zn. Honda, černé barvy, které stálo na chodníku v ul. Na Veselí 1, Praha 4, neboť bylo dáno důvodné podezření ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Téhož dne v 16:46 hod. bylo zjištěno, že TPZOV ani předmětné vozidlo se již na místě nenachází. Stejného dne se policista telefonicky spojil s žalobcem a sdělil mu, že ví, že uvedenou tzv. „botičku“ má u sebe on a že by ji měl neprodleně vrátit městské policii, načež žalobce policistovi sdělil, že jim ji pošle poštou zabalenou jako vánoční dárek, jak to již několikrát učinil. Policista mu zopakoval, aby tak učinil neprodleně, a že se tímto skutkem dopustil přestupku, který bude řešen správním orgánem I. stupně. Správní orgán I. stupně žalobci oznámil zahájení řízení o přestupku dle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 1. zákona o některých přestupcích (krádež) a předvolal žalobce k ústnímu jednání na den 8. 2. 2018. Toto oznámení a předvolání si žalobce vyzvedl z datové schránky dne 18. 1. 2018. Po omluvě žalobce bylo ústní jednání odročeno na den 21. 2. 2018. Městská policie se přihlásila do přestupkového řízení s nárokem na náhradu škody spočívající v nákladech na pořízení stejného typu TPZOV ve výši 3.731,34 Kč. Při ústním jednání dne 21. 2. 2018 žalobce uvedl, že přišel ke svému autu, vedle něj ležela botička volně na ulici, vzal ji a šel do kanceláře. Tam botičku uložil tak, aby ji nikdo neodcizil. Ještě ten den mu volal policista a tomu řekl, že botičku zabalí a pošle. To také udělal někdy v lednu, potvrzení o odeslání zašle správnímu orgánu I. stupně e-mailem do konce týdne. Botičku odeslal zaměstnanec. Jelikož botičku zaslal zpět, škodu hradit nehodlá. Den po ústním jednání, 22. 2. 2018, byl TPZOV poštou odeslán městské policii. Dne 23. 2. 2018 žalobce zaslal e-mailem zprávu správnímu orgánu I. stupně omluvu s tím, že podal mylnou informaci, kolega balík neodeslal, včera zjednali nápravu. Městská policie následně sdělila správnímu orgánu I. stupně, že dne 23. 2. 2018 jí byl inkriminovaný TPZOV doručen – městská policie proto vzala zpět svůj nárok na náhradu škody. Správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce o změně právní kvalifikace na přestupek dle § 8 odst. 1 písm. c) zákona o některých přestupcích a umožnil mu vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Žalobce uvedl, že v žádném případě neměl v úmyslu přisvojit si TPZOV, pouze došlo k pochybení dnes již bývalého zaměstnance, který v rozporu s jeho pokynem věc včas neodeslal na adresu městské policie; to odůvodnil tak, že neměl k dispozici automobil, kterým by TPZOV odvezl na poštu, a později na to zapomněl. Ihned poté, co zjistil, že zásilka nebyla odeslána, žalobce osobně zjednal nápravu. Nedošlo tedy k přisvojení si cizí věci, nýbrž pouze k prodlení s vrácením. Správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí ze dne 26. 3. 2018 č.j. R 72/2018 OKAT/Ziz, jímž byl žalobce uznán vinným přestupkem proti majetku dle § 8 odst. 1 písm. c) zákona o některých přestupcích, za což mu byla uložena pokuta ve výši 2.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení částkou ve výši 1.000 Kč. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 15. 5. 2018 č.j. MHMP 728178/2018 žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 6. Podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona o některých přestupcích fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že úmyslně přisvojí si cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby. 7. Městský soud v Praze nemá pochybnosti o tom, že žalobce si úmyslně přisvojil předmětný TPZOV, přičemž zjevně neměl v úmyslu vrátit jej bezprostředně poté městské policii jako vlastníkovi věci. To plyne již z toho, že žalobce ani přes telefonickou výzvu policisty TPZOV dne 18. 12. 2017 městské policii nevrátil a ponechal si jej. Pokud vrácením věci pověřil svého zaměstnance, měl si ověřit, že zaměstnanec tak bezodkladně učinil. Žalobce však zůstal pasivní i poté, co dne 18. 1. 2018 osobně obdržel oznámení o zahájení přestupkového řízení ve věci přestupku krádeže dle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 1. zákona o některých přestupcích, z něhož mu muselo být zřejmé, že věc vlastníkovi vrácena nebyla. Při ústním jednání dne 21. 2. 2018 správnímu orgánu I. stupně uvedl nepravdivou informaci, že TPZOV byl vrácen v lednu 2018; následně namítal, že skutečně byl v domnění, že věc byla vlastníkovi vrácena již v lednu 2018 – tuto obhajobu soud považuje za účelovou. Pokud by žalobcův úmysl skutečně směřoval k vrácení věci jejímu vlastníkovi, žalobce by tak nepochybně učinil bezodkladně poté, co ji získal do své dispozice. Pokud ani přes opakované urgence, resp. informace o tom, že věc vrácena nebyla, zůstal pasivní, je zřejmé, že byl přinejmenším srozuměn s tím, že věc vlastníkovi vrácena nebyla, resp. nebude, čímž došlo k porušení zájmu na ochraně vlastnického práva vlastníka věci [v jednání žalobce lze tedy spatřovat přinejmenším nepřímý úmysl ve smyslu § 15 odst. 2 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich]. Na tom nic nemění ani skutečnost, že teprve po ústním jednání konaném před správním orgánem I. stupně byl TPZOV vrácen městské policii; skutková podstata přestupku totiž již byla naplněna. 8. Podle závěru soudu měl žalobce poté, co předmětný TPZOV získal do svého držení, jej ihned (bezodklad