7 As 46/2005 — Nejvyšší správní soud

18 A 53/2021- 30 - text 18 A 53/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobkyně: S.M.S.P., st. příslušnost Venezuela bytem XYZ, Španělské království zastoupené JUDr. Jiřím Spoustou, Ph.D., advokátem sídlem Voršilská 130/10, Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2021, čj. MHMP 402916/2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 6. 2021 domáhá zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru živnostenského a občanskoprávního (dále jen „žalovaný“) ze dne 31. 3. 2021, čj. MHMP 402916/2021 (dále jen „Napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1 (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 1. 9. 2020, čj. UMCP1 159962/2020 (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně rozhodl, že žalobkyně nenabyla státní občanství České republiky prohlášením dle § 31 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 186/2013 Sb.“), a současně zamítl její žádost o vydání osvědčení o státním občanství podle § 42 zákona č. 186/2013 Sb. 2. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 6. 4. 2021. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval předchozí průběh správního řízení, shrnul závěry vyslovené v Prvostupňovém rozhodnutí, sumarizoval průběh odvolacího řízení a reprodukoval odvolací argumentaci žalobkyně. 4. K žádosti žalobkyně o vydání osvědčení o státním občanství České republiky podle § 42 zákona č. 186/2013 Sb. žalovaný uvedl, že dle právní úpravy účinné v době narození žalobkyně nabývá dítě narozením státní občanství České republiky, je-li alespoň jeden rodič státním příslušníkem České republiky. Tato podmínka u žalobkyně splněna nebyla, přičemž žalobkyně nenabyla státní občanství České republiky ani později jiným způsobem. Žalovaný proto přisvědčil správnímu orgánu prvního stupně, že osvědčení o státním občanství České republiky nemohlo být žalobkyni vydáno. 5. Ve vztahu k prohlášení žalobkyně o nabytí státního občanství podle § 31 odst. 3 zákona č. 186/2013 Sb. žalovaný uvedl, že z tohoto ustanovení nelze odvodit nárok žalobkyně na nabytí státního občanství České republiky, neboť žalobkyně nesplňuje podmínku, že jeden z rodičů nebo prarodičů je osobou, která pozbyla české nebo československé státní občanství. Žalovaný přitom vyšel ze zjištění, že otec žalobkyně, K.A.S.M., narozený dne XX.YY.ZZZZ ve X, nenabyl z jím rozvedených důvodů státní občanství České republiky narozením, nýbrž je nabyl teprve dne 23. 2. 2015 na základě prohlášení o nabytí státního občanství dle § 33 zákona č. 186/2013 Sb., nadále také je státním občanem České republiky, a nelze jej tedy považovat za bývalého občana ve smyslu § 31 odst. 1 tohoto zákona. Ve vztahu k dědovi žalobkyně z otcovy strany, panu J.S., pak žalovaný vyšel ze zjištění, že nabyl československé státní občanství narozením a toto státní občanství během svého života nepozbyl, a ani jej tak není možno považovat za bývalého občana ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 186/2013 Sb. 6. K odvolacím námitkám žalobkyně poukazujícím na to, že právní úprava obsažená v zákoně č. 186/2013 Sb. je diskriminační, neboť umožňuje získat české občanství jen vnukům osob, které občanství pozbyly, a nikoliv vnukům osob, které občanství nepozbyly, žalovaný uvedl, že není na správních orgánech, aby hodnotily obsah aplikované právní úpravy a dle vlastní úvahy a okolností jednotlivých případů modifikovaly zákonné podmínky. Tento postup by dle žalovaného odporoval pravidlu, dle kterého správní orgány pouze ověří, zda jsou splněny podmínky pro nabytí státního občanství České republiky, a není-li tomu tak, správní orgán rozhodne, že prohlašovatel státní občanství nenabyl. Žalovaný rovněž upozornil, že odlišný postup by byl v rozporu s čl. 12 Ústavy České republiky, podle něhož podmínky nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon. III. Žaloba 7. Žalobkyně v podané žalobě vymezila jako jediný žalobní důvod skutečnost, že právní posouzení věci provedené správními orgány je přepjatě formalistické a porušuje její základní práva zaručená ústavními předpisy. 8. Jediným důvodem, pro který žádosti žalobkyně nebylo vyhověno, spočívá dle žalobkyně v tom, že nepředložila v rámci svého prohlášení doklad prokazující datum a způsob pozbytí českého či československého státního občanství jednoho z rodičů nebo prarodičů. Tento doklad žalobkyně předložit nemohla, když její otec nabyl státní občanství České republiky dne 23. 2. 2015 na základě prohlášení o nabytí státního občanství České republiky dle § 33 zákona č. 186/2013 Sb., a to mj. na základě osvědčení prokazujícího státní občanství Československé republiky jeho otce (děda žalobkyně). 9. Žalobkyně dále uvedla, že zákonem č. 207/2019 Sb. byl s účinností od 6. 9. 2019 novelizován zákon č. 186/2013 Sb., kdy účelem této novelizace bylo umožnit dětem a vnukům emigrantů, kteří Československo opouštěli ze zásadních důvodů, usnadnit cestu k získání českého občanství. Předmětná novela nicméně umožnila nabytí občanství pouze potomkům osob, které občanství Československé socialistické republiky pozbyly. Z tohoto důvodu žalobkyně shledává právní úpravu diskriminační, neboť nevidí důvod pro rozdílné zacházení s vnuky osob, které občanství pozbyly, a s těmi, které občanství nepozbyly (žalobkyně měla na mysli vnuky osob, které občanství nepozbyly – pozn. soudu). 10. Žalobkyně doplnila, že jejímu otci a jeho sourozencům bylo umožněno získat občanství České republiky a přestože by se i ona ráda hlásila k České republice, nadále zůstává pouze občanem Venezuely. Pokud tak chce s otcem pobývat v České republice či kdekoliv jinde v Evropské unii, resp. Schengenském prostoru, je pro ni pobyt s ohledem na rodinné vazby nepřiměřeně komplikovaný. IV. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 13. 7. 2021 opětovně shrnul průběh správního řízení a závěry vyslovené v odůvodnění Napadeného rozhodnutí, na nichž setrval. 12. Žalovaný zdůraznil, že není v jeho pravomoci modifikovat zákonné podmínky a že mu v tomto typu řízení není přiznána žádná možnost správního uvážení, v jehož rámci by mohl vzít v úvahu argumenty osobní povahy předestřené žalobkyní. 13. Nad rámec výše uvedeného pak žalovaný doplnil, že respektuje výsostné právo zákonodárce stanovit kritéria, podle kterých budou fyzické osoby nabývat státní občanství. Z dosavadního vývoje právní úpravy je dle žalovaného zřejmé, že zákonodárce postupně reflektuje postavení jednotlivých skupin bývalých československých státních občanů a jejich potomků a umožňuje jim nabýt české státní občanství zjednodušeným způsobem. Z faktu, že žalobkyně není adresátkou nyní účinné právní normy, protože nesplňuje podmínky v ní stanovené, lze jen obtížně dovodit, že taková norma vykazuje prvky diskriminace. 14. Žalovaný uzavřel, že právní úprava nabývání a pozbývání státního občanství není neměnná, z čehož usuzuje, že do budoucna zákonodárce může umožnit nabytí státního občanství České republiky i dalším skupinám potomků československých občanů a současně nastavit kritéria takovým způsobem, aby právní norma dopadala i na žalobkyni. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 15. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem souhlasili, resp. souhlas žalobkyně byl v souladu s větou druhou téhož ustanovení presumován. Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem provedení dokazování, neboť žalobkyně žádné důkazní návrhy nad rámec podkladů založených ve správním spisu, kterým se podle ustálené praxe správních soudů dokazování v řízení před soudem neprovádí, nevznesla. 16. V posuzované věci brojí žalobkyně podanou žalobou proti rozhodnutí, jímž správní orgány jednak (i.) rozhodly o tom, že žalobkyně státní občanství České republiky prohlášením dle § 31 zákona č. 186/2013 Sb., nenabyla, neboť nepředložila doklad prokazující datum a způsob pozbytí českého či československého občanství ať už její osoby, či jednoho z jejích