2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

18 A 86/2021- 51 - text 23 18 A 86/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobkyně: Blue style k.s., IČO: 25609688 sídlem Jindřišská 873/27, Praha 1 zastoupeného Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem sídlem Lomnického 1742/2a , Praha 4 proti žalované: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 44, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 2. 8. 2021, čj. ČOI 99710/21/O100, sp. zn. ČOI 140240/19/1000 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 10. 2021 domáhala přezkoumání rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu (dále též „ústřední inspektorát“) ze dne 2. 8. 2021, čj. ČOI 99710/21/O100, sp. zn. ČOI 140240/19/1000 (dále jen „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeský a Hl. město Praha (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 15. 4. 2021, čj. ČOI 52224/21/1000 (dále též „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím uložil správní orgán prvního stupně žalobkyni podle § 45 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2016 Sb.“), napomenutí za přestupek podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném v době spáchání skutku (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), jehož se žalobkyně dopustila tím, že na internetových stránkách www.blue-style.cz dne 23. 9. 2019 při rezervaci zájezdu (č. 01653718) do Spojených arabských emirátů (Dubaj), hotel FUJAIRAH ROTANA RESORT&SPA v termínu 2. 11. 2019 – 9. 11. 2019, v ceně 49 580 Kč (dvě osoby), přednastavila v elektronickém formuláři pro rezervaci zájezdu službu „cestovní pojištění BLUECOMFORT PLUS (povinné)“ pro dvě osoby v ceně 1 980 Kč a tato automaticky označená položka byla přidána do rezervace, přičemž ji nebylo možné ve formuláři zrušit a byla zrušena až na žádost spotřebitele. Tím měla žalobkyně jako prodávající podle správního orgánu prvního stupně porušit zákaz používání nekalých obchodních praktik podle § 4 odst. 1 a 4 zákona o ochraně spotřebitele jednáním, které bylo v rozporu s požadavky odborné péče a bylo zároveň způsobilé podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele. II. Rozhodnutí žalované (Napadené rozhodnutí) 3. Ústřední inspektorát v odůvodnění Napadeného rozhodnutí nejprve stručně shrnul závěry vyslovené v Prvostupňovém rozhodnutí a reprodukoval odvolací argumentaci žalobkyně. 4. Ústřední inspektorát uvedl, že pokud žalobkyně usoudila, že se spotřebitel v případě předmětného zájezdu neobejde bez cestovního pojištění „BLUECOMFORT PLUS“ (dále též „Připojištění“), a že by bylo v rozporu s požadavky odborné péče, aby spotřebitele nechala bez tohoto pojištění na zájezd odcestovat, měla cenu tohoto pojištění zahrnout do nabídkové ceny zájezdu a nechat na jeho uvážení, zda si zájezd za tuto cenu a těchto podmínek koupí. Žalobkyně však seznámila spotřebitele s cenou zájezdu ve výši 49 580 Kč (pro 2 osoby) a až následně, když se spotřebitel rozhodl, že si zájezd za tuto cenu objedná, tedy učinil obchodní rozhodnutí, se v průběhu objednávky v rámci kroku nazvaného jako „Výběr služeb“ objevila ve formuláři předem zaškrtnutá položka Připojištění v ceně 1 980 Kč, kterou nadto nebylo ani možné z formuláře odstranit a její odstranění bylo provedeno teprve na základě zvláštního požadavku spotřebitele. Doplnil, že z článku 4. 5. Všeobecných smluvních podmínek (dále též „VSP“) ostatně vyplývá, že v ceně všech zájezdů bylo standardně zahrnuto základní pojištění asistenčních služeb a léčebných výloh ERV Evropské pojišťovny a. s.; tedy pokud měla žalobkyně za to, že toto pojištění je pro daný zájezd nedostatečné, nic jí nebránilo ho nahradit jiným produktem. 5. Ústřední inspektorát akcentoval, že smyslem a cílem v daném kontextu je, aby konečná cena zájezdu odpovídala té, za kterou byl zájezd nabízen a na základě které učinil spotřebitel obchodní rozhodnutí, že si zájezd objedná, nikoliv aby byla inzerována nereálně nízká cena, za kterou není možné zájezd bezpečně uskutečnit a kterou následně žalobkyně navyšuje formou předem zaškrtnutých „povinně volitelných položek“. Rozdíl v ceně prokázaný kontrolní objednávkou zájezdu pro 2 osoby je dle ústředního inspektorátu částkou významnou, a to i v poměru k ceně zájezdu, a tedy nepochybně způsobilou ovlivnit podstatným způsobem obchodní rozhodování spotřebitele v tom smyslu, že kdyby věděl, že bude zájezd oproti nabídkové ceně o tuto částku vyšší, nepřistoupil by k jeho objednávce. Dalším aspektem posuzovaného případu je pak podle ústředního inspektorátu narušení důvěry spotřebitele, který přirozeně očekává, že v sekci, ve které by si měl volit případné fakultativní služby, nebudou žádné volby předem zaškrtnuty (tím spíše pak, že nebude možné přednastavenou volbu zrušit, aniž by musel spotřebitel kontaktovat přímo žalobkyni), a bude záležet jen na jeho vůli, zda si některou z doplňkových služeb přiobjedná. 6. Způsob, jakým se snažila žalobkyně přimět spotřebitele k objednávce Připojištění, byl dle ústředního inspektorátu v rozporu s požadavky odborné péče a její jednání bylo způsobilé podstatným způsobem narušit ekonomické chování spotřebitele. Žalobkyně měla buď zmíněné pojištění zahrnout od počátku do nabídkové ceny zájezdu, pokud měla pocit, že je takové pojištění pro tento zájezd nezbytné, anebo pokud by dospěla k opačnému závěru, ho měla nabízet jako fakultativní položku stejným způsobem, jako byly nabízeny jiné volitelné služby, tedy nechat na spotřebiteli, ať si případně sám tento produkt vybere z nabídky doplňkových služeb aktivním označením příslušného políčka, nikoliv dané políčko označit předem a navíc ještě způsobem, že spotřebitel sám nemohl přednastavený výběr změnit. Takovou praktiku nelze označovat jako „nákup služeb s alternativou“, neboť spotřebitel, který již předem učinil obchodní rozhodnutí si zájezd zakoupit za deklarovanou konečnou cenu 49 580 Kč, je předem zaškrtnutou položkou, kterou nemůže sám standardní cestou z výběru odstranit, nucen k nákupu další služby. Ústřední inspektorát doplnil, že „spotřebitel, který je nucen buď obětovat všechen doposud vynaložený čas a energii a začít hledat jiný zájezd, nebo se napřímo dohadovat se zaměstnanci obviněné, aby předem zaškrtnutou položku z výběru odstranili, je nepochybně pod nátlakem, a hrozí, že si raději nechtěnou službu zakoupí, jen aby nemusel výše popsané podstupovat“. Na výše uvedeném pak podle ústředního inspektorátu nic nemění, že žalobkyně není stranou pojistné smlouvy. 7. K námitkám, že spotřebitel byl seznámen s tím, že si k zájezdu musí zakoupit rovněž Připojištění, prostřednictvím odkazu na VSP, ústřední inspektorát s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, zdůraznil, že ustanovení o tom, že si spotřebitel k zájezdu musí zakoupit rovněž další službu v podobě lepšího cestovního pojištění, která není zahrnuta v nabídkové ceně zájezdu, není ustanovením technického a vysvětlujícího charakteru, nýbrž dosti podstatná a hlavně nečekaná smluvní podmínka. 8. Ústřední inspektorát přisvědčil závěrům správního orgánu prvního stupně, že ani ve VSP nebyly informace stran Připojištění zcela jednoznačné, s tím, že zatímco bod 2. 4 sice hovoří o pojištěních „BlueComfort“ a „BlueComfort Plus“ jako o povinných příplatcích, bod 4. 5 už pojednává o tom, že cena uváděná při nabídce a prodeji zájezdu je cena konečná, ve které je, mimo jiné, zahrnuto základní pojištění asistenčních služeb a léčebných výloh, přičemž o daných produktech hovoří tento bod pouze jako o doporučených cestovních připojištěních. 9. Ústřední inspektorát se dále neztotožnil s námitkou žalobkyně, že postupovala v souladu se směrnicí, potažmo její transpozicí v občanském zákoníku, ani námitkou akcentující její legitimní očekávání. Závěrem svého rozhodnutí se pak věnoval otázce sankce. Proti vypořádání tohoto okruhu námitek žalobkyně v podané žalobě nebrojí, soud proto tyto závěry na tomto místě blíže nereprodukoval. III. Žaloba Soud podotýká, že v rámci reprodukce žalobních námitek se (pro přiblížení přístupu, jakým žalobkyně ke své žalobní obraně přistoupila) přidržel struktury, v níž žalobkyně svou žalobní argumentaci prezentovala; pro její nepřehlednost hraničící v některých momentech s nesrozumitelností však soud v rámci vypořádání žalobních bodů v dalších částech tohoto rozsudku jednotlivé, nezřídka se opakující námitky a subnámitky podřadil pod jednotlivé tematické okruhy, jimiž se posléze při přezkoumání závěrů žalované v mezích žalobních bodů zabýval. 10. Žalobkyně v podané žalobě rekapitulovala závěry vyslovené žalovanou, přičemž předeslala, že se se závěry žalované stran por