2 Afs 125/2009 — Nejvyšší správní soud

8 A 124/2020- 65 - text 10 8 A 124/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a. s. se sídlem Tovární 1059/41, Hodolany, 779 00 Olomouc zastoupena Mgr. Janem Tomanem, advokátem se sídlem Pařížská 1076, 110 00 Praha 1 proti žalovanému Ministerstvo financí se sídlem Letenská 525/15, 118 10 Praha 1 o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného, takto: I. Žalovaný je povinen ukončit cenovou kontrolu zahájenou oznámením ze dne 1. 10. 2020, pod č. j. MF-26323/2020/1602-3, vůči žalobkyni jako kontrolované osobě a zdržet se jakýchkoliv úkonů směřujících k pokračování této cenové kontroly. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 809 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Jana Tomana, advokáta, a to do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 11. 2020 domáhá ochrany před trvajícím nezákonným zásahem žalovaného, který dle vymezení v žalobě spočívá v provádění cenové kontroly, pro níž žalovaný nemá pravomoc a působnost stanovené právními předpisy. Cenovou kontrolu žalovaný vůči žalobkyni zahájil oznámením o zahájení kontroly dne 1. 10. 2020, č. j. MF-26323/2020/1602-3. Žalobkyně se domnívá, že v platném právním řádu není žalovanému nikde stanovena pravomoc a působnost k provádění cenových kontrol. Žalovaný tak dle ní v rozporu s ústavní zásadou legality uplatňuje veřejnou moc, aniž by k tomu disponoval náležitou oporou v právním řádu. 2. S ohledem na to, že žaloba je co do své povahy žalobou zápůrčí, neboť směřuje proti doposud neukončenému zásahu, dokládá žalobkyně v souladu s § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), že se ochrany či nápravy nemůže domáhat jinými právními prostředky. Dle žalobkyně zákon nestanoví žádnou formu ochrany proti zahájení a vedení cenové kontroly. Jediným možným postupem dle platného práva by mohlo být podání obecné námitky nedostatku věcné příslušnosti, resp. podnětu k tomu, aby žalovaný svoji věcnou příslušnost sám přezkoumal dle správního řádu. Přestože se nejedná o nezbytnou podmínku řízení, žalobce tuto námitku žalovanému zaslal dne 15. 10. 2020 a byla rozhodnutím ze dne 9. 11. 2020, č. j. MF-26323/2020/1602-5, vyřízena tak, že byla zamítnuta. 3. Žalobkyně dále uvádí, že zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) (dále jen „kontrolní řád“) upravuje jako jediný opravný prostředek podání námitek proti protokolu o cenové kontrole – to je však možné teprve potom, co kontrola již v praxi proběhla, byla ukončena a k nezákonnému zásahu a zkrácení práv kontrolované osoby tedy již došlo. Žalobkyně se ale žalobou brání proti tomu, aby na ní byl nezákonný zásah prováděn a dokonán, tedy proti tomu, aby orgánem s nedostatkem věcné působnosti byla provedena cenová kontrola jako taková. 4. Podle žalobkyně je též zřejmé, že jde o nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s., neboť v rámci cenové kontroly musí kontrolovaná osoba plnit povinnosti v souladu s kontrolním řádem, je zejména povinna poskytovat součinnost kontrolujícímu, vytvořit podmínky pro výkon kontroly, odevzdávat podklady, zpracovávat písemná sdělení a reagovat na výzvy a dotazy kontrolního orgánu. Tím jí mj. vznikají náklady, které je povinna nést sama (§ 23 odst. 2 kontrolního řádu). Pakliže kteroukoli povinnost kontrolovaná osoba včas a řádně nesplní, jedná se o přestupek. Cenová kontrola sama o sobě ale není rozhodnutím ani řízením, které končí vydáním rozhodnutí – končí vydáním protokolu o kontrole. 5. Žalobkyně uvádí, že žalovaný mylně dovozuje svou působnost z § 2 odst. 1 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen (dále jen „zákon o působnosti v oblasti cen“), nicméně § 3 odst. 1 téhož zákona jasně stanoví, že cenovou kontrolu fyzických a právnických osob provádí Specializovaný finanční úřad. Na podporu svého názoru předkládá text z webu Finanční správy nebo citaci žalovaného z vyjádření v jiném řízení před Nejvyšším správním soudem. Obsáhle také argumentuje s odkazem na provedené novely dotčených ustanovení, přičemž dospívá k závěru, že s účinností od 1. 1. 2013 žalovaný pozbyl věcnou příslušnost k provádění cenových kontrol fyzických a právnických osob. 6. Žalobkyně dále sděluje, že navzdory absenci pravomoci a příslušnosti k provedení cenové kontroly žalovaný s odkazem na usnesení vlády č. 86 ze dne 9. 2. 2015 vytvořil specializovaný kontrolní útvar se zaměřením na dodržování pravidel věcného usměrňování cen u vody pitné a vody odpadní. Žalovaný následně zahájil řadu cenových kontrol u vodárenských společností, včetně žalobou napadené kontroly u žalovaného. Souběžně nicméně probíhají rovněž cenové kontroly prováděné Specializovaným finančním úřadem, aniž by bylo zřejmé či jakkoli odůvodněno to, proč a u kterého subjektu provádí cenovou kontrolu který orgán (žalovaný či Specializovaný finanční úřad). 7. Žalobkyně dále městskému soudu adresovala doplnění k žalobě ze dne 27. 11. 2020, ve kterém na podporu své argumentace odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správní soudu ze dne 28. 8. 2013, č. j. 8 Afs 48/2013-31. Dále s odkazem na § 12a zákona č. 456/2011 Sb., o finanční správě České republiky, žalobkyně argumentuje, že v případě dovození příslušnosti žalovaného k provádění cenových kontrol by docházelo k nepřípustnému ovlivňování a rozdílům při určování místní příslušnosti správních soudů pro účely případného soudního přezkumu. 8. Na žalobu reagoval žalovaný vyjádřením ze dne 18. 12. 2020. Dle žalovaného je jeho věcná působnost k provádění cenové kontroly stanovena § 2 odst. 1 zákona o působnosti v oblasti cen a tentýž zákon dále určuje oblasti cenové regulace a kontroly, které jsou svěřeny některým jiným orgánům. 9. Žalovaný připouští, že § 3 odst. 1 zákona o působnosti v oblasti cen stanovuje působnost Specializovaného finančního úřadu k provádění cenových kontrol fyzických a právnických osob, nicméně dle jeho přesvědčení se nejedná o působnost výlučnou. Odmítá výklad žalobkyně, který je dle jeho slov čistě gramatický a vytrhává § 3 odst. 1 zákona o působnosti v oblasti cen z kontextu celého předpisu. 10. Žalovaný s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu o působnosti v oblasti cen prvně zdůrazňuje, že Specializovaný finanční úřad není na rozdíl od Ministerstva financí cenovým regulátorem, z čehož dovozuje, že žalovaný může kdykoliv zahájit provádění cenových kontrol nesvěřených jiným regulátorům. Úmyslem zákonodárce dle žalovaného bylo, aby regulátor disponoval pravomocí a působností ke komplexní činnosti uplatnění, regulace a kontroly cen zboží. V oblastech, kde jsou cenovými regulátory správní orgány odlišné od Ministerstva financí (§ 2a až 2d zákona o působnosti v oblasti cen), naopak není žalovaný oprávněn do jejich činnosti zasahovat. Nicméně v oblasti obecné kontroly dodržování cenové regulace (§ 3 až 4a zákona o působnosti v oblasti cen) má žalovaný působnost vedle zákonem stanovených správních orgánů. Žalovaný namítá, že pokud vystupuje jako cenový regulátor, musí nutně mít rovněž možnost provedení cenové kontroly. 11. Žalovaný dále podotýká, že žalobkyní zastávaný gramatický výklad vede k absurdnímu závěru, že k cenové kontrole právnických a fyzických osob je oprávněn pouze Specializovaný finanční úřad a ostatní zákonem předvídané kontrolní subjekty by mohly kontrolovat pouze subjekty, které nejsou fyzickou nebo právnickou osobou. 12. K žalobkyní odkazovanému úryvku z webových stránek Finanční správy žalovaný uvádí, že je vytržen z kontextu daného sdělení. To mělo pouze informovat o organizační změně na nižší úrovni cenové kontroly, kdy byla zrušena stávající finanční ředitelství a jejich agenda převedena na nově vzniklý Specializovaný finanční úřad. 13. K odkazovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu žalovaný uvádí, že nikdy netvrdil, že by na Specializovaný finanční úřad přešly kontrolní pravomoci jakožto výhradního kontrolora. V daném vyjádření se Ministerstvo financí pouze vyjádřilo ve smyslu, že nadále nepůsobí jako odvolací orgán, neboť bylo v dané agendě nahrazeno Odvolacím finančním ředitelstvím. 14. Žalovaný uzavírá, že z uvedených úvah pak vyplynulo i usnesení vlády, kterým na Ministerstvu financí došlo ke zřízení specializovaného útvaru pro cenovou kontrolu u významnějších vodárenských společností (TOP 50 největších vodohospodářských společností v zemi). 15. Žalobkyně na vyjádření žalovaného reagovala replikou ze dne 12. 1. 2021. 16. Žalobkyně konstatovala, že nepoužívá pouze jazykový výklad právního předpisu, ale naopak podrobně argumentovala i úmyslem zákonodárce (zřejmým zejm. ze změn provedených zákonem č. 407/2012 Sb.), vyplývajícím ze souvisejících právních předpisů (zákon o cenách, zákon o finanční správě ČR) a odkazů mezi nimi i způsobu úpravy věcné působnosti (včetně speciální úpravy ve vztahu k některým oblastem cenové regulace) jednotl