5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

9 A 11/2019- 41 - text 6 9 A 11/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: FINEMO.CZ SE, IČO: 05253683 se sídlem Praha 5, Ostrovského 253/3 Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Praha 1, Štěpánská 567/15 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2018, č. j. ČOI 105455/18/O100/1000/Hl/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeského a Hl. města Prahy ze dne 11. 7. 2018, č. j. ČOI 89545/18/1000. Uvedeným rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z porušení právních povinností, kterého se dopustil tím, že v postavení poskytovatele podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) na svých webových stránkách http://rentaznemovitosti.cz, minimálně v době kontroly dne 23. 8. 2018, v sekci Trvale přístupné informace, v reprezentativním příkladu nezahrnul do celkových nákladů počáteční poplatek ve výši 30 000 Kč, tedy neinformoval spotřebitele v souladu s § 92 odst. 1 písm. m) zákona o spotřebitelském úvěru, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 154 odst. 1 písm. i) zákona o spotřebitelském úvěru. Za spáchání výše uvedeného přestupku byla žalobci uložena pokuta ve výši 50 000 Kč. Zároveň byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. II. Obsah žaloby 2. V podané žalobě žalobce v prvním žalobním bodu namítal, že žalovaný bagatelizuje nesprávnost prvostupňového rozhodnutí; že žalovaný není nezávislým rozhodovacím orgánem. V rámci této námitky žalobce poukázal na stranu 2 poslední odstavec a stranu 3 prvostupňového rozhodnutí, ve kterém správní orgán I. stupně uvedl, že žalobce kontroloval ve vztahu k plnění povinností žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelských úvěrů dle § 91 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy na základě zjištění kontrolního orgánu má za prokázané, že žalobce v informaci ve smyslu § 91 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru nezohlednil počáteční poplatek ve výši 30 000 Kč. Žalobce v podaném odvolání namítal, že uvedená zjištění a právní kvalifikace jsou evidentně nesprávné, kdy § 91 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele stanoví povinnost žalobce v případě, kdy je spotřebitelský úvěr nebo jeho zprostředkování nabízen reklamou. Z uvedeného tak správní orgán I. stupně nemohl mít za prokázané žádné zjištění ve vztahu k neinformování spotřebitele v souladu s § 92 odst. 1 písm. m) zákona o spotřebitelském úvěru a naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 154 odst. 1 písm. i) tohoto zákona. Žalovaný k námitce žalobce výše uvedené označil za zřejmou nesprávnost, která dle žalovaného není vadou prvostupňového rozhodnutí. 3. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal, že § 92 odst. 1 písm. m) zákona o spotřebitelského úvěru nestanoví povinnost explicitně a samostatně uvádět počáteční poplatek nebo poplatky, kdy pouze § 3 odst. 2 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru upravuje, co se rozumí celkovými náklady spotřebitelského úvěru. Tvrdil, že v předmětném reprezentativním příkladu spotřebitelského úvěru – Renty z nemovitostí je počáteční poplatek zahrnut v kolonce označené jako „Celková výši dlužné částky za 10 let“. Podrobné vyčíslení a vysvětlení jednotlivých částek uváděných v předmětném příkladu žalobce poskytl prvostupňovému orgánu v odpovědi ze dne 31. 8. 2017. Stejně tak i člen představenstva žalobce Ing. J. V. kontrolnímu orgánu předvedl a předložil postup výpočtu RPSN a dosazení do vzorce u předmětného příkladu (viz úřední záznam ze dne 10. 11. 2017). Uzavřel, že spotřebitel byl prostřednictvím reprezentativního příkladu řádně informován o výši celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Dle žalobce tak zjištění správních orgánů nejsou správná, kdy tato nejsou ničím podložena a nevycházejí z žádných podkladů založených ve spisu. 4. Žalobce si byl vědom náročnosti pochopení jeho výpočtů a jednotlivých matematických operací a proto navrhl provedení výslechu Ing. J. V., kdy by jeho výslechem měly být odstraněny veškeré případné pochybnosti o správnosti a obsahové náležitosti předmětného výpočtu včetně jeho souladu s dotčenými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. III. Vyjádření k podané žalobě a související vyjádření 5. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 6. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že není pochyb o tom, z porušení jaké povinnosti je žalobce viněn. V protokolu o kontrole ze dne 23. 1. 2018 sice bylo uvedeno, že jednání žalobce lze kvalifikovat jako porušení § 91 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, námitkám žalobce proti kontrolnímu zjištění ze dne 12. 2. 2018 však správní orgán vyhověl v tom smyslu, že se nemůže jednat o porušení § 91 zákona o spotřebitelském úvěru, ale že na posuzované informace se vztahuje § 92 daného zákona (sdělení ze dne 5. 3. 2018, č. j. ČOI 31783/18/1000), posuzované informace nebyly informacemi uváděnými v reklamě, ale šlo o informace trvale přístupné spotřebiteli. Následně byl dne 31. 1. 2018 vypracován dodatek k protokolu o kontrole, ve kterém byla uvedena správná právní kvalifikace. S oběma písemnostmi byl žalobce řádně seznámen. V řízení o přestupku již bylo uvažováno pouze o jediné právní kvalifikaci jednání žalobce - porušení § 92 odst. 1 písm. m) a naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 154 odst. 1 písm. i) zákona o spotřebitelském úvěru. 7. Na straně 2 a 3 rozhodnutí orgánu prvního stupně byl popsán průběh kontroly, kdy v protokolu o kontrole ze dne 23. 1. 2018 byla uvedena nesprávná právní kvalifikace, kterou orgán prvního stupně v této souvislosti přepsal do odůvodnění rozhodnutí, ve výroku napadeného rozhodnutí a dále v tomto rozhodnutí se uvádí správná právní kvalifikace jednání žalobce. Dle žalovaného nemohlo dojít ke zkrácení žalobce na jeho právech. 8. K druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že pokud zákon stanovuje povinnost uvést reprezentativní příklad celkových nákladů spotřebitelského úvěru, ke splnění této povinnosti nemůže postačovat zahrnutí těchto nákladů do celkové výše dlužné částky za 10 let. Zákon o spotřebitelském úvěru klade důraz na řádnou informovanost spotřebitele. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2016, č. j. 32 Cdo 4838/2015. Dle žalovaného po spotřebiteli není možné požadovat, aby si některé informace sám vypočítával. Nelze pak předpokládat, že by spotřebitel mohl sám z žalobcem uváděných informací dovodit, že bude nucen hradit počáteční poplatek ve výši 30 000 Kč. V § 92 odst. 1 písm. m) zákona o spotřebitelském úvěru je po poskytovateli spotřebitelského úvěru požadováno, aby trvale zpřístupnil v listinné podobě, na jiném trvalém nosiči dat, nebo na svých internetových stránkách reprezentativní příklad celkové výše spotřebitelského úvěru (žalobce uvádí v bodě „Celkem vyplaceno“ reprezentativního příkladu), celkových nákladů spotřebitelského úvěru (v reprezentativním příkladu žalobce uvedeno není), celkové částky splatné spotřebitelem (kolonka „Celková výše dlužné částky za 10 letů) a roční procentní sazby nákladů (RPSN). K tomu žalovaný poukázal na § 3 odst. 2 písm. c) a d) zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavřel, že zákon o spotřebitelském úvěru v § 92 odst. 1 písm. m) vyžaduje jak uvedení reprezentativního příkladu celkové částky splatné spotřebitelem, tak uvedení reprezentativního příkladu celkových nákladů spotřebitelského úvěru, žalobce však tento údaj neuvedl. Spotřebitel nebyl v daném případě řádně informován. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 9. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 10. Soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, protože žádná ze stran s takovým postupem nevyjádřila nesouhlas. 11. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy: - Podle § 92 odst. 1 písm. m) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel trvale zpřístupní v listinné podobě, na jiném trvalém nosiči dat, nebo na svých internetových stránkách reprezentativní příklad celkové výše spotřebitelského úvěru, celkových nákladů spotřebitelského úvěru, celkové částky splatné spotřebitelem a roční procentní sazby nákladů. - Podle § 3 odst. 2 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí celkovou částkou, kterou má spotřebitel zaplatit, součet celkové výše spotřebitelského úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru. - Podle § 3 ods