2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

9 A 13/2019- 73 - text 12 9 A 13/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: P. T. zastoupený advokátem Pavlem Uhlem sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 – Smíchov proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 963/3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením žalovaného takto: I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že pokyn Policie České republiky učiněný dne 26. 6. 2018 ve večerních hodinách okolo 21. hodiny v Louce u Litvínova v prostoru nádraží, kterým bylo žalobci sděleno, aby prokázal svou totožnost, následný zásah spočívající v získání osobních údajů žalobce Policií České republiky a na to navazující zásah spočívající v tom, že Policie České republiky odepřela sdělit žalobci důvody svého postupu a ani později tak neučinila, jsou nezákonné, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce se žalobou domáhal určení, že pokyn policie učiněný dne 26. 6. 2018 ve večerních hodinách okolo 21. hodiny v Louce u Litvínova v prostoru nádraží, kterým bylo žalobci sděleno, aby prokázal svou totožnost, následný zásah spočívající v získání osobních údajů žalobce policií a na to navazující zásah spočívající v tom, že policie odepřela sdělit žalobci důvody svého postupu a ani později tak neučinila, jsou nezákonné. 2. Žalobce uvedl, že se v době od 26. 6. 2018 do 1. 7. 2018 hodlal účastnit akce Klimakemp 2018, kterou pořádalo hnutí Limity jsme my, z. s., a která je společensko-kulturní a environmentalistickou tradiční akcí, která byla tentokrát konána na louce u Louky u Litvínova. V úterý 26. 6. 2018 cestoval vlakem do vlakové stanice Louka u Litvínova, kde okolo 21. hodiny vystoupil, a poté mu v prostoru nádraží dala přítomná hlídka Policie České republiky (dále též „policie“) pokyn, aby jí prokázal svou totožnost. Tomu žalobce vyhověl a prokázal se dokladem totožnosti. Současně se dotázal na důvody takového zjištění totožnosti, přičemž jej policisté odkázali na § 63 odst. 2 písm. l) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Policii ČR“), aniž by však uvedli konkrétní důvod podřaditelný pod toto ustanovení. Po zjištění totožnosti a zapsání údajů z dokladu totožnosti do evidence policie byl doklad žalobci vrácen a ten pokračoval v chůzi na louku, kde se předmětná akce pořádala. 3. Za nezákonné žalobce považuje tyto skutečnosti: a. byl mu dán pokyn, aby prokázal svou totožnost, b. údaje o jeho totožnosti spojené s místem a časem výskytu a pravděpodobným účelem příjezdu do obce byly policií zaznamenány a c. policie žalobci nesdělila, a to ani po případném odpadnutí důvodu, které tomu bránily, věcné důvody postupu ad a) a b), ačkoliv jí žalobce sdělil, že tyto důvody chce znát. 4. Zjištění totožnosti osoby a následná evidence údajů sdružená s časem, místem a pravděpodobnou událostí, která je sama v souladu s právem, považuje žalobce za zásah do práv chráněných čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, jelikož užívání možností lidské a politické svobody je soukromou aktivitou člověka a Listina garantuje, aby stát nezasahoval a osoby chránil před zasahováním do soukromého života. Stát nemá právo kontrolovat a evidovat, kde se kdo nachází a na jaké společenské akci. Pokud tak činí, pak pouze v krajních situacích, zejména když se někdo dopustí protiprávního jednání a stát vyžaduje údaje k jeho objasnění v režimu zákonem stanoveném. Policie se v případě žalobce zaštítila odkazem na § 63 odst. 2 písm. l) zákona o Policii ČR, avšak podle žalobce je z kontextu vyloučeno, aby se toto ustanovení mohlo na předmětnou situaci vztahovat. Toto ustanovení je zcela obecné, nelze je vykládat parafrází pokaždé, kdy se to policii hodí, a nejedná se o ustanovení univerzální a obecně použitelné. Z textu ustanovení je zřejmé, že se musí jednat o plnění jiného úkolu, než který plyne z ostatních ustanovení § 63 odst. 2 zákona o Policii ČR, avšak musí se jednat o úkol s jinými podobnými situacemi srovnatelný. Vždy musí jít o situaci, kdy je ve vztahu ke konkrétní osobě daný zájem natolik individualizován, že se jeví nepochybné, že stát má legitimní zájem znát totožnost konkrétní osoby, a tento zájem zjevně převažuje nad zájmem této osoby zachovat její soukromí. Sousloví „je-li to nezbytné“ vyjadřuje, že je možno k tomuto přistoupit pouze tehdy, pokud daného účelu, tedy ochrany bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo předcházení trestné činnosti, nelze dosáhnout jinak. Žalobce přitom zaznamenal, že policie kontrolovala větší množství osob, u kterých bylo možné předpokládat, že se chtějí účastnit akce Klimakemp. Žalobci se s ohledem na povahu práv a zásahů do ústavně chráněného zájmu na respektování soukromého života nejeví přípustné, aby policie použila zjišťování totožnosti paušálně či namátkově ve vztahu ke konkrétní skupině osob, která se nedopouští protiprávního jednání. Žalobce sice nezná operativní důvody postupu policie, ale považuje za vyloučené, že by byly podřaditelné pod předmětné ustanovení zákona o Policii ČR. Policie proto zjišťovala totožnost bez zákonného důvodu a tedy protiprávně. Je dále problematické, že policie zasáhla do práva žalobce na informační sebeurčení jen proto, že chtěl uplatňovat svá jiná práva, a to právo se sdružovat a shromažďovat k dosažení legitimních cílů a práva svobodně šířit a získávat informace. Dle žalobce je nepřípustné, aby policie určitou skupinu osob nebo její část vykonávající společenskou aktivitu chráněnou čl. 17, 19 a 20 Listiny základních práv a svobod vystavila zvýšené kontrole právě a jen pro jejich účast na této aktivitě. Postup policie je rovněž v rozporu se zákazem zneužití práva k jinému účelu, než pro který bylo určeno, což zakazuje čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. 5. K nezákonnosti zpracování osobních údajů žalobce sdělil, že důsledkem zjištění totožnosti může být i to, že si policie nevede o tomto zjištění žádnou evidenci. Pokud ji však vede, podléhá tento postup dle žalobce právní úvaze, zda tato evidence je následně skutečně nezbytná. Další rozměr protiprávního jednání spatřuje žalobce v tom, že v důsledku pokynu, kterému žalobce vyhověl, si policie údaje zkopírovala a následně je mohla a může zpracovávat, současně je může jakkoli sdružovat s jinými dalšími údaji a dále vyhodnocovat, i kdyby se jednalo o obdobně legální aktivity. Tím vytváří stále trvající zásah, který spočívá ve stále trvajícím porušení práv předjímaných čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Zásah je o to intenzivnější, že v kontextu operativní činnosti policie technicky zpracovávající celý Klimakemp je takový důsledek a zpracování údajů nasnadě. 6. K nezákonnosti odepření poučení pak žalobce uvedl, že veřejná moc by měla adresátovi dříve či později sdělit důvody svého postupu, což zákonodárce vtělil do § 13 zákona o Policii ČR. Toto ustanovení se dle žalobce vztahuje i na předmětný úkon. Žalobce o poučení výslovně požádal, podstatou však nemůže být pouze odkaz na konkrétní ustanovení zákona, ale musí obsahovat uvedení konkrétních věcných důvodů. Policie v projednávaném případě pouze odkázala na ustanovení zákona, což není důvodem, ale pouze právní kvalifikací neuvedeného důvodu bez uvedené věcného obsahu. Důvodem podle zákona je konkrétní skutková okolnost, jež vyvolala právní potřebu úkon provést. Žalobce připouští, že mohou existovat operativní důvody, které mohou bránit okamžitému sdělení věcného důvodu, na to však zákonodárce pamatoval, když v § 13 odst. 2 zákona o Policii ČR poskytl přesný návod, jak provést poučení, až takové důvody odpadnou. Zákon nezná zánik práva na poučení v čase a povinnost sdělit důvody tak trvá i nadále, pokud odpadnou později. Žalovaný tak měl žalobce, jehož totožnost s ohledem na povahu úkon musel znát, uvědomit písemně, což se však nestalo. Poučení o důvodech se navíc mělo týkat jak důvodů pro prokázání totožnosti, tak pro zkopírování údajů žalobce policií. Jelikož žalovaný nehodlá zjevně tuto povinnost naplnit, považuje žalobce tento zásah za dokonaný. II. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. K akci Klimakemp 2018 uvedl, že s ohledem na průběh Klimakempu 2017, kdy docházelo ze strany účastníků k páchání protiprávního jednání, probíhalo v roce 2018 na území Ústeckého kraje bezpečnostní opatření policie, v rámci něhož plnila své úkoly ve smyslu § 2 zákona o Policii ČR, tedy se zaměřovala na ochranu bezpečnosti osob a majetku, ochranu veřejného pořádku a přecházení trestné činnosti. V rámci tohoto bezpečnostního opatření došlo rovněž k pokynu policie k prokázání totožnosti žalobce. 8. Postup policie se přímo odvíjí od událostí proběhlých během Klimakempu 2017, kdy dne 24. 6. 2017 v cca 14:00 hod. vnikla skupina 133 osob, účastníků Klimakempu 2017, do prostor dolu Bílina a blokovala svými těly těžební st