9 As 69/2016 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 20/2018- 35 - text 6 č. j. 9Ad 20/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Mgr. F. O. bytem X zastoupen Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 21. 9. 2018, č. j. MV-84413-5/SO-2018, takto: I. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 21. 9. 2018, č. j. MV-84413-5/SO-2018 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Martina Zikmunda, advokáta. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra vnitra (dále jen „žalovaný“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru (dále jen „ředitel OSZ“) ze dne 18. 6. 2018, č. j. OSZ-145899-7/M-Pa-2018, jímž bylo podle § 179 za použití § 192 odst. 2 ve spojení s § 209 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) zastaveno řízení o žádosti žalobce o přepočet výsluhového příspěvku za roky 2009, 2010 a 2011, podané dne 7. 6. 2018 (dále jen „žádost“); a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že ředitel OSZ vyhodnotil žádost jako žádost o obnovu řízení ve smyslu § 192 zákona o služebním poměru ve věci pravomocného rozhodnutí služebního funkcionáře ve věcech služebního poměru ze dne 11. 1. 2012, č. j. OSZ- 145899/D-Bp-2012, kterým byl žalobci od 1. 12. 2011 přiznán výsluhový příspěvek ve výši 28 782 Kč měsíčně a provedeno zvýšení výsluhového příspěvku od 1. 1. 2012 (dále jen „rozhodnutí o výsluhovém příspěvku“). Jelikož rozhodnutí o výsluhovém příspěvku nabylo právní moci dnem 10. 2. 2012, nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení dle § 192 odst. 2 zákona o služebním poměru, neboť nebyla dodržena čtyřletá objektivní lhůta pro podání žádosti o obnovu řízení. Řízení o žádosti proto bylo zastaveno. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal, že nárok na doplacení a zvýšení výsluhového příspěvku neprekluduje. O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, v němž přisvědčil závěru, že žádost byla podána po marném uplynutí prekluzivní lhůty. II. Obsah žaloby 3. Žalobce v žalobě stručně shrnul skutkový stav předcházející vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Uvedl, že dne 10. 1. 2013 podal žádost o doplatek služebního příjmu za službu přesčas vykonanou v letech 2009 až 2011, a současně o doplatek odchodného a doplacení a navýšení výsluhového příspěvku (dále jen „žádost ze dne 10. 1. 2013“). Rozhodnutím vedoucího operačního odboru Policejního prezidia ČR ze dne 28. 3. 2018, č. j. PPR-17924-45/ČJ-2013-990410 (dále jen „rozhodnutí o službě přesčas“) mu byl přiznán služební příjem za službu přesčas za práci vykonanou v letech 2009 až 2011 ve výši 54 116 Kč. Rozhodnutím vedoucího operačního odboru Policejního prezidia ČR ze dne 3. 5. 2018, č. j. 74/2018 mu byl přiznán doplatek odchodného ve výši 20 958 Kč. 4. Namítal, že jelikož mu byl výsluhový příspěvek vyměřen v nižší výši, než v jaké mu náležel, protože mu byla chybně určena výše platu za práci přesčas, pak se nárok na doplacení odchodného a výsluhového příspěvku neprekluduje. Výsluhový příspěvek byl totiž v takovém případě chybně určen Ministerstvem vnitra jako orgánem sociálního zabezpečení v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). 5. S odkazem na § 157 a násl. zákona o služebním poměru dále namítal, že výše výsluhového příspěvku po skončení služebního poměru se stanoví na základě skutkových okolností vztahujících se k době ukončení posledního služebního poměru. Původní rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku přitom dle § 181 odst. 7 zákona o služebním poměru nebrání vydání nového rozhodnutí na základě aktuálního skutkového stavu. 6. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného a reakce žalobce 7. Ve vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, shrnul skutkový stav věci a uvedl, že žalobce proti rozhodnutí o výsluhovém příspěvku nebrojil žádným opravným prostředkem. K žádosti žalobce ze dne 10. 1. 2013 uvedl, že nebyla odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra (dále jen „MV OSZ“) nikdy doručena ani postoupena. Nebyla tedy doručena příslušnému funkcionáři, který je oprávněn ve věci rozhodnout, tudíž nemohla zahájit řízení o přepočtu výsluhového příspěvku. Dodal, že žalobce od ledna 2013 do června 2018 nikdy nebrojil proti skutečnosti, že v řízení o žádosti o přepočet výsluhového příspěvku nebyly činěny žádné úkony. 8. K námitce žalobce ohledně chybně stanovené výše výsluhového příspěvku dodal, že určení výše výsluhového příspěvku není postupem orgánu sociálního zabezpečení, neboť jde o řízení ve věcech služebního poměru dle zákona o služebním poměru. Podle něj je v dané věci příslušný služební funkcionář, jímž byl v projednávané věci ředitel OSZ. Na rozhodování ve věcech výsluhového příspěvku se zákon o důchodovém pojištění vůbec nevztahuje, pročež nemohlo dojít k nesprávnému postupu dle tohoto zákona. 9. K možnosti vydat nové rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku uvedl, že ve věci existuje překážka věci pravomocně rozhodnuté a vzhledem k marnému uplynutí lhůty pro obnovu řízení či přezkumné řízení nelze z důvodu právní jistoty připustit možnost znovu zasáhnout do právního stavu nastoleného rozhodnutím o výsluhovém příspěvku. O použití § 181 odst. 7 zákona o služebním poměru nelze po uplynutí prekluzivní lhůty pro obnovu řízení uvažovat. Změnou skutkového stavu dle uvedeného ustanovení je míněna výlučně změna v budoucnu s účinky do budoucna od okamžiku změny, nikoli s účinky, jež by měly vliv na platnost předchozího rozhodnutí ve stejné věci. 10. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl. 11. V reakci na vyjádření žalovaného žalobce zaslal soudu kopie dokumentů, které dle něj vyvracejí tvrzení žalovaného ve vyjádření obsažená. Jednalo se o žádost s doručenkou, dopis ministra vnitra ze dne 7. 8. 2013, přípis zástupce žalobce ze dne 2. 1. 2013 adresovaný Policii ČR o převzetí zastoupení ve věci nároku na doplacení služeb přesčas, odchodného a výsluhového příspěvku a další přípis zástupce žalobce v téže věci ze dne 27. 3. 2013. IV. Posouzení věci Městským soudem 12. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ustanovením § 51 s. ř. s., neboť účastníci řízení takový postup akceptovali. Soud neprovedl navržené důkazy, neboť jsou součástí spisového materiálu žalovaného, z něhož při přezkumu zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí vychází. Listiny, které žalobce připojil k replice, jako důkazy neoznačil, soud o nich proto nerozhodoval. Pro úplnost však soud dodává, že ani nezvažoval jejich provedení k důkazu, neboť skutkový stav postačuje k posouzení právní otázky, jež je předmětem věci. 13. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou uplatněných bodů, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 14. Podstatou sporu je posouzení, zda žalobcův nárok na doplacení výsluhového příspěvku v souvislosti s přiznáním služebního příjmu za službu přesčas za práci vykonanou v letech 2009 až 2011 prekludoval či nikoli. 15. Skutkový stav je mezi stranami nesporný, proto jej soud pouze ověřil ze spisového materiálu, z něhož zjistil tyto pro věc podstatné skutečnosti: 16. Rozhodnutím o výsluhovém příspěvku byl žalobci od 1. 12. 2011 přiznán výsluhový příspěvek, který byl vypočítán s ohledem na průměrný měsíční příjem žalobce za kalendářní rok 2010. 17. Rozhodnutím o službě přesčas byl žalobci přiznán služební příjem za službu přesčas v rozsahu 198 hodin vykonanou v letech 2009 až 2011 v celkové výši 54 116 Kč, přičemž v roce 2010 činila žalobcova služba přesčas 150 hodin. 18. Na základě rozhodnutí o službě přesčas odeslalo Policejní prezidium ČR, odbor personální, oddělení služby služebních příjmů, platů a sociálních evidencí dne 10. 5. 2018 MV OSZ podklady pro provedení přepočtu výsluhového příspěvku po doplatku služebního příjmu. 19. Dne 12. 6. 2018 byla MV OSZ doručena žádost. 20. Při posouzení vyšel soud z následující právní úpravy: 21. Podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) v rozhodném znění není-li v této části zákona stanoveno jinak, řídí se organizace a řízení o výsluhovýc