5 As 186/2016 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 4/2020- 25 - text 7 9Ad 4/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Bc. Jana Ferfeckého ve věci žalobce: Mgr. Ing. M. H., advokát se sídlem X proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, 110 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu České advokátní komory ze dne 13. 12. 2019, č. j. K 85/2015, takto: I. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu České advokátní komory ze dne 13.12.2019, č.j. K 85/2015, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k jeho rukám. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání výroku II. v záhlaví uvedeného rozhodnutí odvolacího kárného senátu České advokátní komory (dále jen „žalovaný“), kterým žalovaný k jeho odvolání zrušil rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advokátní komory (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 9. 9. 2016, sp. zn. K 85/2015, a výrokem I. částečně zprostil žalobce kárné žaloby, výrokem II. rozhodl, že se žalobce dopustil kárného provinění tím, že: „poté, co dne 24. 2. 2014 uzavřel s J. P. smlouvu o poskytování právní pomoci, jejímž předmětem bylo zastupování J. P. v jeho pracovněprávní věci, a poté, co dne 20. 10. 2014 s J. P. uzavřel smlouvu o poskytování právní pomoci, jejímž předmětem bylo zastupování J. P. v insolvenčním řízení, při vyřizování těchto věcí se nechal zastupovat Mgr. K. V., který nebyl advokátním koncipientem ani jeho zaměstnancem, a který navíc dne 1. 5. 2014 zaslal J. P. e-mail, v němž s klientem kárně obviněného (pozn. soudu: tj. žalobce) řeší otázky odměny kárně obviněného (dále jen „kárné provinění“), tedy při výkonu advokacie nejednal svědomitě, při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, při jednotlivých úkonech právní pomoci se nechal zastoupit osobou, která nebyla advokátním koncipientem ani jeho zaměstnancem, čímž porušil § 16 odst. 2 zákona o advokacii (pozn. soudu: zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o advokacii“), § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 etického kodexu (pozn. soudu: usnesení představenstva Česká advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „etický kodex“), § 26 odst. 2 zákona o advokacii, čl. 1 a čl. 2 usnesení představenstva ČAK č. 6/1998 Věstníku, kterým se stanoví pravidla pro výkon substitučního oprávnění advokátních koncipientů a jiných zaměstnanců advokáta, ve znění pozdějších předpisů (pozn. soudu: „dále jen „věstník“)“, a uložil mu za to dle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii kárné opatření - pokutu ve výši 10 000 Kč a povinnost uhradit náklady kárného řízení ve výši 8 000 Kč. 2. Z prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že prvostupňový orgán žalobci uložil kárné opatření - pokutu ve výši 20 000 Kč za kárné provinění, kterého se mimo měl dopustit 1) v souvislosti s účtováním odměny klientovi J. P. a 2) v souvislosti se zastupováním klienta J. P. panem Mgr. K. V., který nebyl advokátním koncipientem ani zaměstnancem žalobce. 3. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, o němž žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 21. 9. 2017, č. j. K 85/2015 (dále jen „původní rozhodnutí žalovaného“). Žalobce proti původnímu rozhodnutí žalovaného brojil žalobou, o níž rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 17. 9. 2019, č. j. 11 Ad 28/2017-61 tak, že původní rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím podle § 30 písm. b) vyhlášky č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kárný řád“) prvostupňové rozhodnutí zrušil a rozhodl tak, že zprostil žalobce kárné žaloby co do bodu 1) prvostupňového rozhodnutí, o bodu 2) rozhodl tak, jak je uvedeno výše. Ztotožnil se se závěry prvostupňového orgánu a odkázal na odůvodnění původního rozhodnutí žalovaného a body 69 až 72 rozsudku č. j. 11 Ad 28/2017-61. Uvedl, že za oprávněné je možno považovat zastoupení advokáta při jednotlivých úkonech právní pomoci zaměstnancem advokáta či advokátním koncipientem, Mgr. K. V. však nebyl ani jedním. Dodal, že při dokazování bylo nutno vycházet z Dohody o právní praxi (pozn. soudu: ze spisového materiálu vyplývá, že se jedná o Dohodu o právní praxi ze dne 1. 11. 2013; dále jen „dohoda o právní praxi“), a že je z korespondence vedené Mgr. K. V. patrné, že Mgr. K. V. samostatně poskytoval právní službu, koncipoval písemnosti, které adresoval klientovi J. P.. Žalobce toto jednání připustil, čímž se dopustil kárného provinění. S ohledem na zprošťující výrok I. žalovaný snížil původně uloženou sankci a uvedl, že snížená sankce odpovídá kritériím § 24 odst. 2 kárného řádu. II. Obsah žaloby 5. Žalobce brojil proti výroku II. žalobou napadeného rozhodnutí. 6. Namítal, že správní orgány nesprávně zjistily skutkový stav projednávaného případu a žalovaný v rozporu s § 24 odst. 2 kárného řádu nezohlednil okolnosti skutku, jeho osobu, míru jeho zavinění ani jeho osobní poměry, pročež mu bylo uloženo kárné opatření, které je nepřiměřené. 7. Uvedl, že Mgr. K. V. byl v rozhodné době jeho placeným zaměstnancem na základě dohody o provedení práce (pozn. soudu: ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce zde má na mysli Dohodu o provedení práce ze dne 1. 2. 2014; dále jen „dohoda o provedení práce“), která materiálně konzumovala předchozí dohodu o právní praxi. Vyzdvihování chronologicky dříve doložené dohody o právní praxi jako jediné platné nemá právní ratio. Její dřívější doložení je nanejvýš přehlédnutím, způsobeným jeho pracovním vytížením v dané době. Dále uvedl, že nerespektování zásady in dubio pro reo zdejším soudem (pozn. soudu: zřejmě v rozsudku 11 Ad 28/2017-61) se nemuselo být přeneseno do žalobou napadeného rozhodnutí, s ohledem na excesivní okolnosti právní praxe a nenaplnění materiální stránky připisovaného deliktu. Dodal, že čekal spíše poučení a podporu k nápravě neúmyslných či nevědomých pochybení. 8. Upozornil, že soud v rozsudku č. j. 11 Ad 28/2017-61 konstatoval, že dohoda o právní praxi uváděla, že praktikant není oprávněn zastupovat advokáta u žádného soudu a na žádném úřadě, nikoli poskytovat právní služby jakémukoli klientovi žalobce. Analogické omezení bylo v bodě IV. dohody o provedení práce, zde však mohl praktikant jednat s klienty s výjimkou činností svěřených jen advokátním koncipientům. Nerespektoval-li tedy Mgr. K. V. z důvodu osobních vazeb s klientem rozsah svého oprávnění, zasáhlo by žalobou napadené rozhodnutí do svobody projevu dvou tehdejších kamarádů či známých. Nepovolená horlivost Mgr. K. V. nemůže být kladena k tíži žalobce, tím spíš, že e-mail Mgr. K. V. klientovi z 1. 5. 2014 odeslaný v popracovní době jen replikoval e-mail zaslaný klientovi téhož dne žalobcem. Dodal, že nejen, že tento skutek evidentně nespáchal, ale ani o něm nevěděl a vědět nemohl, pročež nenaplnil předpoklady § 23 kárného řádu. Skutku nemohl pro jeho nečekanost ani zabránit. Skutek tedy není jeho přímým kárným proviněním, má za něj zodpovědnost pouze fiktivní. 9. Žalovaný nezohlednil ani jeho bezúhonnost a dobrou víru při právním zastupování osmi finančně vyčerpaných klientů (pozn. soudu: kam spadá dle kontextu správního spisu i J. P.), ani míru jeho zavinění (kamarádské vztahy mezi zaměstnanci a J. P. nemohl pro absenci povědomí o nich ovlivnit). Žalovaný také účelově a nepřiměřeně formalisticky přenáší zavinění stavovsky nepostižitelného Mgr. K. V. na něj, přehlíží však jeho obranu důstojnosti a vážnosti advokátního stavu v souvislosti s ochranou legitimního očekávání jeho zbývajících sedmi klientů před vyděračským jednáním J. P., osmého klienta. V obdobných případech je projednání věci dostatečnou sankcí, příp. je horním limitem racionální přípustnosti napomenutí. 10. Žalobce žádal, aby soud výrok II. žalobou napadeného rozhodnutí zrušil, in eventum uložil žalovanému povinnost zdržet se (upustit od) uložení peněžního trestu v souvislosti s předmětným kárným řízením. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žaloba je založena na týchž argumentech, které žalobce již před soudem uplatnil proti původnímu rozhodnutí žalovaného. Soud se s nimi již v rozsudku č. j. 11 Ad 28/2017-61 řádně vypořádal (viz body 69 a násl. odůvodnění). Dodal, že vady, které soud v uvedeném rozsudku původnímu rozhodnutí žalovaného vytkl, odstranil tím, že zvážil odvolací námitky i autoritativní závěr soudu, který promítl předevší