2 Afs 55/2016 — Nejvyšší správní soud

10 Af 40/2020- 45 - text 9 10 Af 40/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: VOSMA Rudná s.r.o., IČO: 267 24 341 sídlem Šamonilova 1415/2, 252 19 Rudná zastoupena daňovým poradcem Ing. Ladislavem Kubicou sídlem Rokycanova 1929, 356 01 Sokolov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 35158/20/5300-21442-712243 z 22. 9. 2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a správní řízení. 1. V posuzované věci je spor o to, zda žalobkyně splnila podmínky pro uplatnění nároku na odpočet DPH u zdanitelných plnění (injektážních směsí a pytlovaného popílku) přijatých ve zdaňovacím období 3. čtvrtletí 2016 od společností ORSENTEN s.r.o., IČO: 029 44 421 (dále „Orsenten“), a to ve světle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C‑154/20, Kemwater ProChemie z 9. 12. 2021 a navazující judikatury Nejvyššího správního soudu. 2. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) na základě daňové kontroly provedené za toto zdaňovací období neuznal žalobkyni nárok na odpočet DPH podle § 72 a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), v souhrnné výši 2 719 895 Kč z důvodu neprokázání přijetí zdanitelných plnění od společností HLINOVSKY s.r.o., IČO: 282 02 392, EKADOS s.r.o., IČO: 015 87 862, a Orsenten, uvedených na daňových dokladech. Dne 1. 3. 2019 vydal správce dodatečný platební výměr na DPH v uvedené výši a na související penále ve výši 543 979 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. 3. Žalovaný v odvolacím řízení doplnil dokazování o výslech L. P., jednatele Orsenten, a M. M., zaměstnance dodavatelky EKADOS. S ohledem na nové skutečnosti takto zjištěné a s ohledem na odlišné hodnocení některých dřívějších důkazů poté naznal, že žalobkyně prokázala přijetí plnění od společností EKADOS a HLINOVSKY v souladu s daňovými doklady. Naproti tomu u plnění údajně přijatých od Orsenten žalovaný ve shodě se správcem daně konstatoval, že toto plnění sice existovalo, avšak žalobkyně neprokázala jeho přijetí právě od jmenované společnosti. Žalovaný proto žalobou napadeným rozhodnutím změnil dodatečný platební výměr tak, že výše doměřeného penále činí 1 692 155 Kč a výše penále 338 431 Kč. II. Řízení o žalobě. 4. Žalobkyně v žalobě namítla, že přijetí zdanitelných plnění od Orsenten prokázala s dostatečnou mírou pravděpodobnosti. Předložila daňové doklady, plnění byla uvedena v kontrolních hlášeních, jejich koupě byla hrazena bankovními převody (přičemž variabilní symboly většinou odpovídaly číslům daňových dokladů a zjevná byla také shoda částek a časová souvislost) a žalobkyně je použila k zapracování do finálního výrobku. Žalovaný odůvodnil svůj závěr zejména svědeckou výpovědí jednatele P., avšak ta je nedůvěryhodná, jelikož svědek byl v té době trestně stíhán, k výslechu jej přivedla policie a bylo mu nezákonně vyhrožováno půlmilionovou pokutou při porušení mlčenlivosti. Zjevně proto se bránil jakékoli zmínce o vedení společnosti, ačkoli bez jeho součinnosti by ani nebylo možné podat daňové přiznání a kontrolní hlášení, neboť právě jemu jako jednateli musely být doručeny přihlašovací údaje k datové schránce. Za zásadní důkaz žalobkyně označila právě kontrolní hlášení, k nimž se žalovaný fakticky nevyjádřil a nepředložil žalobkyni jejich komparaci. Žalovaný tak podle žalobkynina názoru opomněl souvislost jednotlivých důkazů, které tvořily uzavřený řetězec. Kromě toho žalobkyně namítla, že daňové orgány porušily její právo na seznámení se všemi skutečnostmi vyšlými v řízení najevo, když žalobkyni zamlčely listiny uvedené v bodu 36 napadeného rozhodnutí. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah svého rozhodnutí, jehož stěžejní důvody stručně zopakoval. Kontrolní hlášení společnosti Orsenten je sice významným důkazem na podporu žalobkynina tvrzení, který žalovaný také náležitě zhodnotil, ale svědčí proti němu zejména neuvedení dotčených plnění v daňovém přiznání, neodvedení daně a výpověď jednatele jmenované společnosti. Ten uvedl, že pouze podepsal rozhodnutí, že bude vlastníkem společnosti, za což obdržel finanční obnos, ale žádné úkony související s danými transakcemi nevykonával a ani k tomu nikoho jiného nepověřil. Poskytnutí plnění neprokazují podle judikatury NSS ani bankovní převody. Žalovaný dále odmítl, že by žalobkyni jakkoli zkrátil na jejích procesních právech. Listina, kterou před ní údajně zatajil, je úřední záznam o nahlížení do spisu společnosti EKADOS, v němž nejsou obsaženy žádné informace, s nimiž nebyla žalobkyně seznámena v rámci výsledků kontrolního zjištění. Samotný záznam byl ostatně zmíněn ve zprávě o kontrole a po dobu celého daňového řízení byl součástí správního spisu a žalobkyně do něj mohla nahlédnout. 6. Soud výzvou z 28. 6. 2022 vyrozuměl účastníky řízení o změně relevantní judikatury, k níž došlo v důsledku rozhodnutí SDEU a následně rozšířeného senátu NSS ve věci Kemwater, a umožnil jim doplnit v návaznosti na tuto změnu jejich procesní stanoviska. 7. Žalovaný ve vyjádření z 1. 7. 2022 vyslovil přesvědčení, že jeho rozhodnutí obstojí i s ohledem na rozsudek SDEU ve věci Kemwater ProChemie a navazující judikaturu NSS, neboť správní spis neobsahuje žádnou indicii, že by sporná plnění dodal žalobkyni jiný dodavatel v postavení plátce DPH. 8. Žalobkyně ve sdělení ze 17. 7. 2022 zopakovala, že prokázala přijetí sporných plnění od společnosti Orsenten. Zdůraznila, že tato společnost nebyla v dané době označena za nespolehlivou plátkyni DPH, a že po žalobkyni nebylo možno požadovat, aby složitě a důkladně ověřovala, zda vystavitelka faktury je v postavení osoby povinné k dani, zda má k dispozici dotčené zboží, zda je schopná je dodat a zda splnila své povinnosti ohledně podání daňového přiznání a úhrady DPH. Žalobkyně proto setrvala na svém žalobním návrhu. 9. Při jednání konaném 21. 7. 2022 účastníci řízení odkázali na obsah svých procesních podání; pouze žalobkyně doplnila, že ji správce daně neseznámil s výsledky šetření provedeného u společnosti Orsenten. S ohledem na to oba účastníci setrvali na svých dosavadních návrzích. III. Vlastní posouzení věci. 10. Soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, přezkoumal je na základě podané žaloby v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], včetně řízení předcházejícího jeho vydání, jakož i z hlediska vad, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 11. Zákonná úprava odpočtu DPH je obsažena v §§ 72 až 79 ZDPH, jež transponují čl. 167 až 192 Směrnice Rady 2006/112/ES z 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty. Podle § 72 odst. 1 ZDPH musí plátce daně pro uplatnění nároku na odpočet daně na vstupu tvrdit, že přijal zdanitelné plnění a že toto plnění následně použil stanoveným způsobem v rámci své ekonomické činnosti. 12. Podle § 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů (odstavec 2). Povinností daňového subjektu je prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních (odstavec 3). Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že potřebné informace nelze získat z vlastní úřední evidence (odstavec 4). Správce daně naopak prokazuje mimo jiné skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem [odstavec 5 písm. c)]. 13. Ustálenou judikaturu správních soudů k rozložení důkazního břemene mezi daňový subjekt a správce daně shrnul NSS v rozsudku č. j. 2 Afs 55/2016-38, č. 3505/2017 Sb. NSS z 31. 8. 2016 tak, že „daňový subjekt je povinen prokazovat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém přiznání nebo k jejichž průkazu byl správcem daně vyzván. Daňový subjekt prokazuje svá tvrzení především svým účetnictvím a jinými povinnými záznamy. Správce daně však může vyjádřit pochybnosti ohledně věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti účetnictví a jiných povinných záznamů. Správce daně nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen prokázat, že o souladu se skutečností existuj