5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

13 A 82/2019- 44 - text 13 A 82/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: M. A. bytem x zastoupený Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem sídlem Opatovická 1659/4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravy sídlem Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1 zastoupen JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem sídlem Na příkopě 853/12, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2019 č. j. MHMP 2404476/2019 takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy ze dne 6. 12. 2019 č. j. MHMP 2404476/2019 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí, kterým se podle ust. § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), v části výroku, kterým byl obviněný uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 34e odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále také zákon o silniční dopravě) ruší rozhodnutí Městské části Praha 4, Úřadu městské části Praha 4, odboru kanceláře tajemníka (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 25. 4. 2018 č. j. SZ P4/023262/18, neboť odpovědnost za přestupek zanikla uplynutím promlčecí doby. Napadeným rozhodnutím byly dle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu též změněny části výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a to tak, že původní znění výroku: „Za spáchání těchto přestupků se mu ukládá podle § 34e odst. 4 písm. c) zákona o silniční dopravě“ a „pokuta ve výši 50.000 Kč“ bylo změněno na „Za spáchání tohoto přestupku se mu ukládá podle § 4 odst. 3 zákona o některých přestupcích“ a „pokuta ve výši 10 000 Kč (slovy desettisíckorunčeských)“, ve zbylé části bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno. 2. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 34e odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě, kterého se dopustil tím, že dne 11. 10. 2017 při přepravě uskutečněné v čase od 10:03 hod. do 10:13 hod., v rozporu s ust. § 21c odst. 1 zákona o silniční dopravě vykonával práci řidiče taxislužby bez oprávnění řidiče taxislužby, a dále byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti pořádku v územní samosprávě podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 251/20016 Sb., o některých přestupcích (dále také „zákon o některých přestupcích“), kterého se dopustil výše uvedeným jednáním, čímž porušil povinnost stanovenou v obecně závazné vyhlášce obce. 3. Žalobce ve své žalobě namítal, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nezákonné, neboť spočívá na nesprávném posouzení právní otázky týkající se možného souběhu přestupků podle ust. § 21c odst. 1 zákona o silniční dopravě a podle ust. § 4 odst. 2 zákona o některých přestupcích. Měl za to, že je pojmově a logicky vyloučeno, aby se jako osoba bez platného oprávnění řidiče taxislužby mohl dopustit přestupku spočívajícího v nesplnění podmínky „zkoušky z místopisu“. Osobu, která není držitelem oprávnění řidiče taxislužby, lze dle jeho názoru na úseku taxislužby trestat výhradně a pouze podle ust. § 34e odst. 1 písm. a) silničního zákona. Následně okazoval na znění silničního zákona a znění vyhlášky č. 23/1998 Sb. hl. m. Prahy, o ověřování znalostí řidičů taxislužby na území hlavního města Prahy (dále také „Vyhláška“). 4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že se neztotožňuje s názorem žalobce o nemožnosti souběhu přestupků, ze kterých byl žalobce uznán vinným, a to zejména proto, že v jednom případě se jedná o přestupek v oblasti státní správy a v druhém případě o přestupek v oblasti samosprávy, v každé z těchto oblastí jsou chráněny jiné společenské zájmy a potřeby. Závěrem žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 5. V replice k vyjádření žalovaného žalobce konstatoval, že předmětem žaloby nebyl možný souběh přestupků, ale skutečnost, že není možné ho stíhat za přestupek podle ust. § 4 odst. 2 zákona o přestupcích, neboť měl za to, že nebyl řidičem taxislužby a nemohl tak spáchat přestupek, který z podstaty věci může spáchat pouze řidič taxislužby. 6. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 7. Při jednání konaném před zdejším soudem dne 17. 5. 2022 právní zástupci žalobce a žalovaného setrvali na svých právních názorech a procesních stanoviscích. 8. Ve správním spise se pro daný případ nalézají tyto podstatné dokumenty: fotografie z aplikace Uber pořízené během kontroly, protokol o kontrole č. T/20171011/1/Fk ze dne 11. 10. 2017, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně č. j. SZ P4/023262/18 ze dne 25. 4. 2018, odvolání žalobce ze dne 25. 4. 2018, žalobou napadené rozhodnutí č. j. MHMP 2404476/2019 ze dne 6. 12. 2019. 9. Ze správního spisu vyplynulo, že dne 11. 10. 2017 uskutečnil kontrolní pracovník žalovaného, kontrolu žalobce, při řízení motorového vozidla tov. zn. Volkswagen Golf, poznávací značky 9S1 4829, přičemž kontrolní přeprava byla objednána prostřednictvím mobilní aplikace Uber a byla zahájena na Václavském náměstí 25, Praha 1 a ukončena v ulici Za Brumlovkou 2, Praha 4. Řidič (žalobce) nebyl držitelem oprávnění řidiče taxislužby a nevykonal zkoušku řidiče taxislužby. O kontrole byl následně sepsán protokol č. T/20171011/1/Fk, dle kterého žalobce vykonal tuto přepravu v Praze za úplatu (106,28 Kč). Podle kontrolního protokolu žalobce neměl oprávnění řidiče taxislužby a dopustil se i dalších porušení zákona o silniční dopravě (např. vozidlo nebylo evidováno jako vozidlo taxislužby, vozidlo bylo bez střešní svítilny a další, která nejsou z hlediska projednávané žaloby podstatná, a proto soud nepovažoval za nezbytné je zde všechna uvádět). 10. Správní orgán prvního stupně vydal dne 5. 8. 2019 rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 34e odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě a přestupku podle ust. § 4 odst. 2 zákona o některých přestupcích, za což mu byla uložena pokuta ve výši 50 000 Kč, a zároveň povinnost uhradit paušálně vyčíslenou náhradu nákladů řízení. Správní orgán prvního stupně na základě zákona o silniční dopravě a provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobcem poskytnutá služba přepravy objednaná prostřednictvím aplikace Uber, naplňuje zákonné znaky taxislužby, proto bylo povinností žalobce mít oprávnění řidiče taxislužby a absolvovat zkoušku řidiče taxislužby. Proti rozhodnutí správního orgánu podal žalobce dne 25. 4. 2018 odvolání, žalovaný následně žalobou napadeným rozhodnutím zrušil část výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 34e odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě, rozhodnutí i částečně změnil, kdy zejména moderoval výši uložené pokuty a ve zbylé části ho potvrdil. 11. Soud posoudil předmětnou věc následovně: 12. Podle § 21b odst. 1 zákona o silniční dopravě ve znění účinném do 30. 6. 2020, [o]bec může obecně závaznou vyhláškou stanovit a) řidiči taxislužby jako podmínku pro zahájení nebo nabízení přepravy na území obce povinnost prokázat zkouškou znalosti místopisu, obsluhy taxametru a právních předpisů upravujících provozování taxislužby a ochranu spotřebitele a mít při provozování taxislužby na území obce u sebe osvědčení o složení zkoušky; osvědčení o složení zkoušky je veřejnou listinou, b) způsob organizace a provádění zkoušky podle písmene a) a opravného opakování této zkoušky, dobu a podmínky platnosti této zkoušky a vzor osvědčení o složení zkoušky. 13. Podle bodu 45. novely zákona o silniční dopravě č. 115/2020 Sb., se s účinností od 1. 7. 2020 v § 21b odstavec 1 zrušuje. 14. Podle § 4 odst. 2 zákona o některých přestupcích fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost stanovenou v obecně závazné vyhlášce obce nebo kraje. 15. Čl. 1 vyhlášky č. 23/1998 Sb. hl. m. Prahy, o ověřování znalostí řidičů taxislužby na území hlavního města Prahy, ve znění vyhlášek č. 16/1999, č. 7/2002, č. 12/2003, č. 28/2005, č. 5/2008 a č. 18/2013 Sb. hl. m. Prahy zní: 1. Podmínkou k výkonu práce řidiče taxislužby na území hlavního města Prahy je prokázání znalosti místopisu, znalosti právních předpisů upravujících taxislužbu a ochranu spotřebitele a znalosti obsluhy taxametru řidiči taxislužby. 2. Znalosti podle odstavce 1 se ověřují zkouškou řidiče taxislužby (dále jen „zkouška“), kterou provádí a organizuje příslušný odbor Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „odbor“). Činnost zkušební