4 As 314/2021 — Nejvyšší správní soud

17 A 83/2020- 37 - text 5 17 A 83/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1 za účasti: Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem Pplk. Sochora 727/27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2020, č. j. MSMT-36103/2019-6, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 19. 5. 2020, č. j. MSMT-36103/2019-6, je nicotné. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání ze dne 13. 2. 2020, č. j. C16/B/2020/Ř/3. Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), částečně odmítnuta žádost žalobce ze dne 25. 9. 2019 o poskytnutí informací, a to z důvodů dle § 8a odst. 1 InfZ a § 183c písm. b) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). 2. Žalobce v žádosti požadoval poskytnutí: 1) položkového seznamu veškerých existujících technických zpráv, psychometrických analýz, statistických reportů apod., které se vztahovaly ke společné části maturitní zkoušky ze všech předmětů řádného jarního termínu 2018, opravného podzimního termínu 2018 a řádného jarního termínu 2019; 2) veškerých dokumentů dle bodu 1), popř. odkazů k jejich stažení; 3) zdrojových datových matic společné části maturitní zkoušky dle bodu 1) ze všech předmětů v běžném datovém formátu. Prvostupňový orgán žalobci poskytl informace dle bodů 1) a 2), poskytnutí informací dle bodu 3) pak odmítl. 3. Žalobce v žalobě uvedl, že informace požadoval za účelem kontroly vynakládání veřejných prostředků na standardizovaný způsob provádění maturitní zkoušky. Žalobce tedy naplňuje definici pojmu „hlídacího psa“ ve smyslu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2019, č. j. 11 A 125/2018-70. Obdobná data jsou prvostupňovým orgánem publikována v případě výsledků jednotných přijímacích zkoušek, což zakládá legitimní očekávání veřejnosti mít k takovým datům přístup. Podle žalobce správní orgány nedostatečně zdůvodnily, proč jsou žalobcem požadované datové matice osobním údajem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2017, č. j. 7 As 202/2016). Správní orgány měly dále pochybit, když neprovedly test proporcionality, ač k tomu byly povinny podle nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16, i podle § 12 InfZ a čl. 6 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Správní orgány se nezabývaly ani otázkou, zda žalobcovo právo na informace mohlo být naplněno poskytnutím datové matice bez informací umožňujících identifikaci jednotlivých osob (pseudonymizace). 4. Dále žalobce namítal nesprávný výklad § 183c školského zákona. Předně, § 183c písm. b) školského zákona byl zrušen novelou č. 284/2020 Sb. s účinností od 11. 7. 2020. Žalobce tvrdil, že uvedené ustanovení na nynější situaci nijak nedopadá, neboť nebyla naplněna hypotéza § 183c písm. b) školského zákona. Žalobce vycházel z jazykového výkladu hypotézy § 183c písm. b) školského zákona, ze které dovodil, že poskytnutí informací podle InfZ je vyloučeno pouze v případě, kdy data vypovídají o výsledcích skupin studentů konkrétně vymezených příslušností ke konkrétní škole, souboru škol, či jinak vymezené skupině. Nadto, podle již zmíněného nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16, není možné zákonem nahradit provedení testu proporcionality v konkrétní věci. 5. Žalobce též namítal nesprávnost právního posouzení ve vztahu k GDPR, poněvadž proces psuedonymizace je možno podřadit pod zpracování údajů znemožňující jejich přiřazení ke konkrétnímu subjektu bez dodatečných informací podle čl. 4 odst. 5 GDPR. Pokud žalovaný nezdůvodnil, jak je možné pseudonymizované údaje přiřadit ke konkrétním osobám, pak zatížil napadeného rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. 6. Konečně žalobce namítal nesprávné právní posouzení ve vztahu k § 86 občanského zákoníku. Poskytnutí pseudonymizovaných údajů není způsobilé zasáhnout do soukromí jiné osoby a ústavní právo na informace nemůže být omezeno podústavním právním předpisem. Nadto InfZ je vůči občanskému zákoníku lex specialis. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Zdůraznil, že žalobcovo právo na informace není v předmětné věci nadřazeno právům na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů. 8. Žalovaný odkázal na novelu školského zákona, kterou byl od 11. 7. 2020 zrušen jeho § 183c písm. b). Nadále však není možné podle § 183c písm. a) školského zákona poskytovat údaje o výsledcích jednotlivých dětí, žáků a studentů. Kombinací požadovaných údajů pod bodem 3) žádosti je možné nepřímo identifikovat subjekt údajů. Položková data za maturitní zkoušku přitom prvostupňový orgán zveřejnil na výsledkovém portálu ve formátu, který neumožňuje ani nepřímou identifikaci subjektu údajů. Takto zveřejněné údaje jsou dostatečné k provedení datové analýzy, včetně psychometrické analýzy. 9. Podle § 8a InfZ povinný subjekt poskytne informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje jen v souladu s právními předpisy upravujícími jejich ochranu. Tímto předpisem je zejména GDPR a občanský zákoník. Žalovaný odkázal na definici osobních údajů podle čl. 4 odst. 1 GDPR a definic zpracování osobních údajů podle čl. 4 odst. 2 a čl. 6 GDPR. Žalovaný neshledal, že by došlo k naplnění podmínek k poskytnutí požadovaných osobních údajů. Současně žalobce nepředložil žádný dokument, který by jej opravňoval ke zpracování požadovaných osobních údajů. 10. Žalovaný dále uvedl, že provedl test proporcionality, když posuzoval, zda zveřejnění požadovaných informací přispěje ke kontrole veřejné správy ze strany veřejnosti (žalobce) a zda veřejný zájem na přístupu k požadovaným informacím převažuje nad ochranou soukromí fyzických osob. Žalovaný se domníval, že kontrola činnosti veřejné správy v oblasti maturitních zkoušek má být kontrolou odbornosti, úrovně či efektivity maturitních testů. Žádost žalobce však sledovala kontrolu určitých jednotlivců, a jako taková není chápána jako kontrola činnosti veřejné správy. Žalovaný odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 156/02, podle kterého právo na informace není neomezené právo člověka na uspokojování osobní zvědavosti či zvídavosti, ale má být vykládáno v politickém slova smyslu tak, že slouží k získávání informací potřebných k prakticky dosažitelné míře znalostí o veřejném dění v okolí člověka. Další vyjádření 11. Jelikož předmět řízení bezprostředně souvisí s otázkou ochrany osobních údajů, soud v souladu s § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 114a odst. 2 písm. f) občanského soudního řádu, požádal zúčastněnou osobu o vyjádření k podané žalobě (stran úvahy o tom, proč je Úřad pro ochranu osobních údajů zúčastněnou osobou, soud odkazuje níže). Zúčastněná osoba citovala čl. 4 odst. 1 GDPR a uzavřela, že není vyloučeno, že na základě kombinace žalobcem požadovaných datových položek, které samy o sobě nejsou osobními údaji, by bylo možno dospět k identifikaci dotčeného subjektu údajů a dobrat se tak osobních údajů. Posouzení žaloby soudem 12. Soud konstatuje, že usnesením ze dne 28. 6. 2022, č. j. 17 A 83/202035, přerušil řízení, a to do skončení řízení vedeného u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 As 314/2021. Soud v tomto usnesení vyložil, že v rozsudku zdejšího soudu ze dne 12. 8. 2021, č. j. 3 A 7/2019104, byla vyslovena nicotnost rozhodnutí téhož žalovaného, který k odvolání žadatele o informace potvrdil rozhodnutí téhož prvostupňového orgánu. Zdejší soud totiž dospěl k závěru, že žalovaný není nadřízeným orgánem prvostupňového orgánu ve smyslu § 20 odst. 4 InfZ ve spojení s § 178 odst. 1 správního řádu. Rozhodnutí žalovaného proto zdejší soud označil za nicotné z důvodu absolutní nepříslušnosti žalovaného rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí prvostupňového orgánu. 13. Rozsudkem ze dne 8. 9. 2022, č. j. 4 As 314/2021-44, Nejvyššího správního soudu zamítl kasační stížnost proti výše označenému rozsudku zdejšího soudu, čímž odpadla překážka pro pokračování v řízení. Prvním výrokem tohoto rozsudku je proto v souladu s § 48 odst. 6 s. ř. s. vysloveno, že v řízení se pokračuje. 14. Podle § 76 odst. 2 věta první s. ř. s. zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými