8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

17 A 87/2020- 90 - text 8 17 A 87/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: proti žalovanému: GEOTEC spol. s.r.o., IČ 253 29 545 sídlem Lidická 700/19, Veveří, 602 00 Brno zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Hartmannem sídlem Sokolovská 49/5, 186 00 Praha 8 Ministerstvo spravedlnosti, IČ 000 25 429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2020, č. j. MSP 50/2020 ODKA-ROZ/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2020 č. j. MSP50/2020ODKAROZ/3, kterým byl zamítnut její rozklad proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti č. j. MSP11/2019OINSSRZT/14. Tím bylo určeno, že se žalobkyně dopustila přestupku podle § 25 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících“), když měla vypracovat znalecké posudky, ačkoliv není znaleckým ústavem, a byla jí uložena pokuta ve výši 300 000 Kč. II. Obsah žaloby a související vyjádření 2. Žalobkyně ve své žalobě rekapituluje správní řízení a vyzdvihuje, že měla přestupek spáchat tím, že se měla spolupodílet na vypracování znaleckých posudků specifikovaných ve výrokové části rozhodnutí, zpracovaných soudním znalcem prof. Ing. J. B., DrSc. (dále jen „prof. J. B.“), který je soudním znalcem a který byl v rozhodném období zaměstnancem žalobkyně. Shrnuje, že správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně zpracovala znalecké posudky (ač sama není znaleckým ústavem) z toho, že znalecké posudky byly zpracovány na jejím hlavičkovém papíru a že titulní stránka posudků obsahovala vedle podpisu prof. J. B. též razítko žalobkyně a podpis jejího jednatele. Žalobkyně ve správním řízení na svou obhajobu uváděla, že žádné znalecké posudky nezpracovávala a nikdy se jako znalecký ústav neprezentovala. 3. Namítá, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné a nesprávné, protože vymezení skutku ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně neodpovídá odůvodnění tohoto rozhodnutí ani odůvodnění napadeného rozhodnutí, dále protože skutkový závěr žalovaného, podle kterého žalobkyně vypracovala předmětné znalecké posudky, je založen na vadném hodnocení důkazů. Jako další důvod nezákonnosti a nesprávnosti napadeného rozhodnutí uvádí, že podíl žalobkyně na zpracování znaleckého posudku nemá charakter výkonu znalecké činnosti, která je vyhrazena výlučně znaleckým ústavům, a že správní orgán I. stupně při ukládání sankce zneužil své správní uvážení a žalovaný toto jeho pochybení nenapravil. 4. Žalobkyně z odůvodnění napadeného rozhodnutí dovozuje, že jí není kladeno za vinu, že by předmětné znalecké posudky vypracovala sama na místo prof. J. B., jehož znaleckou doložkou jsou posudky opatřeny, ale v tom, že se na zpracování posudků podílela vedle něj. Namítá, že se výroková část odůvodnění napadeného rozhodnutí míjí s jeho odůvodněním, a je přesvědčena, že se jedná o skutkově kvalitativně odlišná jednání, která na zájem chráněný zákonem o znalcích a tlumočnících působí zcela odlišnou intenzitou. Jádrem sporu tak dle názoru žalobkyně je, zda jí vykonané práce mají povahu znalecké činnosti, jejíž výkon je vyhrazen znaleckým ústavům. 5. Žalobkyně namítá, že správní orgán I. stupně vůbec nevedl dokazování směřující k objasnění otázky, jaké konkrétní činnosti žalobkyně v souvislosti s přípravou znaleckých posudků vykonávala, a neposuzoval, zda výkon těchto činností má povahu výkonu znalecké činnosti, přičemž z podkladů rozhodnutí nevyplývá, že by žalobkyně znaleckou činnost vykonávala. Žalobkyně má za to, že není možné učinit závěr o tom, zda provedení blíže nespecifikovaných prací zaměstnanci žalobkyně přesahuje výkon pomocných činností ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o znalcích a tlumočnících a je svou povahou výkonem znalecké činnosti. Za této situace je dle jejího názoru nutno dojít k závěru, že skutkový stav, který žalovaný vzal za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisech a vyžaduje zásadní doplnění. 6. Žalobkyně dále namítá vadné hodnocení důkazů, neboť z důkazů hodnocených správním orgánem I. stupně nelze vyvodit, že by žalobkyně znalecké posudky vypracovala. Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně dle jejího názoru vyplývá, že měla vykonávat znaleckou činnosti proto, že sama vlastním jménem uzavřela se zadavatelem znaleckých posudků smlouvu, kterou se zavázala zajistit zpracování předmětných znaleckých posudků dříve, než se prof. J. B. stal zaměstnancem žalobkyně. Správní orgán vycházel také z předmětných posudků samotných, neboť právě z nich podle něj vyplývá, že byly zpracovány žalobkyní, když jsou zpracovány na jejím hlavičkovém papíru a obsahují podpis jejího jednatele. 7. Žalobkyně k hodnocení důkazů uvádí, že z nich nelze logicky vyvodit, že by participace žalobkyně na zpracování posudků měla povahu výkonu znalecké činnosti. Skutečnost, že na sebe převzala smluvní závazek dodat předmětné znalecké posudky dříve, než se prof. J. B. stal jejím zaměstnancem, dle jejího mínění není protiprávní a nelze z ní vyvodit, že by se tím žalobkyně stala subjektem, který posudky fakticky vypracoval. Dodává, že to nelze vyvodit ani ze skutečnosti, že jsou posudky vypracovány na hlavičkovém papíru žalobkyně a že obsahují podpis jejího jednatele. Vysvětluje, že se jedná o logický důsledek toho, že prof. J. B. posudky zpracoval jako její zaměstnanec. Žalobkyně proto tvrdí, že ve správním řízení nebylo prokázáno, že by vykonávala znaleckou činnost, a proto se nemohla dopustit předmětného přestupku. 8. Žalobkyně dále namítá, že provádění pomocných výpočtů zaměstnanci žalobkyně nelze kvalifikovat jako výkon znalecké činnosti. Vysvětluje, že ačkoliv zákon ukládá znalcům povinnost osobního výkonu znalecké činnosti, neznamená to, že by se na zpracování posudku nemohly podílet jiné osoby. Se zapojením pracovníků pro pomocné práce výslovně počítá § 18 odst. 2 zákona o znalcích a tlumočnících i § 10a odst. 2, dle něhož se povinnost mlčenlivosti vztahuje i na konzultanty a další osoby, které se na znalecké činnosti podílely. Participace takových osob nicméně dle názoru žalobkyně neznamená, že vykonávají znaleckou činnost, a to ani za situace, kdy bylo pro účel pomoci znalci se zpracováním posudku využito přístrojového vybavení žalobkyně a na ní licencovaného softwaru. Žalobkyně dodává, že její obhajoba, dle níž lze výkon pomocných prací zaměstnanci žalobkyně kvalifikovat jako činnost konzultanta v souladu s § 10 odst. 2 zákona o znalcích a tlumočnících, zůstala nevypořádána. Závěr žalovaného, podle kterého z důkazního materiálu nevyplývá, že by přípravné a výpočetní práce prováděné zaměstnanci žalobkyně byly pomocnými pracemi, je dle názoru žalobkyně nepřezkoumatelný pro svou obecnost. Za nepřezkoumatelnou označuje i právní úvahu žalovaného, podle které se v daném případě nemohlo jednat o činnost konzultanta ve smyslu § 10 odst. 2 zákona o znalcích a tlumočnících, a dodává, že jí nelze přičítat k tíži, pokud není v posudcích výslovně uvedeno, na jakých pracích se pracovníci žalobkyně podíleli. 9. Žalobkyně vysvětluje, že posudky jsou vypracovány na jejím hlavičkovém papíru, protože byly u ní objednány objednatelem. Ten však byl předem seznámen s tím, že posudek bude zpracován prof. J. B., jehož znalecké oprávnění žalobkyně objednateli předem dokumentovala. Dále uvádí, že aby mohly být posudky fakturovány objednateli, musely být podepsány jednatelem žalobkyně. Dodává, že smlouva mezi ní a objednatelem vznik pracovního poměru prof. J. B. vyžadovala. Ten vypracoval znalecké posudky nezávisle a osobně s použitím náročných numerických výpočtů provedených žalobkyní. 10. Žalobkyně dále namítá nezákonnost výroku o sankci, která jí byla uložena ve výši 75 % maximální výše sankce. Žalobkyně míní, že jako přitěžující okolnosti odůvodňující uložení sankce v horní polovině zákonné sazby správní orgán hodnotil skutečnosti, které nejsou protiprávní a které nezvyšují společenskou škodlivost jednání, jímž měla žalobkyně přestupek spáchat. Rozporuje, že by se protiprávního jednání dopouštěla systematicky. Dodává, že skutečnost, že prof. J. B. vypracoval posudek jako zaměstnanec, ani že žalobkyně obdržela za zajištění znaleckých posudků úplatu od zadavatele, není protiprávní, nýbrž zcela standardní. Dle názoru žalobkyně žalovaný při ukládání trestu zneužil své správní uvážení. 11. Pro případ, že by se soud neztotožnil s žádnou z žalobních námitek, navrhuje žalobkyně v souladu s § 78 odst. 2 s. ř. s., aby uplatnil moderační pravomoc a výši pokuty uložené žalobkyni napadeným rozhodnutím snížil. Dle názoru žalobkyně je uložená pokuta svou výší zjevně nepřiměřená povaze jednání žalobkyně, kterým mělo dojít ke spáchání přestupku. V té souvislosti namítá, že společenská škodlivost jednání,