6 As 164/2021 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 5/2021- 54 - text 5 3 Ad 5/2021 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Ing. Petry Kamínkové, Ph.D., LL.M., ve věci žalobce: Mgr. K. K., narozený dne X doručovací adresa X proti žalovanému: Ministerstvo obrany České republiky sídlem Molákova 576/11, 186 00 Praha 8 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení žalovaného ze dne 16. 2. 2021 č. j. 234043/VP-59/OPM, takto: I. Žádost o prominutí zmeškání lhůty se zamítá. II. Žaloba se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 26. 4. 2021 doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým ředitel odboru sociálního zabezpečení žalovaného nevyhověl námitkám žalobce a potvrdil dvě rozhodnutí odboru sociálního zabezpečení žalovaného, obě ze dne 10. 12. 2020 sp. zn. 234043/VP-30/21 a sp. zn. 234043/VP-31/21. Těmito rozhodnutími byla žalobci upravena výše výsluhového příspěvku při souběhu nároku na výsluhový příspěvek podle § 134 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, s nárokem na starobní důchod z důchodového pojištění. 2. V žalobě současně žalobce požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby ve správním soudnictví. Žádost odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí mu bylo doručeno dne 23. 2. 2021, a v souladu s usnesením vlády České republiky č. 299 ze dne 18. 3. 2021, o přijetí krizového opatření, s odvoláním na zákon č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále jen „zákon č. 191/2020 Sb.“), žádal o prominutí zmeškání lhůty ve správním soudnictví podle § 1 a § 3 zmiňovaného zákona a současně podle § 40 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). 3. Krajský soud v Ústí nad Labem dne 5. 5. 2021 usnesením č. j. 15 Ad 1/2021-16 věc postoupil Městskému soudu v Praze, kterému byl spis ve věci žalobce doručen dne 20. 5. 2021. Proti usnesení o postoupení věci žalobce brojil kasační stížností, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud dne 5. 1. 2022 rozsudkem č. j. 6 As 164/2021-35 tak, že kasační stížnost zamítl. 4. Ještě předtím, než Městský soud v Praze zaslal Nejvyššímu správnímu soudu obdržený spis k řízení o kasační stížnosti, dne 25. 5. 2021 pod č. j. 3 Ad 5/2021-20 vyzval žalobce, aby ve lhůtě 1 týdne osvědčil tvrzení, že mu mimořádným opatřením bylo znemožněno či podstatně ztíženo provedení zmeškaného úkonu, neboť žalobce je povinen tvrdit a osvědčit skutečnosti, které nasvědčují tomu, že omezení plynoucí z mimořádného opatření měla na jeho možnost provést zmeškaný úkon zásadní dopad (např. potvrzení o hospitalizaci, potvrzení o prodělání onemocnění Covid v předmětné době). Městský soud v Praze současně poučil žalobce, že pokud neosvědčí tvrzené prominutí zmeškání lhůty, soud ve věci rozhodne podle dosud obdržených písemností připojených k žalobě. Tato výzva byla žalobci doručena dne 1. 6. 2021 vhozením do jeho P. O. Boxu. 5. Dne 9. 6. 2021 žalobce na výzvu soudu písemně uvedl, že v době podání žaloby se zdržoval ve svém trvalém bydlišti, okolnosti poměrů v České republice v období realizace mimořádných opatření státu po dobu pandemie by měly být všem zaměstnancům Městského soudu v Praze známy. Žalobce považuje za diskriminační oproti jiným žalobcům, kteří podávali opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu, a kteří mohou získávat a shromažďovat podklady ke zdůvodnění oprávněnosti a důvodnosti žaloby, že v době karanténních opatření vlády nemohl prakticky nic pro finalizaci žaloby učinit z důvodů zákazů vyplývajících z nařízení vlády. Žalobce dále tvrdí, že mu byl znemožněn volný přístup do odborných knihoven, nákup aktuální právnické literatury, tonerů a papíru do tiskárny, i osobní konzultace s odborníky pro tuto právní věc v místě trvalého bydliště i mimo okres, a mimo trvalé bydliště používá zapůjčený počítač a zabezpečený internet. Tuto diskriminaci zavinil stát, který nařídil tvrdé zákazy se sankcemi. Poukazuje k tomuto na úpravu ve Slovenské republice, kde zákonodárce přistoupil např. ke stanovení souběhu všech lhůt. Proto na Slovensku nejsou občané povinni tvrdit a osvědčovat skutečnosti, které nasvědčují tomu, že omezení podle mimořádných opatření měla dopad na možnost provést zmeškaný úkon. Žalobce až po ukončení pandemických mimořádných opatření si mohl koupit papír do tiskárny a nový toner. V období pandemie řešil své příznaky onemocnění dobrovolnou izolací a samoléčbou. 6. Městský soud v Praze se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci žalobce osvědčil prominutí zmeškání lhůty podle výzvy Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2021 č. j. 3 Ad 5/2021-20 shora konkretizované a shledal, že žalobce této podmínce nevyhověl. 7. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. platí, že „zmeškala-li osoba v řízení před soudem jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví lhůtu k provedení úkonu z vážného omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které této osobě znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit, promine soud zmeškání této lhůty podle § 40 odst. 5 soudního řádu správního i v případech, ve kterých to zákon jinak vylučuje. O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání zmeškaného úkonu a rozhodnutí o něm.“ 8. Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 26. 5. 2020 č. j. 55 A 43/2020-46, publ. Sb. NSS č. 4050/2020, dospěl k závěru, že „prominout zmeškání lhůty dle § 3 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2, nelze automaticky: žadatel musí naopak tvrdit a osvědčit, že mu bylo provedení zmeškaného úkonu „znemožněno nebo podstatně ztíženo“ v důsledku mimořádného opatření. Žadatel je tedy povinen tvrdit a osvědčit skutečnosti, které nasvědčují tomu, že omezení plynoucí z mimořádného opatření měla zásadní dopad na jeho možnost provést zmeškaný úkon.“ 9. Městský soud v Praze uvádí, že zákon č. 191/2020 Sb. nelze vnímat jako jakýsi univerzální či generální pardon pro jakékoli zmeškání lhůty k provedení úkonu; tento postup je podmíněn prokázáním existence konkrétního vážného omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, v jehož důsledku bylo učinění příslušného úkonu znemožněno či podstatně sníženo (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2020 č. j. 6 As 103/2020-21, či ze dne 17. 8. 2020 č. j. 1 As 236/2020-17). 10. V usnesení ze dne 11. 6. 2020 č. j. 1 As 209/2020-57 Nejvyšší správní soud konstatoval, že „§ 3 zákona č. 191/2020 Sb. představuje výjimečné „prolomení“ obecného pravidla, podle něhož nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout. Zákonodárce sáhl k tomuto opatření s ohledem na bezprecedentní situaci vzniklou v souvislosti s virovou epidemií, na níž vláda a další orgány moci výkonné reagovaly vyhlášením nouzového stavu a přijímáním řady opatření, která omezovala práva a svobody, jakož i zaváděla nové povinnosti. Je proto zcela logické, že zákon č. 191/2020 Sb. váže omluvitelný důvod právě na tato mimořádná opatření (která zákon blíže konkretizuje v § 1 odst. 2), pokud účastníkovi řízení či jiné osobě znemožnila či podstatně ztížila provedení úkonu. To lze dovodit i z formulace v § 3 odst. 2 zákona, který váže lhůtu k podání žádosti o prominutí zmeškání právě na ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož omezení plynulo. Jinak řečeno, pro použití tohoto výjimečného procesního nástroje je klíčové to, zda ke zmeškání lhůty došlo v přímé souvislosti s těmito mimořádnými opatřeními (krizová opatření přijatá vládou, mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví či krajskými hygienickými stanicemi) a zda povaha těchto opatření byla způsobilá provedení úkonu účastníkem řízení znemožnit nebo výrazně ztížit. (…) Jestliže však zákonodárce nezvolil paušální řešení (například v podobě stavění běhu všech lhůt), k čemuž přistoupil kupříkladu zákonodárce na Slovensku (viz § 2 zákona č. 62/2020 Z.z., o niektorých mimoriadnych opatreniach v súvislosti so šírením nebezpečnej nakažlivej ľudskej choroby COVID-19 a v justícii a ktorým sa menia a dopľňajú niektoré zákony), pak soudu nezbývá, než zkoumat v každém jednom případě splnění poměrně striktních podmínek prominutí zmeškání lhůty jako výjimky z obecného pravidla, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.“ Obdobně se vyjádřil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 13. 5. 2021 č. j. 2 As 97/2021-19. 11. Předně je třeba uvést, že napadené rozhodnutí, vůči němuž žalobce brojí podanou žalobou, bylo žalobci doručeno v úterý dne 23. 2. 2021 (soud ověřil u žalovaného). Žaloba byla prostřednictvím poštovní přepravy (poštou) zaslána soudu v pondělí dn