8 Afs 15/2007 — Nejvyšší správní soud

3 Af 51/2019- 192 - text 28 3Af 51/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: Elanor a.s., IČ 15887219 sídlem Jemnická 1138/1, 140 00 Praha 4 zastoupená daňovým poradcem Ing. Vladimírem Hejdukem sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2019 č. j. 34472/19/5200-11433-711413, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 5. 9. 2018 č. j. 7095435/18/2004-52522-111559 (dále též „dodatečný platební výměr“) tím, že doměřil (snížil) žalobkyni daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 z původně vyměřené částky 1 333 420 Kč s penálem v částce 266 684 Kč na částku 1 185 600 Kč s penálem v částce 237 120 Kč. 2. Žalobkyně brojí proti rozhodnutím správce daně i žalovaného podanou žalobou, vznesené námitky lze rozdělit do následujících žalobních bodů. 3. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá, že nebyla řádně ukončena daňová kontrola zahájená dne 17. 9. 2015. Ačkoli při ústním jednání konaném dne 30. 7. 2018 byla správcem daně seznámena s výsledky kontrolního zjištění, žalovaný pod bodem [46] napadeného rozhodnutí nesprávně uvádí, že se tak stalo dne 15. 3. 2018. Žalobkyně se k výsledkům kontrolního zjištění vyjádřila písemným podáním ze dne 20. 8. 2018, ale nebyla následně informována, zda (a v jakém rozsahu) se jejím podáním výsledky kontrolního zjištění změnily. Dne 5. 9. 2018 správce daně jí doručil Zprávu o daňové kontrole č. j. 7088634/18/2010-62563-108936 (dále též „Zpráva ze dne 5. 9. 2018“) s vyjádřením, že podání žalobkyně ze dne 20. 8. 2018 mu bylo doručeno opožděně, lhůta k němu končila dnem 19. 8. 2018 (opomněl, že uvedené datum připadá na neděli); současně uvedl, že doručením Zprávy ze dne 5. 9. 2018 žalobkyni považuje daňovou kontrolu za ukončenou. Dne 6. 9. 2018 správce daně doručil žalobkyni dodatečný platební výměr, proti kterému podala úspěšné odvolání, neboť žalovaný jí přisvědčil, že podání ze dne 20. 8. 2018 doručila správci daně včas, který nepostupoval podle § 88 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“). Žalovaný proto uložil správci daně odstranit vady řízení a ukončit řádně daňovou kontrolu. Podle žalobkyně však k řádnému ukončení daňové kontroly nedošlo, byť proběhla poté tři ústní jednání. Při druhém ústním jednání dne 25. 3. 2019 správce daně jí předložil Zprávu o daňové kontrole č. j. 7088634/18/2010-62563-108936 (dále též „Zpráva 3/19“). Tato Zpráva 3/19 shodného čísla jednacího jako Zpráva ze dne 5. 9. 2018, má ale jiný obsah. Žalobkyně proto namítá, že správce daně jí předložil dvě různé verze zprávy o daňové kontrole, ale nezměnil ani nezrušil dodatečný platební výměr, vztahující se toliko k závěrům Zprávy ze dne 5. 9. 2018, a též neumožnil žalobkyni se k věci vyjádřit. Žalobkyně takovou zprávu nemohla projednat ani podepsat. Nebylo totiž zřejmé, která z nich platí, proto daňová kontrola nebyla řádně ukončena. Napadené rozhodnutí je tudíž nesprávné, nezákonné a nepřezkoumatelné. Současně je i vnitřně rozporné, když pod bodem [48] uvádí, že dne 25. 3. 2019 byla žalobkyni předložena Zpráva 3/19, ale pod bodem [51] popírá existenci více verzí zpráv o daňové kontrole. Žalobkyně považuje postup správce daně i žalovaného za rozporný s § 5 odst. 1 daňového řádu a § 88 daňového řádu, jelikož se nikdy nedopustila jednání, na základě kterého bylo možné ukončit daňovou kontrolu doručením napadeného rozhodnutí podle § 88 odst. 5 daňového řádu. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně uvádí, že správce daně jí neumožnil vyjádřit se k podkladům dodatečného platebního výměru. Při prvním ústním jednání dne 15. 3. 2019 žalobkyně upozorňovala na přetrvávající nejasnosti procesního stavu. Při druhém ústním jednání dne 25. 3. 2019 správce daně předložil žalobkyni Zprávu 3/19, která se podstatně odlišovala od Zprávy ze dne 5. 9. 2018. Na jejich rozdíly žalobkyně upozornila v podání ze dne 14. 4. 2019. Na třetím ústním jednání dne 15. 4. 2019 správce daně předložil žalobkyni další zprávu o daňové kontrole, a v protokolu velmi podrobně vymezil předmět jednání. Podle žalobkyně to naznačuje snahu správce daně stvrdit, že v daném případě jednal o Zprávě ze dne 5. 9. 2018, která sloužila jako podklad vydání dodatečného platebního výměru. Žalobkyně s ohledem na předchozí zkušenosti s postupem správce daně nemohla bez dalšího spoléhat, že na třetím jednání předkládaná zpráva o daňové kontrole odpovídá Zprávě ze dne 5. 9. 2018 či Zprávě 3/19, aniž by si zanalyzovala text, což by byl postup nepřiměřený § 5 odst. 3 daňového řádu. Správce daně, resp. žalovaný, neumožnil žalobkyni se k průběhu daňové kontroly vyjádřit a vypracovat rozdíly mezi Zprávami ze dne 5. 9. 2018 a 3/19, či se podrobněji vyjádřit k procesnímu postupu. Žalobkyně proto nemohla neprověřený dokument projednat, podepsat a ukončit probíhající daňovou kontrolu. Takovýto postup žalovaného vedl ke zkrácení práv žalobkyně, který její námitky označil za nedůvodné, aniž by se řádně vypořádal s verzemi dvou zpráv o daňové kontrole a dalšího dokumentu, který měl být zprávou o daňové kontrole, předložený žalobkyni při třetím ústním jednání, přitom jí neumožnil se k tomuto postupu dostatečně vyjádřit a procesně na něj reagovat. 5. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně poukazuje na tyto odlišnosti Zprávy ze dne 5. 9. 2018 a Zprávy 3/19: a) na str. 3 v odst. 6 je u obou zpráv o daňové kontrole rozdílné odsazení textu v odstavci; b) na str. 7 je mezera mezi bodem 4. a 5. u Zprávy ze dne 5. 9. 2018, u Zprávy 3/19 není. Způsobuje to posun textu o jeden řádek v následujících stránkách; c) na str. 13 mezera mezi bodem 32. a 33. u Zprávy ze dne 5. 9. 2018 není, u Zprávy 3/19 mezera je. Srovnává to text v dalších stránkách; d) na str. 14 odst. 2 u obou zpráv o daňové kontrole je rozdílné odsazení textu v odstavci; e) na str. 14 poslední odstavec u obou zpráv o daňové kontrole má rozdílné formulace k prokázání slevy na dani a k žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě; f) na str. 15 tabulka u obou zpráv o daňové kontrole má rozdílné hodnoty zjištěné správcem daně v Kč na řádcích 310 a 340 daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdanitelné období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012. Zpráva ze dne 5. 9. 2018 uvádí na obou uvedených řádcích částku 1 333 420 Kč, Zpráva 3/19 uvádí částku 1 184 620 Kč; g) na str. 15 poslední odstavec u Zprávy 3/19 obsahuje informace o protokolovaném ústním jednání ze dne 30. 7. 2018 za přítomnosti zástupce žalobkyně, který u Zprávy ze dne 5. 9. 2018 chybí; h) na str. 16 odst. 2 u Zprávy 3/19 obsahuje veškeré informace následující po větě prvního odstavce, které nejsou přítomné ve Zprávě ze dne 5. 9. 2018, text o zvýšení základu daně a vykázané dani z příjmů právnických osob byl dopsán do Zprávy 3/19; i) na str. 16 odst. 2 u Zprávy ze dne 5. 9. 2018, odst. 3 u Zprávy 3/19 – část textu „při seznámení s výsledkem kontrolního zjištění“ ze Zprávy ze dne 5. 9. 2018 byl nahrazen ve Zprávě 3/19 zněním „při projednávání výsledku kontrolního zjištění“ a dále byla reformulována poslední věta; j) od poloviny str. 16 u obou zpráv o daňové kontrole se obsah zcela liší; k) na str. 21 Zprávy ze dne 5. 9. 2018, resp. na str. 18 Zprávy 3/19, odstavec nadepsaný „Kontrolní zjištění – rekapitulace“, má rozdílný obsah; l) na podpisovém řádku u zástupce žalobkyně je u Zprávy ze dne 5. 9. 2018 výslovně označen tento zástupce, u Zprávy 3/19 konkrétní označení chybí; m) Zpráva ze dne 5. 9. 2018 má 21 stran formátu A4 (11 listů), Zpráva 3/19 má 19 stran formátu A4 (10 listů), což je u obou textů uvedeno nad podpisy. Žalobkyně poukazuje na to, že podle Zprávy 3/19 byla oprávněna započíst slevu na dani podle § 35 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZDP“), ale podle Zprávy ze dne 5. 9.2018, na základě níž byl vydán i dodatečný platební výměr, nikoli. Existovala tudíž zpráva o daňové kontrole, která uznala řádný postup žalobkyně s dodatečným platebním výměrem, který však takový postup neuznal. Postup správce daně proto nelze akceptovat, příčí se zásadám daňového řízení, zejména § 102 odst. 2 až 4 daňového řádu. Dodatečný platební výměr odkazuje na zprávu o daňové kontrole různých variant s totožným číslem jednacím. 6. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí se žalovaným, že předložené projekty výzkumu a vývoje trpí formálními nedostatky, pro které nebyly splněny nároky vyžadované ZDP pro uznání nákladu. Má za to, že byla oprávněna využít od