2 As 309/2021 — Nejvyšší správní soud

17 A 17/2019- 119 - text 9 17 A 17/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: FTV Prima, spol. s r.o., IČO 48115908 se sídlem Vinohradská 3217/167, Praha 10 zastoupený advokátkou Mgr. Ludmilou Kutějovou se sídlem Politických vězňů 935/13, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo kultury se sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1 za účasti: I) OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s., IČO 63839997 se sídlem Čs. armády 786/20, Praha 6 II) Stanice O, a.s., IČO 26509911 se sídlem Karla Engliše 519/11, Praha 5 III) Česká televize, IČO 00027383 se sídlem Na Hřebenech II 1132/4, Praha 4 IV) TV Nova s.r.o., IČO 45800456 se sídlem Kříženeckého náměstí 1078/5a, Praha 5 zastoupená advokátem Mgr. Ing. Pavlem Kejlou se sídlem Washingtonova 1624/5, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 8. 10. 2019, č. j. MK 63 707/2019 OLP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2019, č. j. MK 20592/2019 OAP. Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastaveno řízení o žádosti kolektivního správce – zúčastněné osoby I) dle § 98f odst. 2 autorského zákona, tedy o vydání předchozího souhlasu žalovaného se zvýšením sazeb odměn pro rok 2019 oproti jejich předchozí výši o více než míru inflace, neboť dotčené změny sazeb nepodléhají tomuto souhlasu. Jednalo se o sazby: 1. v případě bezúplatného přehrávání (streaming) audiovizuálních děl (Video on Demand); 2. v případě bezúplatného přehrávání (streaming) hudebních děl; 3. za stahováním (download) a přehráváním (streaming) hudebních nebo audiovizuálních děl v případě neposkytnutí součinnosti; 4. v případě hyperlinkových portálů. 2. Rozsudkem ze dne 11. 10. 2021, č. j. 17 A 17/2019-71, soud zrušil napadené a prvostupňové rozhodnutí. Nejvyšší správní soud následně vyhověl kasačním stížnostem žalovaného a zúčastněné osoby I) a zrušil rozsudek zdejšího soudu svým rozsudkem ze dne 13. 7. 2023, č. j. 2 As 309/2021-110, přičemž vyslovil závazný právní názor, že nedošlo k navýšení (existujících) sazeb, nýbrž k vytvoření nových sazeb (podrobněji níže). 3. Žalobce v žalobě uvedl, že nesouhlasí s názorem správních orgánů, že změny předmětných sazeb nepodléhají souhlasu žalovaného dle § 98f odst. 2 autorského zákona, neboť se nejedná o navýšení sazby nad inflaci, ale o vytvoření nových sazeb, pročež mu nepřísluší návrh těchto sazeb posuzovat. 4. Žalobce označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Předně, žalovaný se nevypořádal, resp. ani nezrekapituloval námitky žalobce uvedené v jeho vyjádření ze dne 29. 5. 2019, kterým žalobce fakticky doplnil své námitky proti prvostupňovému rozhodnutí. 5. Dále žalovaný dostatečně nezdůvodnil svou definici „nově vytvořené sazby“ (str. 10 a 11 napadeného rozhodnutí), neboť se omezil jen na výčet toho, co považuje za nově vytvořenou sazbu, aniž by však uvedl, proč tomu tak je. Za nově vytvořené sazby tak žalovaný považuje i sazby vytvořené kolektivním správcem „jestliže navrhovaná sazba je výsledkem změněné metodiky pro způsob výpočtu odměny nebo výsledkem vyčlenění sazby z původní „obecné“ sazby za účelem žádoucího odlišení od původní „obecné“ sazby, zejména z důvodu zohlednění podstatných specifik vyčleněného užití“. Dle žalobce ovšem v případě takto definovaných nově vytvořených sazeb již odměna podle určité (dříve existující) sazby hrazena byla. Jestliže pak v důsledku takových změn dojde ke zvýšení dosud placené celkové odměny (o více, než kolik činí inflace), tak se musí jednat o zvýšení sazby ve smyslu § 98f odst. 2 autorského zákona. Nadto je názor žalovaného i nesprávný, jelikož může vést k obcházení zákona tím, že si kolektivní správce bude vytvářet nové sazby, aby fakticky dosáhl navýšení své odměny nad míru inflace; ani s touto námitkou se žalovaný nevypořádal. 6. Žalovaný též dostatečně nezdůvodnil, (i) proč podle něj nelze dospět k závěru, nakolik nová sazba představuje zvýšení sazby původní, a (ii) ani v čem je podle něj nová sazba specifická. Žalovaný k tomu pouze uvedl, že dle jeho názoru nelze využít prostého matematického porovnání původní a nové sazby, protože sazba je specifické povahy. Více svůj názor neodůvodnil. Žalovaný se tak vůbec nevypořádal s tím, že žalobci a dalšímu účastníkovi (Český telekomunikační klastr, z.s.) se matematické porovnání učinit podařilo a k závěru o zvýšení sazby shodně dospěli. 7. Dle žalobce se nejedná o rovnoměrné rozčlenění dosavadní sazby, když nově navrhovaná sazba 900 Kč (i) v případě bezúplatného přehrávání (streaming) AVD (Video on Demand), tj. sazby 1., a (ii) v případě bezúplatného přehrávání (streaming) u hudebních děl, tj. sazby 2., neodpovídá 100% užití hudby, ale je vyšší. Vychází přitom z dosavadní sazby, kde za 45 – 64% užití byl žalobce povinen hradit 300 Kč. Zároveň druhá navrhovaná sazba ve výši 50 Kč zcela odpovídá tomuto výpočtu, tj. při míře užití 9 % by se mělo jednat o částku v rozmezí 42 až 60 Kč, což nová sazba ve výši 50 Kč splňuje. U navrhované sazby 900 Kč se tak jedná o skokové zvýšení (oproti dosavadní sazbě), proti němuž žalobce má být chráněn § 98f odst. 2 autorského zákona. 8. Žalovaný se také nevypořádal s námitkami, že jeho výklad neodpovídá spravedlivému uspořádání vztahů ani úmyslu racionálního zákonodárce (teleologickému výkladu) a zcela rezignuje na svou regulatorní funkci. Žalovaný pouze odkázal na odůvodnění pozměňovacího návrhu poslance Vondráčka (č. 5206 ke sněmovnímu tisku 724/0), což není dostačující. Mimoto žalovaný dezinterpretoval odůvodnění pozměňovacího návrhu poslance Vondráčka. Není pravdou, že by úmyslem zákonodárce bylo, aby žalovaný vůbec nereguloval ceny, naopak vydání souhlasu v řízení dle § 98f odst. 2 autorského zákona je nástrojem regulace cen (byť ne klasickým) v tomto řízení je žalovaný orgánem regulace cen; není pouze orgánem stanovujícím cenu (ta zůstává na smluvní volnosti stran). 9. Žalobce rovněž věcně rozporoval názor žalovaného, že podle něj není třeba jeho souhlasu se zvýšením sazeb, pokud se jedná o nově vytvořené sazby. Tento výklad je natolik restriktivní, že je v rozporu s obsahem a smyslem normy vtělené do § 98 odst. 2 autorského zákona. Jejím smyslem zjevně je ochrana uživatelů před kolektivními správci, kteří by jednostranně nepřiměřeně zvyšovali odměnu za užití děl žalobcem či jinými uživateli. Nepřiměřeným zvýšením sazby je přitom dle zákonodárce zvýšení nad míru inflace. Tímto postupem žalovaný zasáhl do práva žalobce na jinou právní ochranu (tj. právo na přístup ke správním orgánům), zasaženo je též do práva žalobce vlastnit majetek. 10. Dále žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že u sazby 3. a 4. dle něj nelze dojít prostým matematickým srovnáním dosavadní analogicky nejbližší položky (resp. sazby) sazebníku a nové sazby k hodnověrným výsledkům, když původní sazba chybí. Zároveň však podle žalovaného má být za užití na internetu dle dosavadního sazebníku analogicky užita sazba povahově nejbližší. Z toho žalovaný dovodil, že doposud žádná sazba pro toto užití není, a tedy nemohla být zvýšena. Ani tyto závěry žalovaného nejsou správné, a navíc jsou vzájemně rozporné. 11. Žalobce podotkl, že souhlasí se zjištěním žalovaného, že dle sazebníku se na užití v něm výslovně neuvedená analogicky užije sazba, která je v něm uvedena a je povahově nejbližší. Pokud tedy žalovaný dospěl k závěru, že se na užití na internetu aplikuje určitá sazba (ta, která je povahově nejbližší), tak logicky lze tuto (existující) sazbu i zvýšit. Je lhostejné, jestli zvýšení platby odměny kolektivní správce docílí tím, že pouze zvýší číslo dosavadní sazby, nebo tím, že vytvoří sazbu novou vedle dosavadní (tj. povahově nejbližší). 12. Žalobce se neztotožnil s názorem žalovaného, že nedochází k dvojímu placení odměny, neboť užití formou Video On Demand je jiným užitím než televizní vysílání, za něž je hrazena „souhrnná“ (dle žalovaného „obecná“) sazba. Již před vytvořením navrhované sazby za užití formou Video On Demand, žalobce (i jiní uživatelé) za toto užití OSA hradil odměnu, která byla zahrnuta v „souhrnné“ sazbě za televizní vysílání, což prokazuje např. čl. 5.2 hromadné licenční smlouvy uzavřené mezi žalobcem a zúčastněnou osobou I) dne 28. 12. 2012, „OSA poskytuje touto smlouvou FTV Prima nevýhradní oprávnění k výkonu práce užít repertoár OSA zpřístupněním rozmnoženin pořízených v souladu s odst. 5.1 na internetových stránkách, které FTV Prima provozuje, takovým způsobem, že kdokoliv v místě a čase dle individuální volby může mít bezplatný přístup k těmto rozmnoženinám, a to prostřednictvím sítě internet, avšak bez možnosti