2 Azs 114/2018 — Nejvyšší správní soud

20 Az 24/2023- 51 - text 10 20 Az 24/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobce: X. X., nar. X, státní příslušností X, t.č. ve X zastoupen Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem v Praze, se sídlem Vyšehradská 423/27, 128 00 Praha 2, číslo ev. ČAK 10 251 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2023, č. j. OAM-1000/LE-LE05-LE05-EX-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) jako zjevně nedůvodná. S žalobcem je souběžně vedeno řízení o jeho vydání do cizího státu podle ust. § 87 a násl. zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMJST“), v jehož průběhu bylo pravomocně rozhodnuto o povolení vydání žalobce k trestnímu stíhání do Spojených států amerických. II. Žaloba a její podstatný obsah 2. Žalobce ve své žalobě namítal, že při vydání napadeného rozhodnutí nebylo zohledněno porušení zásady důvěrnosti řízení o udělení mezinárodní ochrany. Porušení zásady důvěrnosti žalobce dovozoval ze skutečnosti, že dne X vydal zpravodajský web X článek s názvem „X“, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno, že „X.“ Totéž žalobce dovozoval z odpovědi mluvčího Ministerstva spravedlnosti, který na dotaz X dne X uvedl, že „X“ Tímto porušením zásady důvěrnosti byl žalobce vystaven hrozbě pronásledování v Gruzii i ve Spojených státech amerických. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nijak porušení zásady důvěrnosti a jeho případný vliv na pronásledování žalobce nereflektuje, je podle žalobce napadené rozhodnutí vadné. 3. Dále žalobce namítal, že se žalovaný nikterak nezabýval nebezpečím vážné újmy hrozícím mu ve Spojených státech amerických. Odmítnutí této argumentace žalovaným s odkazem na to, že žalobce není státním příslušníkem Spojených států amerických, považoval žalobce za zcela formalistické. Žalobce má za to, že institut mezinárodní ochrany slouží k ochraně základních lidských práv a svobod v případech, kdy tato ochrana nemůže být poskytnuta zemí původu, což je i případ žalobce, který je vydán k trestnímu stíhání do Spojených států amerických. Žalobce má obavu, že mu v důsledku vydání do Spojených států amerických hrozí nebezpečí vážné újmy v podobě nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu ust. § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, pramenící zejména ze zacházení s vězněnými osobami ve vězeňských zařízeních a z hrozících trestů. 4. Žalovaný se rovněž podle žalobce nevypořádal s jím tvrzeným nebezpečím vážné újmy, které mu hrozí v Gruzii. Vytkl přitom žalovanému to, že nepřijal navrhované důkazy pro jejich neaktuálnost nebo obecnost a nahradil je Zprávou o zemi na základě zjišťovací mise uskutečněné v Tbilisi ve dnech 30. 5. 2022 až 3. 6. 2022, která však nereflektuje individuální postavení X v Gruzii. V této souvislosti rovněž žalobce považuje za procesní vadu postup žalovaného, kdy se žalobce o odmítnutí svých důkazních návrhů dozvěděl až z napadeného rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce sám své obavy v průběhu správního řízení směřoval vůči USA a nikoli vůči Gruzii coby zemi původu. Teprve následně v doplnění žádosti podané již zástupcem žalobce nově uváděl tvrzení o nebezpečí hrozícím mu také v Gruzii. Poukazoval přitom na nepříznivou situaci v Gruzii a na útlak X, k níž patří, ale učinil tak podle žalovaného jen ve zcela obecné rovině. Tvrzení žalobce neskýtají oporu pro závěr, že by v Gruzii byl v případě žalobce ohrožen respekt k presumpci neviny nebo že by mu byl odepřen spravedlivý proces v souvislosti s údajným tlakem USA. Žalovaný rovněž neshledal, že by v Gruzii docházelo k diskriminaci či pronásledování menšin. 6. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobce v průběhu správního řízení rozšiřoval důvody podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kdy některé z důvodů později uplatněných žalobce prostřednictvím zástupce kolidují z vlastními vyjádřeními žalobce uvedenými v rámci pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany i poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu. Obsah tvrzení zástupce žalobce přesto žalovaný nepominul a vypořádal je v odpovídajícím rozsahu. 7. Žalovaný rovněž uvedl, že z dikce ust. § 2 odst. 6, § 12 nebo § 14a vyplývá, že obavy žalobce coby státního příslušníka X směřované vůči situaci v USA, jsou irelevantní, a proto neměl důvod se jimi věcně zabývat. V tomto kontextu rovněž přistoupil k žalobcem doloženým dokumentům týkajících se jeho trestního stíhání a situace v USA, což není jeho země původu. Důvodnost žádosti žalobce o mezinárodní ochranu byl žalovaný povinen posoudit ve vztahu k zemi jeho původu, kterou je Gruzie, což je v souladu i se související judikaturou. K tomu žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. III. ÚS 1924/18, ze kterého mimo jiné vyplývá, že ani udělená ochrana by nebyla překážkou vydání k trestnímu řízení do země odlišné od země státní příslušnosti vydávané osoby a že zohlednění zásady non-refoulement vůči zemi odlišné od země původu vydávané osoby je na příslušných justičních orgánech v extradičním řízení. 8. Žalovaný má za to, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsal zřetelně, proč tvrzení zástupce žalobce vztahující se ke Gruzii nesvědčí o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí újma podle § 14a zákona o azylu. Námitka žalobce, že zpráva z roku 2022 nereflektuje individuální postavení X, je podle žalovaného v rozporu s obsahem spisu. Odkázal přitom na kapitolu 6 (konkrétněji na části 6. 1 – 6.8.2) Zprávy ze dne 23. 1. 2023 o zemi na základě zjišťovací mise uskutečněné v Tbilisi ve dnech 30. května 2022 – 3. června 2022. 9. K žalobcem tvrzené medializaci a politizaci jeho trestních kauz žalovaný uvedl, že z těchto tvrzení nevyplývají žádné skutečnosti svědčící o riziku, které by mohlo být z hlediska mezinárodní ochrany relevantní. Žalovaný sám takové riziko rovněž nezjistil. Tuto žalobní námitku považuje žalovaný za obecnou a spekulativní. Kromě toho materiály, z nichž žalobce dovozuje porušení zásady důvěrnosti, byly žalovanému doručeny až po vyhotovení napadeného rozhodnutí. I pokud by tvrzení opřená o tyto podklady shledal pro posuzovanou věc podstatnými, je z jejich datace zjevné, že žalobce mohl svoji žádost o tyto důvody rozšířit svoji žádost podstatně dříve. 10. Žalovaný dále v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o stanovisko žalovaného k využitelnosti jednotlivých materiálů doložených žalobcem jako podkladu při posouzení důvodnosti podané žádosti o mezinárodní ochranu. Dále uvedl, že žalovaný nemá povinnost akceptovat jako podklad každý materiál, který žadatel doložil nebo označil. Má právo využitelnost jednotlivých podkladů rozhodnutí posoudit, což v případě žalobce také učinil, aniž by předmětné podklady opomenul. 11. Skutečnost, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany až poté, co ministr spravedlnosti povolil jeho vydání do USA, podle žalovaného oslabuje přesvědčivost tvrzení žalobce o jeho obavách směřujících vůči Gruzii. 12. Závěrem žalovaný shrnul, že v případě žalobce došlo k naplnění podmínek pro zamítnutí jeho žádosti jako zjevně nedůvodné podle ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, a že napadené rozhodnutí vychází z řádně zjištěného stavu věci. Navrhl proto zamítnutí žaloby jako nedůvodné. IV. Obsah správního spisu 13. Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti. 14. Žalobce podal dne X prostřednictvím svého zástupce žádost o udělení mezinárodní ochrany dle ustanovení § 14 zákona o azylu. V této žádosti předně zmínil, že nebezpečí újmy spatřuje ve vydání do Spojených států amerických a nikoliv v zemi svého původu. Nemůže proto splnit podmínky dle ustanovení § 12 či § 14a zákona o azylu. Odkázal i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004-55, týkající se smyslu a účelu ustanovení § 14 zákona o azylu. Dále žalobce podotkl, že důvody hodné zvláštního zřetele jsou v jeho případě dány i velmi nestandardním politickým zájmem americké administrativy na jeho odsouzení. Zrekapituloval řízení o přípustnosti svého vydání a uvedl, že mu v důsledku usnesení o přípustnosti jeho vydání do Spojených států amerických hrozí reálné nebezpečí vážné újmy v podobě nelidského či ponižujícího zacházení, a to zejména v souvislosti se zacházením s vězněnými osobami ve vězeňských zařízeních. Vyjádřil obavu, že bude zadržován v podmínkách, které by mohly naplňovat znaky mučení a nelidského