6 As 136/2014 — Nejvyšší správní soud

3 A 117/2020- 31 - text 10 3A 117/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: Mgr. M. S., narozený dne X bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Oškrdovou sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky sídlem Loretánské náměstí 5/101, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 21. 8. 2020 č. j. 120222-6/2020-OPL, takto: I. Rozhodnutí ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 21. 8. 2020 č. j. 120222-6/2020-OPL se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Bc. Marcely Oškrdové, advokátky. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž ministr zahraničních věcí České republiky (dále též „ministr“) zamítl rozklad proti rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí České republiky (dále též „žalovaný“) ze dne 24. 7. 2020 č. j. 120222-1/2020-OK. Tímto rozhodnutím žalovaný odmítl žádost žalobce, tehdy žadatele, o poskytnutí informací ze dne 18. 5. 2020 podle § 15 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též „InfZ“). 2. Ze správního spisu vyplývají tyto rozhodné skutečnosti: 3. Dne 18. 5. 2020 žadatel požádal žalovaného podle InfZ o informace: „1. Sdělení celkového počtu registrací v systému Visapoint k podání žádostí o dlouhodobá víza a žádostí o pobytová oprávnění na Velvyslanectví ČR v Hanoji za období od 15. 12. 2013, včetně, do ukončení fungování systému Visapoint, tedy do data 31. 10. 2017, včetně. 2. Sdělení celkového počtu žadatelů, kteří podali své žádosti o dlouhodobé vízum a žádosti o pobytová oprávní na Velvyslanectví ČR v Hanoji, a to na základě registrace provedené v systému Visapoint v období od 15. 12. 2013, včetně, do ukončení fungování systému Visapoint, tedy do data 31. 10. 2017, včetně.“ (dále též „Žádost“). 4. Dne 21. 5. 2020 žadatel k Žádosti doplnil, že je obhájcem jednoho z obviněných v trestní věci vedené Policií České republiky, Národní centrálou proti organizovanému zločinu (dále též „NCOZ“), pod č. j. NCOZ-6099/TČ-2016-411400, kterou dozoruje Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále též „VSZ“) pod č. j. VZV 48/2018. Požadované informace považuje za nezbytné k prověření obvinění, že jeho klient s dalšími osobami měl ovládnout systém Visapoint, do kterého se jiní bez pomoci obviněných nemohli zaregistrovat. S ohledem na § 11 odst. 4 písm. a), 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, navrhl povinnému subjektu, aby před rozhodnutím věci ji zkonzultoval s NCOZ a VSZ. 5. Podle písemného vyjádření NCOZ ze dne 1. 6. 2020 č. j. NCOZ-6099-2841/TČ-2016-411400-O: „Ad 1. Dne 19. 06. 2019 byl v rámci trestní věci č. j. NCOZ-6099/TČ-2016-411400-O Mgr. M. S., i.s. JUDr. Marcelou OŠKRDOVOU, coby obhájci obviněného, předán na základě žádosti o poskytnutí kopie spisového materiálu podle § 65 odst. 1 tr. řádu, následující spisový materiál: – 1x DVD-R – kopie přílohy k dopisu Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 21. 06. 2018, č. j. 107543-13/2018-GIA – záloha systému Visapoint do roku 2016 a roku 2017, včetně přístupových hesel. Jedná se o kopii evidence systému Visapoint obsahující mimo jiné veškeré registrace žadatelů o pobyt, státních příslušníků Vietnamské socialistické republiky, na termín pro podání žádosti o pobyt na Velvyslanectví České republiky v Hanoji. Ad 2. Informaci o počtu žadatelů o pobytová oprávnění, kteří podali žádosti o pobyt na základě registrace v systému Visapoint lze žadateli poskytnout. Tato informace není obsažena ve spisovém materiálu a její poskytnutí není způsobilé ohrozit probíhající trestní řízení.“ 6. Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2020 č. j. 113154-13/2020-OK žalovaný podle § 15 ve spojení s § 11 odst. 4 písm. a) InfZ odmítl Žádost žadatele s odůvodněním, že informaci požadovanou ad 1. Žádosti žadateli poskytla NCOZ, a informací požadovanou ad 2. Žádosti žalovaný nedisponuje. Proti tomuto rozhodnutí podal žadatel rozklad, kterému ministr dne 14. 7. 2020 rozhodnutím č. j. 116092-3/2020-OPL vyhověl a rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 10. 6. 2020 č. j. 113154-13/2020-OK zrušil. V odůvodnění konstatoval, že rozhodnutí žalovaného je vadné pro rozpor výroku a odůvodnění, jelikož výrok obsahuje ust. § 11 odst. 4 písm. a) InfZ, podle kterého povinné subjekty neposkytnou informace o probíhajícím trestním řízení, či týkající se trestního řízení, pokud by její poskytnutí ohrozilo či zmařilo účel trestního řízení, kdežto v odůvodnění taková argumentace chybí. 7. Rozhodnutím (ze dne 24. 7. 2020 č. j. 120222-1/2020-OK) žalovaný v pořadí podruhé odmítl Žádost žadatele s odůvodněním, že z podnětu žadatele si žalovaný vyžádal stanovisko NCOZ, ve kterém NCOZ uvádí, že informace ad 1. byly žadateli poskytnuty v rámci trestní věci sp. zn. NCOZ-6099/TČ-2016-411400-O dne 19 6. 2019. Opětovné poskytnutí téže informace žadateli by bylo v rozporu se smyslem a účelem InfZ, jak má na mysli rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 3 As 13/2007-75. K informaci ad 2. žalovaný uvedl, že nemá další informace o celkovém počtu žadatelů, kteří podali své žádosti o vízum či pobytová oprávnění na Zastupitelském úřadu v Hanoji (dále též „ZÚ Hanoj“) na základě registrace v systému Visapoint v období od 15. 12. 2013 do 31. 10. 2017, než ty, které již žadateli poskytla NCOZ. Jelikož informacemi žadatel disponuje, lze na jeho žádost nahlížet jako na obcházení účelu InfZ. Proti tomuto rozhodnutí podal žadatel rozklad, o němž rozhodl ministr napadeným rozhodnutím. 8. Napadeným rozhodnutím (ze dne 21. 8. 2020 č. j. 120222-6/2020-OPL) ministr rozklad žadatele zamítl. V odůvodnění uvedl, že žadatel požadovanou informaci již jednou obdržel cestou kopie spisového materiálu v trestním řízení. Jedná se o identickou informaci, o jejíž poskytnutí žadatel znovu žádá. Opakované poskytnutí informací, které má již žadatel k dispozici, není účelem InfZ, takový postup by představoval nehospodárné a nesmyslné administrativní zatěžování. Žadateli prokazatelně informace poskytnuta byla v písemné formě, nebo v jiné formě, která umožňuje trvalé zaznamenání informace. Je proto dán faktický důvod odepření poskytnutí informace podle § 15 odst. 1 InfZ. Nejde zde o překážku věci rozhodnuté či litispendence, nýbrž o skutečnost, že informace již byla žadateli fakticky poskytnuta. Jde-li o odmítnutí poskytnutí informací, kterými žadatel v rozsahu poskytnutých informací cestou nahlížení do spisového materiálu z trestního řízení prokazatelně disponuje, je dána existence faktického důvodu pro odepření poskytnutí informací. Ohledně informací ve zbylém rozsahu nemá ministr důvod pochybovat, že žalovaný těmito informacemi nedisponuje, neboť žalovaný ani ZÚ Hanoj nemá povinnost žadatelem požadované údaje nebo elektronickou databázi uchovávat a archivovat. V době podání Žádosti povinný subjekt těmito údaji nedisponuje, proto je nemůže žadateli poskytnout. Tím je dán faktický důvod pro odepření poskytnutí informací. 9. Proti oběma rozhodnutím brojí žalobce podanou žalobou. Uplatněné námitky lze rozdělit do následujících žalobních bodů: 10. V prvním žalobním bodu žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Podle vyjádření NCOZ se na poskytnutém DVD mají nacházet kopie evidence systému Visapoint, žalobce však žádal žalovaného o celkový počet registrací a celkový počet žadatelů v daném období. Žalobce proto nesouhlasí, že by se jednalo o totožné informace. V případě poskytnutého DVD se jednalo o kopii trestního spisu při nahlížení do něj podle § 65 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „TrŘ“), což není shodné s postupem podle InfZ. Informace nebyla žalobci poskytnuta podle InfZ, jednalo se o postup podle TrŘ, na který dopadají v ústavní rovině ustanovení o právu na spravedlivý proces, nikoli ustanovení o právu na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Jde o uplatnění jiného základního práva. Přitom ministr ani žalovaný žalobci požadovanou informaci neposkytli. I podle tvrzení ministra měla být informace poskytnuta NCOZ. Ministr ani netvrdí, že by žalovaný jako povinný subjekt již požadovanou informaci žalobci poskytl. Žalovaným zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 13/2007-75 se týká jiné situace. Po jednom povinném subjektu bylo opakovaně požadováno poskytnutí totožné informace. V daném případě však žalobci taková informace nebyla povinným subjektem dříve poskytnuta. Žalobce je oprávněný zjišťovat za využití InfZ informace, které má povinný subjekt k dispozici. Smyslem InfZ je kontrola veřejné