9 Afs 30/2010 — Nejvyšší správní soud

3 A 90/2019- 172 - text 123 A 90/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: Ing. A. K., IČO X sídlem Masarykovo náměstí 105, 379 01 Třeboň zastoupený advokátem JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D. sídlem V Jámě 699/1, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministryně pro místní rozvoj ze dne 19. 3. 2019, č. j. MMR-8318/201926 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministryně pro místní rozvoj (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministryně částečně vyhověla námitkám žalobce proti opatření Centra pro regionální rozvoj (dále jen „Centrum“) ze dne 21. 11. 2018 vydanému podle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), jímž bylo rozhodnuto o nevyplacení části dotace poskytnuté žalobci v rámci projektu s reg. č. CZ.06.3.33/0.0/0.0/15_015/0000325 a názvem „VÍTEJTE V GALERII, DIVADLE A BIOGRAFU DOMU Č. 105 V TŘEBONI - ZPŘÍSTUPNĚNÍ A ZATRAKTIVNĚNÍ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ“. 2. Informaci o nevyplacení části dotace, kterou byl příjemce informován o opatření Centra („Informace“) změnila tak, že zjištění A.2 se zcela vypouští a v případě zjištění A.3 se porušení povinnosti příjemce kvalifikuje podle přílohy č. 5 Obecných pravidel pro žadatele a příjemce, vydání 1.11 (dále jen „Finanční opravy“) podle bodu 25 jako „Porušení, která neměla, resp. nemohla mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky“, přičemž finanční oprava se uplatňuje ve výši 0 % z částky poskytnuté na financování předmětné veřejné zakázky. 3. Ministryně však současně ponechala v platnosti zjištění A1 (výrok I.) a rozhodla, že částka 14 954,43 Kč nebude žalobci vyplacena s konečnou platností (výrok III.). 4. Zjištění A.1 se týkalo se porušení § 83 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZZVZ“), ve spojení s § 84 a s § 6 odst. 1 a 2 ZZVZ. Toho se měl žalobce dopustit tím, že jako zadavatel v rámci prokázání kvalifikace u veřejné zakázky požadoval, aby dodavatelé v případě, že budou prokazovat kvalifikaci prostřednictvím jiných osob, v žádosti o účast předložili písemný závazek takové jiné osoby nést společnou a nerozdílnou odpovědnost za plnění veřejné zakázky společně s dodavatelem, čímž zpřísnil požadavky zákona vyplývající z § 83 odst. 2 ZZVZ a postupoval tak v rozporu se zásadou přiměřenosti dle § 6 odst. 1 ZZVZ. S ohledem na toto zjištění byl žalobce informován o uplatnění finanční opravy ve výši 5 % z částky poskytnuté finanční podpory na dotčenou veřejnou zakázku. Žaloba 5. Žalobce namítal, že uplatněná finanční oprava ve výši 5 % ze způsobilých výdajů vztahujících se k veřejné zakázce nerespektuje zásadu proporcionality zásahu veřejné moci do subjektivních veřejných práv, neboť uplatněná finanční oprava, jež nominálně činí nejméně 1 050 854,49 Kč, neodpovídá závažnosti tvrzeného pochybení žalobce v rámci provedeného zadávacího řízení. Je v rozporu se zásadou proporcionality, aby byl žalobce sankcionován finanční opravou ve výši 5 %, pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí zdůrazňuje, že sankcionované pochybení je „pouze ve výrazně potenciální rovině“. K tomu žalobce odkázal na vybrané rozsudky Krajského soudu v Brně (ze dne 15. 5. 2014, č. j. 62 Af 106/2012-134, a ze dne 29. 5. 2014, č. j. 62 Af 22/2013-66), rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2014, č. j. 4 As 117/2014-39, rozhodnutí Komise C(2013) 9527 final ze dne 19. 12. 2013, kterým se stanoví a schvalují pokyny ke stanovení finančních oprav, jež má Komise provést u výdajů financovaných Unií v rámci sdíleného řízení v případě nedodržení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, Pokyny ke stanovení finančních oprav, jež mají být provedeny u výdajů financovaných Unií v rámci sdíleného řízení v případě nedodržení pravidel pro veřejné zakázky, které tvoří přílohu rozhodnutí Komise C(2013) 9527 final ze dne 19. 12. 2013 (dále jen společně jako „Pokyny Komise“), a na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. 12. 2011 ve věci C-465/10, Ministre de l’Intérieur, de l’Outre-mer, des Collectivités territoriales et de l’Immigration proti Chambre de commerce et d’industrie de l’Indre. 6. Dále žalobce namítal, že ačkoliv se v případě udělení finanční opravy před proplacením dotace nejedná o realizaci institutu odvodu za porušení rozpočtové kázně, má za to, že lze na tento případ vztáhnout judikaturu správních soudů v této oblasti, neboť jak odvod za porušení rozpočtové kázně, tak udělení finanční opravy před proplacením dotace, mají shodný účinek (sankční), postihují shodný okruh adresátů (příjemce dotace), a zejména jsou poskytovatelem dotace realizovány ze shodných důvodů (porušení dotačních pravidel). Jediný rozdíl spočívá v tom, v jakém okamžiku je k tomuto sankčnímu kroku přistoupeno, když odvod za porušení rozpočtové kázně je realizován poté, co již byly prostředky z dotace příjemci dotace proplaceny, zatímco finanční oprava se uděluje ještě před tím, než má být dotace proplacena. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 8. Uvedl, že žalobce v žalobě nijak nezpochybňuje skutková zjištění ani právní závěry žalovaného, tedy ani stěžejní závěr o tom, že při zadávání předmětné veřejné zakázky porušil § 83 odst. 2 ZZVZ ve spojení s § 84 ZZVZ a § 6 odst. 1 a 2 ZZVZ. Stejně tak žalobce nijak nezpochybňuje oprávnění žalovaného postupovat v souladu s § 14e zákona o rozpočtových pravidlech a nevyplatit mu část dotace poskytnuté v souvislosti s předmětnou veřejnou zakázkou. Žalobce pouze namítá, že uplatněná finanční oprava ve výši 5 % ze způsobilých výdajů vztahujících se k veřejné zakázce nerespektuje zásadu proporcionality zásahu veřejné moci do subjektivních veřejných práv. Mezi žalobcem a žalovaným je spor pouze o výši uplatněné finanční opravy. 9. Žalovaný i Centrum postupovali v souladu s § 14e odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech, neboť výše nevyplacené části dotace byla stanovena § 14 odst. 5 (dříve § 14 odst. 6) zákona o rozpočtových pravidlech v návaznosti na Podmínky Rozhodnutí o poskytnutí dotace, které jsou v tomto případě stanoveny na základě přílohy č. 5 Specifických pravidel pro žadatele a příjemce, specifický cíl 3.1, kolová výzva č. 13, platné od 11. 10. 2016 (dále jen „Podmínky“) a Pokyny Komise. K závažnosti porušení a jeho vlivu na dodržení účelu dotace bylo přihlédnuto v rámci stanoveného procentního rozmezí, resp. stanovených úrovní pevných procentních podílů. Žalovaný zdůraznil, že v daném případě byla výše nevyplacené části dotace stanovena na samé spodní hranici umožněné Podmínkami. Z dikce § 14e odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech i z Podmínek (potažmo Pokynů Komise) je přitom zřejmé, že v případě daného porušení povinnosti žalobce nebylo možné stanovit nižší procento nevyplacené části dotace. 10. K žalobcem opakovaně zdůrazňované absolutní výši částky, která by mu neměla být v důsledku porušení jeho povinnosti v budoucnu vyplacena, žalovaný uvedl, že absolutní výše výsledné částky není z hlediska jejího výpočtu nijak relevantní a není relevantními pravidly ani nijak omezena. 11. Žalovaný nesouhlasil ani se závěrem žalobce o rozporu stanovené výše finanční opravy se zásadou proporcionality. Zásada proporcionality byla v daném případě plně zohledněna, a to jednak v souladu s § 14 odst. 5 (resp. tehdy odst. 6) zákona o rozpočtových pravidlech již v Podmínkách při stanovení pravidel pro výpočet dotčené částky pro případ daného porušení povinnosti žalobce a jednak v souladu s § 14e odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech následně v rámci provedení dotčeného opatření žalovaného při stanovení výše nevyplacené části dotace na samé spodní přípustné hranici podle Podmínek. Žalovaný připomněl, že pro kvalifikaci dotčeného porušení povinnosti žalobce podle příslušného bodu Finančních oprav a stanovení odpovídající finanční opravy postačí, pokud je shledán i jen potenciální vliv daného nezákonného postupu na výběr dodavatele, resp. nejvhodnější nabídky. Naopak, aby nebyla finanční oprava uplatněna vůbec, musí být takový vliv zcela vyloučen, což v daném případě nebyl. 12. K odkazům žalobce na rozsudky Krajského soudu v Brně žalovaný uvedl, že se dané případy týkaly porušení zásady proporcionality spočívající ve vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši celé dotace, resp. maximální možné paušální částky, za současné absence jakéhokoliv odůvodnění stanovení takové výše odvodu ze strany dotčeného