2 Afs 239/2015 — Nejvyšší správní soud

3 Af 15/2020- 85 - text 12 3Af 15/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: Ben Hao, s.r.o., IČO: 26427281 sídlem Tiskařská 599/12, 108 00 Praha zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem sídlem Sluneční náměstí 2588/14, 158 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2020, č. j. 2184/20/5100-41456-712609 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2020, č. j. 2184/20/5100-41456-712609, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti sedmi zajišťovacím příkazům vydaným Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) dne 29. 11. 2019 pod č. j. 9023541/19/2010-80541-109657, č. j. 9023549/19/2010-80541-109657, č. j. 9023558/19/2010-80541-109657, č. j. 9023562/19/2010-80541-109657, č. j. 9023568/19/2010-80541-109657, č. j. 9023573/19/2010-80541-109657 a č. j. 9023582/19/2010-80541-109657 (dále jen „zajišťovací příkazy“), podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), ve spojení s § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o DPH“), a zajišťovací příkazy potvrdil. 2. Z obsahu správního spisu soud zjistil tyto podstatné skutečnosti. 3. Dne 29. 11. 2019 vydal správce daně sedm zajišťovacích příkazů, kterými žalobkyni uložil povinnost složit k zajištění úhrady dosud nestanovené DPH za zdaňovací období října a prosince 2018, března a dubna 2019 a července, srpna a září 2019 jistotu v celkové výši 2 031 235 Kč. 4. Žalobkyně podala proti zajišťovacím příkazům odvolání, o nichž žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím. 5. Žalovaný potvrdil závěr správce daně, že existuje odůvodněná obava, že daň, u které dosud neuplynul den splatnosti, nebo daň, která nebyla dosud stanovena, bude v době její vymahatelnosti nedobytná, nebo že v této době bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi. 6. Předpokladu budoucího stanovení daně se žalovaný věnoval v bodech 13 až 19 napadeného rozhodnutí. Ztotožnil se se závěrem správce daně, že je pravděpodobné, že žalobkyně v daňových přiznáních soustavně vykazuje nesprávnou výši uskutečněných zdanitelných plnění. Přiznaná výše uskutečněných zdanitelných plnění žalobkyně totiž neodpovídala souvisejícím ekonomickým a daňovým údajům, zejména pak pohybům na účtech žalobkyně. Žalobkyně navíc jeden ze dvou účtů používaných k ekonomické činnosti, vedený v EUR, neoznámila podle § 96 odst. 1 zákona o DPH správci daně (bod 13 napadeného rozhodnutí). 7. Žalovaný dále zrekapituloval, že daňovými orgány bylo zjištěno, že se žalobkyně neprezentuje na internetu a nenabízí své zboží či služby prostřednictvím webových stránek. Sídlo žalobkyně evidované na adrese Tiskařská 599/12 v Praze 10 ani její sklady správce daně při místním šetření nenalezl (viz úřední záznam č. 9017221/19/200-11443-608967). Žalobkyně neeviduje žádné zaměstnance a z jejích účtů nejsou hrazeny režijní platby související s běžnou činností podnikatelského subjektu. Správce daně evidoval u žalobkyně ke dni 28. 11. 2019 nedoplatek na DPH ve výši 83 700 Kč. Částky žalobkyní uváděných uskutečněných zdanitelných plnění v tuzemsku v jednotlivých přiznáních k DPH jsou podstatně nižší, než je výše průběžných hotovostních vkladů za stejné období na její účty. Takto vložená hotovost je přitom nejpozději v řádu dní vždy plně využita k úhradám z účtu. V případě účtu v EUR, který je využíván k úhradě faktur za pořizované zboží, dochází prakticky výlučně (z 98,77 %) ke kreditování účtu hotovostními vklady. 8. Žalovaný se s ohledem na výše uvedené ztotožnil se závěrem správce daně, že finanční prostředky vložené žalobkyní v hotovosti na její bankovní účet X za příslušná zdaňovací období představují úplatu za uskutečněná zdanitelná plnění v tuzemsku za tato období, u nichž je žalobkyně povinna přiznat daň dle § 20a zákona o DPH, ačkoliv tak nečiní. 9. Otázce ohrožení výběru daně se žalovaný věnoval v bodech 20 až 25 napadeného rozhodnutí. Zrekapituloval přitom zjištění správce daně, zejména skutečnost, že žalobkyně nevlastní žádné nemovité věci ani motorové vozidlo a dlouhodobě vykazuje nízkou ziskovost. Žaloba Překvapivost napadeného rozhodnutí 10. Žalobkyně předně namítala překvapivost napadeného rozhodnutí. Skutkový základ, který vzal žalovaný za podklad napadeného rozhodnutí je podle žalobkyně jiný, než skutkový základ pro vydání zajišťovacích příkazů. 11. Žalovaný pochybil, pokud tvrdil, že je nepodstatné, zda německý dodavatel žalobkyně zboží dodal či nikoliv, a přesto k této skutečnosti prováděl dokazování, s jehož výsledky žalobkyni neseznámil. Zajišťovací příkazy jsou tak opřeny i o dokazování k pořízení zboží od německého dodavatele provedeném v odvolacím řízení. 12. Neseznámil ji ani s se svým závěrem, že nedošlo k dostatečnému objasnění faktického místa výkonu jejího podnikání. Dále žalobkyně namítala, že nelze zpochybnit faktickou existenci jejího sídla na adrese uvedené v obchodním rejstříku krátkou obhlídkou areálu, ve kterém má sídlo, správcem daně, a to navíc za situace, kdy mu je skutečné sídlo žalobkyně známo z dřívější úřední činnosti. Žalobkyně dále namítala nesprávný přenos důkazního břemene ohledně prokázání faktického místa podnikání, neboť na ni nemohlo přejít důkazní břemeno poté, co správce daně provedl nedostatečné místní šetření. K prokázání sídla žalobkyně navrhovala provést důkaz – snímek z mapy na internetové adrese (http://bit.ly/39QvRMl). 13. Povinností žalovaného proto bylo žalobkyni o změně skutkového základu (nepodstatnost pořízení zboží od německého dodavatele a nedostatečné objasnění faktického místa výkonu podnikání žalobkyně) zpravit, aby mohla případně procesně reagovat. Porušením této povinnosti žalovaný dle žalobkyně porušil § 115 odst. 2 daňového řádu. Pravděpodobnost doměření daně 14. Dále žalobkyně namítala, že pokud žalovaný tvrdí, že pro zajištění daně není podstatné prokázání zdanění intrakomunitární dodávky zboží, pak se pravděpodobnost stanovení daně opírá pouze o fabulaci správce daně, že vklady jednatelky žalobkyně na bankovní účet jsou utajené tržby. 15. Skutečnost, že opomněla nahlásit svůj bankovní účet správci daně, nemůže být důvodem pro vydání zajišťovacího příkazu, neboť jej používala pouze pro úhradu zboží zakoupeného z ČLR, nikoliv pro příjem plateb za svá uskutečněná zdanitelná plnění. Nejednalo se tak o účet, který byla povinna nahlásit ve smyslu § 96 zákona o DPH. Nenahlášením účtu pak žalobkyně zvyšuje dobytnost případných nedoplatků na DPH, neboť kromě žalobkyně lze v takovém případě postihnout i odběratele, kteří na nezveřejněný účet uhradí platby za uskutečněná zdanitelná plnění, a to formou ručení. Důsledkem uvedené skutečnosti tak nemůže být vydání zajišťovacího příkazu. Obava o budoucí dobytnost daně 16. Žalobkyně dále rozporovala závěr žalovaného, který dovozoval existenci obavy o dobytnost daně pouze z rozboru podnikání žalobkyně, a to se zohledněním toho, že její ziskovost je menší, než by měla dle jeho představy být. Žalobkyně uvedla, že její ekonomická situace je přiměřená nulovému doměrku daní, což je doměrek, který může správce daně očekávat. Vyjádření žalovaného 17. Žalovaný se vyjádřil se k jednotlivým žalobním námitkám a navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 18. K dotazu soudu na aktuální stav daňových řízení žalovaný uvedl, že účinnost zajišťovacích příkazů za zdaňovací období prosinec 2018 a březen, duben a srpen 2019 byla ukončena. Ve vztahu k ostatním třem zajišťovacím příkazům zajištění trvá a správce daně doměřil daň ve výši 921 308 Kč (za říjen 2018), ve výši 1 168 809 Kč (za červenec 2019), ve výši 285 234 Kč (za září 2019). O podaných odvoláních dosud nebylo rozhodnuto. Žalobkyni byla doměřena daň též za další zdaňovací období, které nebylo předmětem zajišťovacích příkazů. Žalovaný dodává, že výše uvedené skutečnosti nejsou pro posouzení zákonnosti žalobou napadených zajišťovacích příkazů rozhodné. Posouzení věci soudem 19. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Ústní jednání 20. Při jednání dne 15. 8. 2023 žalobkyně (prostřednictvím svého zástupce) uvedla, že po vydání za