4 Azs 246/2020 — Nejvyšší správní soud

8 A 128/2020- 109 - text 14 8A 128/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému M. M. A. D., nar. X, bytem Y zastoupen: Mgr. Petrem Hradilem, advokátem se sídlem Půdova 648/3, Praha 9 Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2020, č. j. PPR-22863-1/ČJ-2020-990115, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce dne 16. 10. 2019 podal na zastupitelském úřadě v Káhiře žádost o krátkodobé schengenské vízum za účelem turistickým k více vstupům na období 4. - 11. 12. 2019. Zastupitelský úřad rozhodnutím č. CAIR201910160008, které bylo žalobci doručeno dne 31. 10. 2019, žádost zamítl s odůvodněním, že některý z členských států Evropské unie považuje žalobce za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy dle čl. 32 odst. 1 písm. vi) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex). Dne 15. 11. 2019 požádal žalobce Ministerstvo zahraničních věcí České republiky (dále též jen „MZV“) o nové posouzení důvodů neudělení víza. MZV rozhodnutím ze dne 3. 2. 2020, č. j. 300791/2020-VO, tuto žádost zamítlo s odkazem na závazné stanovisko žalovaného. 2. Žalobce proto dne 28. 2. 2020 požádal žalovaného v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů - dále jen „nařízení GDPR“) a se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů (dále jen „zákon o zpracování osobních údajů“), o sdělení údajů o tom, (i) kterým či kterými členskými státy je považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo pro mezinárodní vztahy jednoho nebo více členských států, (ii) konkrétně za jakou z těchto hrozeb je považován, tj. zda za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví či pro mezinárodní vztahy a (iii) z konkrétně jakého důvodu (či kvůli jakému jednání) je za takovou hrozbu považován. 3. Na tuto žádost reagoval žalovaný přípisem (sdělením) ze dne 21. 5. 2020, č. j. CPR-1452- 2/ČJ-2020-930320, v němž uvedl: „podle § 166 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců je vydávání krátkodobých víz pro území České republiky v gesci Ministerstva zahraničních věcí ČR, a proto Vám v dané věci doporučujeme se obrátit na Vízový odbor Ministerstva zahraničních věcí ČR.“ Tento přípis žalobce napadl žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), vedenou pod sp. zn. 3 A 77/2020. 4. Žadatel následně podal dne 10. 7. 2020 v souladu s § 28 odst. 1 a 29 odst. 2 zákona o zpracování osobních údajů, čl. 15 a 17 Nařízení a § 84 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Policie České republiky“), žádost u žalovaného, ve které se domáhal, aby žalovaný: I) žalobci sdělil, zda zpracovává osobní údaje žalobce, zejména údaje o tom: (i) kterým či kterými členskými státy žalobce je nebo byl považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo pro mezinárodní vztahy jednoho nebo více členských států, (ii) konkrétně za jakou z těchto hrozeb žadatel je nebo byl považován, tj. zda za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví či pro mezinárodní vztahy a (iii) z konkrétně jakého důvodu (či kvůli jakému jednání) žalobce je nebo byl za takovou hrozbu považován. II) žalobci předal tyto údaje a zároveň mu sdělilo informace stanovené v § 28 odst. 1 zákona o zpracování osobních údajů. III) provedl výmaz osobních údajů žalobce o tom, že je považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo pro mezinárodní vztahy jednoho nebo více členských států. 5. Žalovaný vyřídil tuto žádost žalobce sdělením Policejního prezidia České republiky ze dne 10. 9. 2020, č. j. PPR-22863-1/ČJ-2020-990115, (dále jen „napadené rozhodnutí“) napadeným žalobou, kterou se domáhá jeho zrušení. 6. V napadeném rozhodnutí se kromě jiného uvádí: „Schengenský informační systém II nezpracovává žádné osobní údaje vztahující se k osobě žalobce. V Schengenském informačním systému II není ke dni 23. července 2020 záznam pořízený pro účely odepření vstupu nebo zákazu pobytu vložený do Schengenského informačního systému II podle čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 vztahující se k osobě žalobce ani záznam podle čl. 26, 32, 34 a 36 rozhodnutí Rady 2007/533/SV vztahující se k osobě žalobce. … V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 810/2009 o kodexu společenství o vízech, žádosti o udělení krátkodobého víza posuzuje a rozhoduje o nich konzulát příslušného členského státu schengenského prostoru. Důvody neudělení víza jsou žadateli oznamovány prostřednictvím standardního formuláře, ve kterém se oznamuje rozhodnutí o zamítnutí víza. Policie České republiky není povinna v této souvislosti sdělovat jakékoli bližší informace. Policie České republiky v souladu s čl. 41 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 a čl. 58 odst. 4 rozhodnutí Rady 2007/533/SV neposkytuje informace, pokud je to nevyhnutelné pro výkon zákonného úkolu v souvislosti se záznamem nebo z důvodu ochrany práv a svobod třetích stran.“ II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné, jelikož žalovaný nepředal žalobci osobní údaje, o jejichž předání žalobce žádal, a nevymazal osobní údaje, jejichž výmaz žalobce žádal, a tím zasáhl do žalobcova práva na přístup k osobním údajům přiznaného čl. 15 GDPR a § 28 zákona o zpracování osobních údajů a do žalobcova práva na výmaz osobních údajů dle čl. 17 GDPR a § 29 odst. 2 zákona o zpracování osobních údajů. 8. Žalobce ve své žádosti ze dne 8. července 2020 zejména uplatnil právo na přístup k jeho osobním údajům o tom, že je nebo byl považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo pro mezinárodní vztahy jednoho nebo více členských států, a na výmaz těchto osobních údajů, když dle žalobce zjevně vyplývá z rozhodnutí MZV ze dne 3. února 2020 č.j. 300791/2020-VO, že žalobce je nebo byl za takovou hrozbu považován. 9. Žalobce má za to, že pokud je nebo byl považován za výše uvedenou hrozbu, mohlo se tak stát primárně na základě jeho zařazení do evidence nežádoucích osob žalovaným dle § 154 odst. 1 a 2 pobytového zákona. A pokud by žalovaný měl za to, že tu je nebo bylo důvodné nebezpečí, že žalobce může závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit bezpečnost smluvních států, žalovaný mohl záznam o žalobci zařadit do Schengenského informačního systému II dle § 154 odst. 6 pobytového zákona, § 84 odst. 2 zákona o Policii České republiky a příslušných ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II), (dále jen „nařízení 1987/2006“). 10. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, zda je o žalobci veden záznam v evidenci nežádoucích osob dle § 154 odst. 1 a 2 pobytového zákona či zda je o něm veden záznam v Schengenském informačním systému II dle jiných ustanovení než dle § 24 odst. 1 nařízení 1987/2006. 11. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zároveň neuvedl, zda zpracovává žalobcovy údaje o tom, že byl (v minulosti) považován za hrozbu specifikovanou v žádosti, ať už v evidenci nežádoucích osob dle § 154 odst. 1 a 2 pobytového zákona či v Schengenském informačním systému II, a to i když žalobce uplatnil ve své žádosti ze dne 8. července 2020 právo na přístup k těmto údajům. 12. Žalovaný dále v rozhodnutí v rozporu s § 30 odst. 4 zákona o zpracování osobních údajů žalobce ani neinformoval, zda a případně jakým způsobem vyhověl žalobcově žádosti o výmaz jeho osobních údajů o tom, že je považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo pro mezinárodní vztahy jednoho nebo více členských států, z čehož žalobce dovozuje, že žalovaný tyto údaje nevymazal. 13. Jelikož má žalobce za to, že žalovaný nesdělil žalobci veškeré osobní údaje, které o něm zpracovává, jak je uvedeno v bodech 15. a 16 této žaloby, a že žalobce neinformoval, zda a případně jakým způsobem vyhověl žalobcově žádosti o výmaz jeho osobních údajů o tom, že je považován za hrozbu specifikovanou v žalobcově žádosti, a že tyto údaje nevymazal, žalovaný žalobcově žádosti nevyhověl v rozporu s čl. 15 a 17 GDPR a § 28 odst. 1, § 29 odst. 2 a § 30 odst. 1 a 4 zákona o zpracování osobních údajů. Z tohoto důvodu má žalobce za to, že žalovaný ve smyslu § 65 odst. 1 SŘS zkrátil žalobce na jeho právu na přístup k osobním údajům a na výmaz osobních údajů a že je napade