8 Azs 182/2016 — Nejvyšší správní soud

8 A 23/2022- 48 - text [OBRÁZEK]č. j. 8 A 23/2022- 48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému R. K., narozený X státní příslušnost Uzbekistán toho času neznámého pobytu zastoupen opatrovnicí Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou se sídlem Průchodní 291, 110 00 Praha 1 – Staré Město Ředitelství služby cizinecké policie se sídlem Olšanská 2, Praha 3 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Určuje se, že zásah spočívající v tom, že žalovaný nepostoupil žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany Ministerstvu vnitra České republiky, o čemž byl žalobce informován vyrozuměním žalovaného ze dne 11. 2. 2022, č. j. CPR-4260-7/ČJ-2022- 932000, byl nezákonný. II. Ustanovené opatrovnici Mgr. Barbaře Martinů se stanoví odměna za zastupování ve výši 4 114 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 2 8 A 23/2022 Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce je státním příslušníkem Republiky Uzbekistán. Dne 1. 2. 2022 byl Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, Odborem cizinecké policie, Oddělením pobytové kontroly pátrání a eskort Praha zajištěn podle ustanovení § 124 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Téhož dne byl podle tvrzení žalovaného žalobce za přítomnosti tlumočníka poučen v souladu s ustanovením § 3a odst. 1 písm. a) bod 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) o oprávnění požádat v zařízení pro zajištění cizinců o udělení mezinárodní ochrany. Dále byl poučen, že toto oprávnění v souladu s ustanovením § 3b odst. 1 zákona o azylu zaniká uplynutím 7 dnů ode dne, kdy byl policii informován o možnosti požádat o mezinárodní ochranu. 3. Žalobce dne 11. 2. 2022 projevil úmysl požádat o mezinárodní ochranu ústně vůči sociálním pracovníkům, o čemž byl ihned informován žalovaný. 4. Téhož dne byla žalobci předána žalovaným informace, že jelikož již uplynula zákonná lhůta k možnosti podání žádosti o mezinárodní ochranu v zařízení pro zajištění cizinců, nelze na jeho projev vůle pohlížet jako na platné prohlášení o mezinárodní ochraně. 5. Tento postup považoval žalobce za nezákonný zásah do svých práva a bránil se proti němu žalobou, jež byla soudu doručena dne 4. 3. 2022. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. Žalobce v žalobě v první řadě vyjádřil přesvědčení, že vůli požádat o mezinárodní ochranu projevil ihned po svém zajištění, a to vůči sociálním pracovníkům, byť jen ústně. 7. Dále připomíná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 1. 2. 2017, č. j. 8 Azs 182/2016 – 55. V něm NSS dovodil, že pokud Policie nepostoupí podanou žádost k posouzení Ministerstvu vnitra, nemá postaveno na jisto, zda cizinci svědčí postavení žadatele o mezinárodní ochranu a s ním spojená práva a povinnosti, a tedy nemůže činit další kroky k realizaci správního vyhoštění. Jinak řečeno, žalovaný sám není způsobilý posuzovat, zdali byla daná žádost podána včas, či nikoli. 8. Žalobce citoval čl. 8 a 10 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. července a vyjadřuje přesvědčení, že § 3b odst. 3 je s ní v rozporu. 9. Žalobce dále uvedl, že si je vědom, že smyslem daného ustanovení je zabránit případnému zneužití azylové procedury, je však podle jeho názoru nutno především ctít princip non refoulement, vyjádřený v čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků. 10. V této souvislosti žalobce navrhuje, že by se Městský soud v Praze mohl obrátit na Soudní dvůr Evropské unie s předběžnou otázkou, jejímž účelem by bylo posouzení souladnosti ustanovení českého práva s právem evropským. 11. V závěru žaloby žalobce navrhl, aby soud rozhodl, že znemožňovat žalobci účinně prohlásit úmysl podat žádost o udělení mezinárodní ochrany na základě zaslané žádosti a účinně vstoupit Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 3 8 A 23/2022 do azylového řízení v České republice představuje ze strany žalovaného nezákonný zásah, a dále že se Policii ČR přikazuje, aby neprodleně upustila od činění dalších kroků směřujících k realizaci správního vyhoštění. 12. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že neexistuje žádný záznam o tom, že žalovaný projevil, byť jen ústní, vůli požádat bezprostředně po svém zadržení o mezinárodní ochranu. Pakliže dojde k projevu takovéto vůle, ať už písemnému nebo ústnímu, je o tomto projevu okamžitě informována Policie ČR prostřednictvím E-mailu a žalovaný nezná důvod, proč by v tomto konkrétním případě tato žádost nebyla Policii ČR postoupena. 13. Dále žalovaný popsal, jakým způsobem došlo dne 11. 2. 2022 k podání žádosti o mezinárodní ochranu, přičemž setrval na svém názoru, že tomto případě postupoval plně v souladu s platnými právními předpisy a k žádnému nezákonnému zásahu ze strany žalovaného nedošlo. 14. Taktéž uvedl, že žalobci dle jeho názoru nebrání nic v návratu do země původu, o čemž svědčí i fakt, že žalobce si dne 9. 3. 2022 požádal o návrat do země původu formou dobrovolného návratu. III. Posouzení žaloby 15. Městský soud v Praze přezkoumal postup žalovaného při vyřizování žádosti žalobce o poskytnutí mezinárodní ochrany a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že tento postup je nezákonným zásahem. 16. Z žalobcových tvrzení vyplývá, že dne 11. 2. 2022 doručil Policii České republiky, působící v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty písemnost, v níž projevil vůli požádat v České republice o mezinárodní ochranu. 17. Na tuto žádost reagovala Policie ČR v ZZC Vyšní Lhůty písemnou informací ze dne 11. 2. 2022, č. j. CPR-4260-7/ČJ-2022-932000, v níž potvrdila, že taková žádost žalobce jí byla doručena. 18. Dále žalovaná poukázala na znění ust. § 3b zákona o azylu, podle něhož oprávnění cizince učinit prohlášení o mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců zaniká uplynutím 7 dnů ode dne, kdy byl cizinec informován o možnosti požádat o udělení mezinárodní ochrany a o důsledcích spojených s uplynutím této lhůty. 19. Svou informaci uzavřela policie konstatováním, že: „Vzhledem k tomu, že jste byl o možnosti požádat o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky informován dne 01.02.2022, což jste stvrdil svým vlastnoručním podpisem, Vaše oprávnění dne 07.02.2022 zaniklo. Z toho důvodu nelze na Váš projev vůle pohlížet jako na platné prohlášení o mezinárodní ochraně ve smyslu výše uvedených ustanovení zákona o azylu a řízení o mezinárodní ochraně s Vámi nemůže být zahájeno.“ 20. Městský soud v Praze konstatoval, že mezi účastníky řízení není sporu o skutkových okolnostech věci, tedy zejména o tom, že žalobce podal dne 11. 2. 2022 v Zařízení pro zajištění cizinců žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany. 21. Dále soud konstatoval, že podle prohlášení žalované žalobce dne 9. 3. 2022 požádal o pomoc s dobrovolným návratem do země, jíž je občanem, což žalovaná doložila kopií této žádosti. Dne 9. 6. 2022 pak žalovaná sdělila, že zajištění žalobce bylo ukončeno dne 4. 5. 2022 v 17:10 hodin z důvodu realizace správního vyhoštění do země původu. 22. Soud pak posoudil věc takto: 23. Podle ust. § 3b odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, oprávnění cizince podat žádost o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců) zaniká uplynutím 7 dnů ode Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 4 8 A 23/2022 dne, kdy byl policií informován o možnosti požádat o udělení mezinárodní ochrany na území a důsledcích spojených s uplynutím této lhůty. 24. Podle ust. § 3b odst. 3 citovaného zákona žádostí o udělení mezinárodní ochrany podanou v zařízení pro zajištění cizinců po uplynutí doby podle odstavce 1 je projev vůle cizince, z něhož je zřejmé, že hledá v České republice ochranu před pronásledováním nebo před hrozící vážnou újmou, pouze tehdy, pokud se lze na základě jeho obsahu důvodně domnívat, že došlo k podstatné změně okolností vztahujících se k jeho možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy; ministerstvo vyrozumí cizince o tom, zda se jeho projev vůle za podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany považuje. Na doručování vyrozumění podle věty první se § 11a odst. 3 použije obdobně. 25. Výkladem a aplikací citovaných norem se zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 2. 2017, č. j. 8 Azs 182/2016-55, na který žalobce ve své žalobě poukázal. 26. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku koncipoval následující závěry: [14] Dle § 3b odst. 1 zákona o azylu přitom v zásadě platí, že oprávnění cizince podat žádost o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců zaniká uplynutím 7 dnů ode dne, kdy byl policií informován o možnosti požádat o udělení mezinárodní ochrany na území a