7 Afs 288/2018 — Nejvyšší správní soud

8 A 57/2021- 69 - text 11 8 A 57/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému PAYMASTER a.s., IČO 05690382, se sídlem Rybná 682/14, Staré Město, Praha 1 Česká národní banka se sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2021, č. j. 2021/025868/CNB/110 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podniká v oboru poskytování platebních služeb, které podléhá regulaci ze strany České národní banky v souladu se zákonem č. 370/2017 Sb. o platebním styku (dále jen „ZPS“). 2. Žalobou napadeným rozhodnutím Bankovní rada žalované částečně změnila a jinak potvrdila rozhodnutí ČNB ze dne 11. 12. 2020, č.j. 2020/146559/570, kterým byla žalobci uložena pokuta 1.000.000,- Kč za (a) řádné neplnění informační povinnosti spočívající ve vykazování objemu platebních transakcí podle ustanovení § 30 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, ve znění zákona č. 5/2019 Sb. (dále jen „ZPS“) ve spojení s ustanovením § 65 odst. 1 téhož zákona, (b) nedodržení povinnosti odděleného vedení peněžních prostředků klientů od vlastních peněžních prostředků podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) ZPS ve spojení s ustanovením § 65 odst. 1 téhož zákona, (c) neposkytnutí předsmluvních informací na trvalém nosiči dat klientům dle ustanovení § 80 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění do 12. 1. 2018 (dále jen „ZPS do 12. 1. 2018“) ve spojení s ustanovením § 78 odst. 1 téhož zákona, (d) neposkytnutí předsmluvních informací na trvalém nosiči dat klientům dle ustanovení § 133 odst. 1 ZPS ve spojení s ustanovením § 131 odst. 1 téhož zákona, (e) nezavedení systému vnitřních zásad v souladu se všemi zákonnými požadavky dle ustanovení § 21 odst. 5 písm. b), c), d) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění do 31. 12. 2020 (dále jen „AML zákon“), (f) nevypracování hodnocení rizik legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu v požadovaném rozsahu a na základě pravdivých skutečností dle ustanovení § 21a odst. 2 AML zákona a (g) neprovedení kontroly klientů při uzavírání obchodního vztahu nejpozději před provedením první transakce dle ustanovení § 9 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), d) AML zákona ve spojení s ustanovením § 7 odst. 2 písm. b) téhož zákona, 3. A za jednání ad a), b), e), f) a g) bylo žalobci odňato podle ustanovení § 244 odst. 1 písm. b) ZPS povolení k činnosti poskytovatele platebních služeb malého rozsahu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobce nesouhlasí s tím, jak žalovaná vypořádala jeho rozkladovou námitku, kterou namítal zásadu legitimního očekávání, jelikož v obdobných případech postupovala i ve zcela nedávné době podstatně mírněji a odnětí licence neuložila. Dle žalobce jsou tyto případy obdobné i přes to, že se jedná o odlišný druh institucí. Zejména se jednalo o Rozhodnutí ze dne 17. 8. 2020 vydané v sankčním řízení vedeném se společností Expobank CZ a.s., ve kterém se uvádí: " Pokud jde o účastníkem řízení uváděná rozhodnutí ČNB, bankovní rada nepovažuje žádný z výše uvedených případů za srovnatelný s případem účastníka řízení. Podstatnou odlišností je již skutečnost, že účastník řízení je poskytovatelem platebních služeb malého rozsahu, nikoliv bankou nebo akreditovanou osobou. Postavení účastníka řízení na trhu, jeho význam pro trh, podmínky pro získání povolení k činnosti, rozsah činností vykonávaný na základě povolení i rozsah povinností, které se k jeho činnosti vážou, jsou zcela nesrovnatelné s výše uvedenými osobami. Účastník řízení je z hlediska funkce a postavení na finančním trhu (ve smyslu možnosti ovlivnit stabilitu finančního systému, rozsahem služeb, počtem zákazníků, objemem svěřených peněžních prostředků) ve významnějším postavení než akreditovaná osoba a zároveň nepoměrně méně významným než banka. Správní orgán prvního stupně všechny výše uvedené skutečnosti zohlednil při úvahách o odnětí povolení." 5. Žalobce také odkázal na rozhodnutí žalované č.j. 2020 / 72119 / 570 ve věci společnosti ABAPAY s.r.o., která se dle citovaného rozhodnutí dopustila také porušení ustanovení § 9 odst. 1 písm. b) AML zákona, § 9 odst. 2 písm. a), d) AML zákona ve spojení s ustanovením § 7 odst. 2 písm. b) AML zákona; ustanovení § 30 odst. 1 zákona o platebním styku ve spojení s ustanovením § 65 daného zákona; ustanovení § 59 odst. 1 písm. d) zákona o platebním styku ve spojení s ustanovením § 4 odst. 6 písm. b) a § 25 odst. 2 vyhlášky č. 7/2018 Sb., o některých podmínkách výkonu činnosti platební instituce, správce informací o platebním účtu, poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, instituce elektronických peněz a vydavatele elektronických peněz malého rozsahu, za což byla této společnosti uložena sankce formou pokuty ve výši 300.000,- Kč, přičemž oprávnění k činnosti poskytovatele platebních služeb nebylo odňato. Společnost ABAPAY s.r.o. dle uvedeného rozhodnutí se také dopustila přestupků na úseku AML v několika prokázaných případech, na úseku výkaznictví - za období 3. a 4. čtvrtletí nejméně ve dvou prokázaných případech atd. Bankovní rada ve svém rozhodnutí o odkladu (viz. bod 13) potvrdila, že porušení povinnosti dle ustanovení § 22 zák. 370/2017 Sb. nemělo tak závažný charakter, aby byla současně naplněna podmínka ustanovení § 244 odst. 1 písm. b) ZPS pro odnětí povolení k činnosti, tudíž případ spol. ABAPAY je zcela srovnatelný s případem žalobce a ještě jednou potvrzuje tvrzení žalobce, že žalovaná postupovala v rozporu se zásadou předvídatelnosti práva. 6. Žalobce je přesvědčený, že v jeho případě se jednalo o nepřiměřené opatření ze strany žalované spočívající v odnětí povolení k činnosti poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, což povede k zániku společnosti. 7. Žalobce namítá, že odnětí oprávnění není samo o sobě sankcí ve smyslu přestupkového zákona a dalších dotčených právních předpisů, a ani nemá primární cíl potrestat subjekt za prokázané provinění, jedná se o opatření, které orgán dohledu může uplatnit ve významných případech pro účely ochrany veřejného zájmu spočívající v tom, aby na finančním trhu nepůsobily subjekty, které pro to nesplňují požadavky vymezené právními předpisy. Podobná opatření, avšak s menší mírou zásahu do práv subjektu, jsou zakotvená v ustanovení § 242 zák. 380/2017 Sb., avšak žalovaná přes veškerou snahu žalobce napravit zjištěné porušení ještě během kontroly, nepřistoupila a ani neuvažovala o aplikaci takových, a následně rozhodla rovnou o odnětí povolení poskytovat platební služby. 8. Žalobce dále zpochybnil závěr žalované o závažnosti jednání, které „spočívá v nevypracování systému vnitřních zásad v požadovaném rozsahu či lhůtě“. Dle předmětného ustanovení AML zákona se jedná o nedostatky, spočívající v absenci níže uvedených části systému vnitřních zásad k naplnění povinností stanovených zákonem č. 253/2008 Sb. („AML zákon“). Žalobce vzal vytýkané nedostatky na vědomí ještě před zahájením správního řízení a přepracoval systém vnitřních zásad tak, aby je odstranil. Žalobce si je vědom toho, že přepracovaná verze nebyla ideální, avšak obsahovala detailnější popis výše uvedených části Systému Vnitřních Zásad. Dle ustanovení správního řádu správní orgán by měl zjišťovat skutečný stav věci v době před vydáním rozhodnutí, tj. brát v úvahu veškeré důvodné okolnosti. Dále žalobce uvedl, že porušení předmětného ustanovení AML zákona podle ust. § 48 odst. 7) téhož zákona se trestá pokutou do maximální výše 1.000.000 Kč, tj. rozhodně nejde o nejzávažnější přestupek z úseku AML, když porovnáváme horní hranice možných sankcí za přestupky dle zák. 253/2008 Sb. 9. K porušení povinnosti dle ustanovení § 21a odst. 2 AML zákona ve znění pozdějších předpisů Žalobce uvádí, že skutková podstata porušení dle zjištění žalované spočívá v tom „že účastník řízení v červenci 2018 vypracoval hodnocení rizik legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu účinné do dne 15. 4. 2020, které vycházelo z nepravdivé skutečnosti, že navazuje obchodní vztahy pouze s klienty pocházejícími ze zemí v EU, a které neobsahovalo popis opatření spojených s následujícími identifikovanými faktory vyššího rizika (i) navazování obchodních vztahů s klienty z rizikových zemí, (ii) poskytování platebních služeb a služeb kryptoměnové peněženky na jedné platformě (iii) uzavírání smluvního vztahu a provádění identifikace distančním způsobem.“ Porušení předmětného ustanovení AML zákona podle ust. § 48 odst. 7) téhož zákona se trestá pokutou do maximální výše 1.000.000 Kč, tj. rozhodně nejde o nejzávažnější přestupek z úseku AML, když porovnáváme horní hranice možných sankcí za přestupky dle zák. 253/2008 Sb. Vytýkané nedostatky na úseku AML spojené s poskytováním služeb, spojených s virtuálními aktivy nespadají do půs