Městský soud v Praze 8 Af 17/2021 – Způsoby oceňování majetku a služeb

Specializovaný finanční úřad (dále jen jako „správce daně“), vedl se žalobcem daňovou kontrolu DPH za zdaňovací období leden až září 2014 a únor a březen 2015. Daňová kontrola se mimo jiné týkala přijatých plnění od obchodních společností KovMetal spol. s.r.o., se sídlem Smetanova 9, Šluknov (dále jen „KovMetal“), TRIMETAL s.r.o., se sídlem Hájecká 1194/12, Brno (dále jen „TRIMETAL“), ZE-KOV METAL s.r.o., se sídlem T. G. Masaryka 335, Nymburk (dále jen „ZE-KOV“) a ZEKOV METAL CANARIA SL, Avenida Rogue del Este 20, 351 30 Término Municipal de Mogán, Španělské království (dále jen „ZEKOV METAL CANARIA“), předmětem zdanitelného plnění byly dodávky měděných katod a zinku.

Správce daně dospěl na základě daňové kontroly k závěru, že žalobce se účastnil obchodů zasažených daňovým podvodem a vydal dne 9. 6. 2020 dodatečný platební výměr č. j. 100060/20/4200-11771-110375, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále také „DPH“ nebo „daň“) za zdaňovací období leden 2014 ve výši 2 799 566 Kč a současně předepsáno penále z doměřené daně ve výši 559 913 Kč; dodatečný platební výměr č. j. 100079/20/4200-11771-110375, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období únor 2014 ve výši 2 069 916 Kč a současně předepsáno penále z doměřené daně ve výši 413 983 Kč; dodatečný platební výměr č. j. 100082/20/4200-11771-110375, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období březen 2014 ve výši 1 934 894 Kč a současně předepsáno penále z doměřené daně ve výši 386 978 Kč; dodatečný platební výměr č. j. 100084/20/4200-11771-110375, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období duben 2014 ve výši 2 048 414 Kč a současně předepsáno penále z doměřené daně ve výši 409 682 Kč; dodatečný platební výměr č. j. 100086/20/4200-11771-110375, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období květen 2014 ve výši 4 821 488 Kč a současně předepsáno penále z doměřené daně ve výši 964 297 Kč; dodatečný platební výměr č. j. 100088/20/4200-11771-110375, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období červen 2014 ve výši 15 775 119 Kč a současně předepsáno penále z doměřené daně ve výši 3 155 023 Kč; dodatečný platební výměr č. j. 100094/20/4200-11771-110375, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období červenec 2014 ve výši 10 861 176 Kč a současně předepsáno penále z doměřené daně ve výši 2 172 235 Kč; dodatečný platební výměr č. j. 100095/20/4200-11771-110375, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období srpen 2014 ve výši 5 179 043 Kč a současně předepsáno penále z doměřené daně ve výši 1 035 808 Kč; dodatečný platební výměr č. j. 100098/20/4200-11771-110375, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období září 2014 ve výši 2 968 047 Kč a současně předepsáno penále z doměřené daně ve výši 593 609 Kč; dodatečný platební výměr č. j. 100099/20/4200-11771-110375, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období únor 2015 ve výši 2 807 255 Kč a současně předepsáno penále z doměřené daně ve výši 561 451 Kč; dodatečný platební výměr č. j. 100100/20/4200-11771-110375, kterým byla doměřena daň za zdaňovací období březen 2015 ve výši 1 478 930 Kč a současně předepsáno penále z doměřené daně ve výši 295 786 Kč,

Žalobce proti shora uvedeným dodatečným platebním výměrů (dále také jen „dodatečné platební výměry“) podal odvolání, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím.

Žalovaný uznal nárok žalobce na odpočet DPH u plnění přijatého od dodavatele TRIMETAL a změnil dodatečné platební výměry a to dodatečný platební výměr č. j. 100084/20/4200-11771-110375 ze dne 9. 6. 2020 (duben 2014), tak že žalobci doměřil DPH ve výši 1 361 026 Kč a penále ve výši 272 205 Kč; dodatečný platební výměr č. j. 100086/20/4200-11771-110375 ze dne 9. 6. 2020 (květen 2014), tak že žalobci doměřil DPH ve výši 2 067 758 Kč a penále ve výši 413 551 Kč; dodatečný platební výměr č. j. 100088/20/4200-11771-110375 ze dne 9. 6. 2020 (červen 2014), tak že žalobci doměřil DPH ve výši 12 275 220 Kč a penále ve výši 3 155 023 Kč; dodatečný platební výměr č. j. 100094/20/4200-11771-110375 ze dne 9. 6. 2020 (červenec 2014), tak že žalobci doměřil DPH ve výši 8 678 416 Kč a penále ve výši 1 735 683 Kč. v ostatním ponechal napadená rozhodnutí beze změny, resp. odvolání žalobce zamítl.

Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojí správní žalobou podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“)

Žalobce v podané žalobě rozdělil žalobní argumentaci na obecnou část a část, v níž brojí proti závěrům správce daně týkajícím se konkrétních obchodů.

Takto žalobce vytýčil tyto obecné žalobní námitky:

Žalobce namítl, že institut odepření nároku na odpočet DPH pro účast na fakturačním řetězci je výjimkou ze zásad zakotvených směrnicí Rady 2006/112/ES o společném systému DPH. Každé odepření nároku na odpočet DPH (tedy jeho doměření a následné vybrání) přesahující původně chybějící DPH v rámci řetězce je plněním do veřejného rozpočtu jdoucím nad rámec institutu vědomé účasti na fakturačním řetězci zasaženém podvodem na DPH, a tedy nad rámec myšlenky vyslovené v původních rozsudcích SDEU. K tomu se odvolal na závěry vyplývající z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2019, č. j. 2 Afs 162/2018 – 43 a ze dne 28. 4. 2021, č. j. 3 Afs 85/2019-44, z nichž podle žalobce vyplývá, že pro otázku aplikace institutu odepření nároku na odpočet pro vědomou účast na podvodném řetězci je nutné vždy zkoumat, zda skutečně existuje neuhrazená daňová povinnost. Účelem aplikace institutu odepření nároku na odpočet je reparace (náhrada) chybějící daně v rámci tohoto řetězce, resp. obnovení stavu daňové neutrality, tedy stavu, kdy daňová bilance vyplývající z dotčeného řetězce zůstává zachována.

V případě žalobce není naplněna vstupní podmínka pro aplikaci institutu odepření nároku na odpočet pro vědomou účast na fakturačním řetězci zasaženém podvodem na DPH, tedy chybějící daň. Jak žalobce uvedl, tato chybějící daň se v původním fakturačním řetězci vyskytovala, když první tuzemský fakturační subjekt skutečně objektivně nesplnil povinnost a daň nepřiznal a ani neodvedl v rámci řetězce KovMETAL. Následně správce daně zahájil doměřovací řízení s předchozími fakturačními články (společnostmi), kterým rovněž stanovil daň k úhradě. Pokud jde o řetězec zboží KovMETAL, jak vyplývá z rekapitulace na s. 20 žalovaného rozhodnutí, všem zúčastněným subjektům byla stanovena daňová povinnost na základě vědomé účasti na tomto řetězci. Uvedený postup žalovaný opírá o závěry, které vyvozuje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2019, č. j. 7 Afs 209/2019-37, dle něhož každý článek fakturačního řetězce nese vlastní daňovou odpovědnost, která je u něj posuzována samostatně, a u každého je posuzováno samostatně, zda prokáže splnění zákonných podmínek pro uplatnění osvobození od DPH, event. nároku na odpočet (tedy naplnění podmínek dle §§ 64, 72 a 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, dále jen „ZDPH“).

Žalobce má za to, že tento rozsudek není přiléhavý k otázce výběru DPH u fakturačního řetězce zasaženého chybějící daní, kde jsou následně odpírány nároky na odpočet DPH. Při posuzování nároku na přiznání osvobození ve smyslu ustanovení § 64 ZDPH musí být prokázáno, že dotčené zboží opustilo území České republiky, a pokud toto prokázáno není, je prodej zboží zatížen DPH v zákonné sazbě (a není osvobozen).

S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 5 Afs 60/2017-60, žalobce namítl, že v rámci fakturačního řetězce KovMetal je ze žalovaného rozhodnutí zřejmé, že k odepření nároku na odpočet DPH pro vědomou účast došlo opakovaně, přičemž žalobce je od chybějící daně, a tedy i od základního kamene podvodu vzdálen ze všech zúčastněných subjektů nejvíce. Jelikož v rámci fakturačního řetězce KovMetal již byl nárok na odpočet odepřen všem předcházejícím distribučním článkům, je nepřípustné tento odpírat rovněž žalobci. To nejen z toho důvodu, že u žalobce není naplněn vědomostní test, ale především proto, že takový postup je v rozporu se samotnou reparační podstatou institutu odepření nároku na odpočet pro účast na fakturačním řetězci zasaženém podvodem na DPH, kde již prokazatelně chybějící daň byla vybrána (a tedy i zásada neutrality DPH byla obnovena) odepřením odpočtu u předchozích distribučních stupňů.

V rámci prvé žalobní námitky žalobce vytkl napadenému rozhodnutí nesprávnou aplikaci závěrů vyplývajících z rozsudku SDEU ve věci Italmoda, který žádná taková tvrzení ani teze neobsahuje, a pouze zcela obecně konstatuje, že v případě podvodného jednání lze odepřít dotyčnému plátci výhody na DPH.

V rámci další žalobní námitky žalobce uvedl, že správce daně ani žalovaný neprokázali chybějící daň ve fakturačním řetězci ZE-KOV. Chybějící daň v rámci tohoto fakturačního řetězce byla konstatována u plátce - obchodní společnosti VINATICO, a to za zdaňovací období červen 2014, dotyčný daňový subjekt vykázal plnění na ř. 1, 3, 40 a 43, daňového přiznání k DPH, kdy údaje na ř. 3 a 43 odpovídají pořízení zboží (předmětných měděných katod) z jiného členského státu dle § 16 ZDPH. Tento subjekt nicméně vykázal rovněž hodnotu na ř. 40 daňového přiznání, tedy odpočet DPH z plnění přijatých od tuzemských plátců, a využitých v rámci své ekonomické činnosti. Rozdíl mezi těmito hodnotami vykázanými v daňovém přiznání představuje daňovou povinnost ve výši 36.864,- Kč, která byla tímto plátcem ve lhůtě pro podání přiznání DPH uhrazena. Od zdaňovacího období března 2015 společnost nepodává daňová přiznání a je nekontaktní pro správce daně.

Žalobce k tomu namítl, že předmětné zdaňovací období nebylo nikdy předmětem doměření (tedy pravomocného stanovení chybějící daně) a tedy správcem daně a žalovaným tvrzená chybějící daň je pouze v rovině hypotetické, resp. není předmětem pravomocného rozhodnutí (tedy dodatečného platebního výměru dle § 143 DŘ). Z toho důvodu, že chybějící daň nikdy nebyla předmětem kontrolního postupu, ji pro účely následného odpírání odpočtu DPH nelze konstatovat a s poukazem na ni nelze jiným fakturačním článkům odpočty odpírat.

Žalobce zde namítá, že výsledek žádosti o mezinárodní spolupráci učiněné dle nařízení Rady č. 904/20105, bez ohledu na způsob jejího vyřízení, neměl potenciál jakkoli relevantně objasnit předmět daňové kontroly, jelikož všechny rozhodné skutečnosti byly správcem daně zjištěny ze zdrojů, pramenů a důkazních prostředků nacházejících se na území České republiky a získány čistě v rámci vyhledávací činnosti, proto mezinárodní spolupráci nelze přiznat účinky předvídané § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu, tedy přerušení lhůty pro stanovení daně.

Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2020, č. j. 10 Afs 228/2019-53, a namítl, že v případě žádosti o mezinárodní spolupráci není pro přiznání účinku dle § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu určující formální podoba (tedy že žádost byla prokazatelně vydána), ale rozhodujícím je posouzení, zda výstup v podobě mezinárodního dožádání je způsobilý přispět k vyřešení otázky, která je předmětem daňového řízení, jelikož chybějící daň v rámci fakturačního řetězce je skutečností objektivní, existující (již z podstaty věci) na daňovém území České republiky, ověřená u správce daně dotyčného tuzemského subjektu. Navíc pro tuto otázku jsou rozhodnými skutečnostmi pouze plnění daňových povinností tuzemskými subjekty, na území České republiky, proto bylo provedené mezinárodní dožádání nadbytečné a k přerušení lhůty pro stanovení daně nedošlo.

S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2017, č. j. 10 Afs 206/2017-39, pak namítl, že lhůta pro stanovení daně je instrumentem zajišťujícím právní jistotu na straně daňového subjektu. Její přerušení představují narušení zásady ochrany právní jistoty daňových subjektů, a proto je nutno k nim přistupovat restriktivně.

V rámci dalšího žalobního bodu žalobce namítl, že celé důkazní řízení zatížil správce daně i žalovaný nezákonností tím, že rezignoval na řádné objasnění té skutečnosti, co je v rámci velkoobchodní činnosti žalobce (stejně jako v oblasti velkoobchodu s barevnými kovy) obvyklou praxí. V kontextu absence prokázání této skutečnosti pak, podle žalobce, je stižena nezákonností i samotná úvaha o naplnění vědomostního testu, jelikož správné vyhodnocení těchto skutečností je podmíněno právě správným nastavením standardu v oboru a u konkrétního subjektu, což správce daně ani žalovaný u žalobce neučinil. K tomu žalobce citoval z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2016, č. j. 57 Af 7/2014 – 125 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2020, č. j. 10Afs 421/2019-64.

K prokázání toho, jaké jsou na straně žalobce a v oblasti velkoobchodu s barevnými kovy standardy a obvyklosti, žalobce navrhl výslech Ing. R. K. a Ing. J. R. V rámci výslechu Ing. R. bylo objasněno, jakým způsobem probíhalo za rozhodné roky u žalobce prověřování nových obchodních partnerů, dále se svědek vyjádřil k otázce cenotvorby, k níž explicitně uvedl, že vázanost ceny na LME burzu nastává pouze u nejkvalitnějších katod. Žalobce byl výslovně označen jako jediný subjekt na území České republiky, který je pro menší odběratele schopen vykoupit katody i nižší kvality (tím není myšleno zcela nekvalitní zboží, ale kvality nižší než burzovní). Svědek potvrdil, že nebylo neobvyklým nakupovat katody za cenu nižší než LME, tím spíše od menších dodavatelů. Svědek rovněž potvrdil důkladnou kvalitu kontroly každé dodávky před jejím převzetím, a to dle certifikátu, vizuální kontrolou a někdy pak analytickou kontrolou spektrometrem. Dále svědek uvedl, že za zboží bylo vždy placeno až po převzetí zboží, nikdy předem.

Svědek Ing. K. uvedl, že jako výhradní výkupní subjekt pro barevné kovy měl žalobce řadu nabídek na výkup barevných kovů od různých subjektů, kdy řadu z nich odmítal, pro možná rizika. Dále svědek popsal interní mechanismy ověřování obchodních partnerů (před zahájením obchodní spolupráce) u žalobce. Svědek popsal navázání obchodní spolupráce se společností KovMetal, stejně jako obecné principy zahájení obchodní spolupráce, které potvrzují existenci specifického postupu na úseku prověření nových dodavatelů před faktickým zahájením spolupráce. Svědek rovněž popsal obvyklou praxi příjmu zboží a následné platby a potvrdil obvyklou praxi v podobě odkupu zboží za cenu LME minus. Svědek popsal obvyklou praxi formou prověření potenciálních dodavatelů před uzavřením spolupráce. Nakonec svědek potvrdil i obvyklou praxi v podobě podepsání písemných smluv po převzetí zboží z důvodu pracovního vytížení.

Správce daně tyto svědky vyslechl, ovšem výstupy těchto výslechů nijak nezohlednil v rámci provedeného dokazování.

Jak žalobce dále uvedl, za účelem ověření praxe u žalobce správce daně uskutečnil místní šetření ve skladových prostorách žalobce, kde byl opětovně předestřen a vysvětlen postup při přijetí zboží. Svá zjištění však správce daně v rámci hodnocení důkazů nezohlednil, a v rozporu s nimi konstatoval, že žalobce přebíral zboží bez jeho kontroly a ověřování kvality.

Žalobce shrnul, že správce daně i žalovaný staví závěr o prokázání vědomé účasti žalobce na fakturačním řetězci zasaženém chybějící DPH na tom, že předmětné obchodování s dotyčnými dodavateli se vymykalo běžnému standardu jak na straně žalobce (ve smyslu jeho praxe jako největšího výkupního místa barevných kovů v České republice), tak i standardu na úseku obchodu s barevnými kovy. Podle žalobce však ani jedna z těchto hypotéz není naplněna, jelikož vyslechnutí svědci (zaměstnanci žalobce a stejně tak např. jednatel dodavatele, pan Š.) potvrdili praxi jak u žalobce, jeho obchodní činnosti, tak na trhu obecně, v tom smyslu, že se tyto uzavřené obchody obecné praxi, ani praxi u žalobce, nijak nevymykaly. Žalobce tak konstatoval, že správce daně neunesl důkazní břemeno ohledně prokázání obchodní praxe, kdy se odvolává pouze na otázku údajně neobvyklé ceny za zboží, což je pro otázku zjištění relevantní obchodní praxe (zejména v kontextu rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Afs 421/2019-64) naprosto nedostatečné.

Žalobce vytýká napadenému rozhodnutí, že opírá své závěry o znalecký posudek č. 209-09/2015, vypracovaný Ústavem oceňování majetku při Ekonomické fakultě VŠB – TU Ostrava, který se zabýval obvyklosti stanovení ceny v rámci obchodních transakcí, přičemž právě cena za dodané zboží byla hlavní nestandardností, která (podle správce daně) v žalobci měla vzbudit podezření, že dotčená transakce je stižena podvodem na DPH. Podle závěrů správce daně žalobce nakupoval dlouhodobě měděné katody za cenu nižší než cena dle LME, což není standardní.

V podané žalobě žalobce podává obsáhlé vysvětlení, které pojímá jako polemiku se závěry znaleckého posudku.

Předně žalobce označil hodnotu katody pod burzovní cenou (tedy pod cenou dle London Metal Exchange ke konkrétnímu dni) jako „LME –“, a cenu konstruovanou nad burzovní cenou jako „LME +“. Ke zjištění správce daně pak uvedl, že zejména nebyly obchodovány katody registrovatelné na londýnské burze. Znalec konstatuje, že je obvyklá cena za burzovní katody „LME +“, ovšem nikde včetně příloh znaleckého posudku není dohledatelný reálný zdroj této informace.

Dále žalobce namítá, že určení tuzemské ceny obvyklé, je ve znaleckém posudku zcela nepřezkoumatelné, jelikož není jasné, z čeho znalec vycházel. Pokud jde o soudním znalcem konstatovanou marži, ta se dle bodu 3. 2. výpočtu (první části přílohy) pohybuje mezi 3 – 5 %, ovšem opět, ani ve výpočtové části, ani mezi přílohami není obsažen žádný informační zdroj.

Analýza cen za rok 2013 dle údajů zveřejněných společností MTC Trading, s.r.o., je sice k dohledání v bodu 4. 2. právní části přílohy, ovšem z té nemohla být dovozena tabulka 3. 2., která obsahuje marže od roku 2009. Tedy i závěry ohledně ceny obvyklé a obvyklé marže jsou zcela nepřezkoumatelné, jelikož soudní znalec své závěry sice konstatuje, nicméně již není zřejmé, z čeho je dovozuje, jelikož znalecký posudek neobsahuje žádný informační zdroj, z nějž znalec své závěry dovodil. Podle žalobce znalec neuvádí, z jakých cen vycházel, a to ani pro určení ceny obvyklé, tím spíše pro určení obvyklé výše marže obchodníků (ta nemá podklad dle přílohy znaleckého posudku vůbec v ničem). Znalecký posudek tak ani cenu obvyklou ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, neobsahuje. K nesprávnosti znaleckého určení ceny obvyklé a nemožnosti využití znaleckého posudku žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006.

Za klíčovou pak žalobce označil otázku č. 4, v níž byl soudní znalec dotazován na event. obvyklost stanovení tzv. záporné provize. Žalobce vytýká napadenému rozhodnutí, že v odůvodnění znaleckého posudku nelze vůbec žádným způsobem zjistit, jakým způsobem soudní znalec ke svým závěrům dospěl. Není možno zjistit, jak znalec dospěl k závěru, že na tuzemském trhu není tzv. záporná marže obvyklá. K tomu dále uvedl, že správce daně se zjevně zamýšlel dotázat na obvyklost toho, kdy je cenotvorba nákupu měděných katod postavena jako „LME –“, tedy pod cenu určenou Londýnskou burzou k určitému dni. Na tuto otázku přitom znalec neodpověděl, jelikož odpovídal pouze na obvyklost jevu prodeje zboží za cenu nižší, než za kterou bylo zboží nakoupeno.

Žalobce konstatuje, že samotný výraz „záporná provize“, použitý správcem daně při formulaci otázky č. 4, je nesprávný a zavádějící. Správce daně podstatu svého dotazu alespoň ozřejmuje na příkladu použitém při formulaci otázky č. 4, soudní znalec však praktický příklad uvedený správcem daně v dotazu č. 4 nezohlednil a zodpovídal na zcela irelevantní dotaz obvyklosti prodeje zboží se ztrátou. Z toho vyplývá, že znalecký posudek vůbec neobsahuje odpověď na dotaz, zda mohlo být obvyklé za rozhodné období prodávat předmětné zboží za cenu konstruovanou jako „LME –“. Právě toto je přitom stěžejní odpovědí celého znaleckého posudku s největším dopadem pro předmětné daňové řízení, kdy správce daně a žalovaný následně argumentují nestandardností ceny, za níž žalobce zboží nakoupil. Tento argument správce daně tak nejenže nemá oporu v praxi, ale nemá oporu ani ve znaleckém posudku, jelikož znalec odpovídal na dotaz, zda je běžné prodávat dotčené zboží za cenu nižší, než za jakou bylo nakoupeno.

Žalobce svou argumentaci dále rozvíjí s tím, že nikde v rámci daňové kontroly přitom nebylo řečeno, za jakou cenu zboží dodavatelé žalobce nakoupili, a tedy nikde nebyl určen ani jejich zisk na dotčené transakci. Svědek Ing. K. uvedl, že nebyl výjimkou nákup zboží za cenu kolem 2 % za cenu pod LME, přičemž řešená obchodní transakce byla právě za tuto cenu. Přitom dle sdělení Ing. K. tuto cenu (která přitom sama o sobě nebyla nijak vymykající se běžnému nákupu od tohoto druhu dodavatelů) paní M. (ze společnosti KovMetal) odůvodnila tím, že nakupovali od spekulantů, kteří měli nakoupeno za pevnou cenu a čekali, až se pohne burza. Cenotvorba je pak blíže popsána na s. 8 výslechu Ing. R. z 12. 12. 2019, z čehož je zřejmé, že cena několik procent pod LME burzou v žádném případě není přemrštěně nízká.

Správce daně i žalovaný totiž tuto cenu staví jako naprosto nepřiměřeně nízkou (vymykající se celému trhu, kdy tato musí sama o sobě vzbuzovat pochybnosti o poctivosti obchodní nabídky), což ovšem není pravdou, jelikož cena vyskytující se v dotyčných případech se nijak nevymyká cenám popsaným Ing. K., a tedy se nemůže jednat o cenu, která sama o sobě vzbuzuje pochybnosti (jak ji zhodnotil správce daně). Navíc svědek se na stejném místě vyjadřuje k tomu, že zejména od menších dodavatelů žalobce nakupoval zboží především za cenu pod LME, což šlo ruku v ruce s očekávanou nižší kvalitou zboží. Ostatně v rámci dalšího výslechu svědek uvádí, že někdy byla cenová nabídka akceptována, jindy odmítnuta, jelikož žalobce měl výhodnější nabídky.

Podle žalobce tímto bylo prokázáno, že se nejednalo a nemohlo jednat o cenu značně se vymykající praxi, cenu vzbuzující a priori podezření o neobvyklosti. K tomu žalobce jako důkaz přiložil tři kupní smlouvy na nákup Cu katod za období předcházející, z nichž lze seznat, že i zde byla kupní cena konstruována jako „LME –“. U smlouvy č. 2610/087/2012 je toto seznatelné bez dalšího, u kupních smluv č. 2610/14/2012 a č. 2610/11/2012 je konstrukce ceny seznatelná z přiložených listin, z nichž vyplývá, že hodnota LME byla v den uzavření smlouvy č. 2610/11/2012 (23. 2. 2012) 6.311 €, a v den uzavření smlouvy č. 2610/14/2012 (dne 1. 3. 2012) 6.325 €.

Na závěr pak žalobce dále uvedl, že burzovní kvalita katod není odvozována pouze od čistoty mědi, ale od obsahu event. povrchových vad a nečistot. Maximální čistota je tak jednou z podmínek, neznamená však obchodovatelnost na burze bez dalšího. Tedy i katoda o obsahu 99,99 % mědi může vykazovat povrchové vady a již se nebude jednat o zboží burzovní kvality.

Žalobce uvedl, že je seznámen s judikaturou správních soudů, dle níž lze po odbornících v určitém odvětví vyžadovat větší obezřetnost, barevné kovy se řadí mezi „rizikové komodity“ tato skutečnost ovšem žalobci v rozhodném období známa nebyla. Jak uvedl, je největším odběratelem barevných kovů na území České republiky, nejedná se v jeho případě o něco, co by mohl subjekt ovlivnit, čemu mohl předejít, čeho se měl v rámci obchodní transakce zasažené chybějící DPH vyvarovat, nebo čemu snad měl věnovat pozornost. V případě žalobce se nejedná o žádný exces v podobě uzavření obchodu s komoditou mimo běžný předmět jeho obchodní činnosti.

V další části žaloby pak žalobce formuloval žalobní námitky ve vztahu ke konkrétním obchodním řetězcům.

Žalobní důvody týkající se řetězce KovMetal - (Ne)naplnění jednotlivých aspektů vědomostního testu v rámci řetězce KovMetal

Dodavatel KovMetal měl založeny všechny účetní závěrky kromě té poslední (ke dni zahájení vzájemné spolupráce). V době zahájení obchodní spolupráce tak ve sbírce listiny absentovala jedna účetní závěrka, a tři založeny byly (tedy veškeré od vzniku společnosti kromě posledního roku). Nezaložená účetní závěrka ve sbírce listin existuje, a tvoří přílohu každého daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob. Nezveřejnění závěrky tak samo o sobě neznamená, že např. společnost nevede účetnictví, nebo že účetní výkazy nepředkládá správci daně. Žalobce namítl, že předložení potvrzení o bezdlužnosti vůči správci daně (dle § 151 daňového řádu) je mnohem důležitější důkaz o daňové bezúhonnosti daňového subjektu, než otázka, zda ve sbírce listin absentuje jedna nebo dvě účetní závěrky.

Tento dodavatel byl zprostředkován osobou, která je známa zaměstnancům žalobce jako osoba v oboru barevných kovů dlouhodobě činná. Komunikace s dodavatelem přes telefon je běžnou praxí, v kontextu všech dodavatelů žalobce se jeví jako nereálná představa, že by s každým dodavatelem mělo být jednáno osobně. Navíc k takovým jednáním ani objektivně nebyl důvod, jelikož žalobce veškeré detaily a podmínky transakce již dojednal s řádným zmocněncem dodavatele, a event. osobní schůzka s jednateli nebo prokuristy by se tak jevila jako zcela zbytečná. Nadto uvedl, že předmětná transakce byla sjednána prostřednictvím zprostředkovatele, který se řádně prokázal, a proto bylo nadbytečné vyžadovat další jednání přímo s osobou jednatele dodavatele, resp. absenci osobního kontaktu mezi jednatelem dodavatele nelze v žádném případě označit za nestandardní nebo neobvyklou v rámci činnosti žalobce, který na úseku kovů uzavře ročně tisíce obchodů. K tomu dále žalobce odkázal na bod 61 rozsudku Mahagében (rozsudek SDEU ve spojených věcech C-80/11 a C-142/11), který výslovně uvedl, že po daňovém subjektu nelze vyžadovat prověření, zda vystavitel faktury „…má k dispozici dotčené zboží a je s to uvedené zboží dodat“.

Žalobce uvedl, že k uzavření písemné smlouvy dochází, avšak až po převzetí zboží. Z pohledu bezpečnosti a právní jistoty žalobce bylo podstatné, že úplata byla provedena až v době, kdy měl žalobce zboží na skladě, bylo převzato (tedy byla kvantita i kvalita dodaného zboží shledána jako bezvadná), a byla i uzavřena kupní smlouva.

Krátká doba splatnosti je na úseku velkoobchodu s kovy běžnou praxí. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2020, č. j. 8 Afs 49/2019-33.

Co se týče kontroly zboží, žalobce namítl, že jak svědek R. uvedl ve svém výslechu, ověřování probíhalo zpravidla na základě předem zaslaného certifikátu (toto ovšem neprobíhalo ve 100 % případů, občas bylo přijato zboží bez certifikátu, jelikož tento nebyl vystaven), a následně pak při samotné dodávce proběhla vizuální kontrola zboží, v některých případech pak došlo i na analytickou kontrolu, prováděnou spektrometrem. Pokud by zboží neodpovídalo objednávce, bylo by odmítnuto.

Pokud jde o otázku nezveřejněného bankovního účtu, žalobce namítl, že institutu zveřejnění bankovního účtu dle § 96 ZDPH nelze přikládat takový význam, jelikož každý registrovaný plátce DPH si může vybrat, zda svůj bankovní účet na internetových stránkách Finanční správy České republiky zveřejní (viz § 98 ZDPH). Navíc se jednalo v rozhodnou dobu stále o poměrně nový institut na úseku správy DPH obdobně jako ručení příjemcem plnění na DPH.

Dále žalobce namítl, že v roce 2014 nemohlo být nikomu známo, že zaslání prostředků na účet jiný, než zveřejněný správcem daně, bude mít natolik závazný důsledek, jako je odepření nároku na odpočet DPH. Navíc žalobci byly dodavatelem předloženy dokumenty prokazující, že dodavatel KovMetal je skutečným vlastníkem tohoto bankovního účtu.

Pokud jde o původ zboží, žalobce odmítl argumentaci správce daně, který odkazuje na skutečnosti zjištěné v rámci mezinárodního dožádání, a to na CMR listy, z nichž vyplývá, že ve dvou případech (dodávky z 2. 7. a 6. 8. 2014) byly katody přímo od zahraničního dodavatele dopraveny do skladu společnosti Měď Povrly a.s. Správce daně dovodil, že žalobce musel vědět o tom, že zboží opakovaně mění vlastníka, přestože se nachází ve skladišti společnosti Měď Povrly a.s.

Žalobce k tomu uvedl, že byť se již zboží nacházelo ve skladovacích prostorách spojené osoby, je zřejmé že dispozice s tímto zbožím (mj. pak přechody vlastnického práva) jdou zcela mimo osobu skladovatele tohoto zboží, skladovatel nemá možnost toto nijak ověřit, nikdo mu toto nemusí hlásit, a nikdo k dotazu skladovatele na toto ani nemusí odpovídat.

Pokud jde o otázku dvou CMR listů prokazujících dopravu zboží do Mědi Povrly a.s. (bod 133 žalovaného rozhodnutí), žalobce uvedl, že těmito CMR listy v rámci své dokumentace nedisponuje, a to z důvodu, že nebylo jeho povinností (ani povinností skladovatele, společnosti Měď Povrly a.s.) tyto CMR listy převzít. CMR dokumentace je relevantním dokladem pouze při mezistátní silniční dopravě, kdy Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (č. 11/1975 Sb.) v čl. 13 zakládá právo příjemce zboží na její vydání. I pokud by se mu tyto CMR listy dostaly do dispozice, jediným relevantním zjištěním by bylo, že katody pocházejí ze zahraniční, což je obvyklé, jelikož tuzemských výrobců měděných katod je minimum. Žalobce se však nemůže vyjádřit k tomu, jaká měla být destinace tohoto nákladu. Jedná se o skutečnosti jdoucí zcela mimo sféru žalobce. Vzhledem k tomu, že předmětnými CMR listy žalobce nedisponoval (ani nebylo jeho povinností jimi disponovat), nelze mu klást k tíži, že z nich nedovodil, že až v rámci skladování dochází k přefakturaci zboží.

V rámci této části žalobní argumentace pak žalobce shrnul, že zboží nakoupil od: osoby zaštítěné zprostředkovatelem pohybujícím se 30 let v oblasti obchodů s barevnými kovy, kterou zaměstnanci žalobce znali jako odborníka v této oblasti, společnosti mající založeny všechny účetní závěrky kromě jediné (v době zahájení spolupráce), osoby, které hradí zboží až po jeho převzetí a po řádné kontrole kvality tohoto zboží, osoby, která řádně plní všechny své povinnosti vyplývající z kupní smlouvy, osoby, která zcela evidentně plní své povinnosti na úseku DPH z předmětné transakce, osoby, která před zahájením spolupráce prokáže svoji registraci k DPH i to, že je spolehlivým plátcem DPH, a že nemá nedoplatky vůči Finanční správě České republiky, osoby, která nesídlí na virtuálním sídle, která se nestala plátcem DPH před dotčenou obchodní transakcí, u níž nedochází k turbulentním změnám v orgánech nebo která by se žalobcem byla personálně propojená apod.

Takový obchod zcela zřetelně nevykazoval žádné nestandardnosti, neobvyklosti, jeho platební, smluvní a dodací podmínky odpovídaly praxi žalobce, stejně jako praxi v oboru velkoobchodu s barevnými kovy obecně. K tomu žalobce citoval z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2020, č. j. 8 Afs 49/2019-33 a ze dne 31. 7. 2018, č. j. 5 Afs 252/2017-31.

V navazující části žalobní argumentace žalobce odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se naplnění tzv „vědomostního testu“ a to konkrétně na rozsudky ze dne 30. 5. 2012, č. j. 1 Afs 26/2012-39 (správně č. j. 1 Afs 26/2012-34), ze dne 25. 7. 2019, č. j. 10 Afs 182/2018-42, ze dne 29. 4. 2021, č. j. 1 Afs 448/2020-67, ze dne 17. 6. 2021, č. j. 10 Afs 158/2019-49, ze dne 9. 8. 2018, č. j. 2 Afs 399/2017-60, ze dne 26. 8. 2020, č. j. 4 Afs 10/2020-58, ze dne 26. 4. 2021, č. j. 5 Afs 186/2018-80, ze dne 20. 5. 2021, č. j. 4 Afs 355/2020-35, s tím, že společným znakem pro výše uvedené případy (kdy se správní soudy shodly na tom, že došlo k naplnění vědomostního testu o účasti na řetězci zasaženém podvodem na DPH) je, že obchod jako takový se částečně vymykal celkovému dosavadnímu obchodnímu modelu dotyčného plátce (kterému je doměřován odpočet DPH), resp. obchodní spolupráce sama o sobě vykazovala nestandardnosti a obsahovala rovněž zcela objektivní nestandardnosti (ve smyslu např. plateb v hotovosti). Jedná se tak o kombinaci nestandardností v rámci obecných východisek (tím je např. hrazení úplaty v řádech milionů v hotovosti, podivné přesuny zboží postrádající ekonomicky smysl), a nestandardností v rámci standardu konkrétního obchodníka (pokud např. s dotyčným zbožím obchoduje poprvé).

Žalobce při tom osvědčil, že dodavatel je spolehlivým plátcem DPH ve smyslu § 106a ZDPH, ale i nad rámec obecného prověření si nechal od dodavatele předložit potvrzení o daňové bezdlužnosti dle § 151 daňového řádu, tedy žalobce šel ve věci prověřování svých dodavatelů značně nad rámec obecného minima (jak hodnotí žalovaný), jelikož jak vyplývá z metodických pokynů Generálního finančního ředitelství k problematice udílení statutu nespolehlivého plátce, nedoplatky na DPH, aby vedly k udělení tohoto statutu, musejí být poměrně vysokých hodnot. Pokud přitom dodavatel prokázal, že vůči Finanční správě České republiky nevykazuje nedoplatky, pak nelze žalobci jako odběrateli klást k tíži, že s takovým subjektem vstoupil v obchodní spolupráci.

Žalobce se odvolal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2018, č. j. 5 Afs 252/2017-31, který se rovněž týká nákupu barevných kovů – měděných katod, s tím, že jeho závěry dopadají na projednávanou věc. Platební a dodací podmínky plně odpovídaly praxi u žalobce, a odpovídaly standardním podmínkám sjednaným s jinými dodavateli (což přiznává i správce daně), dodání a platba proběhla po kontrole kvality dodaného zboží.

S přihlédnutím k těmto skutečnostem je žalobce přesvědčen, že nebylo možno se z jeho strany domnívat, že by předmětná transakce měla být zasažena podvodem na DPH.

Podle žalobce, pro naplnění vědomostního testu o tom, že subjekt nakupující zboží o účasti na řetězci zasaženém podvodem věděl nebo vědět měl a mohl, se musejí vyskytovat zcela jiné a značně závažnější okolnosti, než tomu bylo v předmětném případě. Správce daně ani žalovaný neidentifikovali ani jednu konkrétní okolnost, která by skutečně mohla řádnému hospodáři připadat natolik vymykající se běžnému průběhu obchodní spolupráce, aby v něm vzbudila podezření o zasažení transakcí podvodem na DPH. Skutečnosti, z nichž je správcem daně dovozováno naplnění vědomostního testu, musejí být natolik silné, že musejí být vysvětlitelné právě pouze a výhradně vědomou účastí na fakturačním řetězci zasaženém podvodem na DPH (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2015, č. j. 6 Afs 130/2014-60).

Žalobce napadenému rozhodnutí vytýká, že v souladu s praxí finanční správy aplikuje vědomostní test přístupem, kdy po dotyčných subjektech vyžaduje zevrubné prověření (resp. přijetí všech myslitelných opatření) automaticky a bez dalšího u každé dílčí uzavřené obchodní spolupráce. V rámci žalobní námitky odkazuje na judikaturu SDEU a to: Rozsudek SDEU ve věci Axel Kittel, ve věci Mahagebén (věc C-80/11, ve věci C-277/14 PPUH Stehcemp, ve věci C-285/11 Boni, ze dne 6. 12. 2012, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2020, č. j. 4 Afs 10/2020-58, s tím, že zde je vysloven princip, že ony neobvyklosti (v kontextu institutu odepření nároku na odpočet pro vědomou účast na řetězci zasaženém neodvedením DPH) jsou zejména ty, kdy samotné postavení dotčených plátců v rámci fakturačního řetězce postrádá ekonomický smysl; dotyčný plátce musí zejména posuzovat, zda jeho angažmá na fakturačním řetězci dává ekonomický smysl, a zda jeho účast není pouze nastrčenou, uměle vytvořenou, za účelem splnění role tzv. brokera. Pro žalobce jako účastníka fakturačního řetězce ovšem nelze o něčem takovém ani uvažovat, jelikož jeho postavení na trhu s barevnými kovy v rámci České republiky je v podstatě notorietou, obchodní transakce spočívající ve výkupu barevných kovů jsou u žalobce běžnou záležitostí (v pravém slova smyslu), kdy je žalobce na denní bázi oslovován zájemci o odkup kovů, čemuž odpovídá poměrně přísně nastavený prověřovací postup.

Žalobce veškeré skutečnosti předestřené žalovaným o naplnění vědomostního testu relevantním způsobem vysvětlil ve smyslu funkčním (tedy vysvětlil, proč k nim došlo, proč se transakce uskutečnila tímto způsobem), stejně jako vysvětlil, že žádná z těchto skutečností nemá v rámci činnosti žalobce (ani v rámci oboru) charakter nestandardnosti. Nezbývá tak než konstatovat, že správce daně ani žalovaný neunesli důkazní břemeno ohledně naplnění vědomostního testu, tedy neprokázali, že o své účasti na řetězci zasaženém chybějící DPH žalobce vědět mohl a měl.

Ve třetím okruhu žalobní argumentace žalobce soustředil své žalobní námitky na obchody v řetězci ZE-KOV, které formuloval takto:

V prvé části žalobní argumentace žalobce vysvětlil, že žalovaný spojuje řetězce ZE-KOV METAL a ZEKOV CANARIA dohromady, žalobce v rámci žaloby nicméně tyto rozdělil, jelikož event. obdobně znějící firma (a zastoupení těchto dodavatelů stejným jednatelem) nic nemění na skutečnosti, že se jedná o samostatné obchodní případy, které je nutno posuzovat izolovaně rovněž pro účely posouzení naplnění vědomostního testu. Správce daně (a následně i žalovaný) totiž tyto dva obchodní případy spojil za tím účelem, aby mohl i v případě dodávek od zahraničního dodavatele argumentovat skutečnostmi týkajícími se pouze tuzemského dodavatele ZE-KOV, a tím, aby zdánlivě učinil zjištěné skutečnosti závažnějšími. Pokud je totiž na dodávky zboží nahlíženo individuálně, ztrácejí jednotlivá zjištění v kontextu vědomostního testu značně na intenzitě.

V případě zahraničního dodavatele ZEKOV CANARIA, žalobce namítl, že žalovaný konstatuje rizikovost u barevných kovů obecně, a dále nemožnost zjistit cokoli o obchodní společnosti z jiného členského státu. Podle žalobce nelze akceptovat úvahu předestřenou správcem daně spočívající v tom, že obchodní spolupráce se subjektem sídlícím v jiném členském státě je sama o sobě skutečností vybočující ze standardů a obvyklosti. Je-li dodavatelem zahraniční subjekt, nelze klást k tíži jeho tuzemského odběratele neznalost detailů o jeho podnikání ve smyslu např. údajů z účetních závěrek, jelikož po tuzemském subjektu nelze bez dalšího vyžadovat znalost zahraničních právních úprav účetnictví a účetního vykazování.

Nakupováno bylo zboží nikoli burzovní kvality, a tomu odpovídala i nabízená cena, která pro žalobce jako velkoobchodníka s barevnými kovy znamenala příslib zisku při přeprodeji zboží. Cena se přitom nijak nevymykala ostatním, za které bylo zboží vykupováno, resp. které bylo žalobci jeho dodavateli nabízeno, v podrobnostech žalobce odkázal na výslech jednatele Š.

Žalobce připustil, že mu bylo známo personální propojení společností ZE-KOV a ZEKOV CANARIA, avšak k obchodní struktuře, zvolené dodavateli, se nevyjadřoval, jelikož v něm nevzbuzovala podezření. Žalobce je přesvědčen, že tuto okolnost nelze bez dalšího označit za nestandardní, jelikož strukturování podnikatelské činnosti do koncernu (tedy do struktury vzájemně propojených společností) není ničím nestandardním, tím spíše v situaci, kdy byla prokázána daňová bezdlužnost obou dodavatelů.

Jak uvedl, nelze mu z hlediska vědomostního testu klást k tíži skutečnost, že obchodoval se zahraničním subjektem registrovaným k DPH v tuzemsku, přestože existovala spojená osoba se sídlem v tuzemsku, v rámci koncernových uspořádání je takováto situace zcela běžná.

Co se týče nákupu zboží od ZEKOV CANARIA, žalovaný vyšel ze zjištění, že certifikáty k dodanému zboží jsou více než rok staré, což svědčí o tom, že zboží „obíhá“ více než rok. Závěry žalovaného žalobce odmítl s tím, že taková skutečnost nemůže být žádnou indicií svědčící o nestandardnosti dotčeného obchodu, naopak, v běžné obchodní realitě lze u zboží s dlouhým datem spotřeby (bez reálného data spotřeby lze pořídit zboží vyrobené před měsíci či lety). Měděné katody jsou movité věci nepodléhající zkáze, které jsou prodejné značnou dobu po nakoupení; obchodování s kovy je do značné míry ovlivněno pohybem ceny na burze a není tak ničím výjimečným, když si obchodník zboží podrží delší dobu, než jej prodá – jedná se o zboží, které je předmětem jak investic, tak spekulací. Samotná skutečnost, že certifikát je rok starý, nemůže vést k naplnění vědomostního testu, ani v kombinaci s jinými skutečnostmi, jelikož se jedná o skutečnost zcela standardní.

V návaznosti na to pak žalobce vytkl napadenému rozhodnutí jeho závěr o absenci kontroly zboží. V kontextu povahy zboží – barevných kovů, u nichž lze za jednu ze základních charakteristik označit, že nepodléhají zkáze, a jsou obchodovatelné i rok a více po jejich vytvoření, akceptace starých certifikátů neznamená absenci kontroly zboží.

Žalobce shrnul, že u dodávky od dodavatele ZEKOV CANARIA je jako relevantní námitka ze strany žalovaného (svědčící o vědomé účasti) konstatováno pouze to, že zboží mohlo být pořízeno od tuzemské spojené osoby (s obdobným názvem a personálním propojením). Je však zřejmé, že tato skutečnost nemůže být akceptována jako dostatečná pro závěr o vědomé účasti na karuselovém obchodu. Žalobce v rámci své činnosti zkrátka obchoduje i se zahraničními subjekty, a v rámci systému Evropské unie toto nelze považovat za nestandard a neobvyklost. Navíc jako okolnost svědčící o naplnění vědomostního testu lze označit pouze takovou okolnost, která v žalobci měla vyvolat prvotní pochybnosti směřující k následnému důkladnému prověření dodavatele. Takovou pochybnost však zcela jistě nemohla vyvolat skutečnost, že se jednalo o zahraniční subjekt, přestože stejného jednatele má i subjekt tuzemský. Taková skutečnost již z logiky věci nemůže být použita jako argument o tom, že žalobce mohl a měl vědět o své účasti na řetězci zasaženém chybějící DPH. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2020, č. j. 4 Afs 10/2020-58, ve věci žalobce HYDROENERGIE spol. s r.o.

Žalovaný pod bodem 241 napadeného rozhodnutí konstatoval, že v případě žalobce byly ve dvou případech identifikovány duplicitně vykázané dodávky stejného zboží, což svědčí o zapojení žalobce do kolotočových obchodů.

K tomu žalobce namítl, že nevedl interní evidenci obdržených certifikátů, a tedy není schopen ověřit již dříve dodané certifikáty. Žalobce uskutečňuje obchody v řádu stovek měsíčně, nelze po něm proto spravedlivě vyžadovat, aby byl zjištěn a odhalen každý případný duplicitní pohyb zboží. Při posuzování event. evidenční nedbalosti musí být zohledněn konkrétní subjekt co do jeho velikosti, velikosti obratu a množství zobchodovaného zboží.

Ve vztahu k panu P. Š. (který vystupoval jako jednatel obou výše specifikovaných dodavatelů) žalobce pokládá za nesprávný závěr žalovaného, který ze skutečnosti, že obchodní podíl tohoto jednatele je dlouhodobě postižen zástavním právem zřízeným ve prospěch správce daně, dovozuje existenci rizika vyplývající z obchodování se subjektem. Tato skutečnost podle žalobce svědčí o tom, že nikoli společnost jako taková, ale její společník (v předmětném případě i jednatel) má vůči správci daně dluh. Pro žalobce není, ani v minulosti nemohlo být relevantní, zda pan Š. je (potenciálním) daňovým dlužníkem. Pro žalobce v této věci bylo relevantní, že daňovým dlužníkem není jeho dodavatel, což si žalobce ověřil předložením potvrzení o bezdlužnosti dle § 151 daňového řádu.

K osobě jednatele pak žalobce připomněl, že svědek K. i Š. potvrdili vzájemnou spolupráci při dodávce barevných kovů již v minulosti, a svědek K. při svém výslechu ze dne 8. 8. 2017 uvedl, že pan Š. není v oblasti barevných kovů nováčkem, a že žalobce s touto osobou obchodoval již dříve, stejně jako byla potvrzena spolupráce s dotčenými společnostmi ZE-KOV a ZEKOV CANARIA.

Pan Š. jako osoba jednající za dodavatele při svém svědeckém výslechu ze dne 22. 7. 2017 uvedl, že má řádnou provozovnu, obchod s barevnými kovy je jeho ekonomickou činností, tuto provádí s více než deseti zaměstnanci. Svědek rovněž opět potvrdil existenci schvalovacího procesu na straně žalobce, tedy že od něj žalobce vyžadoval předložení řady dokladů, kdy teprve po jejich předložení byla spolupráce zahájena. Svědek potvrdil rovněž existenci písemných kupních smluv, stejně jako popsal průběh veškerých vzájemných obchodů. K otázce naplnění vědomostního testu žalobce dále citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2015, č. j. 6 Afs 130/2014-60, ze dne 30. 1. 2018, č. j. 5 Afs 60/2017-60, a ze dne 16. 4. 2019, č. j. 4 Afs 104/2018-79. Žalobce shrnul, že nakoupil zboží od společností, s nimiž buď již dříve obchodoval (společnosti s jednající osobou panem Š.), nebo zaštítěné odborníkem v oboru jako zprostředkovatelem (KovMetal), za cenu nikoli neobvykle nízkou (což je potvrzeno výslechy svědků a smlouvami s jinými dodavateli předloženými žalobcem), v rámci své běžné činnosti (velkoobchod s barevnými kovy je imanentní součástí činnosti žalobce), po provedení řádných prověrek dodavatelů (včetně vyžádání si potvrzení o daňové bezdlužnosti), s úhradou za zboží po jeho dodání, kontrole jeho kvality a kvantity.

Veškeré skutečnosti vytýkané správcem daně, resp. zmíněné k otázce unesení důkazního břemene o potvrzení vědomostního testu, jsou buď účelově dezinterpretovány, nebo je jim zcela uměle přikládán naprosto nepřiměřený význam. Především ani ve svém souhrnu z těchto skutečností nic nenasvědčuje tomu, že by se dotčené obchodní spolupráce jakýmkoli způsobem vymykaly běžné obchodní praxi žalobce, že by u nich došlo k jakémukoli pochybení nebo zanedbání na úseku prevence, že by proběhly za jakkoli nestandardních pochybností, nebo že by snad jimi mělo být sledováno ze strany žalobce něco jiného než pouhý nákup zboží přijatelné kvality za přijatelnou cenu.

Čtvrtý okruh žalobních námitek žalobce zaměřil k otázce preventivních opatření přijatých a aplikovaných žalobcem a dalším souvislostem věci.

Žalobce v rámci předmětné daňové kontroly u dotčených obchodních případů zcela jednoznačně prokázal, že všichni tito obchodní partneři byli řádně prověřeni jak ve veřejných rejstřících, tak také byla prověřena jejich solventnost vůči správci daně (předložením potvrzení o bezdlužnosti vůči Finanční správě České republiky) event. spolupráce s nimi byla pokračováním již dříve existující obchodní spolupráce.

Žalobce tak prokázal, že předmětné transakce byly na jeho straně zcela standardními obchody, navíc ze strany žalobce byla zachována náležitá obezřetnost (vyžadovaná relevantní judikaturou správních soudů) a naopak správce daně neprokázal, že by se v případě těchto obchodních transakcí o běžnou obchodní praxi nejednalo.

Žalobce je zřejmě největším subjektem v České republice věnujícím se velkoobchodu s kovy, a již samotná tato skutečnost a množství realizovaných obchodů jsou důkazem o tom, že toto v jeho provozu není žádným způsobem podceněno. Z celkového množství odkoupených kovů rovněž vyplývá, že se žalobce neobezřetně nechová. Žalobce v rámci svých vnitřních postupů aplikuje jasný preventivní postup, zahrnující nikoli pouze důkladné šetření v rámci veřejných rejstříků, ale rovněž předložení potvrzení o bezdlužnosti subjektu u svého správce daně.

Smlouvy byly řádně sepsány. Z administrativních důvodů byly sepsány po dodání zboží, důvodem takové postupu je mj. znalost hodnoty LME ke dni uzavření transakce. Navíc pro žalobce je zcela bezpečné si u přijímaného zboží ověřit složení, tj. ověřit, že bylo dodáno, co bylo objednáno, a teprve poté cenu zboží uhradit dodavateli. Realizované obchodní a platební podmínky se ničím nevymykají obvyklým podmínkám, za nichž žalobce obchody uskutečňuje - ani ujednanou cenou, přestože se správce daně i žalovaný setrvale pokouší nastínit předmětnou cenu jako nepřiměřeně nízkou.

Svědkové - zaměstnanci žalobce - byli vyslechnuti za účelem prokázání poslední části dílčího testu nutného pro odepření nároku na odpočet pro účast na řetězci zasaženém podvodem na DPH. Svědci sdělili, že v rámci praxe výkupu kovů žalobce v několika případech došlo k situaci, kdy hypotetický dodavatel nebyl finančním oddělením žalobce schválen (po proběhnuvší prověrce), a nabízená transakce nebyla uzavřena. To je podle žalobce samo o sobě důkazem o existenci preventivní kontroly dodavatelů před zahájením obchodní spolupráce, která vedla i k odepření obchodní spolupráce. K této otázce žalobce citoval z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2014, č. j. 22 Af 22/2012-247. Žalovanému rozhodnutí vytýká, že nespecifikuje, v jakém smyslu byla opatření přijatá žalobcem neúčinná, a pouze opakují obecné fráze o jejich nedostatečnosti.

Žalobce poukázal na písemnosti založené v daňovém spise, tvořené kompilací dokumentů, které byly po každém z dotčených dodavatelů (KovMetal, ZE-KOV) vyžadovány v rámci preventivního prověření. Tyto zahrnují zpravidla rozhodnutí příslušného správce daně o registraci k DPH, potvrzení o vlastnictví bankovního účtu, potvrzení o bezdlužnosti vůči Finanční správě České republiky dle § 151 daňového řádu. Ve smyslu citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě k těmto opatřením žalobce uvedl, že se dle jeho názoru jedná o opatření, která byla způsobilá eliminace rizika účasti na řetězci zasaženém chybějící DPH.

Žalobce zopakoval, že bylo běžné a standartní jak dodatečné uzavírání kupních smluv, tak i distanční jednání místo osobní komunikace. K důkazům předložil evidenci dle § 100 ZDPH za zdaňovací období 10/2014, za účelem nastínění počtu obchodních případů uzavřených žalobcem (cca 700 obchodních případů měsíčně) na podporu svého tvrzení, že při takovém počtu obchodních případů není reálné vyžadovat (ani praktikovat) obchodní jednání na osobní bázi, s jednatelem každého dodavatele nebo odběratele.

Pokud jde o zjištění žalovaného že vozidlo, které zboží do skladu žalobce dopravilo, mělo slovenskou registrační značku, žalobce k tomu uvedl, že si není vědom skutečnosti, která by z tohoto zjištění měla vyplývat. Žalobce považuje dopravní prostředky registrované na Slovensku za subjekty kvalitativně odpovídající subjektům tuzemským. Podle konkrétního ujednání bylo věcí prodávajícího zajistit dopravu, přičemž z logiky věci není vyloučeno angažmá zahraničního dopravce. Stejně tak nelze dovodit, že by dopravce registrovaný na Slovensku měl být jakkoli limitován v možnosti dopravit zboží pro tuzemského dodavatele. Naopak praxe, kdy např. český přepravce zajišťuje přepravu zboží pro např. německého klienta je běžná, stejně jako když v ČR dopravu zajišťují přepravci ze Slovenska nebo Polska.

Podle žalobce nelze odmítnout přijetí objednaného zboží pouze s poukazem např. na registraci dopravce, pakliže toto zboží nevykazuje kvalitativní nebo kvantitativní znaky odlišné, než byly sjednány. Pokud kupující odmítne přijmout zboží, aniž by k tomu měl relevantní námitky např. v podobě vad na jakosti nebo množství, jedná se o zjevné a svévolné porušení kupní smlouvy. Převzetí kupované věci je povinností kupujícího dle § 2118 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o. z. a je následováno vznikem odpovědnosti k náhradě škody pro porušení smluvní povinnosti dle § 2913 o. z.

Jak dále uvedl, žalobce je obchodník, který se v souladu se zásadou péče řádného hospodáře musí vyvarovat situací, kdy by jiným subjektům odpovídal za škodu mj. pro porušení smluvní povinnosti. Správce daně i žalovaný při své konstrukci odepření nároku na odpočet jsou např. přesvědčeni, že lze z důvodu registrační značky dopravce odepřít převzetí objednaného zboží (ve stavu kdy je kupní smlouva uzavřena v ústní podobě a existují závazné objednávky), což je ovšem v rozporu s realitou obchodního styku.

Žalovanému dále vytýká, že v bodu 145 rozhodnutí uvádí, že žalobce se měl při prověření nového obchodního partnera spolehnout pouze na prověření dodavatele ve veřejných rejstřících, což ovšem údajně nemělo být nijak prokázáno. Toto je přitom v přímém rozporu jednak s tvrzeními svědků – zaměstnanců žalobce, kteří potvrdili existenci prověření ze strany finančního oddělení žalobce, a rovněž je toto v rozporu s písemnými dokumenty předloženými žalobcem, které prokazují, že tyto písemnosti byly žalobci předány právě dodavatelem (včetně mj. registrace k DPH, potvrzení o vlastnictví bankovního účtu, potvrzení o daňové bezdlužnosti dle § 151 daňového řádu).

V případě řetězce ZE-KOV je pak nedostatečnost odůvodnění žalovaného rozhodnutí, podle názoru žalobce ještě více zjevná, kdy v bodech 243 a 244 žalovaného rozhodnutí žalovaný v podstatě žádné konkrétní skutečnosti neuvádí. Žalovaný pouze obecně konstatuje, že opatření žalobce měla být nedostatečná, že nebyla předložena žádná interní směrnice, a že žalobce si musel být vědom existence zástavního práva Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, Územní pracoviště v Novém Bydžově, zřízeného na obchodním podílu společníka této společnosti; žádnou jinou skutečnost žalovaný k této otázce neuvádí. K tomu žalobce opětovně poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2014, č. j. 22 Af 22/2012-247, z něhož vyplývá, že předmětná opatření musejí být schopna eliminovat účast na řetězci zasaženém podvodem.

Žalobce uvedl, že ani zpětně nenachází žádné opatření, které by mělo potenciál fakticky ověřit, zda za dotyčné zboží byla odvedena DPH na všech předchozích distribučních stupních, o kterých žalobce ani nevěděl. Žalobce trvá na správnosti svého dosavadního přístupu, kdy nejúčinnějším a nejefektivnějším způsobem, jak prověřit důvěryhodnost dodavatele, je vyžádání si jeho potvrzení o daňové bezdlužnosti, resp. navázání na již v minulosti bez problémů probíhající spolupráci, při zachování vnitřních principů a pravidel, které se osvědčily na tisících dalších obchodních případů, a eliminovala v míře, kterou lze spravedlivě požadovat, veškerá zásadní rizika plynoucí pro podnikatele v rámci výkonu podnikatelské činnosti.

Ve vztahu k dodavateli KovMetal byla přijata naprosto adekvátní opatření, kdy důvěryhodnost obchodního partnera byla výrazně posílena skutečností, že jej zprostředkovala osoba pohybující se v oboru obchodování s barevnými kovy; nebylo v možnostech žalobce zjistit jakékoli indicie, které by nasvědčovaly účasti na řetězci zasaženém chybějící DPH. V případě řetězce ZEKOV se pak nejednalo o navázání nové spolupráce, ale jednalo se o pokračování spolupráce již existující, již dříve proběhnuvší; přesto si přitom žalobce v rámci svých administrativních postupů od těchto dodavatelů vyžádal potvrzení o bezdlužnosti vůči svému správci daně.

V závěru žaloby žalobce shrnul, že od všech dodavatelů bylo ještě před zahájením spolupráce vyžadováno předložení potvrzení o registraci k DPH, důkaz o vlastnictví bankovního účtu, údaj o spolehlivosti tohoto plátce DPH, potvrzení místně příslušného správce daně o bezdlužnosti dle § 151 daňového řádu. V kombinaci s odkazem na dřívější úspěšně proběhnuvší obchodní spolupráci, a rovněž na neexistenci zjevných neobvyklostí vyplývajících z údajů obsažených v obchodním rejstříku o dodavatelích, je žalobce přesvědčen, že nemohl učinit více na úseku prověření svých dodavatelů, kteří ostatně všechny své povinnosti na úseku DPH ve věci dodávek zboží splnili.

Co se týče několikanásobného odepření odpočtu na DPH v rámci řetězců KovMetal, žalovaný odkázal na judikaturu správních soudů (rozsudek Nejvyššího správního soudu rozsudek ze dne 17. 7. 2014, č. j. 7 Afs 82/2013-34, ze dne 9. 6. 2016, č. j. 6 Afs 255/2015-45, ze dne 7. 9. 2021, č. j. 6 Afs 158/2019-63, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2021, č. j. 55 Af 4/2018-46 a Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2021, č. j. 31 Af 1/2020-115) a uvedl, že odepření nároku na odpočet daně nesupluje výběr „chybějící daně“ tím způsobem, že stát na některém článku vybírá daň, která mu v rozpočtu chybí, protože ji jiný článek řetězce neuhradil, nýbrž nepřiznání nároku na odpočet daně chrání smysl a účel Směrnice, když nárok na odpočet daně nemůže být přiznán tomu, kdo jej uplatnil podvodným způsobem. Pokud jsou tedy odpočty daně neuznány z důvodu vědomé účasti na podvodu více článkům řetězce, nejde o porušení neutrality daně, ale o stanovení daně ve správné výši.

Odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na daňovém podvodu je judikaturou aprobovaným hmotněprávním důsledkem souvisejícím s účastí daného daňového subjektu na tomto podvodu. Odepření nároku na odpočet nesupluje výběr daně chybějící v podvodném řetězci ani nepředstavuje vybrání daně dvakrát či vícekrát.

Žalovaný dále uvedl, že z bodů [50] až [54] napadeného rozhodnutí plyne, že chybějící daň byla v případě řetězců KovMetal spolehlivě zjištěna u společnosti FONOTIX (1. a 2. řetězec), která daňová přiznání vůbec nepodala (viz bod [50] rozhodnutí) a společnosti TROFANY (3. řetězec), která žádné pořízení měděných katod z JČS, jakož ani jejich dodání v tuzemsku, ve svém daňovém přiznání nepřiznala (viz bod [51] rozhodnutí). K tomu navíc přispívá zjištění u společnosti DELICOOP (2. řetězec), která podala daňové přiznání za zdaňovací období únor 2015, v němž ale nevykázala žádné tuzemské plnění, jakož i u stejné společnosti (1. řetězec), která ve svých daňových přiznáních v roce 2014 vykazovala vysoké vstupy a vysoké výstupy (viz bod [52] rozhodnutí). V případě uvedených řetězců tedy nebyla (na rozdíl od žalobcem odkazované judikatury) daň tvrzena, natož uhrazena.

S odkazem na judikaturu SDEU žalovaný konstatoval, že nepřiznání nároku na odpočet daně chrání smysl a účel Směrnice o DPH, když nárok na odpočet daně nemůže být přiznán tomu, kdo jej uplatnil podvodným způsobem, neboť dle obecné zásady práva Evropské unie nikdo nemůže zneužívat nebo podvodně využívat práv plynoucích z unijního právního systému. Vnitrostátní správní orgány a soudy jsou naopak povinny odmítnout přiznat nárok na odpočet obecně, bez ohledu na to, o jaký nárok v oblasti DPH, jehož se podvod týká, jde, tedy včetně nároku na odpočet DPH.

K žalobcem namítané absenci chybějící daně v řetězcích ZE-KOV žalovaný s odkazem na body [194] až [196] rozhodnutí o odvolání konstatuje, že skutková situace společnosti VINATICO (která na základě vysokých vstupů i výstupů přiznala daňovou povinnost v minimální výši, kterou uhradila, nicméně pro svoji následnou nekontaktnost znemožnila správci daně své daňové tvrzení ověřit) je konstantní judikaturou považována za chybějící daň. K tomu odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2021, č. j. 10 Afs 206/2020-41, ze dne 13. 8. 2020, č. j. 7 Afs 428/2019-39, a rovněž dodal, že nemožnost ověřit správnost tvrzené daně z důvodu neposkytnutí součinnosti lze považovat za chybějící daň, což vyplývá rovněž z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2018, č. j. 62 Af 70/2016-57 a z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2018, č. j. 3 Afs 147/2017-41.

K výhradě žalobce, že DPH za zdaňovací období červen 2014 nebyla u společnosti VINATICO předmětem kontrolního postupu, žalovaný uvedl, že daňová kontrola zde nebyla zahájena nikoliv z důvodu nečinnosti správce daně, ale z důvodu nekontaktnosti a neumožnění zahájení daňové kontroly ze strany uvedené společnosti. K tomu pak citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2021, č. j. 5 Afs 239/2020-46.

Co se týče námitky žalobce, dle které bylo provedení mezinárodního dožádání v daném případě neúčelné, a proto došlo k uplynutí lhůty pro stanovení daně (resp. nedošlo k jejímu stavění) před vydáním rozhodnutí správce daně, žalovaný uvedl, že pokud by k předmětným mezinárodním dožádáním nepřistoupil, vystavil by se riziku, že jeho skutková zjištění budou neúplná, což by mohlo vést až k nezákonnosti rozhodnutí o odvolání. Provedená mezinárodní dožádání nebyla svévolným krokem, nýbrž vyplynula z mezinárodní povahy obchodování subjektů. Z provedených mezinárodních dožádání pak vyplynuly konkrétní skutečnosti týkající se přímo předmětných obchodních řetězců. Například z informací získaných z mezinárodních dožádání vyplynulo, že již na počátku obchodů zahájených v JČS stály převážně společnosti nekontaktní, neposkytující potřebnou součinnost svému správci daně, neplnící si své povinnosti, příp. vykazující fiktivní plnění. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2020, č. j. 10 Afs 228/2019-53, označil žalovaný za nepřípadný.

Žalovaný naopak citoval z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2021, č. j. 1 Afs 262/2021-40, a ze dne ze dne 29. 7. 2021, č. j. 2 Afs 39/2021-56, s tím, že s ohledem na konkrétní zjištění vyplývající z jednotlivých výše uvedených bodů rozhodnutí o odvolání, došlo k řádné aktivaci ustanovení § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu, tj. že lhůta pro stanovení daně po dobu mezinárodních dožádání neběžela, a proto nemohlo dojít k jejímu marnému uplynutí před vydáním rozhodnutí správce daně.

K námitce žalobce, že v daňovém řízení nebylo objasněno, co je v rámci obchodování s drahými kovy obvyklou praxí, žalovaný uvedl, že prvostupňový správce daně shromáždil dostatek důkazních prostředků, vyslechl potřebné svědky (včetně svědků navržených žalobcem) a z nich dostatečným způsobem zjistil, jak funguje obchodování s měděnými katodami i zinkem. Při svém hodnocení přihlížel ke všem specifikům předmětných obchodních transakcí, jakož se ve svých závěrech o standardním stanovování ceny měděných katod opíral o znalecký posudek.

Prvostupňový správce daně závěry vyplývající z předmětného znaleckého posudku hodnotil v kontextu dalších relevantních skutečností vztahujících se ke zjištění obchodních praktik žalobce a jeho obchodních partnerů. Návrhy žalobce na provedení svědeckých výpovědí pak byly správcem daně provedeny, přičemž jiné důkazní návrhy (které by správce daně či žalovaný neprovedl) žalobce neučinil.

S námitkou žalobce, kterou tento rozporuje závěry vypracovaného znaleckého posudku, a to zejména stran ceny a předmětu transakcí, se žalovaný vypořádal v bodech [274] a násl. rozhodnutí o odvolání dle jeho názoru i z veřejných dat lze posoudit, jakým způsobem se tvoří cena a její případné stanovení pod cenu burzy (LME). Podle znalce důvodem pro cenu odchylující se od LME může být např. skutečnost, že zboží nabízí subjekt, který má zboží koupené např. na sklad a svoji pozici nezajišťuje na burze. Pro takové subjekty může být výhodné prodat měděné katody i s mínusovou přirážkou oproti ceně LME, zejména nemají-li měděné katody v nejvyšší kvalitě. Jak k tomu znalec dále uvedl, v případě společnosti KovMetal však žalobce s takovými předpoklady vůbec nemohl počítat, jelikož její sídlo nenavštívil a ani tato společnost takové prostory nevlastnila. Přesto od této společnosti žalobce nakupoval dlouhodobě pod cenou LME měděné katody Grade A s certifikátem kvality. Obdobně to bylo i s dalšími dodavateli, kteří sice měli skladové plochy, avšak nejednalo se u nich o investiční nákupy na sklad se spekulací pohybu ceny na trhu (žalobce ani tuto skutečnost nemohl z ničeho dovodit). Přesto byla cena LME pod burzou (cca 3 %). Minusová přirážka by byla pochopitelná ve výjimečných případech, nikoliv v případě žalobce, kdy producenti prodávali větší množství za průměrné ceny měsíce (či před dodávkou) plus nějaká prémie. Žalobce však od producentů velká množství nenakupoval a cenu navzdory tomu určoval vždy pod cenu LME. Nadto tuto cenu pod burzu LME žalobce stanovoval bez jakékoli vizuální kontroly měděných katod či bližší konzultace s dodavatelem (v případě KovMetal tento subjekt ani zboží, které dodával žalobci, neviděl).

K výhradě žalobce, že znalecký posudek byl vypracován na předpokladu, že je obchodováno v burzovní kvalitě, žalovaný uvedl, že v některých případech se jednalo o měděné katody Grade A, se kterými znalecký posudek pracuje (dle dokladů) nebo o katody nižší kvality (dle tvrzení žalobce). Co je však zásadní tak, cena se v převážné většině případů pohybovala pod LME burzou. Dle žalovaného je značně nestandardní, aby katody různé kvality byly nakupovány za srovnatelné ceny.

K výhradě žalobce, že znalec posuzoval situaci pro rok 2013, žalovaný uvedl, že ve znaleckém posudku je uvedeno, že stejně jako v ostatních letech – také v roce 2013 byly při obchodování s mědí ceny standardně konstruovány na základě podmínky LME Cu (cash seller and settlement) pro sjednaný den plus sjednaná výše přirážky.

K žalobní námitce, kterou žalobce brojí proti zohlednění rizikovosti obchodované komodity v daném případě, žalovaný konstatoval, že tato skutečnost je dle ustálené judikatury běžnou indicií, která ve spojení s ostatními svědčí o existenci podvodu na DPH a o zapojení daňového subjektu do tohoto podvodu.

Pokud jde o námitku vědomostního testu v řetězcích KovMetal, žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že definoval takové objektivní okolnosti, které (byť jednotlivě samy o sobě nemusejí svědčit o vědomosti žalobce o jeho zapojení do daňového podvodu) ve svém souhrnu tvoří logický, ničím nenarušený a ucelený soubor vzájemně se doplňujících, a na sebe navazujících nepřímých důkazů, které jednoznačně prokazují, že žalobce o své účasti na podvodu na DPH přinejmenším měl a mohl vědět.

Podle žalovaného jde o tyto konkrétní skutečnosti: Obchodování s rizikovou komoditou, spolupráce s nováčkem v oboru bez znalosti historie, s neověřeným účtem, spolupráce a komunikace přes zprostředkovatele, e-mail, telefon, uzavírání kupních smluv po uskutečnění obchodního případu, akceptování krátké doby splatnosti faktur, absence kontroly kvality zboží, cena zboží, původ zboží a přechod vlastnictví ke zboží. Provedený vědomostní test zcela odpovídá právnímu základu vyplývajícímu z ustálené judikatury SDEU i NSS, kterou žalovaný shrnul v rámci bodů [30] až [41] rozhodnutí a v bodech [122] až [137] rozhodnutí v rámci každé objektivní okolnosti vždy explicitně uvedl a zdůvodnil, z čeho je vědomost žalobce dovozována.

K problematice vědomostního testu v řetězcích ZEKOV žalovaný poukázal na objektivní skutečnosti: obchodování s rizikovou komoditou, o společnosti ZE-KOV METAL se nedaly z obchodního rejstříku zjistit z účetních závěrek žádné údaje, jelikož je společnost nezveřejňovala, o společnosti ZEKOV CANARIA neměl žalobce žádné relevantní informace, protože šlo o společnost z jiného členského státu, žalobce přistoupil na cenu měděných katod pod LME, z kupních smluv na dodání měděných katod mezi společností ZE-KOV METAL a žalobcem je patrné, že k jejich uzavření a podpisu docházelo až po datu uskutečnění zdanitelného plnění (dodání zboží), kupní smlouva na dodání zinku mezi ZEKOV CANARIA a žalobcem je orazítkována jak společností ZEKOV CANARIA tak ZEKOV METAL, jakož i text týkající se dodavatele je rozporuplný. Kontrola těchto údajů byla plně v gesci žalobce, jakožto jednoho ze smluvních stran, uvedené vyplývá z personálního propojení obou společností, o kterém žalobce věděl, neboť komunikace se společností ZEKOV CANARIA probíhala prostřednictvím e-mailové adresy společnosti ZE-KOV METAL zekovmetal@seznam.cz, a zboží společnosti ZEKOV CANARIA dovážela vozidla společnosti ZE-KOV METAL, žalobci tedy bylo zřejmé, že obchoduje se stejnou osobou (P. Š.), ovšem v případě několika dodávek prostřednictvím zahraničního subjektu ZEKOV CANARIA s českým DIČ, ačkoli mohl obchodovat prostřednictvím svého českého obchodního partnera ZE-KOV METAL.

Jako další okolnosti pak žalovaný uvedl, že porovnáním předložených certifikátů a shodné váhy měděných katod bylo zjištěno, že totožné zboží, které nyní deklaruje jako zboží pořízené od společnosti ZE-KOV METAL, žalobce vědomě nakoupil již od společnosti KovMetal a dodal do JČS, certifikáty k obchodovanému zinku (ZEKOV CANARIA) jsou více než rok staré, skutečnosti, že toto zboží obíhalo v nezměněné podobě více než rok, si musel být žalobce vědom. Stejně tak nečitelný certifikát k měděným katodám (ZE-KOV METAL), musel vzbudit v žalobci přinejmenším podezření o zboží a pravosti dokumentů.

Pokud jde o přijatá opatření, žalovaný setrval na tom, že žalobce ve vztahu k předmětným řetězcům přijal pouze určitá základní opatření, která však s ohledem na zjištění učiněná v dané věci nelze mít za dostatečná.

V případě řetězců KovMetal měly žalobci vzniknout pochybnosti o důvěryhodnosti nového partnera a celého obchodu. Objektivní okolnosti jsou natolik silné, aby aktivizovaly žalobce k potřebným opatřením. Namísto toho však žalobce přistoupil na nestandardní a nelogické uzavírání kupních smluv po uskutečnění zdanitelného plnění či formální komunikaci namísto osobních jednání. Kvalitu zboží dostatečně nekontroloval, jakož i nekontroloval vozidla, která zboží do jeho skladu v Povrlech přivážela. Kamion do skladu přijel bez jakéhokoli dokladu prokazujícího vlastnictví dodavatele KovMetal a žalobce toto zboží bez bližšího přijal. To, že kamion, který měl přivézt zboží od společnosti KovMetal má slovenskou registrační značku, mohl žalobce zjistit jak z vážních lístků, tak z CMR listů, přesto žádné své kontrolní mechanismy neaktivizoval.

Co se týče řetězce ZEKOV, žalovaný setrval na tvrzení, že opatření přijatá žalobcem nebyla s to reálně předejít a zabránit účasti daňového subjektu na podvodu na DPH, k tomu dodal, že pokud by žalobce své obchodní partnery prověřoval v obchodním rejstříku tak, jak tvrdí, musel by zjistit, že obchodní podíl jediného společníka a jednatele společnosti ZE-KOV METAL P. Š. (též jednatele ZEKOV CANARIA) byl zastaven ve prospěch Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, Územní pracoviště v Novém Bydžově na základě rozhodnutí č. j. 424787/13/2701-25200-608353 ze dne 11. 4. 2013 k zajištění pohledávky ve výši 10.235.482 Kč. Zástavní právo vzniklo dne 12. 4. 2013. Ani zde se žalobce nechoval obezřetně, podcenil obchodování s rizikovou komoditou, nevěnoval se řádně sepisování smluv, nekontroloval jednotlivé dodávky tak, aby zjistil, že koluje stejné zboží, a nepřijal prakticky žádná opatření k eliminaci možného rizika zapojení se do transakcí zasažených podvodem na DPH. Za takových okolností je podle žalovaného legitimní považovat žalobce za osobu účastnící se podvodu.

Žalobce odmítl argumentaci žalovaného v tom směru, že námitka prekluze z důvodu neúčinnosti mezinárodního dožádání na běh lhůty pro stanovení daně byla poprvé uplatněna v žalobě. Namítl, že k prekluzi lhůty pro stanovení daně je nutné přihlédnout z úřední povinnosti, proto není rozhodné, zda žalobce tuto námitku v plné šíři vznesl poprvé v žalobě či nikoliv. Dále uvedl, že ve svém vyjádření k Výsledku kontrolních zjištění (dále jen „VKZ“) z 29. dubna 2020 namítal, že VKZ postrádalo jakékoliv odůvodnění stran posouzení toho, o kolik byla lhůta pro stanovení daně prodloužena v důsledku aplikace ustanovení § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu a dále také to, že se správce daně nezabýval tím, jestli četná mezinárodní dožádání měla význam pro závěry formulované ve VKZ, když řada společností zmiňovaných v mezinárodních dožádáních nebyla vůbec ve VKZ zmiňována.

Žalobce k argumentaci žalovaného uvedl, že judikatura předestřená v žalobě stojí na tezi, že přerušení lhůty pro stanovení daně představuje závažný zásah do práv daňového subjektu, jelikož nad úkonem typu mezinárodní dožádání nemá žádnou kontrolu, může být činěno i bez jeho povědomí. Účinek v podobě přerušení lhůty pro stanovení daně je tak nutno přiznat pouze takovým mezinárodním dožádáním, které jsou pro probíhající nalézací řízení esenciální, a které mají potenciál přispět k relevantním skutkovým zjištěním, bez nichž by závěr daňového řízení, resp. závěr správce daně, vůbec nemohl objektivně obstát. Předmětná mezinárodní dožádání ověřovala tok předmětného zboží mimo hranice České republiky, přestože tyto skutečnosti jsou pouze kontextuální. Např. zjištění, že dodavatel zboží do České republiky (ovšem nikoli žalobci) je subjektem problematickým, nekontaktním, nepodávajícím daňové přiznání, nejsou pro otázku detekce řetězce zboží zasaženého chybějící DPH na území České republiky nijak relevantní. Problematika řetězce zboží zasaženého chybějící DPH je problematika čistě vnitrostátní.

Vzhledem k tomu, že sám žalovaný uznává, že žalobci nemůže být známa existence neodvedené daně u prvotního subjektu v řetězci na území České republiky (ono údajné povědomí o této skutečnosti je dovozováno skrze vědomostní test), tím spíše nemůže být dovozováno povědomí žalobce o zahraničním dodavateli zboží.

Zjištění týkající se zahraničních dodavatelů předmětného zboží na území České republiky (i) nijak nesouvisí s chybějící DPH vůči tuzemskému veřejnému rozpočtu, (ii) nijak nesouvisí s okolnostmi, z nichž správce daně dovozuje naplnění tzv. vědomostního testu, a lze tak podotknout, že ve vztahu k předmětu řízení (posouzení vědomé účasti na řetězci zatíženém chybějící DPH) jsou okolnosti toku zboží mimo území České republiky.

Žalobce nenamítl, že by dožádání byla prováděna účelově, jejich přínos byl však zanedbatelný, proto v souladu se zásadou přiměřenosti takovému úkonu nelze dožádáním přiznat natolik zásadní dopad do probíhajícího řízení, jako je přerušení lhůty pro stanovení daně.

Žalobce vytkl žalovanému, že opomíjí zcela detailní argumentaci žalobce k tvorbě ceny na mimoburzovním trhu a zejména ke stěžejní skutečnosti, že žalobce neobchodoval se zbožím burzovní kvality. Většina katod obchodovaných žalobcem nemohla dosahovat kvality burzovního zboží, neboť velká většina z nich byla od srbského výrobce z Boru (58 %), který jako takový vůbec nevyrábí katody v kvalitě obchodovatelné na burze. Burza LME stanoví striktní podmínky pro kvalitu kovů na ní obchodovaných; v případě mědi stanoví, že katody Grade A musí chemickým složením odpovídat jednomu ze standardů BS EN 1978:1998 - Cu-CATH-1, GB/T 467-2010 - Cu-CATH-1 nebo ASTM B115-10 - cathode Grade 13. Musí se navíc jednat o materiál od burzou schválených výrobců, přičemž z evropských výrobců jsou mezi nimi např. Montanwerke Brixlegg, Aurubis nebo KGHM Polska Miedz SA, nikoliv však výrobce RTB Bor ze Srbska. Jejich cena se tak nemohla rovnat ceně na LME.

K obsahu znaleckého posudku č. 209-09/2015, vypracovaném Ústavem oceňování majetku při Ekonomické fakultě VŠB – TU Ostrava žalobce namítl, že znalecký posudek se nezabýval konkrétním případem obchodování s katodami mimo burzu v podmínkách České republiky, ale šlo o teoretické posouzení obchodů s burzovním zbožím. Znalecký posudek pouze konstatuje existenci mimoburzovního trhu, ale nevyjadřuje se k jeho cenotvorbě. Žalobce opakovaně tvrdil a prokazoval, že neobchodoval se zbožím nejvyšší burzovní kvality, ale se zbožím s nižší kvalitou. Proto nelze závěry posudku aplikovat na jím uzavírané obchody.

Dále namítl, že posudek byl zpracován panem Dr. Ing. J. Ch., MBA, který byl zapsán do seznamu znalců jako znalec pro obor ekonomika se specializací cena a odhady podniků. Druhým zpracovatelem posudku byla paní Doc. Ing. I. V., Ph.D., která byla zapsána do seznamu znalců jako znalkyně pro obor ekonomika se specializací účetní evidence a ekonomická a finanční analýza. Žalobce proto zpochybnil vypovídající hodnotu tohoto znaleckého posudku pro otázku obvyklé obchodní praxe na mimoburzovním trhu s měděnými katodami, jelikož pro tuto otázku znalci neměli kvalifikaci.

Pokud žalovaný při úvahách, kdy může být dosažena cena „LME mínus“ vychází pouze z jedné skutečnosti označené soudním znalcem ve znaleckém posudku, jedná se o důkaz přepjatého formalismu. Je zcela zřejmé, že tržních situací, kdy je pro prodávajícího přijatelným prodávat zboží za cenu „LME mínus“ může být nepřeberné množství, a vyčerpávající výčet těchto možných situací dozajista nebude uveden ve znaleckém posudku, který se dle svého předmětu má vyjádřit k ceně obvyklé určitého zboží. Ostatně sám soudní znalec své hypotézy uvádí textem značící, že se jedná o pouhý výčet demonstrativní.

Pokud pak jde o svědky pana R. a K., všechny žalovaným odkazované body žalovaného rozhodnutí pouze konstatují a shrnují provedené výslechy, nijak je však nevyvracejí, a nijak neznevěrohodňují skutečnosti předestřené těmito klíčovými svědky k obvyklé praxi v rámci obchodu s barevnými kovy. Skutečnosti k obvyklé praxi v rámci obchodování s barevnými kovy sdělené těmito svědky žalovaný vyvrací nebo zpochybňuje svými úvahami, to však dle žalobce ve smyslu § 92 odst. 7 daňového řádu neznamená, že by k této rozhodné skutečnosti provedl relevantní dokazování. Správce daně vyslechl svědky navržené žalobcem, a jejich důvěryhodnost pak vyvrací (nedůvodně). To však není provedení dokazování ve vztahu k obvyklé praxi v určitém obchodním odvětví.

Jak žalobce dále uvedl, prokázání standardu v dotyčném odvětví je důkazním břemenem tížícím správce daně (odkazuje na rozusdek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Afs 421/2019-64) a je tak skutečností, kterou musí zjistit správce daně. Pokud správce daně pouze vyslechne navržené svědky, a následně k těmto uvede, proč je nepovažuje za relevantní, pak toto nelze označit za objektivní zjištění standardu na úseku obchodu s barevnými kovy. Jako unesení tohoto důkazního břemene tížícího správce daně nelze akceptovat konstatování obsahu znaleckého posudku, jelikož předmětem tohoto znaleckého posudku bylo pouze a výhradně stanovení ceny obvyklé, a navíc pouze u měděných katod splňující příslušný kvalitativní standard, když s takovým zbožím obchodováno nebylo. K otázce obvyklé obchodní praxi na mimoburzovním trhu s měděnými katodami žalobce poukázal na vyjádření svědka Š.

Žalovaný zpochybňuje argumentaci žalobce v bodě 27 vyjádření tvrzením, že závěry znaleckého posudku konfrontuje pouze s výpovědí svého zaměstnance Ing. R., který není kvalifikovaným znalcem v oboru a zároveň v předmětném zdaňovacím období již nebyl v zaměstnaneckém poměru, a tudíž mu nemohly být zcela známy veškeré okolnosti týkající se prověřovaných obchodních případů. Podle žalobce je skutečnost, že pan R. již nebyl osobně zainteresován na posuzovaných obchodních případech naopak nutné hodnotit ve prospěch věrohodnosti a vypovídací hodnoty jeho výpovědi. Žalobce nikdy netvrdil, že pan R. měl kvalifikaci znalce. Jedná se však o odborníka z praxe, který se více než 30 let prakticky věnoval obchodu s barevnými kovy.

Pokud žalovaný shledává svědecké výpovědi pánů Š. a R. k obchodním zvyklostem v rámci obchodní praxe jako nedostatečné, pak bylo výhradně povinností správce daně k této otázce vyslechnout svědky, které sám vyhledá.

K argumentaci žalovaného týkající se vědomostního testu v řetězci KovMetal, žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2022, č. j. 4 Afs 95/2021 – 102, kde závěry daňových orgánu o tom, že obchodování s nově založenými společnostmi mělo představovat objektivní okolnost nasvědčující podvodu na DPH, soud zpochybnil na základě skutkového zjištění, že v těchto nových společnostech figurovaly osoby, které dotčený daňový subjekt osobně znal z dřívější obchodní spolupráce s jiným dodavatelem. Spolupráce se společností KovMetal byla žalobci zprostředkována osobou, která byla zaměstnancům žalobce známá jako osoba v oboru obchodu s barevnými kovy dlouhodobě činná. Daňové orgány se však touto argumentací žalobce dostatečně nevypořádaly. Společnost KovMetal vznikla v roce 2009 a při zahájení spolupráce s daňovým subjektem byly ve sbírce listin její výkazy za všechna účetní období, s výjimkou posledního.

Ověření informace o zveřejněných účtech a údaje o tom, že KovMetal není nespolehlivým plátcem, na webu Finanční správy dne 9. 1. 2014 těsně předcházelo první dodávce od toho dodavatele a tím pádem i první platbě ze strany žalobce ve prospěch tohoto dodavatele. Vzhledem k tomu, že spolupráce s KovMetalem byla zahájena koncem roku 2013, nelze na skutečnosti, že v již v tomto okamžiku nebyl v registru plátců zveřejněn účet, na který byla provedena platba za první dodávku v lednu 2014, kdy přitom v okamžiku provedení platby již tento účet zveřejněn byl, shledávat jakoukoliv nestandardnost nebo neobvyklou skutečnost vyžadující nadstandardní prověření dodavatele

Dle žalobce je nutné zohlednit zejména účel úpravy, která zavedla povinnost zveřejnit bankovní účet, kterým bylo zvýšení transparentnosti plateb za plnění podléhající DPH vynucující tuto povinnost postihem v podobě ručení příjemce zdanitelného plnění za nezaplacenou daň, pokud dojde k úhradě na nezveřejněný účet. To znamená, že tento institut ukládá daňovým subjektům povinnost až v momentě placení, kdy by si měli ověřit, jak to učinil žalobce, že platbu posílají na zveřejněný účet. Rozhodně je nutné odmítnout rozšiřující výklad prezentovaný správcem daně a žalovaným, že by z této úpravy plynula povinnost kontrolovat zveřejnění účtu již při zahajování obchodní spolupráce a dovozovat z toho jakékoliv důsledky pro vědomostní test.

K námitce ohledně skutečnosti, že písemné kontrakty byly uzavírány až po dodání zboží, žalobce doplnil, že tyto vždy navazovaly na předchozí potvrzení objednaného zboží a jeho ceny prostřednictvím emailu. Potvrzení základních parametrů obchodů emailem proběhlo obvykle den před dodáním zboží. V tomto potvrzení byla cena stanovena s odkazem na LME mínus domluvená přirážka. Jak plyne z výpovědi R. K., pokud se žalobce s dodavatelem na ceně nedomluvil, obchod se nerealizoval. V písemných kontraktech, které byly podkladem mj., i pro účetní oddělení se pak již uváděla výsledná cena v návaznosti na zveřejnění LME ceny v konkrétní den.

K tomu žalobce poukázal na ustanovení § 1757 o. z., podle něhož lze vyhotovování písemných kontraktů chápat i jako potvrzení obsahu smlouvy uzavřené v jiné než písemné formě. Základní parametry obchodu přitom byly závazně dojednány prostřednictvím e-mailu.

Pokud jde o námitku, že splatnost faktur byla 2 dny po dodávce, podle žalobce nejde o skutečnost nestandardní nebo indikující zasažení transakce podvodem. Vzhledem k množství a různorodosti svých obchodů žalobce zná ve své praxi různé modely. Je pravdou, že u některých obchodů se používá splatnost faktur 30 až 60 dní, jak uvádí žalovaný, ale není neobvyklé, že splatnost je v závislosti na druhu komodity mnohem kratší, jako v případě posuzovaných obchodů 2 dny od dodání nebo dokonce i před dodáním zboží (např. v případě nákupů od výrobce KGHM Polska Miedz SA byly platební podmínky nastaveny tak, že žalobce byl povinen zaplatit 2 dny před odesláním zboží od výrobce).

K námitce ohledně ceny „pod LME“ žalobce odkázal na svou argumentaci týkající se vad znaleckého posudku, k tomu namítl, že na jeho argumentaci, že nikdy neobchodoval s katodami burzovní kvality, a tudíž nelze požadovat, aby se cena v jeho obchodech rovnala ceně LME nebo ji dokonce převyšovala, žalovaný nijak nereagoval.

Pokud žalovaný uvedl, že „žalobce si mohl být vědom, že náhlá a několikanásobná změna vlastníka v jeho skladu (…) nemá žádné ekonomické opodstatnění“, žalobce namítl, že žalovaný toto své tvrzení ničím nedokládá a neučinil tak ani správce daně v průběhu daňové kontroly. Daňové orgány nepředložily jediný důkaz, který by prokazoval, že žalobce o několikanásobné změně vlastnictví ke zboží, které přijal do smluvního skladu v Mědi Povrly, věděl. Veškeré skutečnosti, které daňové orgány zjistily ve vztahu ke změně vlastnictví zboží v řetězci dodávek, vyplynuly z jejich vyhledávací činnosti. Tyto skutečnosti nebyly a ani nemohly být žalobci známy, ani neměl povinnost nebo oprávnění sám takové skutečnosti zjišťovat.

Pokud žalovaný označil certifikáty kvality za neadresné, vysvětlil žalobce, že na certifikátech se neuvádí kupující, resp. komu je certifikát určen. Jde o dokument, který doprovází konkrétní zboží. Obchodník z kopie zaslané dodavatelem e-mailem před uzavřením obchodu ověřuje, zda je na certifikátu uvedeno požadované složení. Samotný certifikát pak putuje se zbožím a k jeho kontrole, opět ve vztahu k deklarovanému chemickému složení, dochází při převzetí zboží. Certifikáty představují doklad o chemickém složení výrobku a v praxi mají uplatnění zejména v situacích, kdy by došlo reklamaci kvality zboží. Žalobce není v přímém kontaktu s výrobci Montanwerke Brixlegg AG ani AURUBIS AG a není v jeho silách ověřovat pravost certifikátů, ani to není běžná obchodní praxe v odvětví obchodování s měděnými katodami, to potvrzuje i svědek R.

Žalobce shrnul, že okolnosti uváděné žalovaným nepředstavují odchylku od obchodního standardu v daném odvětví, nemohou ani ve svém souhrnu vést k závěru, že by žalobce měl nebo mohl vědět o zasažení transakcí podvodem na DPH, přičemž žalovaným odkazované rozsudky Nejvyššího správního soudu (sp. zn. 10 Afs 132/2019-69 a sp. zn. 1 Afs 53/2016) jsou založeny na zcela rozdílných (závažnějších) okolnostech, z nichž bylo dovozeno naplnění vědomostního testu.

Co se týče vědomostního testu v řetězci ZE-KOV žalobce uvedl, že tvrzení žalovaného o možnosti posuzovat zjištění ve vztahu ke společnostem ZE-KOV METAL a ZEKOV CANARIA souhrnně, tj. zohlednění skutečností připisovaných společnosti ZE-KOV METAL ve vztahu ke společnosti ZEKOV CANARIA, nemají oporu v judikatuře, která připouští odejmutí nároku na odpočet v případě prokázání zapojení do transakcí zasažených podvodem na DPH.

Žalobce odmítl argumentaci žalovaného, pokud jde o dodávky prostřednictvím zahraničního subjektu ZEKOV CANARIA s tím, že v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2018, č. j. 5 Afs 252/2017-31, žalovaný nemůže žalobci vnucovat, jakým způsobem má své obchody uzavírat. K tomu uvedl, že nevedl interní evidenci certifikátů nakoupeného zboží. Certifikáty sloužily primárně k ověření výrobce a k ověření kvality jednotlivých dodávek, nikoliv k jejich individualizaci a ztotožňování. Cu katody jsou druhově určenou věcí, nikoliv věcí jednotlivě určenou, proto je u nich rozhodné pouze to, jakou mají kvalitu a množství.

Jak žalobce dále uvedl, při výslechu svědka pana P. Š., jednatele obou společností, mu zástupce žalobce předložil v rámci své otázky č. 3 k nahlédnutí dokumenty z evidence žalobce, které pocházejí z doby před uzavřením prvních obchodů. Jednalo se např. o rozhodnutí o registraci ZEKOV CANARIA k DPH ze dne 22. 8. 2012, potvrzení o bankovním účtu v ČR, výpis ze španělského obchodního rejstříku, ověření DIČ v systému VIES ze dne 23. 6. 2014, a dále ve vztahu k ZE-KOV METAL o výpis z živnostenského rejstříku ze dne 13. 7. 2009, usnesení o zápisu do obchodního rejstříku ze dne 8. 7. 2009, osvědčení o registraci k DPH ze dne 13. 7. 2009 a ověření DIČ v systému VIES ze dne 13. 3. 2013. Svědek tyto dokumenty znal a uvedl, že je předložil žalobci v rámci schvalovacího řízení ohledně přijetí jeho společností za obchodního partnera žalobce. Žalobce tedy doložil provedená opatření ve vztahu ke společnosti ZE-KOV METAL a ZEKOV CANARIA.

V podání ze dne 23. 9. 2022 žalobce podanou žalobu doplnil.

Žalobce se předně vyjádřil k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2022, č. j. 3 Afs 24/2021 – 75, ve věci Podravka - Lagris a. s., v němž podle žalobce Nejvyšší správní soud formuloval základní principy posouzení účelnosti mezinárodního dožádání. Podle žalobce, aby mezinárodní dožádání mělo účinky předvídané v § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu musí mezinárodní dožádání co do svého předmětu směřovat na skutečnosti, o kterých existovala důvodná pochybnosti ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu. Naopak tento účinek nebude přiznán mezinárodním dožádáním, které jsou činěna obecně, ve vztahu k účetním případům do předmětu daňové kontroly sice spadajícím, ale které jednak nebyly správcem daně rozporovány, resp. o těchto plnění nebyly správcem daně demonstrovány důvodné pochybnosti, a nebyly ani stěžejní pro jádro daňové kontroly, u nějž správce daně směřoval k doměření daně (bez ohledu na to zda pochybnosti správce daně byly odstraněny nebo nikoliv), tedy se netýkaly otázky chybějící daně v rámci řetězce zasaženého chybějící DPH nebo naplnění vědomostního testu.

Jak uvedl, v projednávané věci lze dospět k rozdělení provedených dožádání do dvou skupin: odběratelé x dodavatelé a banky.

Žalobce uvádí: „Na str. 143 zprávy o daňové kontrole správce daně uvádí seznam odběratelů, jimž byla odeslána mezinárodní dožádání “k ověření obchodních transakcí s těmito odběrateli a ohledně ověření uskutečnění zdanitelných plnění s komoditou měděných katod a za 6/2014 i zinkem a ke zjištění průběhu předmětných obchodů, aby měl rozhodným způsobem postaveno najisto dodání tohoto zboží do JČS. Doba trvání dožádání se pohybuje od 1 měsíce až 2,5 roku.

Na str. 144 zprávy o daňové kontrole dále správce daně zmiňuje mezinárodní dožádání provedená v rámci mapování finančních toků ve zmapovaném řetězci firem, a to k dodavateli LATINA (Slovensko), svědkovi Michalovi Tadanajovi – jednateli společnosti FONOTIX a dvěma slovenským bankovním ústavům.

Na str. 144 zprávy o daňové kontrole pak správce daně uvádí toliko přehled dní, kdy končí lhůta pro stanovení daně v jednotlivých kontrolovaných zdaňovacích obdobích“

Následně žalobce aplikuje na citovaný text závěry rozsudku Podravka s tím, že chybějící daň v rámci fakturačního řetězce je objektivní skutečností existující na daňovém území České republiky, a byla ověřena u správce daně dotyčného tuzemského subjektu. S aspektem chybějící daně v rámci řetězce nesouvisí ani event. finanční toky kolem zahraničního dodavatele tuzemského dodavatele. Otázka vyhodnocení vědomostního testu je rovněž prvkem čistě tuzemským. Pro ověření těchto skutečností není třeba provádět šetření s přeshraničním prvkem.

Vyhledávání dalších článků fakturačního řetězce zboží v zahraničí a jejich povaha, jsou pro předmětnou věc nadbytečné a netýkají se podstatných skutkových okolností. Pro otázku odepření odpočtu pro vědomou účast na řetězci zasaženém chybějící DPH je rozhodná daň na vstupu, nikoli na výstupu. Otázka oprávněnosti aplikace § 64 ZDPH na výstupu tak správcem daně sice může být ověřena, nicméně ohledně tohoto vykázání předmětné transakce v daňových přiznáních žalobce byly předloženy všechny důkazy pro unesení tzv. prvotního břemene daňového subjektu ve smyslu § 92 odst. 3 daňového řádu, a správce daně ostatně nikdy ohledně tohoto plnění nikdy nevznesl své pochybnosti ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu např. formou výzvy dle § 92 odst. 4 daňového řádu.

Správce daně již od počátku provádění kontrolních postupů zaměřoval svoji pozornost k plněním přijatým žalobcem od čtyř dodavatelů, u nichž měl za to, že se zúčastnili podvodných řetězců. Těžiště dokazování tedy leželo zcela mimo okruh otázek, které byly v mezinárodním dožádání zjišťovány. Mezinárodní výměna informací zde sloužila pro správce daně k získání širších souvislostí, které může využít ve své další činnosti. Tato otázky ovšem slovy citovaného rozsudku č. j. 10 Afs 228/2019 – 53 „nemohou přinést odpověď na to podstatné“ – tj. zda daňový subjekt (žalobce) byl zapojen do podvodného řetězce a zda o tomto svém zapojení měl a mohl vědět.

Žalobce uzavřel, že stejně jako v případě Podravka-Lagris tak provedené mezinárodní dožádání vykazovalo s faktickým předmětem daňové kontroly (tedy prověřování vědomé účasti na fakturačním řetězci zasaženém chybějící DPH) pouze obecnou souvislost.

K tomu žalobce poukázal na další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a to konkrétně rozsudky: ze dne 9. 11. 2017, čj. 10 Afs 206/2017 – 39, ze dne 4. 10. 2012, čj. 9 Afs 69/2011 – 46, ze dne 29. 7. 2021, č. j. 2 Afs 39/2020, ze dne 7. 2. 2019, č. j. 7 Afs 288/2017 – 36.

Žalobce uzavřel, že nejvýznamnější vliv na lhůtu pro stanovení daně měla mezinárodní dožádání ve věcech odběratelů dotčeného zboží z jiných členských států. Daňová kontrola byla zahájena dne 6. 4. 2016. Nebylo-li by učiněno žádné mezinárodní dožádání, lhůta pro stanovení daně u všech kontrolovaných zdaňovacích období by skončila v pondělí 8. 4. 2019.

Daňová kontrola byla ukončena vydáním zprávy o daňové kontrole dne 5. 6. 2020, a dne 9. 6. 2020 byly vydány dodatečné platební výměry za měsíce leden – září 2014 a únor a březen 2015.

K tomu, aby dodatečné platební výměry byly vydány před skončením lhůty pro stanovení daně, je třeba, aby u daného zdaňovacího období došlo k prodloužení lhůty pro stanovení daně po zahájení daňové kontroly vždy minimálně o 428 dní.

Při zohlednění dnů připadající na zkoumání u odběratelů v zahraničí dle ust. § 64 ZDPH, u všech kontrolovaných období přidává k počtu dní stavění lhůty pro stanovení daně 261. Lhůta pro stanovení daně by v tomto případě skončila dne 27. 12. 2019.

Pokud by ve stavění lhůty nebylo zohledněno navíc mezinárodní dožádání týkající se výslechu svědka M. T., jednatele společnosti Fonotix, došlo by ke zkrácení stavení u všech kontrolovaných období o dalších 79 dní na 182 dní. Lhůta pro stanovení daně by v tomto případě skončila dne 7. 10. 2019.

Vzhledem k tomu, že, jak bylo výše uvedeno, dodatečné platební výměry byly na základě daňové kontroly vydány dne 9. 6. 2020, byly tyto vydány po uplynutí lhůty pro stanovení daně.

Jak vyplývá ze stanoviska správce daně, pokud jde o prověření finančních toků u bankovních domů, tento správce daně jako relevantní (ve smyslu § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu) vztahuje ke všem zdaňovacím obdobím, které byly předmětem daňové kontroly. I pokud by tomu tak bylo, pak prodloužení lhůty o 29 dnů je v kontextu celkové doby zanedbatelné.

Dožádání ve věci svědka Tadanaje správce daně přiřazuje ke všem relevantním zdaňovacím obdobím, přestože subjekt (dodavatele žalobce) FONOTIX není zúčastněn na všech dodavatelských řetězcích. I v případě tohoto dožádání však 79 dní je v kontextu celkové doby, o kterou žalovaný nedodržel základní lhůtu pro stanovení daně, irelevantní.

Mezinárodní dožádání týkající se společnosti LATINA s.r.o. je v kontextu celkového prodlení žalovaného s vydáním výsledného rozhodnutí irelevantní.

Z výše uvedeného tak vyplývá, že pro určení, zda žalované rozhodnutí bylo vydáno ve lhůtě dle § 148 DŘ, je klíčová otázka, zda dožádání zkoumající dodání zboží žalobcem do jiného členského státu dle § 64 ZDPH je ve smyslu § 148 odst. 1 písm. f) daňového řádu relevantní. Jak přitom vyplývá z rozsudku Podravka-Lagris, nelze tomuto dožádání účinky dle § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu přiznat.

Žalovaný doplnil podané vyjádření k žalobě podáním ze dne 8. 11. 2022. V tomto vyjádření odmítl argumentaci žalobce rozsudkem ve věci Podravka s tím, že rozsudek byl vydán na základě jiného skutkového stavu. Žalobce ve své argumentaci opomíjí, že účelem mezinárodních dožádání bylo také zjišťování případných nestandardních okolností v rámci prověřovaných obchodů s rizikovými komoditami a obchodních řetězců, na které byla zaměřena daňová kontrola při jejím zahájení. K tomu odkázal na stranu 143 zprávy o daňové kontrole s tím, že i z obsahu samotných jednotlivých formulářů k mezinárodní výměně informací při správě daní, konkrétně oddíl A6 mezinárodní dožádání ve vztahu k odběratelům žalobce byla zaměřená na prověřování případného podvodu na DPH.

Žalovaný popsal řetězce společností, které kontinuálně obchodovaly s předmětným zbožím (s měděnými katodami a za zdaňovací období červen 2014 se zinkem) takto:

Dále žalovaný zdůraznil, že daňová kontrola byla vedena společně pro všechna dotčená zdaňovací období. Požadavek žalobce na spárování jednotlivých žádostí o mezinárodní spolupráci s jednotlivými zdaňovacími obdobími, není ničím podložen a neplyne ani z rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci Podravka.

Žalovaný se dále vymezil proti některým závěrům plynoucím z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2022, č. j. 3 Afs 24/2021 – 75, ve věci Podravka - Lagris a. s. a odkázal na rozsudek téhož soudu ze dne ze dne 2. 12. 2021, č. j. 1 Afs 262/2021-40.

To, že se Nejvyšší správní soud ve věci Podravka - Lagris odklonil od své dosavadní judikatury, vyplývá podle žalovaného i z aktuálního rozsudku ze dne 7. 9. 2022, č. j. 8 Afs 123/2020-84. Podle žalovaného tedy není důvod bez dalšího aplikovat závěry rozsudku Podravka – Lagris na danou věc, neboť tyto se do jisté míry s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu rozchází.

Městský soud v Praze přípisem ze dne 15. 2. 2023 v souladu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu poučil žalobce o možnosti doplnit či pozměnit žalobní argumentaci a to v důsledku závěrů, které vyplynuly z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2022, č. j. 1Afs 334/2017-208, ve věci Kemwater ProChemie.

Na to žalobce v podání ze dne 18. 4. 2023, v němž uvedl i argumentaci navazující na doplňující vyjádření žalovaného ze dne 18. 11. 2022 (bod V. rozsudku) uvedl, že v daném případě je stěžejním důvodem pro doměření daně (neuznání nároku na odpočet DPH) závěr správce daně, resp. žalovaného, že žalobce se za kontrolovaná zdaňovací období účastnil obchodních transakcí, které byly zasaženy podvodem na DPH. Orgány Finanční správy ČR dovodily, že žalobce o své účasti na takovém řetězci vědět mohl a měl, a současně nepřijal dostatečná opatření, která bylo možno vyžadovat, aby takové účasti zabránil. Žalobci byl tedy primárně odepřen nárok na odpočet DPH s odkazem na závěry obsažené v tuzemské a evropské judikatuře týkající se narušení daňové neutrality existencí obchodního řetězce, v němž došlo k podvodu na DPH.

Podle žalobce mohou některé závěry správce daně indikovat pochybnosti stran dodavatele zboží (zejména ve vztahu k dodavateli KovMetal). Tyto byly v rámci výsledné konstrukce správce daně (a následně žalovaného) použity jako argumenty svědčící o nestandardních okolnostech transakce v podobě přijetí zboží, které měly u žalobce vzbudit pochybnosti o tom, zda předmětný fakturační řetězec není zatížen chybějící DPH, zda o tomto žalobce měl a mohl vědět.

Podle žalobce interpretace rozsudku Kemwater ProChemie je taková, že daňový subjekt není povinen správci daně důkazně a co do tvrzení předestřít „další“ možnou osobu dodavatele. Rozsudek Kemwater ProChemie daňovému subjektu garantuje, aby i v případě, kdy se co do otázky poskytovatele zdanitelného plnění ocitne v důkazní nouzi, v zájmu dodržení zásady neutrality DPH mohl prokázat, že dodavatel měl status osoby povinné k dani a v rámci konkrétní jurisdikce DPH měl (resp. musel mít) i postavení plátce DPH. Dle názoru žalobce nelze toto dovozovat než z povahy přijatého zdanitelného plnění, a dále pak z okolností přijetí tohoto plnění.

V tomto smyslu žalobce žalobní argumentaci doplnil tvrzením, že předmětné přijaté zboží bylo specifického velkoobchodního charakteru. Samotné nabývací faktury měly hodnotu značně přesahující registrační hodnotu pro plátce DPH 1.000.000 Kč (viz § 6 odst. 1 ZDPH ve znění účinném do 31. 12. 2022). Již samotná hodnota přijatého zboží dle faktur přijatých žalobcem tak indikuje, že dodavatel tohoto zboží musel být plátcem DPH. V rámci praxe vyhledávací a kontrolní činnosti Finanční správy České republiky nelze mít pochybností ohledně toho, že by snad subjekt neregistrovaný k DPH mohl provádět obchody v těchto obratech.

Každý daňový doklad přijatý žalobcem, byl předmětem jedné dodávky katod na jednom nákladním dopravním prostředku. Každé přijetí zboží žalobcem ve smyslu § 13 odst. 1 ZDPH se samostatným datem uskutečnění zdanitelného plnění ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) ZDPH, bylo přijato jako celistvá dodávka zboží vnitřně nedělitelná. Dodavatel zboží měl a musel mít postavení osoby povinné k dani (vzhledem k velkoobchodnímu charakteru obchodovaného zboží), a rovněž i plátce DPH, jelikož každé dílčí dodání zboží, jak je vždy předmětem jednoho přijatého daňového dokladu, bylo přijato za okolností, které nepřipouštějí výklad o tom, že by neidentifikovaný dodavatel mohl toto plnění poskytovat jako neregistrovaný plátce DPH, který dodání tohoto plnění nezatížil DPH na výstupu.

Co se týče stavení běhu prekluzivní lhůty, žalobce dále uvedl, že argumentace žalovaného je zavádějící. Ve vztahu k nestandardním okolnostem nebylo mezinárodními dožádáními zjištěno ničeho. Odepření nároku na odpočet DPH pro naplnění vědomostního testu je založeno výhradně na okolnostech týkajících se transakce, kterou bylo předmětné zdanitelné plnění nabyto, a není pak relevantní, co se s tímto zbožím dále dělo po prodeji, jinak řečeno okolnostmi čistě tuzemského charakteru. Ostatně právě okolnosti tuzemského charakteru jsou žalobci v rámci vědomostního testu kladeny k tíži.

Určité skutečnosti provedeným dožádáním zjištěny být mohly, typicky se jedná o zjištění, že zboží bylo prodáno odběrateli opět do České republiky, to však nic nemění na podstatě toho, co k takto realizovaným mezinárodním dožádáním konstatoval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku Podravka-Lagris. Stěžejní myšlenkou rozsudku Podravka-Largis je následující - pokud je mezinárodní dožádání činěno pouze za účelem potvrzení samotného tvrzení deklarovaného v daňovém přiznání, k němuž základní informace poskytl sám daňový subjekt, přičemž o poskytnutých informacích neexistují pochybnosti, pak toto dožádání nevykazuje intenzitu vyžadovanou pro přerušení lhůty pro stanovení daně.

K problematice tzv. judikatorních odklonů, resp. ojedinělých soudních rozhodnutí žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016, č. j. 2 Afs 165/2016 – 28.

Co se týče vědomostního textu, žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2022, č. j. 5 Afs 55/2020-99, s tím, že obchodování mimo oficiální distribuční sítě je zcela legitimním způsobem podnikání dlouhodobě podporovaným členskými státy Evropské unie a obchodování za ceny odchylující se od „oficiální“ distribuční sítě nejsou a priori samy o sobě indicií postačující k naplnění vědomostního testu.

Daňovou kontrolu žalobce správce daně zahájil dne 6. 4. 2016. Žalobce předložil daňové doklady vztahující se k prověřovanému období a prověřované komoditě a k tomu se vztahující evidence pro účely DPH dle § 100 ZDPH. Z předložených daňových dokladů vyplynulo, že žalobce nárokuje odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění, a to za nákupy měděných katod v období leden až září 2014 a únor až březen 2015 a za období červen 2014 též nákup zinku. Správce daně dospěl k závěru, že nárok na odpočet daně podle § 72 a § 70 ZDPH žalobce uplatnil v rozporu se smyslem a účelem směrnice, jelikož se účastnil transakcí zasažených podvodem na dani z přidané hodnoty. Správce daně v návaznosti na zjištěné skutečnosti zaslal žalobci výzvu k uplatnění práva, ve které popsal skutečnosti zjištěné o jednotlivých článcích obchodních řetězců, nestandardnosti v daných obchodních řetězcích a identifikoval tzv. chybějící daň. Konkrétně se jednalo o nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od dodavatelů KOV-METAL spol. s r.o., TRIMETAL s.r.o., ZE-KOV METAL s.r.o. a ZEKOV METAL CANARIA SL.

Na základě daňového řízení správce daně identifikoval následující obchodní řetězce, v nichž detekoval podvod na DPH: leden až září 2014

Správce daně v souvislosti s probíhající daňovou kontrolou u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2014 prováděné u daňového subjektu AK Unit s.r.o. se sídlem na Slovensku, zjistil, že tento daňový subjekt si uplatnil nárok na odpočet daně z přijatých daňových dokladů - faktur od daňového subjektu VINATICO s.r.o. Zatím účelem zaslal dožádanému správci daně, Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj dožádání s tím, že z předložených dokladů vyplývá, že daňový subjekt AK Unit měl v šetřeném období od společnosti VINATICO pořídit zboží v celkové hodnotě 56 421 462, 38 Kč, základ daně, 11 848 507, 09 Kč daň. Konkrétně se jednalo o 18 dodávek Cu Katod přibližné množství 24 tun za jednotlivou dodávku v hodnotě 52 465 581, 48 Kč základ daně, 11 017 772, 11 daň a 4 dodávky zinku v přibližném množství 25 tun za jednotlivou dodávku v hodnotě 3 955 880, 90 Kč základ daně, 830 734, 98 Kč daň. Správci daně nebyly poskytnuty žádné doklady vztahující se k přepravě pořízeného zboží, nebylo sděleno, kým byla přeprava zboží zajištěna, ani správci daně nebyly předloženy certifikáty kvality Cu Katod.

Správce daně vyzval společnost VINATICO s.r.o. k poskytnutí údajů týkající se daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2014, ve kterém společnost vykázala na řádku 1 daňového přiznání uskutečněná plnění v tuzemsku základ daně 62.380.836 Kč, a daň 13.099.976, dále na třetím řádku daňového přiznání pořízení zboží z jiného členského státu 65.271.244 Kč, daň 13.706.961 Kč, na řádku 40 přijatá zdanitelná plnění v tuzemsku, základ daně 62.205.297 Kč, daň 13.063.112 Kč, na řádku 43 daňového přiznání pořízení zboží v jiném členském státě 65 271 244 Kč, daň 13.706.961.

Společnost byla vyzvána k předložení knihy přijatých a vydaných faktur za červen 2014, evidence pro účely daně z přidané hodnoty dle § 100 zákona za červen 2014, kopie smlouvy, na základě které byly obchody v červnu 2014 uskutečněny a kopii přijatých a vydaných faktur za červen 2014.

Jelikož společnost VINATICO na výzvu správce daně neodpověděla, správce daně učinil dožádání k Územnímu pracovišti Ostrava 1, které sdělilo: u daňového subjektu proběhla kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období březen až prosinec roku 2013 a leden až květen roku 2014. V průběhu kontroly daňový subjekt neprokázal oprávněnost nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění, která se týkala poradenské a konzultační činnosti při organizování a zajišťování reklamních akcí a zprostředkovatelských služeb. Daňový subjekt vykazoval přijatá zdanitelná plnění od nekontaktních daňových subjektů. Z předložených dokladů za zdaňovací období leden až květen roku 2014 bylo zjištěno, že daňový subjekt obchodoval s daňovým subjektem AK unit s.r.o. Předmětem obchodu mezi daňovým subjektem a AK Unit byl ve zdaňovacím období leden až květen roku 2014 vždy prodejce Cu katod nebo Zn.

Dále dožádaný správce daně sdělil následující: společnost VINATICO je v současné době (červenec 2015) pro správce daně nekontaktní. Od zdaňovacího období březen roku 2015 nepodává daňová přiznání. Nelze zjistit, zda doklady vystavené ve zdaňovacím období červen roku 2014, daňový subjekt skutečně vystavil, zaúčtoval, zde je zahrnul do evidence pro účely DPH v příslušném zdaňovacím období a zda byla odvedena daň na výstupu. Dodavatelem Cu katod a Zn byla vždy ve zdaňovacím období leden až červen roku 2014 firma Fe Com s.r.o. Daňový subjekt ve zdaňovacích obdobích leden až květen roku 2014 neměl jiného odběratele než AK Unit. Nelze zjistit, jakým způsobem se daňový subjekt dozvěděl o zájmu AK Unit nakoupit Cu katody a Zn. Nelze zjistit, jak probíhala doprava a fyzické předání zboží, kdo a kam zboží vezl, kdo komu zboží předával a kde. Nelze zjistit, jakým způsobem probíhala kontrola kvality Cu katod při dodání zboží odběrateli AK Unit. Úhrady od AK Unit probíhaly dle pokynů uvedených na fakturách, přičemž slovenský bankovní účet byl účtem vedeným na fakturách dodavatele. Částka, která má být hrazena na slovenský bankovní účet dle pokynů uvedených na fakturách vystavených daňovým subjektem, přesně odpovídá celkové částce příslušné faktury dodavatele.

Daňová povinnost za zdaňovací období červen roku 2014 na dani z přidané hodnoty -36 864 Kč je uhrazena. Podle sdělení správce daně se jeví důvodné, že se společnost VINATICO zúčastnila obchodování v řetězci zasaženým podvodem na dani z přidané hodnoty. Součástí dožádání je certifikát kvality vystavený dne 7. 4. 2014.

Co se týče společnosti AK Unit, součástí správního spisu je zpráva o daňové kontrole této společnosti, získaná z daňového řízení vztahující se k dodavateli ZE-KOV METAL. Ve zprávě o daňové kontrole je uvedeno: Společnost AK Unit je společností registrovanou v obchodním rejstříku Slovenské republiky, jediným jednatelem je Ing. A. K. Předmětem podnikání jsou různorodé činnosti od pronájmu, koupě zboží za účelem jeho prodeje, zprostředkování obchodu a služeb, reklamní a inzertní činnost, poradenská konzultační činnost, marketing až po výrobu jednoduchých výrobků z kovů a v dalších. Vlastní podnikatelská činnost započala v roce 2012, v letech 2009 až 2011 daňový subjekt vykonával minimální nebo žádnou podnikatelskou činnost. Dle podaného daňového přiznání k DPH za červen 2014 byla hlavní ekonomickou činností společnosti nespecializovaných velkoobchod. V rozhodném období byl předmětem činnosti nákup a prodej vysokojakostních barevných kovů (měděné katody a zinek). Za období červen 2014 byla se společností zahájena daňová kontrola, z faktur vydaných a přijatých bylo zjištěno, že tato společnost nakupovala měděné katody a zinek od dodavatele VINATICO, které následně prodávala pod označením měděné katody a zinek Z1 odběratelům ZE-KOV METAL, BE Group CZ, ZEKOV METAL CANARIA.

Dodavatelem společnosti VINATICO byla slovenská společnost FeCom, která zajišťovala a hradila přepravu.

Správce daně zjistil, že Společnost AK Unit úhrady za pořizování zboží rozdělovala způsobem neobvyklým v běžných obchodních vztazích na dvě části. První část ve stovkách EUR zasílala na účet dodavatele VINATICO, druhou část v desítkách tisíc EUR na účet subdodavatele FeCom. Částky zasíláné na účet společnosti FeCom přesně odpovídají výši fakturace společnosti FeCom pro odběratele VINATICO. V případě obchodních vztahů se společností VINATICO jednala společnost s Martinem Soukupem, který nebyl osobou oprávněnou jednat v obchodních vztazích jménem společnosti VINATICO. Transakce byly realizované bez uzavřených písemných obchodních smluv. Společnost AK Unit nakoupila od svého dodavatele měděné katody a zinek za nestandardně nízkou cenu. Tato cena byla výrazně nižší než cena měděných katod a zinku na primárním trhu. Platby mezi jednotlivými společnostmi probíhaly v rámci stejného dne nebo v rozmezí několika málo dní, písemné objednávky přepravy vykazují ve většině případů dřívější datum, než je datum vystavení objednávky zboží. Společnost neprováděla přejímky zboží. Zboží kolovalo mezi Českou republikou a zahraničím, přičemž opakovaně bylo vyváženo do tuzemska a z tuzemska. Ve zjištěných řetězcích vždy jedna společnost nepřiznala, neodvedla nebo zkrátila DPH, nárok na odpočet daně pak uplatnila poslední společnost v tuzemsku. Správce daně tak dospěl k závěru, že zjištěné obchodní řetězce byly zasaženy podvodem na dani.

Ke společnosti V-Voříšek dožádaný správce daně sdělil následující: Daňový subjekt písemnosti správce daně přebírá datovou schránku, se správcem daně nespolupracuje, na výzvy správce daně nereaguje nebo se z jednání omlouvá. Daňová přiznání byla podána za měsíce leden, březen, duben, květen, červen a červenec 2014, daňové přiznání za měsíc únor 2014 nebylo podáno, a to ani na základě výzvy. Daňový subjekt nehradí své daňové povinnosti. Ekonomická činnost daňového subjektu je ostatní specializovaný velkoobchod, v roce 2014 v měsících lednu březnu a dubnu velkoobchod s rudami, kovy a hutními výrobky, v červnu až červenci velkoobchod s odpadem a šrotem. Evidence pro účely DPH nebyla za výše uvedená zdaňovací období podána. Daňový subjekt nevykázal za tato daňová období nadměrný odpočet. Od 10. 12. 2015 je evidován jako nespolehlivý plátce. Ve vztahu k neplnění daňových povinností bylo finančním úřadem pro Pardubický kraj podáno trestní oznámení pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby, správcem daně byly rovněž vydány exekuční příkazy na majetek daňového subjektu a 6. 2. 2017 bylo zahájeno insolvenční řízení. Pro nespolupráci daňového subjektu nebylo možné provést kontrolu tvrzených zdanitelných plnění na zboží měděné katody.

Ke společnosti KovMetal správce daně zjistil následující: společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 14. 10. 2009. Jednatelkou společnosti byla paní E. T., společnost fakticky řídila prokuristka, dcera paní T., V. M. Společnost zveřejnila a uložila účetní závěrky do sbírky listin v obchodním rejstříku pouze do období roku 2011. Další účetní závěrky nebyly zveřejněny, respektive účetní závěrky za období od roku 2012 roku 2015 byly zveřejněny až v prosinci 2016.

Ke společnosti ZE-KOV METAL bylo zjištěno, že společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 13. 7. 2009 s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Společnost nezveřejňovala a neukládala účetní závěrky do sbírky listin v obchodním rejstříku. V obchodním rejstříku bylo uvedeno, že obchodní podíl společníka P. Š. byl rozhodnutím Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, územní pracoviště v Novém Bydžově ze dne 11. 4. 2013 zastaven ve prospěch finančního úřadu k zajištění pohledávky ve výši 10 235 482 Kč. Do obchodního rejstříku byla tato informace zapsána dne 29. 5. 2013

Ke společnosti ZEKOV CANARIA správce daně zjistil, že se jedná o společnost se sídlem ve Španělsku. Jednatelem společnosti byl P. Š.

Správci daně zjistil nesrovnalosti uvedené v kupní smlouvě číslo 61.14.115 uzavřené se společností ZEKOV CANARIA, kdy smlouva byla opatřena otiskem razítka obou společností a byl uveden název společnosti ZE-KOV METAL.

Dále správce daně identifikoval dvě dodávky měděných katod, které žalobce pořídil od ZE-KOV METAL dne 6. 6. 2014, přičemž ty samé katody, měl žalobce pořídit již dne 30. 5. 2014 a dne 2. 6. 2014 od společnosti KovMetal a následně prodat do jiného členského státu. Tato shodnost byla zjištěna na základě předložených certifikátů a shodné váhy katod.

V průběhu daňového řízení správce daně realizoval mezinárodní dožádání.

Společnost ADORMA KERESKEDELEMI ÉS SZOLGÁLTATÓ FELELÖSSÉGÜ TÁRSASÁG, 1113 Budapest, Kenese út 3. Fszt. 1., VAT: HU23407109, byla identifikována jako dodavatel společnosti FONOTIX.

Dožádání bylo odesláno dne 14. 4. 2016, správce daně požadoval sdělení informací týkajících se obchodů uzavřených se společností FONOTIX a dále informace o vlastní společnost ADORMA, a to jak pokud jde o plnění daňových povinností, tak vlastní obchodování s Cu katodami a zinkem.

Dožádaný správce daně sdělil, že audit společnosti probíhal právě v době obdržení žádosti o informace. Audit se týkal období od června do září roku 2014. Během tohoto období byl vlastníkem a manažerem firmy P. L., a měla sídlo na adrese v Györu, od 13. 11. 2014 se stal manažerem firmy občan Slovenské republiky J. K., společnost k témuž datu změnila sídlo a následně se stala nekontaktní. Daňové doklady byly předloženy za období červen až září 2014, pak už předkládány nebyly. Společnost deklarovala dodání firmě FONOTIX, a během předchozího auditu tehdejší vlastník předložil firemní faktury týkající se období červen až srpen 2014 a kontrakty, nepředložil však žádné dokumenty k období září 2014. Jednatel během auditu prohlásil, že se zkontaktoval se společností FONOTIX prostřednictvím polské firmy (jednalo se o společnost DATSAN), tyto společnosti uzavřely dohodu, na jejímž základě společnost DATSAN poskytla společnosti ADORMA půjčku nejprve ve výši 136 000 EUR a pak ve výši 12 000 EUR, která měla být využita pro pořízení zboží, které schválil DATSAN. Za to obdržela provizi.

Dle předložených faktur nakoupila ADORMA měděné katody od NL firmy Ronca Holding, české firmy HNM PRAHA s.r.o. a rakouské firmy K.A.T.A.H.

Ronca Hodling zajistila ve všech případech přepravu sama. V případě zboží nakoupeného od K.A.T.A.H: zajistila přepravu německá firma West Metal GmbH. Zboží bylo přepravováno z několika míst. Zboží, které fakturovaly Ronca Holding a K.A.T.A.H. bylo přepraveno na místo, které určil FONOTIX (Brno, Povrly, Kladno) Dopravcem zboží nakoupeného od HNM Praha byla společnost Garant Sped s.r.o. ADORMA předložila pouze část CMR, podle kterých bylo zboží přepraveno z SK do CZ. Protihodnotu faktur vystavených pro FONOTIX uhradila DELICOOP na bankovní účet firmy ADORMA. Odpověď na dožádání byla odeslána 8. 6. 2016.

Společnost DATSAN SPÓŁKA Z OGRANICZONA ODPOWIEDZIALNOŚCIA: WŁOŚCIAŃSKA 19E M3 51-514 WROCŁAW, VAT: PL8952017153, byla identifikována jako dodavatel společnosti FONOTIX.