2 Azs 252/2004 — Nejvyšší správní soud

9 A 42/2022- 106 - text 13 9A 42/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: XXX, sídlem XXX zastoupená advokátkou JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D. sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství se sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2022, č. j. MZE-13332/2022-14112 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství, odboru řídícího orgánu PRV ze dne 10. 3. 2022 sp. zn. 27RP5569202114112 č. j. MZE 13332202214112, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů v řízení ve výši 15 342 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Sylvie Sobolové, advokátky. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byl podle § 141 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „SŘ“) zamítnut jeho návrh ze dne 18. 3. 2021 na uložení povinnosti odpůrci rozhodnout o žádosti o platbu navrhovatele ze dne 14. 2. 2020 v rámci dotačního projektu „Modernizace farem drůbeže“ a tuto žádost schválit a povinnost zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení včetně DPH k rukám zástupkyně navrhovatele. II. Obsah napadeného rozhodnutí 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že mezi žalobcem a Fondem byla dne 28. 8. 2018 k Žádosti o dotaci reg. č. 17/005/0411e/231/003992 ze dne 28. 10. 2017 (dále jen „Žádost o dotaci“) uzavřena Dohoda o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR (dále jen „Dohoda“). Žalobce se domáhal, aby SZIF byla uložena povinnost rozhodnout o Žádosti o platbu ze dne 14. 2. 2020 v rámci dotačního projektu „Modernizace farem pro drůbež“ (Žádost o platbu ze dne 14. 2. 2020 v rámci dotačního projektu „Modernizace farem pro drůbež“ dále jen „Žádost o platbu“, projekt „Modernizace farem pro drůbež“ dále jen „projekt modernizace“), a Žádost o platbu schválit. 3. Dopisem ze dne 14. 9. 2020, č. j. SZIF/2020/0570181 (dále jen „dopis ze dne 14. 9. 2020“), SZIF oznámil, že administrace projektu a platba dotace nebude provedena v termínech uvedených v kapitole 10 Obecných podmínek Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova na období 2014 – 2020 platných pro 5. kolo příjmu žádostí (dále jen „Pravidla“). SZIF postup odůvodnil prověřováním způsobilosti žalobce v souvislosti s probíhajícím auditem Evropské komise (dále jen „EK“ nebo „Komise“) – Generálního ředitelství pro zemědělství a venkov EK č. UMB/2019/003/CZ (dále také „EK Audit“) ke střetu zájmů. SZIF vycházel z čl. 48 Prováděcího nařízení Komise (EU) č. 809/2014 ze dne 17. července 2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém, opatření pro rozvoj venkova a podmíněnost, v platném znění (dále jen „nařízení č. 809/2014“). 4. Žalobce v řízení před žalovaným argumentoval tak, že na základě Pravidel, Dohody a čl. 48 nařízení č. 809/2014 nebyl SZIF oprávněn nedodržet termíny pro administraci žádosti o dotaci, byl naopak povinen dotaci vyplatit. Při kontrole žalobce nebyly SZIF zjištěny žádné nedostatky, proto měl žádost o proplacení dotace proplatit ve stanovené lhůtě. 5. SZIF uvedl, že o způsobilosti žalobce nebylo možné rozhodnout do doby ukončení EK Auditu, který se dle SZIF týkal žádosti žalobce. Názor EK byl relevantní pro rozhodnutí SZIF Žádosti o platbu, když audit souvisel se správně nastavenými kontrolními mechanismy při jejím poskytování. SZIF odkázal na čl. 48 odst. 2 písm. a) nařízení č. 809/2014, a čl. 63 odst. 2 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. 7. 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, v platném znění (dále jen „nařízení č. 2018/1046“). EK v dosavadních šetřeních uváděla, že považovala za nezpůsobilé pro výplatu projekty žadatelů z koncernu XXX, a.s., IČO 26185610 (dále jen „koncern XXX“). Na Žádost o dotaci se vztahoval § 4c ve spojení s § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (dále jen „ZSZ“), neboť v době administrování dotace byl XXX, veřejným funkcionářem. Zjištění, resp. potvrzení způsobilosti žalobce získat dotaci bylo legitimním požadavkem. 6. Podle žalobce SZIF svá tvrzení neprokázal. Předmětem sporu byla otázka, zda SZIF byl v prodlení s plněním závazku z Dohody. Žalobce podal Žádost o platbu řádně a úplně, nebyl vyzván k doplnění ani k opravě, SZIF přesto proplacení dotace neschválil. SZIF neprokázal a nedoložil, že by EK Audit trval, neunesl důkazní břemeno. Žalovaný žádný obdobný důkaz do spisu nezaložil, nemohl proto z obrany SZIF vycházet, i pokud by ji považoval za důvodnou a relevantní. Skutkový stav nebylo možné srovnávat se skutkovým staven zjištěným v řízení vedeným u Městského soudu v Praze (dále jen „MS“) pod sp. zn. 14 A 49/2020, na které odkazoval SZIF, neboť se věc týkala auditu vedeného DG REGIO, nikoli DG AGRI, jako v předmětné věci. Audit DG REGIO se na rozdíl auditu DG AGRI úniky auditních výstupů do českých médií stal veřejné známou skutečností. Žalobce nebyl účastníkem auditu DG AGRI, neměl možnost ověřit, že tento stále trval. Z tisku vyplynulo, že audit DG AGRI se v dubnu 2020 přesunul do závěrečné fáze, konečné rozhodnutí EK bylo očekáváno v rámci 6 měsíců. Tyto informace nebylo možné obsahem správního spisu vyvrátit. SZIF porušoval Dohodu, neboť rozhodnutí o tom, zda dotaci poskytne, učinil již 28. 8. 2018 uzavřením Dohody. Dohoda představovala platný právní titul pro zaplacení dotace, nahrazovala vydání rozhodnutí podle § 141 SŘ. Na Dohodu se jako veřejnoprávní smlouvu vztahovala presumpce správnosti správních aktů, dotaci bylo nutné považovat za řádně poskytnutou. Nebylo možné dodatečně přezkoumávat dotační způsobilost žalobce, SZIF měl takto učinit před uzavřením Dohody. Dotační způsobilost žalobce navíc SZIF opakovaně a důkladně zkoumal. Dohoda, ani Pravidla, nedávaly SZIF možnost úvahy zda Žádost o platbu schválí či nikoli, naopak ukládaly SZIF povinnost Žádost o platbu schválit do 18 týdnů od zaregistrování, ledaže by bylo nutné žalobce vyzvat k doplnění či opravě. SZIF žalobce k doplnění či opravě ale nikdy nevyzval. Přípisem ze dne 3. 7. 2019 SZIF sdělil, že dotaci v termínu nevyplatí, i když při kontrole stavu realizace projektu nebyly shledány žádné nedostatky. SZIF byl od začátku května 2019, tj. přes dva a půl roku, v prodlení se splněním povinnosti schválit Žádost o platbu. SZIF neuvedl, o jaké ustanovení Dohody, Pravidel nebo právních předpisů opíral své prodlení. Čl. 48 odst. 2 písm. a) nařízení č. 809/2014 upravoval výlučně postup při kontrole Žádosti o dotaci, kterou SZIF schválil uzavřením Dohody, čl. 48 odst. 2 písm. a) tak nebylo možné aplikovat, a to ani s ohledem na SZIF tvrzenou „aplikační přednost“. Tímto nebylo možné řešit rozpor právního předpisu a individuálního právního aktu, kterým byla Dohoda. Předmětem kontroly Žádosti o platbu mohlo být pouze ověření dokončení operace ve srovnání s operací, u které se žádalo o podporu a na kterou byla podpora poskytnuta a ověření vzniklých nákladů provedených plateb. SZIF neprokázal a ani netvrdil nedostatky u těchto kritérií. SZIF nedoložil, že by reálně prováděl úkony směřující k ověření dotační způsobilosti žalobce. EK Audit by na povinnosti SZIF rozhodnout o Žádosti o platbu nic nezměnil, žalobce se netýkal, nebyl jeho účastníkem. Předmětem EK Auditu neměla být jeho dotační způsobilost, ale posouzení souladu národních řídících a kontrolních systémů za účelem vyloučení střetu zájmů. Jednalo se o audit postupu orgánu ČR, nikoli žadatelů o dotace. Pravomoc a odpovědnost za schválení Žádosti o platbu měl SZIF, včetně jejího posouzení. Nedostatky nebyly shledány. Účelovým oddalováním přiznané dotace byl porušen čl. 2 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen „Ústava“), a zásada pacta sunt servanda. Předmětem řízení bylo uložení povinnosti posoudit Žádost o platbu po přiznání dotace, § 4c ZSZ nebylo možné aplikovat. § 4c ZSZ bylo navíc nutno interpretovat doslovně, nikoli rozšiřujícím způsobem. SZIF dotace poskytoval podle zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu (dále jen „zákon o SZIF“), a s ohledem na čl. 45 odst. 4 Legislativních pravidel vlády (dále jen „LPV“) a § 28 odst. 6 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále jen ZRZ“), se ZSZ a ZRZ na činnost SZIF nevztahovaly. SZIF dotace poskytoval z Programu rozvoje venkova podle zákona o SZIF. Skutečnost, že § 4c ZSZ se nevztahuje na činnost SZIF, potvrdil SZIF ve své zprávě ze dne 28. 11. 2019. Čl. 61 nařízení č. 2018/1046 pak dopadal toliko na poskytovatele dotace, nikoli na příjemce, kdy i podle Pokynů k zabránění střetu zájmů a jeho řešení po