Městský soud v Praze 10 A 131/2021 – Povolení ke kácení dřevin

Žalobci a) a b) se domáhají zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 13. 10. 2021, č. j. MHMP 1534906/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a), právního předchůdce žalobce b), osob zúčastněných na řízení č. 4 a 5 a dalších osob proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5, odbor stavební úřad (dále jen „správní orgán prvního stupně“ nebo „stavební úřad“), ze dne 11. 3. 2020, č. j. MC05 30098/2020, sp. zn. MC05/OSU/67806/2019/Pak/Sm (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

Prvostupňovým rozhodnutím bylo k žádosti osoby zúčastněné na řízení č. 1 vydáno společné povolení na záměr „X“, k. ú. X, na pozemcích parc. č. XA, XB, XC (dále jen „záměr“).

Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval předchozí průběh správního řízení a dále se vyjádřil k námitkám jednotlivých odvolatelů.

Soud pro větší přehlednost sloučil námitky jednotlivých odvolatelů a jejich vypořádání do společných dílčích odstavců.

Odvolatelé nejdříve namítali rozpor záměru s územním plánem. Žalovaný k tomu uvedl, že příslušný dotčený orgán územního rozvoje k záměru vydal souhlasné závazné stanovisko, které bylo přezkoumáno nadřízeným orgánem. Nadřízený orgán stanovisko změnil tak, že doplnil a opravil některé údaje se stejným závěrem, že záměr je přípustný. Zároveň nebyl zjištěn nesoulad záměru s Politikou územního rozvoje ČR a se Zásadami územního rozvoje hl. m. Prahy, dále bylo zjištěno, že záměr je svou funkcí bydlení v souladu s hlavním využitím dané plochy podle Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy. K podlažnosti záměru bylo uvedeno, že z regulativů ÚP SÚ nevyplývá, že by se rozsah stavební činnosti či přípustné výškové a hmotové řešení mělo odvozovat od počtu podlaží, nebo že by v daném území byl stanoven maximální počet podlaží. Ani z hlediska zastavěnosti záměr nevybočuje z charakteru zástavby daného území.

Ohledně námitky týkající se rozporu s Pražskými stavebními předpisy co do výšky stavby žalovaný konstatoval, že podél stavební čáry orientované do uličního prostranství jsou stávající budovy ve výškové hladině III (0 až 12 m), zahradní části budov západně od ulice X, tj. na straně, kam je umisťován záměr, jsou ve výškové hladině II (0 až 9 m) a zahradní části budov umístěných východně od ulice X jsou ve výškové hladině IV (9 až 12 m). V daném případě bude tyto hodnoty respektovat i posuzovaný záměr, neboť každá hmota zahradní části bude dodržovat regulovanou výšku hladiny II a uliční část bude dodržovat regulovanou výšku hladiny III. Severní stěna má na ose A v bodě 5 podle výkresu D.1.13 regulovanou výšku 13,60 m, přesahuje proto regulovanou výšku 12 m. Podle § 27 odst. 1 písm. b) PSP však může výška dosahovat o 3,5 m výše než regulovaná výška. I přes to, že nebyl doložen rozvinutý pohled, lze výškovou hladinu posoudit, protože se odvozuje z informací o území s podporou Územně analytických podkladů hlavního města Prahy (dále jen „ÚAP“). Rozvinutý pohled by sice podle vyhlášky č. 499/2006 Sb. měl být doložen, jeho nedoložení však dle žalovaného nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí.

K namítanému rozporu ve věci stavební čáry žalovaný uvedl, že stavby se podle § 22 PSP umisťují v souladu se stavební čárou a typem bloku, přičemž podle odst. 3 platí, že stavební čára se odvozuje z převažujícího charakteru zástavby a jejího vztahu k veřejným prostranstvím. V daném případě lze stavební bloky rozdělit dvěma stavebními čarami, z nichž jedna prochází společně s čarou uliční a vymezuje stavby garáží, a druhá je umístěna ve vzdálenosti 6 m od uliční čáry a vymezuje zástavbu rodinných domů. Záměr má umístěno 1. PP s garážemi na uliční čáře, 1. NP je ustoupeno o 6 m. Lze proto konstatovat soulad s PSP.

Dle další námitky stavební úřad nehledal soulad záměru s typickým charakterem lokality. Žalovaný k tomu uvedl, že záměr je v souladu s § 20 PSP umístěn do lokality s typem zástavby zahradního města. Záměr charakteru zahradního města principálně odpovídá, dále je třeba posoudit půdorysné rozměry a výšku záměru ve vazbě na okolní budovy. Výškou se žalovaný již zabýval a dospěl k závěru, že výšku okolních staveb respektuje. K posouzení půdorysných rozměrů žalovaný uvedl, že všechny okolní domy v ulici X mají v průměru půdorys 10 x 12 m, což záměr svým půdorysem 1. NP o rozměrech cca 20 x 20 m výrazně přesahuje. Lze však konstatovat, že v lokalitě lze nalézt stavby s obdobnými půdorysnými rozměry. Kromě toho je třeba zohlednit celkový objem staveb v lokalitě, přičemž lze konstatovat, že záměr se nevymyká parametrům stávající zástavby.

Co se týče nevypořádání námitek namítaného žalobkyní a), které v řízení jako účastník uplatnil Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, uvedl žalovaný, že uvedený účastník jako zástupce hlavního města Prahy podal ve věci odvolání a sám hájil své zájmy a práva. Žalobkyni a) proto nepříslušelo namítat vypořádání námitek uplatněných jiným účastníkem řízení. Žalovaný dále uvedl, že Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy má sice postavení zástupce účastníka řízení, stavebníkovi však ze zákona nevyplývá povinnost plnit jeho požadavky. Konstatování odvolatele, že předmětná dokumentace nebyla upravena dle jeho předložených požadavků, je proto neopodstatněné.

Podle další odvolací námitky bylo prvostupňové rozhodnutí nedostatečné a zmatečné a tedy i nepřezkoumatelné. K tomu se žalovaný vyjádřil tak, že námitka je nekonkrétní, neboť je pouze odkazováno na § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném a účinném znění (dále jen „správní řád“). Žalovaný přezkoumáním prvostupňového rozhodnutí ověřil, že stavební úřad přezkoumatelným způsobem uvedl důvody výroku, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídil při hodnocení podkladů a argumentaci k vypořádání námitek účastníků.

K námitce, že k záměru chybí souhlas vlastníka pozemku parc. č. XC, Hlavního města Prahy, žalovaný uvedl, že souhlas byl stavebníkem doložen, přičemž otázka, kdo je oprávněn takový souhlas za hlavní město Prahu dát, není adekvátní odvolací námitkou.

Dle další odvolací námitky vypršela platnost některých vyjádření správců technické infrastruktury, závazná stanoviska proto byla neplatná. K tomu žalovaný sdělil, že pokud by se pokládaly nové sítě, byl by vyžadován alespoň územní souhlas, o čemž by stavební úřad získal informace ze své stavební činnosti. Pokud ke změnám v území nedošlo, bylo by vyžadovat další stanoviska nebo obnovení jejich platnosti v rozporu se zásadou ekonomie řízení. Odvoláním byla napadena další závazná stanoviska, byla proto předložena nadřízeným správním orgánům k jejich potvrzení či změně. Nadřízené správní orgány závazná stanoviska na základě odvolání přezkoumaly, se všemi námitkami se přezkoumatelným způsobem dostatečně vypořádaly a neshledaly rozpor s právními předpisy hájícími veřejné zájmy na jednotlivých úsecích. Pochybení proto shledáno nebylo.

Dále bylo namítáno, že dotčeným orgánům při posuzování žádosti chyběly stavebníkem doplněné podklady ze dne 18. 12. 2019. Žalovaný k tomu uvedl, že podklady dotčeným orgánům nechyběly, protože se netýkaly zájmů, které dotčené orgány ze zákona hájí. Bylo by proto zbytečné vyžadovat doplnění jejich vyjádření.

K námitce, že stavba nemá žádné podzemní podlaží, žalovaný uvedl, že z řezu a půdorysu 1. PP je zřejmé, že větší část podlaží je zapuštěná do terénu hlouběji než 0,8 m.

V odvolání bylo namítáno, že podle dosavadní praxe není v dané lokalitě rozsáhlejší výstavba povolována. Odvolatel se dovolává na studii a zamítavé stanovisko Městské části Praha 5, podle kterých i při menších stavebních úpravách nesmí být narušen architektonický vzhled stavby a výrazně změněny objemové parametry stávající zástavby. Dle žalovaného je toto tvrzení nerelevantní, neboť v daném případě se jednalo o stavební úpravy stávajícího subjektu, což s projednávanou otázkou nesouvisí.

Odvolateli bylo dále namítáno, že založení opěrné zdi měl posoudit inženýr v oboru geotechnika. K tomu žalovaný konstatoval, že autorizované osoby jsou stanoveny zákonem č. 360/1992 Sb. a Českou komorou inženýrů a techniků, přičemž osoba s autorizací pro pozemní stavby může zpracovávat i příslušné výpočty, protože zpracovává projekt jako celek. Osoba autorizovaná v oboru IS00 zpracovává kromě dalšího projekty opěrných zdí a není uvedeno, že jen části zdí bez založení, je tudíž oprávněna zpracovat návrh opěrné zdi jako celku. Z námitky dle žalovaného navíc není zřejmé, proč by geolog neměl být způsobilý.

Další odvolací námitka zněla, že se stavební úřad nedostatečně vypořádal s námitkami uplatněnými v průběhu řízení, zejména neodstranil nesrovnalosti v závazném stanovisku dotčeného orgánu na úseku územního plánování. Žalovaný uvedl, že určité nesrovnalosti byly odstraněny změnou přezkoumávaného stanoviska, přičemž bylo podrobně reagováno na všechny odvolací námitky odvolatelů, kteří se závazným stanoviskem vyslovili nesouhlas. Z porovnání parametrů záměru uvedených v prvostupňovém rozhodnutí a předložené projektové dokumentace nevyplývá, že by došlo k úpravám, které by měly vliv na hodnocení přípustnosti záměru z hlediska kritérií sledovaných v závazném stanovisku orgánu územního plánování.

K námitce, že v dokumentaci chybí výkresy C7.1 a C7.3, na které je odkazováno v průvodní zprávě, žalovaný konstatoval, že dokumentace doložená k žádosti je svými podklady pro posouzení záměru dostatečná. Vyhláška o dokumentaci staveb doložení výkresu C.7 nevyžaduje a námitka nemá vliv na správnost rozhodnutí.

Odvolatelé namítali, že v řízení nemohla být s ohledem na nouzový stav uplatněna procesní práva účastníků, konkrétně nahlížení do spisu. Žalovaný konstatoval, že zástupce odvolatele, který tuto námitku uplatnil, nahlížel do spisu dne 20. 1. 2020. Je tedy zřejmé, že odvolatel měl možnost seznámit se se spisem a podklady pro vydání rozhodnutí v době před vyhlášením nouzového stavu, přičemž této možnosti využil a ve stanovené lhůtě uplatnil včasné odvolání. Žalovanému proto není zřejmé, z čeho odvolatel dovodil nesprávný postup správního orgánu.

Dle další námitky projekt neřeší ochranu všech obyvatel v území, kde došlo k sesuvu, přičemž ochranná stěna bude neúměrnou stavbou narušena. Žalovaný uvedl, že ke zřícení zděného plotu došlo 85 m od záměru a nesouvisí s ním. Zároveň je problematika stability stavby řešena v projektové dokumentaci. Otázku, kdo bude trestněprávně odpovědný za případné škody, stavební úřady neřeší a nejedná se o relevantní odvolací námitku.

Obsahem další námitky bylo, že developeři vlastnící sousední pozemky pokáceli stromy, k čemuž žalovaný uvedl, že tato skutečnost nemá vliv na posouzení předkládaného záměru.

Další námitky směřovaly proti tomu, že dojde k omezení účastníků při výstavbě a k omezení okolí po dokončení. Žalovaný konstatoval, že je zřejmé, že při každé výstavbě dochází k určitému omezení okolí, stavební úřad však podmínkami rozhodnutí negativní vliv provádění stavby na okolí omezuje. Námitka k omezení okolí po dokončení se dle žalovaného týká zejména dopravního řešení, k čemuž uvedl, že ulice X je místní komunikace III. třídy a svými parametry odpovídá tomu, aby po ní vlastníci přilehlých nemovitostí mohli zajíždět ke svým domům a zastavit a vyložit náklad. Žádný předpis přitom nevylučuje, aby garáže byly naproti sobě.

Žalobce a) po stručné rekapitulaci průběhu správního řízení a odůvodnění své aktivní žalobní legitimace rozdělil své žalobní body do tří kategorií: Rozpor záměru s územně plánovací dokumentací, rozpor záměru s cíli a úkoly územního plánování a rozpor záměru s Pražskými stavebními předpisy.

Žalobce a) nejdříve namítal rozpor záměru s územně plánovací dokumentací. Z územního plánu vyplývá, že záměr se umisťuje do plochy OB – čistě obytné a dále do plochy stabilizované bez předepsané míry využití plochy. Dle textové části územního plánu je ve stabilizovaném území z hlediska limitů rozvoje možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti; přípustné řešení se stanoví v souladu s charakterem území s přihlédnutím ke stávající urbanistické struktuře a stávajícím hodnotám výškové hladiny uvedeným v ÚAP. Je proto nutné posoudit další aspekty záměru, přičemž příslušné správní orgány je dle žalobce posoudily nedostatečně.

Urbanistická struktura daného území je dle žalobce kompozičně ucelená lokalita rozvolněné zástavby s vilovými domy o podlažnosti maximálně tří nadzemních podlaží s velkoryse navrženými zahradami. Dle grafické části ÚAP je v předmětné ulici typická podlažnost o třech, maximálně čtyřech, nadzemních podlažích, a v širším okolí je typická podlažnost domů o dvou nebo třech nadzemních podlažích. Záměr svou podlažností dle žalobce výrazně převyšuje okolní stavby, když počítá s šesti nadzemními podlažími, čímž vybočuje z obvyklého charakteru lokality. Žalobce nesouhlasí s argumentací Ministerstva pro místní rozvoj jako nadřízeného orgánu, který přezkoumával závazné stanovisko, které jako referenční pro srovnání zvolilo objekty, z nichž jediný není v bezprostředním okolí záměru nebo ve srovnatelné poloze. Objekty na parc. č. XD a XE stojí v jiné stabilizované ploše s rozdílným způsobem využití mezi malým modernistickým sídlištěm a železniční tratí. Objekt na parc. č. XD dotváří východní stranu uličního prostoru, jehož západní hranu založila řada bytových domů ze 70. let 20. století. Objekt na parc. č. XF byl postaven mezi lety 2003 a 2006 a uzavírá kompoziční osu ulice. Oba objekty byly do území umístěny před platností zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném a účinném znění (dále jen „stavební zákon“), a dotváří stávající urbanistickou strukturu. Objekty na parc. č. XG a XH a řadové domy na parc. č. XI, XJ, XK, XL a XM byly všechny vystavěny před platností územního plánu, a v době, kdy územního plánu označil urbanistickou strukturu území jako stabilizovanou, již byly její součástí. Objekty na parc. č. XG a XH se nachází ve zcela odlišné urbanistické situaci na hranici stabilizované zóny v ulici, která obsluhuje postprůmyslový areál a je vymezena jako dopravně významná.

Žalobce a) dále konstatuje, že index míry využití lokality je 0,38, což dle územního plánu odpovídá kódu míry využití plochy C. Stavebník v souhrnné zprávě uvádí hrubou podlažní plochu nadzemní části záměru 1 769,6 m2 na velikost pozemku 1 114 m2, tj. index míry využití lokality 1,55, což odpovídá kódu míry využití plochy G. Pokud by se tak aplikoval index míry využití lokality stavebního záměru do stávající lokality při totožné zastavěnosti, nadzemní podlažnost sousedních objektů by byla v rozmezí 11 až 18 nadzemních podlaží. Záměr proto nezachovává stávající urbanistickou strukturu a rozsáhlou stavební činností ji násobně zintenzivňuje. Stavebník předložil výkres lokality s uvedením indexu míry využití lokality okolních pozemků, přičemž záměrně vybral pouze stavby, které svým objemem a umístěním nerespektují charakter lokality. Tyto stavby dle žalobce vznikly bez řádného posouzení stávajícího charakteru lokality, navíc tvoří pouze zlomek zástavby. Charakter lokality tvoří solitérní zástavba vilových a rodinných domů s vysokým podílem zeleně s povahou rozlehlých zahrad zahradního města. Záměr proto nemá míru využití území odpovídající sousedním stavbám. Žalobce doplnila, že stavebník ve výkresu lokality uvádí nepovolený a neumístěný stavební záměr na pozemku parc. č. XN. Na tomto pozemku stojí vilový dům s indexem míry využití lokality 0,37, nikoliv 1,68.

Rozpor s územně plánovací dokumentací žalobce nakonec shledává ve skutečnosti, že záměr na rozdíl od okolní zástavby zastavuje více než 50 % svých pozemků, přičemž zastavěnost pozemků se v dané lokalitě průměrně pohybuje kolem 14 %, žádná ze stávajících staveb v okolí přitom nepřesahuje zastavěnost 20 %. Záměr tak nerespektuje půdorysné rozměry okolních staveb a jejich vztah k veřejnému prostranství.

Žalobce a) dále namítal rozpor záměru s cíli a úkoly územního plánování. Žalobce konstatoval, že je povinností orgánu územního plánování, aby při zhodnocení, zda je určitý záměr v dané lokalitě přípustný, posoudil rovněž cíle a úkoly územního plánování ve vztahu k dané lokalitě. Tyto cíle a úkoly jsou vyjádřeny v § 18 odst. 1 a 2 a § 19 odst. 1 písm. d) a e) stavebního zákona, přičemž z judikatury plyne, že odůvodnění souladu s úkoly a cíli územního plánování nesmí spočívat pouze v parafrázi citovaných ustanovení zákona, ale musí dojít ke konkretizaci ve vztahu k jednotlivým částem územního plánu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2010, č. j. 1 Ao 2/2009-86, a ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010-185). Dle žalobce orgány územního plánování provedly toto posouzení zcela nedostatečně a velmi formálně. V konkrétní situaci by se přitom měla upřednostnit ochrana dané lokality s jistým charakterem, urbanismem a typem architektury před nově vznikající zástavbou, která by mohla nenávratně poškodit urbanistický ráz čtvrti a změnit zahradní charakter čtvrti. Žalobce uvedla, že dle akademických studií jsou zahradní města brána jako nejlepší příklad městského bydlení s ohledem na komfort, hygienické podmínky a příznivý vliv na životní prostředí.

Žalobce konečně namítal rozpor záměru s Pražskými stavebními předpisy. Stavební záměr dle žalobce nesplnil požadavky § 25, 26 a 27 PSP na výškovou regulaci. Výškové hladiny se v předmětném území pohybují pouze v rozmezí hladiny III, tedy 0-12 m, nikoliv v rozmezí výškové hladiny IV (9-16 m), jak nesprávně uvedl stavební úřad. Stavební úřad dle žalobce pochybil, když konstrukční výšky počítal od úrovně hladiny podlahy 3. NP a 6. NP, a nepočítal konstrukční výšky od nejnižšího bodu přilehlého terénu po úroveň hlavní římsy. Pokud se záměr rozčlení na tři samostatné bloky, tak pouze blok skládající se z 1. a 2. NP je v souladu s výškovou hladinou III. Výška bloku skládajícího se z 2. až 5. NP je 12, 1 m a výška bloku skládajícího se z 3. až 6. NP je 12,45 m.

Dle žalobce a) zároveň nebyly splněny požadavky dle § 21, 22 a 23 PSP. V souladu s těmito ustanoveními záměr nerespektuje stavební čáru, která je dána stávající zástavbou. Stavební čára je od hranice pozemku vzdálená cca 10 metrů. Stavebník dle žalobce vykresluje stavební čáru až u 3. NP, které je oproti 1. a 2. NP výrazně ustoupeno. Prostor mezi 3. NP a hranicí pozemku poté vykreslil jako volný, což neodpovídá projektové dokumentaci, dle které je tento prostor využíván jako terasa. V předmětné lokalitě je přitom obvyklé využívat prostory mezi uliční a stavební čárou jako předzahrádky se vzrostlými stromy. Tyto prostory jsou vizuální součástí ulice a záměr zcela popírá charakter lokality a negativně narušuje stávající urbanistickou strukturu. Podle PSP přitom bude stavební čára, která není stanovena územně plánovací dokumentací, odvozena z převažujícího charakteru stávající zástavby. Jako převažující charakter stávající zástavby stavební úřad chybně určil stavební objekt č. p. XO, přičemž tento je umístěn na křižovatce se třemi příjezdovými cestami a lze ho urbanisticky brát jako vhodně umístěný z kompozičních důvodů: odděluje ulice, ohraničuje „genius loci“ dané ulice, je mezníkem dvou pohledových os a je orientačním bodem v lokalitě, přičemž s objektem č. p. XP vytváří symetrickou osu. Umístění záměru ve vzdálenosti menší než 10 metrů nemá urbanistické ani kompoziční opodstatnění a utrpěla by jím symetrie umístění objektů a jejich vztah k veřejnému prostoru.

Žalobce b) po stručné rekapitulaci průběhu správního řízení a odůvodnění své aktivní žalobní legitimace rozdělil své žalobní body do následujících kategorií: nedostatečnost odůvodnění a nepřezkoumatelnost rozhodnutí, rozpor záměru s územně plánovací dokumentací, rozpor záměru s cíli a úkol územního plánování, rozpor záměru s místními stavebními předpisy, nesprávnost vyjádření, závazných stanovisek, posudků a souhlasů dotčených orgánů a odborných osob a způsobilost záměru nepřiměřeným způsobem narušit vlastnické právo a soukromí žalobce a jeho rodiny. Vzhledem k obsahové totožnosti části žalobních námitek s žalobními námitkami žalobce a) přistoupil soud k rekapitulaci pouze žalobních námitek a argumentace absentujících v žalobě žalobce a).

Žalobce b) nejdříve namítal nedostatečnost odůvodnění a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. S odkazem na § 68 odst. 3 správního řádu žalobce namítá, že jak v řízení o vydání společného povolení záměru, tak v řízení o odvolání proti společnému povolení, správní orgány dostatečně nezohlednily a dostatečně se nevypořádaly s vyjádřeními a odvolacími námitkami žalobce a jiných účastníků řízení. Závěry a výroky rozhodnutí nejsou dostatečně, srozumitelně a logicky odůvodněné a rozhodnutí jsou jako celek neurčitá a zmatečná, tedy i nepřezkoumatelná. Stavební úřad je při legalizaci záměru stavebníka povinen se přesvědčivě vypořádat s každou jednotlivou skutečností a své rozhodnutí řádně zdůvodnit tak, aby byl splněn požadavek na jeho přezkoumatelnost a přesvědčivost. Rozhodnutí přitom musí splňovat požadavky kladené ustanoveními správního řádu, Ústavou, Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud formuloval požadavky na úplnost, srozumitelnost a přesvědčivost odůvodnění. Rozhodování správního orgánu se proto musí uskutečňovat i v ústavním rámci, jehož součástí je i právo na spravedlivý proces, musí proto být vyloučena libovůle v rozhodování a každému účastníkovi řízení musí být zajištěna právně účinná ochrana. Správní orgány tyto zásady při své rozhodovací činnosti nenaplnily. Především žalovaný se při rozhodování o odvolání žalobce proti dodatečnému povolení stavby dostatečně nezabýval a nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, ač je k tomu podle § 89 odst. 2 správního řádu povinen. Žalovaný na námitky žalobce vůbec nereagoval, nebo se omezil na konstatování obecně známých skutečností popř. na deklaraci neodůvodněných obecných závěrů.

K rozporu záměru s územně plánovací dokumentací žalobce b) uvedl, že viladomy jsou v územním plánu chápány jako obytné stavby typově na přechodu mezi zástavbou rodinných domů a bytových domů, přičemž za viladům lze obecně považovat stavbu o kapacitě 4-8 bytových jednotek nepřevyšující 4 nadzemní podlaží, stojící na zpravidla oploceném pozemku s tím, že obvyklá výška stavby je 10-20 m. K rozporu s regulací podlažnosti záměru, žalobce uvedl, že s ohledem na místní podmínky záměru by se mohlo fakticky jednat o stavbu nikoliv s jedním podzemním podlažím a šesti nadzemními podlažími, ale o stavbu se sedmi nadzemními podlažími. Žalobce odkázal na technickou normu ČSN 73 4301, dle které se za podzemní podlaží považuje podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující části níže než 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého upraveného terénu v pásmu širokém 5 m po obvodu domu. Žalobce má za to, že podzemní podlaží záměru, které je v úrovni veřejné komunikace ulice X, nemusí formálně ani fakticky naplňovat znaky podzemního podlaží. Záměr by tak disponoval sedmi nadzemními podlažími, což by jej stavělo zcela mimo měřítka struktury zástavby daného území.

Žalobce b) dále uvedl, že v dané lokalitě není stavebním úřadem zásadnější výstavba odpovídající předmětnému záměru standardně povolována.

Žalobce b) dále namítal nesprávnost vyjádření a závazných stanovisek dotčených orgánů. Vyjádření správců technické infrastruktury již dle žalobce pozbyla platnosti, stavební úřad tak neměl veškeré relevantní podklady pro rozhodnutí. Závazná stanoviska mají časové omezení, kdy se v mezidobí mohou změnit podmínky, s tím, že není možné vydat rozhodnutí bez platných závazných stanovisek. I přes to, že závazná stanoviska byla přezkoumána nadřízenými správními orgány, žalobce má za to, že jsou neaktuální a neobjektivní. Dotčené orgány v době jejich vydání neměly kompletní podklady pro posouzení projektu, případně jim byla předložena jiná nebo neúplná dokumentace, neboť stavebník svou žádost v mezidobí opakovaně doplňoval.

Žalobce b) dále uvedl námitky proti konkrétním závazným stanoviskům. Hygienická stanice hlavního města Prahy měla dle žalobce v podmínkách závazného stanoviska uložit žadateli i podmínku doložení studie hlučnosti způsobené provozem stacionárních zdrojů v součtu v nejbližším chráněném prostoru staveb před vydáním územního rozhodnutí, nikoliv až před započetím stavby, protože se jedná o stabilizované území s rezidenční výstavbou a takto rozsáhlá stavba může nepřiměřeně a nadlimitně překročit hygienické limity hluku. Žalobce dále rozporoval závazné stanovisko dotčeného orgánu státní památkové péče, který se vůbec nezabýval tím, že předmětná stavba zásadním způsobem naruší výškovou konfiguraci zástavby a urbanistickou kompozici, měřítko a siluetu památkové rezervace hlavního města. K závazným stanoviskům na úseku ochrany životního prostředí žalobce uvedl, že dotčený orgán se vůbec nezabýval tím, že na pozemcích dotčených záměrem se nacházejí vzrostlé stromy, které bez dalšího nelze odstranit. Stavebník nijak nedoložil, jak bude se stromy nakládat. Žalobce namítá nízký koeficient zeleně u záměru a jeho rozpor s podmínkami pro realizaci záměru ve stabilizovaném území, neboť odpovídá znakům rozsáhlé stavební činnosti, která ve stabilizovaném území není dovolená. Žalobce dále rozporuje závazné stanovisko na úseku dopravy, ve kterém nebyl zohledněn rozsah záměru s 8 bytovými jednotkami a 16 parkovacími stáními, který má potenciál zatížit dopravu v ulici. Lze předpokládat, že část vozidel bude parkovat na ulici, což podstatně stíží už tak kritický stav ohledně průjezdnosti komunikace. Obecně má za to, že stanoviska jsou neobjektivní, neaktuální, dotčené orgány neměly kompletní podklady pro posouzení projektu, případně jim byla předložena jiná dokumentace, nebo neúplná dokumentace, na základě které rozhodovaly. Stavebník svou žádost od doby vydání závazných stanovisek doplňoval.

Žalobce b) dále namítal, že stavebník řádným způsobem nedoložil souhlas vlastníka pozemku parc. č. XC, na němž má být realizována přeložka plynové přípojky pro záměr. Žalobce má za to, že souhlas může udělit pouze Rada hlavního města Prahy. Současně nebyl doložen souhlas s navrhovaným stavebním záměrem na situačním výkresu dokumentace nebo projektové dokumentace, jak předpokládá § 184a stavebního zákona.

Dle žalobce b) je projektová dokumentace vypracována v rozporu s právními předpisy. Dle žalobce u založení kotvené opěrné zdi nepostačuje potvrzení projektové dokumentace autorizovaným inženýrem v oboru statika a dynamika staveb, nýbrž je třeba posudek nezávislého autorizovaného inženýra v oboru geotechnika. V daném případě proto geologický průzkum není dostačující. Nelze přitom pominout skutečnost, že podloží, na kterém má záměr být realizován, je velice nestabilní, a v minulosti již v lokalitě došlo k několika sesuvům půdy s následkem způsobení škody na okolní zástavbě.

Žalobce b) závěrem namítal způsobilost záměru narušit nepřiměřeným způsobem vlastnické právo a soukromí žalobce a jeho rodiny, a to s ohledem na charakter a rozsah záměru, který se vymyká urbanistickému charakteru lokality, s ohledem na výšku a podlažnost záměru s přihlédnutím k zintenzivnění osídlení a dopravy v lokalitě a s ohledem na množství bytů a orientaci oken i směrem do nemovitosti žalobce. Žalobce uved, že mu zásah hrozí zejména hlukovými imisemi a imisemi obtěžování pohledem nad míru obvyklou stávajícím místním poměrům. Může proto dojít k podstatnému snížení kvality životního prostředí a pohody bydlení rodiny žalobce. Správní orgány se s těmito aspekty záměru a možným narušením subjektivních práv žalobce přitom nijak nezabývaly.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 10. 1. 2022 nejdříve uvedl, že pořizovatelem ÚP SÚ je Magistrát hl. m. Prahy, odbor územního rozvoje, který k danému záměru vydal souhlasné závazné stanovisko, a jemu by mělo příslušet vysvětlení pojmů definovaných v ÚP SÚ, tedy i stabilizovaného území. Dále je k tomu příslušný nadřízený orgán, tedy Ministerstvo pro místní rozvoj, které závazné stanovisko změnilo tak, že doplnilo, resp. opravilo některé údaje v odůvodnění bez dopadu na závěr závazného stanoviska. K dalším námitkám proti rozporu záměru s územně plánovací dokumentací žalovaný uvedl, že parametry podlažnosti a zastavěnosti území nejsou žádným výkresem územního plánu regulovány, argumentací žalobců proto nelze dokazovat rozpor s územním plánem. Ke koeficientům podlažních ploch a indexu míry využití území žalovaný uvedl, že se v daném případě jedná o stabilizované území, kde ÚP SÚ žádné koeficienty nestanovil. Žalobci uváděné chyby v území nemají s posuzovanou otázkou nic společného. Záměr je navržen jako solitér v zahradě, charakteru zahradního města proto odpovídá. Vstupní část a garáže jsou situovány v uliční úrovni, která je směřována k veřejnému prostranství tak, jako u ostatních staveb v lokalitě.

Ohledně namítaného rozporu záměru s cíli a úkoly územního plánování žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 2 As 21/2016, podle kterého musí stavební úřad vycházet primárně z územně plánovací dokumentace, pokud byla vydána, a nemusí již specificky odůvodňovat soulad záměru s cíli a úkoly územního plánování. Navržený záměr se nachází v ploše OB – čistě obytné, kde je hlavním využitím plochy pro bydlení. Je tak v souladu s ÚP SÚ, lze proto konstatovat, že je i v souladu s cíli a úkoly územního plánování.

Žalovaný se dále vyjádřil k namítanému rozporu s PSP, konkrétně s výškou záměru. Žalovaný uvedl, že výška stavby se neposuzuje podle konstrukčních výšek, ale podle regulované výšky, tedy vzdálenosti římsy nebo atiky od terénu. Výškovou hladinu je třeba stanovit s přihlédnutím k ÚAP, podle kterých je nejvyšší regulovaná výška v části ulice, do níž je záměr umístěn, 12,9 m, což odpovídá výškové hladině IV (9 až 16 m). Je však třeba přihlédnout k tomu, že zástavba je osazena do prudkého svahu a ne všechny objekty ve vymezené lokalitě mají minimální regulovanou výšku podél stavební čáry orientované do uličního prostranství právě 9 m. Žalovaný konstatoval, že podél stavební čáry orientované do uličního prostranství jsou stávající budovy ve výškové hladině III (0 až 12 m), zahradní části budov na straně, kam je umisťován záměr, jsou ve výškové hladině II (0 až 9 m) a zahradní části budov umístěných na opačné straně jsou ve výškové hladině IV (9 až 12 m). PSP umožňují stanovit pro různé části budovy ve svahu různé výškové hladiny nezávisle pro části staveb. Stavebník na výkresu D1.12 doplnil upřesnění rozdělení do výškových hladin, ze kterých lze stanovit, že každá hmota zahradní části bude dodržovat regulovanou výšku zahradní části lokality (II) a uliční část bude dodržovat regulovanou výšku hladiny III. Jižní stěna v úseku 3-5 dosahuje výšky 9 m a severní stěna má regulovanou výšku na ose A v bodě 5 13,60 m, jedná se však o podlaží ustoupené jak od uliční čáry, tak od osy E, takže výška není v rozporu s PSP, protože v souladu § 27 přesahuje regulovanou výšku o méně než 3,5 m.

Ve věci stavební čáry žalovaný uvedl, že stavební čára se podle § 22 PSP stanoví z existujících veřejných prostranství s přihlédnutím k ÚAP. Podle ÚAP je ulice X uličním prostranstvím, přičemž objekty mají garáže často umístěné přímo na hranici s veřejným prostranstvím. Domy ve svahu jsou umístěny ve vzdálenosti minimálně 6 m od uliční čáry. Stavební bloky lze rozdělit dvěma volnými stavebními čarami, z nichž jedna prochází společně s čarou uliční a vymezuje stavby garáží a druhá je umístěna ve vzdálenosti 6 m od uliční čáry a vymezuje zástavbu rodinných domů. Odkaz na narušení symetrie umístění objektů od kompoziční osy, kterou žalobci vytyčili mezi domy č. p. XP a XO, není ničím podložený. Žalovaný dodal, že při pohybu ulicí v prudkém svahu není vzájemný vztah budov a jejich poloha vzhledem k ose rozeznatelná.

K narušení architektonické struktury žalovaný uvedl, že žádný předpis nestanoví požadavky na architektonické řešení záměrů.

K námitce nepřezkoumatelnosti se žalovaný vyjádřil v tom smyslu, že se dostatečně vypořádal se všemi námitkami uplatněnými účastníky řízení v odvoláních. Žalobní námitka je neurčitá a konkrétně neuvádí, s čím se žalovaný nevypořádal.

K definici viladomu podle ÚP SÚ, na kterou odkazuje žalobce č. 2, žalovaný uvedl, že tento pojem v ÚP SÚ definován není.

K námitce žalobce č. 2, že souhlas může udělit pouze Rada hlavního města Prahy, žalovaný uvedl, že názor žalobce, na to, co je v kompetenci odboru evidence majetku Magistrátu hlavního města Prahy, je mylný, a ničím nepodložený.

K námitce o zásahu do subjektivních práv žalobce imisemi hlukem a pohledem žalovaný uvedl, že se jedná o stavbu pro bydlení, kde není důvodné namítané imise při standardním způsobu užívání předpokládat.

Osoba zúčastněná na řízení 1) jako stavebník posuzovaného záměru ve svém vyjádření ze dne 24. 1. 2022 uvedla, že žalobce č. 1 se v úvodu své žaloby odkazuje na Pravidla pro posuzování investorských záměrů v rezidenčních vilových čtvrtích ve stabilizovaných územích městské části Praha 5. Tato pravidla jsou nezávazný dokument, jehož poslední verzi nelze dohledat na internetových stránkách žalobce. Jeho dodržování nevyplývá z právních předpisů ani z územního plánu. Z dostupné verze pravidel je zřejmé, že stavebník při návrhu postupoval zcela v souladu s těmito pravidly, vyhodnotil dané území, zjistil informace týkající se hrubých podlažních ploch, zastavěnosti i výšek a předložil zákresy, z nichž je zakomponování záměru do stavby patrné.

Z hlediska výškové regulace osoba zúčastněná na řízení uvedla, že záměr byl ve vztahu k okolní zástavbě posouzen zcela relevantně a správně. Objekty, které dle žalobce č. 1 stojí v jiné stabilizované ploše s rozdílným způsobem využití, se nachází v ploše OB – čistě obytné, stejně jako navržený záměr. Plocha OB byla v rámci územního plánu rozdělena pouze plochou DZ – tratě a zřízení železniční dopravy, jinak se jedná o plochy stejného využití i rozvoje a jde o plochy stabilizované. Všechny objekty, které byly použity k posouzení výšek, se nacházejí ve stejné struktuře – zahradní město. K argumentaci žalobce ohledně doby vzniku jednotlivých objektů osoba zúčastněná na řízení uvedla, že to je pro posouzení záměru z hlediska stabilizovaného území irelevantní, neboť podle územního plánu je nutné přihlížet ke stávající struktuře a stávajícím hodnotám výškové hladiny uvedeným v ÚAP. Soulad záměru s požadavky výškové regulace vyplývá např. i ze střední výšky ulice, což je údaj, který je součástí ÚAP, a v ulici X činí 12,93 m. Podle osoby zúčastněné na řízení není počet podlaží relevantním údajem, přičemž pro posouzení je podle územního plánu zásadní celková výška stavby. Požadavek na maximální výšku jednoho podlaží není stanoven, a proto i při dodržení počtu podlaží může v odchylných případech dojít k překročení výškové hladiny. Navržený záměr dle osoby zúčastněné na řízení splňuje charakteristiku lokality, ve které se nachází, přičemž v této lokalitě je stanoven počet podlaží od 5 do maximálně 7.

Osoba zúčastněná na řízení 1) dále uvedla, že index míry využití lokality není údajem, ke kterému by podle ÚP SÚ bylo nutné při umisťování staveb přihlížet. Index je indexem využití celé lokality, nikoliv jednotlivých ploch uvnitř lokality, a nelze ho aplikovat na konkrétní pozemek. Hodnoty indexu jsou čerpány z údajů při tvorbě nového územního plánu, a tyto údaje se používají pouze při vyhodnocování změn územně plánovací dokumentace. Argumentace údajem indexu míry využití lokality je proto irelevantní. Stejně tak kód míry využití pozemku je důležitý pro posouzení skutečnosti, zda se nejedná o zvlášť rozsáhlou stavební činnost. Byl prokázán i soulad záměru se zastavěností pozemku, je proto patrné, že záměr nepřekračuje hodnoty zastavěnosti sousedních staveb.

K tvrzenému rozporu záměru s cíli a úkoly územního plánování odkázala osoba zúčastněná na řízení na metodický pokyn týkající se závazných stanovisek orgánů územního plánování, dle kterého není v odůvodnění závazného stanoviska třeba jednotlivě hodnotit záměr ve vztahu ke všem cílům a úkolům územního plánování. Předmětná závazná stanoviska přitom obsahují vyhodnocení souladu záměru s cíli a úkoly územního plánování, neboť jejich součástí je podrobné odůvodnění charakteru zástavby, výškové regulace a zastavěnosti a dotčené orgány dospěly k závěru, že záměr je z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování přípustný.

Stavební úřad podle osoby zúčastněné na řízení postupoval v souladu s PSP, neboť výšky pro jednotlivé části staveb odvodil vždy od hrany přilehlého terénu. Co se týče stavební čáry, tak v daném území lze odvodit stavební čáru volnou, která může libovolně ustupovat a může i nemusí být v celé délce souvisle zastavěná. Podle PSP se navíc stavební čára za situace, kdy ji nelze jednoznačně odvodit, považuje za stavební čáru volnou.

Osoba zúčastněná na řízení 3) ve svém vyjádření ze dne 13. 12. 2021 uvedla, že celá žaloba je polemikou se správním uvážením a výkladem neurčitých právních pojmů. Pravidla přijatá žalobkyní a) pro posuzování investorských záměrů v rezidenčních vilových čtvrtích ve stabilizovaných územích jsou právně nezávazným dokumentem přijatým jedním z účastníků řízení. Pravidla pro výstavbu jsou nastavována územními plány, nikoliv pravidly stojícími mimo právní řád bez účasti veřejnosti na jejich schvalování a aplikaci.

Záměr je v souladu s územním plánem, což vyplývá ze závěrů všech správních orgánů. Podlažnost a výška záměru jsou v souladu s platnými normami a celý záměr je v souladu s cíli a úkoly územního plánování i s PSP. Podlažnost záměru nevybočuje z poměrů lokality a jednotná stavební čára v lokalitě neexistuje. Záměr je dále třeba posuzovat podle jednotlivých bloků v terasách, nikoliv jako 6 nadzemních podlaží.

Řada domů v bezprostřední blízkosti je většího rozsahu a v lokalitě existují i vyšší objekty, nachází se zde objekty s hrubou podlažní plochou 2 100 m2 a 3 500 m2, s výškou 20,9 m a 27,2 m, se zastavěnou plochou 46 % či 64 % pozemku a indexem míry využití lokality 1,3, 1,6 či 2,4. Index míry využití lokality je navíc vypočten včetně nezastavitelných ploch dle ÚP SÚ, nelze k němu proto přihlížet.

Osoba zúčastněná na řízení dále konstatovala, že daná lokalita již dávno není zahradním městem, ale obsahuje objekty různého rozsahu a charakteru od rodinných domů po domy činžovní a průmyslové objekty a dráhy. Území již nemá jednotný charakter. Větší objekty z nedávné minulosti nelze označit za chyby, neboť jsou postavené dle platných povolení, které nebyly zrušeny. Veřejná správa se od svého dřívějšího rozhodování nemůže takto jednoduše distancovat. Dotčený orgán na úseku ochrany životního prostředí navíc potvrdil, že jde o záměr uvnitř intenzivně zastavěné urbanistické struktury a vysoce urbanizovaného prostředí, navazující na výrobní a drážní zóny X. Žaloba stojí na postulátu, že lokalitu je třeba posuzovat podle původního záměru formulovaného před 90 lety a nikoliv podle nynějšího stavu odpovídajícího rozvoji v posledních letech. Takový přístup však nemá oporu v právních předpisech.

Argumentace žalobců stojí dle osoby zúčastněné na řízení na východisku, že existuje specifická vilová čtvrť X jako svébytný urbanistický celek, tato domněnka je však zcela mylná a účelově vytvořená. Ulice patří do lokality D. H., kde lze v bezprostředně sousedících ulicích nalézt novou zástavbu, která plošně a hmotově často převyšuje předmětný záměr. Území se vyvíjí a v posledních 20 letech na něm vyrostla řada kapacitnějších záměrů. Stavební úřad jako účastníky připustil vlastníky nemovitostí v sousedních ulicích, nikdo proto nemůže popřít, že srovnání se zástavbou v těchto ulicích je k záměru relevantní.

Dle osoby zúčastněné na řízení jde o obvyklou argumentaci osob již v lokalitě bydlících proti osobám, které v ní bydlet mají. Jde o zásah do vlastnického práva jiné osoby a správní orgány a soudy by se měly vyvarovat extenzivního zásahu do práva žadatele vlastnit majetek.

Argumentace žalobců je dle osoby zúčastněné na řízení v přímém protikladu k environmentálně odůvodněnému trendu současného urbanismu, formulovanému i Institutem plánování a rozvoje, že soudobé město potřebuje především jasné a zřejmé kontrasty a vyšší hustotu aktivit, a že je potřeba umožnit zástavbě houstnout. Bez výstavby bytových domů si nelze představit požadavek ekologicky udržitelného rozvoje metropole bez dalších extenzivních záborů orné půdy a růstu investičně i environmentálně nákladné dopravní infrastruktury.

Osoby zúčastněné na řízení č. 1 ve svém vyjádření ze dne 16. 2. 2022 uvedly, že v celé ulici X jsou stavby o třech nadzemních podlažích a nižší. Nejvyšší budovou je budova na pozemku parc. č. XQ s výškou 12,9 m, i ta však má 3 nadzemní podlaží a je umístěna v zahradě. Záměr počítá se sedmi nadzemními podlažími, dvěma podzemními patry a výškou 23 m, není proto v souladu s výškovými hladinami lokality. Podél stavební čáry jsou stávající budovy ve výškové hladině II, tyto hodnoty však posuzovaný záměr nerespektuje a všechny regulované výšky přesahuje.

Osoby zúčastněné na řízení nesouhlasí s pojmem solitéru v zahradě, když tato zahrada bude zabetonována.

Stavba má být provedena v kopci, který se v minulosti sesouval, a došlo ke zřícení původní ochranné bariéry. Nová ochranná bariéra byla dimenzována na tehdejší charakter vilové zástavby. Záměr však předpokládá vybudování dvou podzemních pater několik metrů od ochranné bariéry, a geotechnický průzkum, který je při založení kotvené opěrné zdi nutný, nebyl proveden. Obyvatelé okolních nemovitostí opakovaně upozorňovali, že podloží je v lokalitě nestabilní, svahy jsou prudké a stále se pomalu sesouvají. Povolením výstavby tak může dojít k ohrožení zdraví a bezpečnosti občanů lokality, navíc by byl zaveden nebezpečný precedent.

Osoby zúčastněné na řízení své podání doplnily o fotografie, kterými dokládají výšku a odstup stávajících staveb od stavební čáry.

Žalobce b) v replice ze dne 19. 4. 2022 reagoval na vyjádření osoby zúčastněné na řízení 1). Stavební čára záměru dle žalobce neúměrně přesahuje stavební čáru okolní zástavby a je tak současně v rozporu s místními stavebními předpisy. Žalobce zároveň nesouhlasí s tvrzením, že se jedná o volnou stavební čáru. Žalobce uzavřel, že záměr výrazně překračuje podlažnost, výšku a zastavěnost okolní zástavby a neodpovídá tak pouhému zachování, dotvoření nebo rehabilitaci stávající urbanistické struktury dotčeného stabilizovaného území.

Žalobce b) dále reagoval na vyjádření osoby zúčastněné na řízení 3). Žalobce uvedl, že daná osoba již v roce 2017 podala na stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí se záměrem výstavby bytového domu na pozemku parc. č. XR, XS, XT, XU, XN a XC, tedy na pozemku sousedícím s posuzovaným záměrem, a to v rozsahu 7 nadzemních podlaží a jednoho podzemního s 17 bytovými jednotkami a 28 parkovacími místy. Je proto zcela logické, že bude všemi způsoby podporovat posuzovaný záměr., který by v případě úspěchu umožnil další masivní výstavbu v lokalitě.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. 10 A 131/2021 – 142 napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Byl toho názoru, že záměr nesplňuje podmínky pro umístění do stabilizované plochy OB, do níž má být umístěn. Vzájemná kombinace hraničních parametrů podlažnost, výška a zastavěnost plochy záměru (která se projeví též v koeficientu zeleně, tj. úměrně k zastavované ploše zeleně) podle názoru soudu totiž představuje rozsáhlejší stavební činnost, než je v oblasti přípustná, nejde tedy pouze o dotváření či rehabilitaci stávající urbanistické struktury. Ostatní žalobní námitky nejsou podle městského soudu důvodné.

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, č. j. 4 As 282/2022-174, rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Městský soud po vrácení věci v dalším řízení vyzval účastníky řízení a osoby zúčastněné na řízení k vyjádření ve věci v návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 4 As 282/2022-174.

Osoba zúčastněná na řízení 3) ve vyjádření ze dne 10. 1. 2024 setrvala na dosavadních argumentech. Záměr dle jejího názoru není rozsáhlou stavební činností a respektuje charakter stabilizovaného území, když pouze dotváří, rehabilituje či zachovává stávající urbanistickou strukturu předmětného území. Jde o argumentaci osob, které již bydlí oproti těm, které bydlet chtějí. Posouzení záměru je správním uvážením, výkladem neurčitých právních pojmů, nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví, protože opačný postup by ze správního soudnictví udělal třetí a čtvrtou instanci správního řízení, což je v rozporu se zásadami dělby moci. Neztotožnila se v této otázce se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (body 61 a 62). Referenční okolí pro posouzení souladu záměru s možností výstavby v daném stabilizovaném území bylo v rozsudku městského soudu i v žalobách obou žalobců vymezeno příliš úzce. Podle osoby zúčastněné na řízení 3) je třeba toto vymezit šířeji, a to územím celého „kopce“ D. h., resp. alespoň jejich relevantní části v bezprostřední blízkosti Záměru. V bezprostřední blízkosti záměru se nacházejí stavební záměry objemnější, resp. větší. Osoba zúčastněná na řízení si je vědoma opačného názoru v rozsudku Nejvyššího správního soudu (odst. 67-71), který ale považuje za nesprávný. Lokalita není zahradním městem s rodinnými domy, ale oblastí s různorodými stavebními záměry od rodinných domů, po řadové domy, bytové domy po kancelářské a průmyslové objekty. V lokalitě se nachází železnice a několikaproudová silniční komunikace. Pravidla přijatá Městskou částí Praha 5, jsou nezávazným dokumentem. Záměr je v souladu s územním plánem, když rozhoduje jeho výška a podlažnost, které nijak nevybočují z již realizovaných stavebních záměrů v lokalitě. Záměr má relevantní výšky bloků 12,1 až 13,8 m a max. výšku (6 NP dohromady) 22,3 m. Záměr má HPP cca 1800 m2 a KPP 1,57. V bezprostřední blízkosti jsou již realizované stavební záměry s HPP 2 100 m2 a dokonce 3 500 m2, s výškami 20,9 m a také 27,2 m a KPP 2,4, 1,6 nebo 1,3.

Osoba zúčastněná na řízení jako referenční stavby v bezprostřední blízkosti záměru považuje objekt na pozemku p. č. XD, dům na pozemku p. č. XV, soubor řadových rodinných domů na pozemcích p.č. XW, XJ, XX, XL, XY, XZ, XM, XXA, XXB, XI, XXC a XK, objekt na pozemku p. č. XXD, objekt na pozemku p. č. XG, objekt na pozemku p. č. XH, objekt na pozemku XE, jde o druhou skutečnou dominantu lokality. Je taktéž názoru, že by názor městského soudu vedl k parcelaci stabilizovaných území na části jednotlivých ulic, vznikly by oddělené, urbanisticky neslučitelné zástavby. Výkres č. 4 grafická část plán využití ploch charakterizuje jako rozhodnou mnohem širší oblast, obdobně i mapa 200 z Územně analytických podkladů se týká mnohem širšího území. Podle osoby zúčastněné na řízení jsou podstatné dálkové pohledy z Vyšehradu předložené stavebníkem ve správním řízení, kde Záměr naprosto zapadá, a dominantní jsou objekty v ulici U D. h. Podle výkresu č. 31 ÚP je Záměr umísťován do lokality bez zvýšené ochrany zeleně, přičemž dle ÚP se jedná navíc jen o informativní prvek. Zeleň ve zastavitelných územích na pozemcích stavebníka má vždy pouze doplňkovou funkci, která je Záměrem navíc zachována. Podle osoby zúčastněné na řízení zastavěná plocha Záměru (604 m2, což představuje cca 53% pozemku) nevybočuje z jiných již realizovaných stavebních záměrů v lokalitě. Navíc jde o parametr, ke kterému nelze přihlížet, podle pravidel rozhoduje výška a podlažnost. V dané oblasti nebyl stanoven koeficient nejvyšší přípustné zastavěnosti ploch, pročež by měl být záměr posouzen pouze z hlediska konkrétních parametrů jeho stavby, tj. konkrétně výšky, podlažnosti a celkové objemnosti s tím, že míra záboru pozemků, na kterých má být záměr umístěn, nemohla mít podstatný vliv na rozhodnutí ohledně přípustnosti Záměru do daného stabilizovaného území. Městský soud v Praze nevysvětlil, proč právě větší půdorys převážil nad stanoviskem o tom, že záměr hraničně vyhovuje; skutečnost, že Záměr představuje objemnější stavbu, než na předmětných pozemcích původně stála, sama pro takový závěr nepostačuje. Městský soud v Praze nevzal v úvahu námitku, že sousední stavba na pozemku p.č. XD má míru zastavěnosti cca 64%.

Parametr zastavěná plochy je nepodstatný, nepodstatný je i parametr zeleně, který je dopočtením do zbylé výměry každého pozemku, resp. souboru pozemků, určitého stavebního záměru. Záměr negativně neovlivní občanskou vybavenost lokality, když žádná neexistuje. Podle materiálů IPR je třeba zahustit stávající zástavbu oproti trendu zabírání nových ploch (zejména zemědělské půdy) na okraji města.

Osoba zúčastněná na řízení 1) ve vyjádření z 16. 1. 2024 setrvala na názoru, že její záměr je v souladu s Územním plánem a naplňuje parametry stabilizovaného území. Záměr je navržen v souladu s charakterem území a charakterem stávající zástavby, respektuje stavební i uliční čáru založené stávajícím veřejným prostranstvím a stávajícími budovami, a nepřekračuje výšky staveb v dané lokalitě.

Záměr účastníka 1) je v souladu s Územním plánem, což vyplývá nejen ze závěrů Stavebního úřadu a Magistrátu hlavního města Prahy jako odvolacího správního orgánu, ale i nadřízených orgánů územního plánování, včetně Ministerstva pro místní rozvoj. V souladu se všemi platnými normami je i podlažnost a výška záměru a záměr je v souladu s cíli a úkoly územního plánování, jakož i s napadenými částmi (výška záměru, stavební čára) relevantních Pražských stavebních předpisů. Jedná se o území s velmi různorodými stavbami (stavbami k bydlení, průmyslovými a dopravní infrastruktury) s tím, že řada domů v bezprostřední blízkosti (např. objekt ve vlastnictví společnosti ARTA, spol. s r.o.) je většího rozsahu. Záměr je z hlediska výšky nezbytné posuzovat po ucelených celcích, nikoliv jako jeden (neexistující) celek, a i v případě posuzování jako jednoho celku existují v lokalitě objekty vyšší. Podlažnost Záměru nevybočuje z poměrů lokality. Jednotná stavební čára v lokalitě neexistuje, je tam tzv. volná stavební čára.

V průběhu projednávání žalob a následně kasační stížnosti došlo na pozemku parc. č. XXE a XXF v katastrálním území X, který sousedí s pozemky parc. č. XA, XB, XC v katastrálním území X, ke stavební činnosti, a to konkrétně k výstavbě objektu stavebně spojeného s domem nacházejícím se na pozemku parc. č. XXE v katastrálním území X, který má dle stavebního povolení představovat garáž s ateliérem. Jedná se o pozemek ve vlastnictví žalobce b). Ač ten namítal, že tento záměr je v rozporu se stavební čárou v dané lokalitě, následně sám realizoval stavbu Garáže s atelierem umístěnou přímo na uliční čáru. Stavební čára je dle osoby zúčastněné na řízení v souladu s ustanoveními § 21 až 23 Pražských stavebních předpisů. Dále poukázala na to, že stavební povolení bylo mimo jiné založeno na kladných vyjádřeních a kladných stanoviscích (závazných stanoviscích) dotčených orgánů státní správy a správců technické infrastruktury a dále, že MHMP nechal před vydáním Rozhodnutí MHMP přezkoumat závazná kladná stanoviska příslušnými nadřízenými orgány.

Poukázala na Územní plán, oddíl 7, pododdíl 7a odst. 3 a na to, že Pravidla Městské části Praha 5 pro posuzování investorských záměrů jsou i dle městského soudu nezávazná. Přesto zdůraznila, že postupovala s těmito pravidly. Ohledně výškové regulace je názoru, že Ministerstvo pro místní rozvoj ve svém závazném stanovisku správně porovnává objekt Záměru se stavbami, které se nachází v okolí Záměru. Vyhodnotilo záměr i ve vztahu k uvedeným stavbám, neboť jsou součástí stejné plochy s rozdílným způsobem využití, a navíc jsou vždy součástí plochy stabilizované. K tomuto závěru přispívají i údaje uvedené v Územně analytických podkladech hl. m. Prahy 2020, z nichž vyplývá, že všechny objekty, které Ministerstvo pro místní rozvoj použilo k posouzení, se nacházejí ve stejné struktuře (zahradní město). Podle osoby zúčastněné na řízení Městský soud v Praze však jako referenční k Záměru vztahuje pouze stavby v části ulice X a ostatní, rozměrnější a vyšší, ze srovnání vynechává, když některé nejsou ani v ploše OB, ale v plochách jiného využití.

Index využití lokality je indexem využití celé lokality, nikoliv jednotlivých ploch uvnitř lokality, a nelze ho tedy aplikovat na konkrétní pozemek, ale pouze na celou lokalitu. Není k němu třeba přihlížet při umisťování staveb ve stabilizovaném území, k tomu jsou jen určeny pravidla limitů rozvoje ve stabilizovaném území oddílu 7 pododdílu 7a odst. 3 opatření obecné povahy č. 55/2018. Záměr byl navržen tak, aby se koeficientům podlažních ploch sousedních pozemků a staveb na nich co nejvíce přiblížil. Předmětné hodnoty jsou důležité pro posouzení skutečnosti, zda se nejedná o zvlášť rozsáhlou stavební činnost, jak uvádí ve svém závazném stanovisku Ministerstvo pro místní rozvoj. Ohledně parametru zastavěnosti pozemku osoba zúčastněná na řízení 1) uvedla, že záměr nepřekračuje hodnoty zastavěnosti sousedních staveb, jak vyplývá z výkresu, který byl součástí dokumentace záměru (i přílohou vyjádření ze dne 24. ledna 2022).

Údaje o době vzniku objektů jsou pro posouzení záměru z hlediska stabilizovaného území irelevantní, neboť opatření obecné povahy č. 55/2018 hovoří v ustanovení oddílu 7, pododdílu 7a odst. 3 o dotvoření, zachování či rehabilitaci urbanistické struktury bez ohledu na to, kdy objekty vznikly. Je nutné podle opatření obecné povahy přihlížet ke stávající struktuře a stávajícím hodnotám výškové hladiny uvedeným v ÚAP, což stavební úřad i ministerstvo pro místní rozvoj podle osoby zúčastněné na řízení splnili. Stavební úřad postupoval podle § 27 odst. 1 pražských stavebních předpisů, žalovaný postupoval dle § 25, § 26 a § 27 pražských stavebních předpisů. Střední hodnota výšek je 12,93 m, což vyplývá z obrázku č. 4 vyjádření ze dne 24. 1. 2022. Záměr je začleněn do stávající zástavby tak, aniž by jakékoliv hodnoty území narušil. Počet podlaží pak není relevantní, pro posouzení je zásadní celková výška stavby. Záměr o 6 nadzemních podlažích splňuje charakteristiku lokality, ve které se nachází, a to lokalitu „X“, kde je stanoven počet podlaží od 5 do maximálně 7. Toto označení lokality bylo podkladem pro posouzení Záměru a bylo uvedeno v ÚAP 2016.

Poukázala na metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj týkající se závazných stanovisek orgánů územního plánování (3. vydání), z roku 2018. Záměr podle osoby zúčastněné na řízení posoudila závazná stanoviska OÚR MHMP i Ministerstva pro místní rozvoj, obsahují vyhodnocení souladu záměru s cíli a úkoly územního plánování, neboť jejich součástí je podrobné odůvodnění charakteru zástavby, výškové regulace, zastavěnosti, a oba dotčené orgány, jak prvoinstanční, tak nadřízený, dospěly k závěru, že záměr je z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování přípustný. Podle osoby zúčastněné na řízení posouzení a vyhodnocení souladu Záměru s Územním plánem a Pražskými stavebními předpisy náleží k úkolům stavebního úřadu. Soud překročil meze přezkumu správního uvážení v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, např. rozsudku č. j. 6 As 24/2015-24 ze dne 27. ledna 2016, č. j. 5 A 139/2002-46 ze dne 18. prosince 2003, rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. zn. 5 A 169/2013-14, ze dne 6. února 2019, Krajského soudu v Plzni, č. j. zn. 30 A 141/2016-81, ze dne 28. prosince 2017. Poukázala na závěry závazného stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj o potřebě posuzování záměru v terasách, o výškách jednotlivých teras, o KPP, o zastavěné ploše, o HPP, že lokalita není jednotná, je třeba řešit v širším komplexu, nejen ulici či bezprostřední sousedy a výšky, hmoty, zastavěné plochy atd., odpovídají standardům lokality. Výška není nejvyšší, HPP jsou vyšší, plochy zastavěnosti jsou v lokalitě vyšší, objekt nevybočuje ani v koeficientu zeleně. Koeficient, resp. index využití lokality dle ÚAP je vypočten včetně nezastavitelných ploch dle Územního plánu, takže k němu nelze přihlížet a jde o parametr nezávazný (má 0,38). Dané území dle Ministerstva pro místní rozvoj již dávno nemá jednotný charakter, kromě rodinných domů a vilových domů jsou tam dvojdomy, řadové domy a bytové domy, různé typy zastřešení. Osoba zúčastněná na řízení rovněž poukázala na souhlasná stanoviska odboru ochrany prostředí a ministerstva kultury.

Žalobce a) se vyjádřil k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 4 As 282/2022 – 174. Uvedl, že s rozsudkem Nejvyššího správního soudu nesouhlasí, z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu a závazných právních závěrů v něm obsažených poté nijak nevyplývá, že by Městský soud v Praze měl zcela přehodnotit své původní posouzení celé věci a žalobnímu návrhu žalobce a) na zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného nevyhovět.

Podle žalobce z rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že městský soud správně posoudil neurčité právní pojmy a ztotožnil se s jejich hodnocením a aplikací na konkrétní případ. Posuzováno mělo být ca 15 okolních staveb, nikoliv v kontextu lokality přesahující 30 ha. Podle žalobce a) však Nejvyšší správní soud již nekonzistentně nepřisvědčil městskému soudu, že by záměr výrazně objemnějšího charakteru, než je typický pro předmětné území, tedy záměr šestipodlažního bytového domu, měl představovat novou dominantu, a tedy nepřípustné rozšíření. Žalobce poukázal na to, že městský soud podlažnost a výšku posoudil jako izolované parametry, s čímž žalobce nesouhlasil, nicméně soud celkově pak hodnotil působení veškerých relevantních parametrů. Tak by měl dle žalobce hodnotit argumenty i Nejvyšší správní soud. Porovnání objektů z různých úrovní svahu není relevantní především s ohledem na výsledný dojem z pohledu na dotčené území z blízka i z větší dálky, což ilustrují v textu rozsudku Městského soudu v Praze zahrnuté obrázky 3 a 4. Pohledové hledisko je bezesporu součástí architektonického a urbanistického výrazu dané lokality. Dále je žalobce a) přesvědčen, že otázkou koeficientu zeleně se Městský soud v Praze v předmětném rozsudku zabýval taktéž zcela správně, neboť je to opět jeden z nejdůležitějších jevů vytvářejících celkový charakter území, byť územní plán v dotčeném území nestanovuje přesně vyjádřený podíl zeleně, jež by měla nový výstavba respektovat. Lokalitu dotčenou předmětným záměrem vícepodlažního bytového domu lze charakterizovat jako stabilizované území zahrnující solitérní zástavbu vilových a rodinných domů s vysokým podílem zeleně s povahou rozlehlých zahrad zahradního města.

K vyjádření osob zúčastněných na řízení 1) a 3) poté žalobce uvedl, že tato stavba již byla v řízení před městským soudem i Nejvyšším správním soudem řádně hodnocena. Setrval na tom, že stavební čára se v předmětné lokalitě nachází ve vzdálenosti cca 10 metrů od uliční čáry. Sousední domy na parc. č. XR, parc. č. XXG a právě i parc. č. XXE odstupují od uliční čáry mnohem dále než záměr. Takto stavební čáru respektovala i původní stavba na pozemku parc. č. XA, k. ú. X. V předmětné lokalitě je obvyklé prostory mezi uliční a stavební čárou využívat jako předzahrádky se vzrostlými stromy, s plotem a chodníky nebo také částečně jako prostor pro garáže, které jsou předsazeny před domy (viz obr. 1 výše). U Záměru se však nejedná o samostatné, předsazené garáže, navazující na samotnou (hlavní) stavbu domu, ale přímo o 1. a 2. NP podlaží (hlavního) Záměru. Není proto důvod zobrazovat stavební čáru až u 3. NP. Prostor mezi 3. NP a hranicí pozemku není volný, netvoří ho předzahrádka (ať už s garáží či bez), ale dvě plnohodnotná nadzemní podlaží bytového domu.

K pravidlům pro posuzování investorských záměrů v rezidenčních vilových čtvrtích ve stabilizovaných územích městské části Praha 5 uvedl, že Pravidla byla přijata právě za účelem jednotného přístupu žalobce a) jako účastníka územního řízení při posuzování záměrů na svém území. Záměr dle vyhodnocení žalobce a) odporoval podmínkám dle Pravidel. Rozhodnutí MHMP bylo tedy vydáno v rozporu s Pravidly (i s právními předpisy celkově). Takto bylo zasaženo do práva žalobce a) na samosprávu, a proto byla dána i aktivní žalobní legitimace žalobce k podání žaloby.

K referenčním stavbám uvedl, že určité naddimenzované objekty, na které osoby zúčastněné na řízení odkazují a které se v ploše mezi D. h. a ulicemi R. a D. nachází, tvoří pouze zlomek zástavby, charakter lokality však neformují. Charakter dotčené lokality tvoří solitérní zástavba vilových a rodinných domů s vysokým podílem zeleně s povahou rozlehlých zahrad zahradního města, kterých je v předmětné lokalitě drtivá většina. Rovněž dle územně analytických podkladů hl. m. Prahy z roku 2020, jsou pozemky dotčené Záměrem součástí lokality č. X. Tento kód určuje, že se jedná o zastavěnou obytnou lokalitu se strukturou zástavby zahradního města. Znovu poukázal na to, že referenční rámec již městský soud stanovil, s čímže ztotožnil i Nejvyšší správní soud. Uvedené stavby je třeba považovat za nežádoucí excesy v území, které nemohou být měřítkem pro určení charakteru zástavby a výškové hladiny. Pokud je stavební úřad dříve v rozporu s charakterem zástavby povolil, nemůže to založit legitimní očekávání zákonné správní praxe. Setrval na názoru, že je třeba hodnotit nejen výšku a podlažnost stávajících staveb, ale právě také veškeré další okolnosti. Stávající urbanistická struktura dotčené lokality není tvořena objekty s obdobnou podlažností, zastavěností či intenzitou využití území, jako by tomu mělo být v případě záměru. Ztotožnil se s názorem městského soudu o srovnání záměru s vybranými stavbami. Překročení uvedených hodnot potvrzuje, že záměr nezachovává stávající urbanistickou strukturu, ale rozsáhlou stavební činností ji zintenzivňuje. Poukázal i na porovnání objektů z různých úrovní svahu není relevantní především s ohledem na výsledný dojem z pohledu na dotčené území z blízka i z větší dálky, což ilustrují v textu rozsudku soudu zahrnuté obrázky 3 a 4.

Poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2022 č. 30 A 48/2021 – 119 ve vztahu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2016, č. j. 2 As 21/2016-83. Má za to, že soulad s cíli a úkoly územního plánování tedy musí být zkoumán a posuzován (a také náležitě odůvodněn) podle jednotlivých ustanovení § 18 a § 19 stavebního zákona, která se na daný případ požadovaného záměru vztahují. Orgán územního plánování včetně Ministerstva pro místní rozvoj tedy Záměr z hlediska naplnění relevantních cílů a úkolů územního plánování vyplývajících z § 18 a 19 stavebního zákona posoudily zcela nedostatečně a velmi formálně. NSS se také ztotožnil s hodnocením konkrétních neurčitých právních pojmů a jejích aplikací ze strany městského soudu na projednávaný případ, podle žalobce je tedy nedůvodná argumentace, že městský soud překročil své pravomoci v rámci přezkumu rozhodnutí MHMP a nahradil správní uvážení tohoto správního orgánu.

Žalobce a) poukázal na to, že záměr by se stal nebezpečným precedentem do budoucna, což je ve stabilizovaném území v dané lokalitě zahradního města zcela nepřípustné. Žalobce a) také trvá na tom, že Záměr a další obdobné záměry by vyžadovaly realizaci nových zařízení občanského vybavení apod., pro které není v území za současného stavu prostor. Pokud si je osoba zúčastněná na řízení vědoma současných nedostatečných kapacit občanské vybavenosti, tak tím spíše si musí být vědoma i toho, že z těchto důvodů nelze do území umístit takto objemný Záměr, ve kterém má vzniknout 8 bytových jednotek a 16 parkovacích stání. V dalším odkázal na dřívější procesní podání – na žalobu, vyjádření k věci ze dne 18. 1. 2024 a na podání v řízení o kasační stížnosti ze dne 3. 5. 2023, v němž se v návaznosti na reakci ze dne 13. 2. 2023 Ministerstva pro místní rozvoj v kasačním řízení rovněž obdobně vyjádřil k limitům stavebního rozvoje dotčené plochy (zúžení referenčního území, komplexní hodnocení parametrů stavby, poměr zeleně, soulad s cíli a úkoly územního plánování).

Žalovaný se k věci ani k vyjádření osob zúčastněných na řízení 1) a 3) nevyjádřil.

Rovněž žalobce b) se nevyjádřil ani k žalobě ani k vyjádření osob zúčastněných na řízení.

Další osoby zúčastněné na řízení se k věci po zrušujícím rozsudku rovněž nevyjádřily.

Soud ověřil, že žaloby byly podány včas, jedná se o žaloby přípustné, splňující všechny formální náležitosti na ně kladené. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal na základě skutkového i právního stavu v době vydání rozhodnutí správního orgánu a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném a účinném znění /dále jen “s. ř. s.”/), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Soud byl přitom vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveného v rozsudku ze dne 23. 11. 2023, č. j. 4 As 282/2022-174.

O podané žalobě městský soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalobce a) v dalším řízení vyslovil souhlas s rozhodnutím bez jednání a žalobce b) a žalovaný k výzvě soudu nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání; jejich souhlas s rozhodnutím věci bez jednání se tak presumuje (srov. § 51 odst. 1 s. ř. s. věta druhá). Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré podstatné listiny, z nichž soud vycházel, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117, č.‏ 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009).

Městský soud neprovedl pro nadbytečnost důkazy navrhované žalobcem a) – Pravidla pro posuzování investorských záměrů v rezidenčních vilových čtvrtích ve stabilizovaných územích městské části Praha 5 ze dne 18. 4. 2018 a Odborné posouzení Ing. Vojtěcha Novotného, Ph.D. V případě pravidel městský soud shledal, že se jedná o vnitřní dokument, kterým Městská část Praha 5 sama sobě vymezila postup pro udělování souhlasů se záměry v územním řízení, nic to však nevypovídá o zákonnosti povolení záměru z hlediska obecně závazných předpisů, což je naopak podstatné hledisko pro posouzení této věci. Stanovisko Ing. Vojtěcha Novotného pak má podporovat argumentaci žalobce a). Soud vycházel z toho, že žalobce podstatné závěry tohoto stanoviska přejal a uplatnil jako své žalobní námitky popř. je uplatnil a precizoval v pozdějších vyjádřeních. Soudu je tedy žalobcův postoj k věci v nynějším řízení tedy dostatečně zřejmý, neshledal proto důvod, aby tyto podklady prováděl zvláště jako důkaz.

Osoba zúčastněná na řízení 1) – stavebník předložila soudu řadu podkladů jednak k vyjádření k odkladnému účinku a dále ke svému vyjádření. Městský soud shledal, že některé tyto podklady jsou již obsahem správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (vizualizace záměru včetně jeho umístění do lokality, závazné stanovisko Odboru památkové péče, Oddělení státní správy památkové péče pod č. j. MHMP 1978420/2018 ze dne 4. 12. 2018, výkres výškových hladin záměru D1.12, D1.13, situační výkres uliční čáry, situační výkresy koeficientu průměrné podlažnosti a zastavěnosti).

Pokud stavebníkem předložené podklady obsahem správního spisu nejsou, doplňují projektovou dokumentaci obsaženou ve správním spisu jen nepatrně a bez zásadního významu pro projednávanou věc. Jedná se o tyto podklady: fotografie okolí ulice X – zejména z místa před vjezdem do ulice X, pohled na okolní zástavbu z ulice X, pohled na výstavbu z ulice U D. h., výhled na výstavbu R. v. od společnosti Central Group, a.s., objekt garáží v ulici X, odstavený autobus v ulici X, pohled na další rezidenční objekt z ulice X, výstavba v okolí záměru – foto ze dne 12. 12. 2021 zobrazující odtěžení svahu předzahrádky a posunutí hranice uliční čáry, 2 výkresy „celkový pohled na ulici“. V případě těchto důkazů městský soud vycházel z toho, že dostatečný podklad o situaci v oblasti poskytují územně analytické podklady, územní plán a projektová dokumentace záměru.

Případně se jedná o podklady, které vůbec nepřináší zásadní skutečnosti k věci samé, tj. k posouzení parametrů umísťovaného záměru do lokality (otisk článku zveřejněného na serveru www.novinky.cz ze dne 26. 11. 2021 a na serveru www.blesk.cz dne 1. 12. 2021, otisk internetového odkazu projektu Radlické výhledy na webu https://www.zipreality.cz/, rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 9. 4. 2021 na pozemku p. č. XR, XS, XT, XU, XN, k. ú. X, Pravidla pro posuzování investorských záměrů v rezidenčních vilových čtvrtích ve stabilizovaných územích městské části Praha 5 ze dne 04/2019).

V rámci vyjádření ze dne 16. 1. 2024 stavebník soudu předložil 8 fotografií stavby garáže realizované na pozemku p. č. XXE a XXF, tyto fotografie soud shledal rovněž za nadbytečné pro posouzení parametrů záměru, k tomu viz níže.

Všechny tyto podklady předložené stavebníkem městský soud z uvedených důvodů shledal za nadbytečné.

Rovněž osoba zúčastněná na řízení 4) zaslala 9 fotografií z místa, které mají zobrazovat výškovou hladinu ulice a stavební čáru. I tyto podklady shledal městský soud za nadbytečné, dostatečný podklad o situaci v oblasti poskytují územně analytické podklady, územní plán a projektová dokumentace záměru.

Žalovaný ani osoby zúčastněné na řízení nezpochybňují aktivní legitimaci žádného ze žalobců. Žalobce a) Městská část Praha 5 i žalobce b), resp. jeho právní předchůdce CALUMA a.s., ostatně v řízení uplatnili práva účastníků, aktivně v něm vystupovali a hájili svá práva, aniž by jejich účast byla jakkoliv sporná.

Městský soud konstatuje, že dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2013, č. j. 3 Ao 9/2011 – 219, městská část, jako subjekt samosprávy a jako subjekt, jenž vykonává samostatnou působnost v některých zákonem a vyhláškou č. 55/2000 Sb. hlavního města Prahy, kterou se vydává Statut hlavního města Prahy (dále jen „Statut“), vymezených oblastech na svém území, má právo na samosprávu a na výkon vlastní působnosti. Pokud zákon (č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze) svěřuje do samostatné působnosti městské části schvalování (a uskutečňování) programu rozvoje městské části a současně ji s odkazem na její zákonem vymezenou samostatnou působnost vybavuje způsobilostí k právům, byť i omezenou, dává jí veřejné subjektivní právo, a tedy i právní ochranu proti jeho zkrácení.

Žalobce a) v této souvislosti poukazuje na to, že v rámci samostatné působnosti dne 18. 4. 2018 vydal usnesením Rady městské části č. 16/531/2018 Pravidla pro posuzování investorských záměrů v rezidenčních vilových čtvrtích ve stabilizovaných územích městské části Praha 5. Jedná se o metodiku a pravidla, kterými se hodlá žalobce a) řídit při formulaci svého vyjádření jako účastníka řízení. Podstatné však je, že žalobce a) v žalobě uplatnil námitky proti tomu, že záměr nesplňuje požadavky územního plánování a požadavky předpisů stanovených k pravidlům na výstavbu. Bezpochyby tedy žalobce a) hájí zájem, aby na jeho území docházelo k rozvoji jen v souladu s jím stanovenou strategií dle § 18 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze. Aktivní legitimace žalobce a) je tedy nepochybná.

Žalobce b) odvozuje svoji aktivní legitimaci od vlastnictví pozemku č. p. XXE, jehož součástí je budova č. p. X a pozemku č. p. XXF, zapsaných na LV č. X, k. ú. X. Dle veřejné databáze www.cuzk.cz (a několika grafických podkladů k záměru, jež jsou součástí správního spisu) se jedná o nemovitosti sousedící se záměrem. Předchozím vlastníkem těchto nemovitostí byla společnost CALUMA, a.s., která z tohoto titulu v řízení vystupovala jako účastník a odvolatel. Žalobce b) tedy nepochybně mohl být zkrácen napadeným rozhodnutím na svém vlastnickém právu, proto mu rovněž svědčí aktivní legitimace.

Městský soud se nejprve zabýval některými společnými žalobními body obou žalobců.

Územní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy, schválený usnesením č. 10/05 Zastupitelstva hl. m. Prahy ze dne 9. 9. 1999, v rozhodném znění (dále jen „územní plán“) oblast umístění záměru okolo ulice X charakterizuje v příloze 1 „Regulativy plošného a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy“ jako kategorii „OB“ s následujícími parametry.

Dle textové části oddíl 3a) a navazující oddíl 4 se jedná se o čistě obytnou plochu. Hlavní využití plochy je bydlení, přípustné využití jsou byty v nebytových domech. Plocha má i podmíněně přípustné využití související s uspokojením potřeb souvisejících s hlavním a přípustným využitím (obchodní zařízení, parkovací plochy, garáže, lůžková zdravotnická zařízení, školy a školská zařízení, kulturní zařízení administrativu atp.), podmíněné přípustné je i využití v plochách OV za podmínky, že OV pozemek s plochami bezprostředně sousedí, a že nebude narušena struktura souvisejícího území a omezena využitelnost dotčených pozemků. Pro podmíněně přípustné využití platí, že nedojde ke snížení kvality prostředí pro každodenní rekreaci a pohody bydlení a jinému znehodnocení nebo ohrožení využitelnosti dotčených pozemků. Nepřípustné je využití neslučitelné s hlavním a přípustným využitím, které je v rozporu s charakterem lokality a podmínkami a limity v ní stanovenými nebo je jiným způsobem v rozporu s cíli a úkoly územního plánování.

Záměr je koncipovaný jako stavba určená k bydlení, jeho účel tedy beze sporu splňuje podmínky hlavního využití území OB, do něhož je umisťován.

Plocha OB dle oddílu 6 a dle grafické části územního plánu (výkres 37) náleží mezi zastavitelné území – stabilizované. Dle oddílu 15 „Vymezení některých pojmů“ jsou stabilizovaným územím zastavitelné území, které je tvořeno stávající zpravidla souvislou zástavbou a stabilizovanou hmotovou strukturou, v němž územní plán nepředpokládá významný stavební rozvoj. Plochy OB, OV, SV a SMJ bez uvedeného kódu míry využití území jsou vždy stabilizované.

Dle oddílu 7 odst. 3 „Podmínky prostorového uspořádání“ (a dle metodické přílohy k územnímu plánu) ve stabilizovaném území není stanovena míra využití ploch; z hlediska limitů rozvoje je možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti. Přípustné řešení se v tomto případě stanoví v souladu s charakterem území s přihlédnutím ke stávající urbanistické struktuře a stávajícím hodnotám výškové hladiny uvedeným v Územně analytických podkladech hl. m. Prahy. Přípustnost záměru ve stabilizovaném území posoudí stavební úřad vždy ve srovnání s charakterem plochy s jednotnou strukturou a výškovou hladinou, uvnitř níž se posuzovaný záměr nachází. Popis stávající urbanistické struktury včetně výškových hladin a podrobnějších výškových údajů lze nalézt v Územně analytických podkladech hl. m. Prahy v kapitole 200 Město, zejména ve výkresech Struktura území, Podlažnost, Střešní krajina, Výška obvodových linií střech, Absolutní výška hladin zástavby.

Mezi stranami i osobami zúčastněnými na řízení panuje v základu spor právě o srovnávání záměru s charakterem území a to v různých parametrech. Žalobce a) např. poukazuje na to, že stavby na p. č. XXH a XE, k. ú. X se nachází v jiné ploše, mají jiný způsob využití, nemohou být tedy využity pro srovnání. Poukazuje i na to, že některé ze staveb, které byly posouzeny pro podlažnost a výšku, byly do území zařazeny v období účinnosti jiného územního plánu. Osoba zúčastněná na řízení 3) oproti tomu např. namítá, že ulice X patří do širší lokality D. h., tam nalézáme novou zástavbu plošně a hmotově často převyšující záměr a jestliže stavební úřad připustil jako účastníky vlastníky staveb U D. h. a P. D., nemůže nikdo popřít srovnání se zástavbou v těchto ulicích.

Grafická část územního plánu – výkres 4 – „Plán využití ploch“ charakterizuje celou oblast záměru (rámcově vymezenou od K. u., X, Děvínská, U D. h., Š., X, P. D., P. Z., K., P. K., F. K.) jako OB bez indexu využití. Mezi stranami je nesporné, že jako stabilizovaná plocha byla vedena celá tato oblast již v době posuzování záměru. Pro posuzování parametrů nynějšího záměru je podle názoru městského soudu bez zásadního významu, kdy a za jakých okolností byly do oblasti umístěny a v ní pak povoleny jiné záměry. Podstatné je totiž nyní to, že tam tyto stavby jsou a aby se umístěním nynějšího záměru i se zohledněním těchto staveb dotvářela urbanistická struktura a aby toto umístění nepředstavovalo takovou rozsáhlou stavební činnost tak, aby se např. s tímto záměrem lokalita zásadně změnila. Takové řešení záměru je v souladu s územním plánem.

Z grafických podkladů územního plánu přitom je zjevné, že v některých místech lokalita disponuje sice hustější zástavbou, v jiných částech takový charakter oblast nemá a převládají tam jiné parametry staveb - různorodost zástavby v oblasti je pak mimo jiné názorně patrná z několika zákresů parametrů do stávající zástavby. Odlišný charakter různých částí této oblasti pak podle názoru městského soudu může vést v jednotlivých případech při umísťování nových záměrů také k odlišnému charakteru a parametrům toho, co je ještě přípustné dotváření stabilizovaného území. Nelze tedy podle soudu automaticky dovozovat, že pokud je např. v oblasti s hustější zástavbou a vyšší podlažností přípustně umístěn záměr o určitých parametrech, bude záměr v obdobných parametrech bez dalšího přípustně umístitelný do jiné části této stabilizované plochy např. s řidší zástavbou.

V první řadě mezi stranami panuje shoda, že dle územně analytických podkladů je pro lokalitu X uveden koeficient „X“.

Územně analytické podklady podle § 25 stavebního zákona zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území a slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území

Dle územně analytických podkladů kapitola 200 – Město fyzicky vystavěné prostředí (dostupné na https://uap.iprpraha.cz/) je index využití je abstraktním číselným údajem, který v sobě zahrnuje množství (podíl) veřejných prostranství, zastavěnost a podlažnost. Jeho prostřednictvím je možné porovnávat celkovou míru využití lokalit. Míra využití území, tedy intenzita zastavěnosti, je součástí popisu charakteru území. Pro popis stavu území, který přísluší územně plánovacímu podkladu ÚAP obce, IPR využívá výpočet indexu využití lokalit (is). Hodnota indexu se počítá jako poměr součtu hrubých podlažních ploch (HPP) všech budov lokality vůči celkové rozloze dané lokality. Pro strukturu zahradního města jsou typické solitéry rodinných domů.

Dle atlasu Územně analytických podkladů – Typy struktur vystavěného prostředí – pak, jak se strany shodují, lokalita umístění záměru X uvádí index využití 0,38 s typem struktury zástavby zahradní město. Koeficient „X“ pak dle Územně analytických podkladů znamená, že lokalita č. X kromě indexu využití 0,38 má typickou podlažnost 5 pater, maximální 7 pater.

Právě index využití popisuje tedy typickou podobu lokality. Pro posouzení věci je však stěžejní to, jak záměr ve svých navržených parametrech zapadá do požadavků obecně závazných předpisů, územního plánu a pražských stavebních předpisů.

Žalobce b) uvedl, že na pozemku p. č. XR sousedícím se záměrem v budoucnu patrně hodlá osoba zúčastněná na řízení 3) umístit záměr v rozsahu až 7. NP. Parametry této „nové“ stavby městskému soudu ani žalovanému či stavebnímu úřadu známy v době rozhodování nebyly a tento „nový“ záměr není ani součástí Územně analytických podkladů. Vzhledem k tomu, že se jedná opět o záměr umisťovaný do stabilizovaného území, měl by splňovat parametry úměrné charakteru území. Městský soud proto dále vycházel z parametrů stávající stavby stojící na p. č. XR, k. ú. X, které posoudil jako výchozí a typizované parametry pro danou stabilizovanou oblast.

V průběhu dalšího řízení osoba zúčastněná na řízení 1) namítla, že během projednávání žalob a následně kasační stížnosti došlo na pozemku ve vlastnictví žalobce b) parc. č. XXE a XXF v katastrálním území X, který sousedí s pozemky parc. č. XA, XB, XC v katastrálním území X, ke stavební činnosti, a to konkrétně k výstavbě objektu stavebně spojeného s domem nacházejícím se na pozemku parc. č. XXE v katastrálním území X, který má dle stavebního povolení představovat garáž s ateliérem. Také v případě tohoto poukazu na výstavbu sousedící se záměrem soud neshledal žádnou přímou relevanci k parametrům posuzovaného záměru ke dni napadeného rozhodnutí. Jinými slovy soud neshledal, že by realizace této stavby mohla cokoliv změnit na názoru soudu o tom, zda je záměr v souladu s požadavky na jeho provedení.

Co se týče konkrétních námitek, strany se především neshodnou na podobě stavební čáry (k § 21 až § 23 nařízení č. 10/2016 Sb. hlavního města Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze, dále jen „pražské stavební předpisy“ nebo „PSP“).

Správní orgán I. stupně stavební čáru hodnotil jako volnou, kterou lze vymezit spojnicí mezi domy č.p. X a X (koncové stavby v ulici X při křižovatce s ulicemi pod D. a N. Z., od které zástavba č. p. X, X, X libovolně ustupuje. Podzemní podlaží záměru je navázáno na komunikaci X, stejně jako stavby v okolí, nadzemní ustoupená podlaží stavební čáru (č. p. X a X) nepřekračují. Vjezd je v souladu s okolím.

Žalovaný poukázal k téže námitce na § 22 PSP. Vycházel z toho, že ulice X je uličním prostranstvím, objekty zde mají umístěné garáže přímo na hranici s veřejným prostranstvím. Samotné domy ve svahu jsou umístěny ve vzdálenosti minimálně 6 m (č. p. X na p. č. XXI) od uliční čáry. Dle § 22 odst. 3 písm. a) PSP platí, že ve stabilizovaném území se stavební čára odvozuje z převažujícího charakteru zástavby a jejího vztahu k veřejným prostranstvím. Stavební bloky lze podle žalovaného rozdělit dvěma volnými stavebními čárami – jedna prochází s uliční čárou a vymezuje stavby garáží, druhá je umístěna ve vzdálenosti 6m od uliční čáry a vymezuje stavbu rodinných domů. Vzdálenost lze odvodit od č. p. X (na p. č. XXI), která je součástí ulice, třebaže je poslední. Umístění 1. podzemního podlaží záměru s garáží je na uliční čáře, 1. nadzemní podlaží ustupuje o 6 metrů. Mezi uliční a stavební čárou u 1. podzemního podlaží nevzniká žádný prostor, není třeba posuzovat soulad s § 23 PSP.

Žalobce a) má za to, že stavební čára od hranice pozemku je 10 m, že budova č. p. X (na p. č. XXJ) nemá být součástí stavební čáry, že prostor mezi uliční a stavební čárou má být využitý jako volný prostor pro předzahrádky, zde je však terasa. Stavebník nemá stavební čáru zakreslovat až od 3. nadzemního podlaží.

Pražské stavební předpisy v § 21 - § 23 vymezují pravidla pro umísťování staveb z pohledu tzv. stavební a uliční čáry. Podle § 21 odst. 1 PSP se způsob zástavby stavebních bloků a prostorový vztah zástavby k veřejným prostranstvím zpravidla vymezuje stavební čarou. Ta může být trojího typu: uzavřená, otevřená a volná /§ 21 odst. 3 písm. a) – c) PSP/. Nejsou-li tyto čáry vymezeny územním či regulačním plánem, platí, že uliční čára se dle § 22 odst. 1 vymezuje v návaznosti na to, zda jsou v území uliční prostranství, stavební čára ve stabilizovaném území se odvozuje z územní studie nebo z převažujícího charakteru zástavby a jejího vztahu k veřejným prostranstvím; nelze-li stavební čáru jednoznačně odvodit, považuje se za stavební čáru volnou /§ 23 odst. 3 písm. a) PSP/. Podle § 23 odst. 1 se prostor mezi uliční a stavební čarou zpravidla zahradně upravuje nebo využívá pro činnosti související s navazujícím veřejným prostranstvím, a to v souladu s jeho charakterem (odst. 1). V tomto prostoru lze umisťovat pouze stavby, které tvoří součást zahradní úpravy a úpravy parteru, podzemní stavby, stavby připojení na technickou a dopravní infrastrukturu a části staveb podle § 24.

Situaci v místě přehledně znázorňuje výkres C.4 „Situace stavby na podkladu katastrální mapy 1:1000“. Stavebník předložil situaci se stavební čárou dne 18. 12. 2019. Z těchto výkresů vyplývá, že po délce ulice X na straně záměru se nachází celkem 5 stávajících objektů (mimo záměr) – od budovy č. p. X na pozemku p. č. XXJ na severním okraji ulice až k budově č. p. X na pozemku p. č. XXI na jižní straně. Budova na severním konci je prakticky u uliční čáry (3,4 m), další tři budovy drží přibližně stejnou vzdálenost od uliční čáry (11 - 16m), budova na jižním konci v jedné části rohu od ulice ustupuje více a v druhé blíže přistupuje k ulici, v nejužší části je 6 m od uliční čáry.

Vymezení typu stavební čáry mezi stranami sporné není, je zřejmé, že se jedná o volnou stavební čáru. Sporné není ani to, že garáž coby 1 podzemní podlaží přiléhá k uliční čáře, že 1.NP odstupuje od uliční čáry o 6 m (to vyplývá např. z výkresů D1.12), že střecha 1.PP je pojata jako střešní zahrada a předzahrádka (viz. výkres D1.3).

Strany však sporují hranici vedení stavební čáry budov – žalovaný má za to, že je to 6 m, což odvozuje z toho, že do oblasti zařadil i nemovitosti X (na p. č. XXJ) a X (na p. č. XXI). Žalobce a) je názoru, že stavební čára činí 10 m, neboť má za to, že koncové nemovitosti X a X do stavební části nelze zahrnout.

Již bylo řečeno, že žalovaný zahrnul do posuzování stavební čáry celou délku ulice od křižovatky s ulicí P. D. od severu až k jihu k č. p. X. Tento rozsah je podle soudu adekvátní, protože se jedná o jednu (západní) linii vymezenou uliční čárou. Na obou koncích lze seznat proměnlivé odstupy staveb od uliční čáry. Zatímco dům čp X na p. č. XXJ v křižovatce ulice P. D. a X téměř přiléhá k uliční čáře a je v nejužším místě od uliční čáry vzdálen 3.4m, dům č. p. X na p. č. XXI svou prostorovou orientací jedním okrajem od uliční čáry odstupuje více a druhou přistupuje zase blíže a je vzdálen nejblíže 6,6m. Vedle toho sousední domy se záměrem na p. č. XR, p. č. XXE a č. p. X odstupují dále od uliční čáry a jejich vzdálenost se pohybuje od 11.3 do 16.2 m. Po celé délce ulice není tedy zachován jednotný odstup staveb od uliční čáry, pohybuje se od 3,4 do 16 m. Záměr je orientován čelem k uliční čáře. Jedná se o stabilizované území, tj. je nezbytné dbát na územní studii nebo na převažující charakter zástavby a její vztah k veřejným prostranstvím. V této linii není pravidlem příliš blízké přistoupení k uliční čáře (tj. jde jen o 1 případ o vzdálenosti 3,4m) a ani příliš vzdálené odstoupení od uliční čáry (tj. jde jen o 1 případ o vzdálenosti 16,2m). Na této straně ulice X stavby v převažující míře zjevně odstupují více od uliční čáry. Toto rozmezí lze stanovit ve vzdálenosti minimálně 6 m od uliční čáry, neboť jak již soud výše uvedl, odstup 3.4 m od uliční čáry je výjimkou. Větší odstup od uliční čáry je naopak patrný rovnou u 4 z 5 posuzovaných staveb otočených čelem kolmo k ulici X, přičemž jejich odstup od uliční čáry je právě minimálně v rozmezí 6-11 m. Volnou stavební čáru ve vzdálenosti menší z těchto hodnot - 6 m od uliční čáry - tedy žalovaný stanovil v souladu s těmito východisky.

K uliční čáře přiléhá garáž, která tvoří 1.PP, to je v souladu s § 23 odst. 1 PSP. Pokud stavebník na její střechu umístil terasu k 1. NP, které počíná 6 m od uliční čáry a tento prostor pojal jako střešní zahradu (předzahrádku), jedná se o souladné vyuužití s § 23 odst. 1 PSP.

Jedním ze stěžejních žalobních bodů je posouzení otázky, zda jsou u záměru dodrženy parametry výškových hladin dle § 25 - § 27 pražských stavebních předpisů.

Podle § 25 odst. 1 PSP se výškové uspořádání definuje stanovením výškových hladin podle odstavce 2, určením závazné maximální a minimální regulované výšky budov nebo stanovením minimálního a maximálního počtu podlaží. Podle § 25 odst. 2 PSP výškové hladiny určují minimální a maximální regulovanou výšku budov a stanovují se takto: a) hladina I 0 m – 6 m, b) hladina II 0 m – 9 m, c) hladina III 0 m – 12 m, d) hladina IV 9 m – 16 m, e) hladina V 12 m − 21 m, f) hladina VI 16 m – 26 m, g) hladina VII 21 m – 40 m, h) hladina VIII nad 40 m; rozsah výšek v území lze stanovit určením jedné nebo více hladin. Maximální regulovaná výška je pro jednotlivé hladiny stanovena v celé vymezené ploše, minimální regulovaná výška pouze podél stavební čáry orientované do uličního prostranství. (3) Spolu s určením výškové regulace v územním nebo regulačním plánu lze stanovit podmínky, za jejichž splnění lze stanovenou maximální regulovanou výšku přesáhnout, popřípadě minimální regulovanou výšku podkročit.

Podle § 26 PSP se stavby umisťují v souladu s výškovou regulací stanovenou podle § 25. Není-li výšková regulace stanovena územním nebo regulačním plánem, platí, že: a) ve stabilizovaném území se odvozují výškové hladiny z územní studie nebo v případě hladin I–VII /podle § 25 odst. 2 písm. a) až g)/ z charakteru okolní zástavby s přihlédnutím k výškám uvedeným v územně analytických podkladech.

Podle § 27 odst. 1 PSP se regulovanou výškou budovy rozumí vzdálenost měřená svisle od nejnižšího bodu přilehlého terénu po úroveň hlavní římsy. Úrovní hlavní římsy se rozumí průnik vnějšího líce obvodové stěny a horní hrany střešní krytiny nebo horní hrana atiky. V případě zástavby ve svahu lze stanovit výšku nezávisle pro části staveb. (2) Nestanoví-li územní nebo regulační plán v souladu s § 83 odst. 2 jinak, je od maximální regulované výšky možné vystavět: a) šikmou střechu s nejvýše dvěma štíty, případně s podkrovními podlažími, v maximálním úhlu 45° a o maximální výšce 7,5 m; b) ustupující podlaží do výšky 3,5 m, ustoupené od vnější obvodové stěny budovy orientované ke stavební čáře a jedné další obvodové stěny alespoň o 2 m; c) jiné prostorové řešení střechy, které nepřesáhne vymezení podle písmen a) nebo b). (3) Nestanoví-li územní nebo regulační plán v souladu s § 83 odst. 2 jinak, mohou prostorové vymezení podle odstavce 2 překročit vikýře, které nepřesahují přes vnější líc obvodové stěny budovy, nejsou vyšší než 2,5 m, nezabírají v součtu více než jednu třetinu plochy střechy v kolmém průmětu a jsou umístěny tak, že nad nimi zůstává alespoň jedna třetina výšky střechy v kolmém průmětu bez vystupujících prvků.

Odůvodnění k § 26 PSP uvádí, že „rozsah území, ze kterého se výškové hladiny odvozují, musí odpovídat charakteru a velikosti záměru. Pro doplňování jednotlivých staveb do stávající zástavby postačí zpravidla odvodit výšku z délky uliční fronty bloku. Při umisťování větších záměrů je nezbytné vztáhnout odvození k území o velikosti více bloků a ve specifických případech stanovit různé hladiny pro různé části záměru adekvátně k charakteru zástavby, na kterou navazuje.“

O tom, že výšková regulace není stanovena územním plánem, není sporu. Správní orgán I. stupně na straně 9 prvostupňového rozhodnutí konstatoval, že dle územně analytických podkladů převládají v okolí stavby ve výškových hladinách III a IV, přičemž jednotlivá ustoupená podlaží záměru jsou ve výškových hladinách I (0-6m) a III (0 – 12m). V I. výškové hladině záměru se nachází ustoupené 1. podzemní podlaží, 1., 2. a 6. nadzemní podlaží, 3. až 5. nadzemní podlaží dosahuje výškové hladiny III.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že nejvyšší regulovanou výšku v dané oblasti má dům X, a to 12.9 m, což odpovídá výškové hladině IV - 9 až 16m. Do uličního prostranství jsou podél stavební čáry orientované budovy ve výškové hladině III - 0 až 12m, zahradní části budov na západní straně tj. na straně záměru, jsou ve výškové hladině II (0 až 9 m), zahradní části budov na východní straně, jsou ve výškové hladině IV.

Tyto skutečnosti žalobci nesporují, ostatně vyplývají rovněž z Územně analytických podkladů hlavního města Prahy, kniha 200 – Město, výkres výškové uspořádání zástavby, dostupné na adrese https://uap.iprpraha.cz/#/atlas , na které odkazuje žalovaný v napadeném rozhodnutí. Celkově je tedy patrné, že vzhledem ke svahu sestupujícímu od západu k východu stoupají také výškové hladiny u budov – od výškové hladiny II na západní straně, k výškové hladině IV na východní části oblasti.

Dle projektové dokumentace k územnímu rozhodnutí je záměr s 1 přízemním podlažím a se 6 nadzemními podlažími stavbou kaskádovitě zasazenou do svahu, který se svažuje od západu k východu (jinými slovy od 6. po přízemní podlaží), svah je přerušený místní komunikací – ulicí X. Podlaží záměru se tedy svažuje od západu ve směru od vyššího podlaží k nižšímu: 6. nadzemní podlaží k 5. podlaží, 5. – 3. podlaží k 2. nadzemnímu podlaží, 2. nadzemní podlaží k 1. podzemnímu podlaží.

Dle výkresu projektové dokumentace D1.12 (doložené jako „upřesnění rozdělení stavby do výškových hladin“), která se zabývá výškovou regulací, je výška 1. a 2. nadzemního podlaží od úpatí (terénu) 5,8 m z východní strany, výška 3. – 5. nadzemního podlaží činí od úpatí terénu z východní strany 12,1 m (rozdíl 18,950 – 6,850). Samotná výška 5. podlaží ze západní strany, kde je toto podlaží zasazeno do vyššího sklonu svahu, pak činí 3,6 m.

Výkresová dokumentace D1.12 v záměru poté rozlišuje několik bloků zasažených do hladin výškové regulace dle § 25 Pražských stavebních předpisů. Uvádí hladinu II. 0-9 m (blok částečně 3, 4 a 5. patra ze západní strany) a zbytek tvoří hladinu III. 0 - 12m.

Výška 6. nadzemního podlaží je od západní strany (svahu, úpatí terénu) 7 metrů, od východní strany není tato výška vyznačena ani z jižního ani ze severního pohledu, z kót výkresu lze však dovodit, že činí rozdíl mezi 22,3 m (výška římsy) a 9,85 m na úpatí, tj. výšku 12,45 m vzhledem k úpatí terénu, to odpovídá výškové hladině IV (9 – 16 m). Jedná se však o ustoupené podlaží, které lze až do výšky 3,5 m vystavět od horní římsy záměru /srov. § 27 odst. 1 a 2 písm. b) PSP/, která je zaznačena u 5.NP ve výši 12,1 m.

Západní strana záměru dosahuje u 5. a 6. nadzemního podlaží výšky až 7 metrů, což odpovídá výškové hladině II. Stejné hladiny na této západní (zahradní) straně dosáhly budovy na severním a jižním konci ulice X (budova stojící na pozemku p. č. XXK vykazuje dle územně analytických podkladů na této straně výšku 8 m, budova stojící na pozemku p. č. XXJ vykazuje výšku 6.1 – 6.5 až 7,4 m, a budova stojící na pozemku p. č. XXI vykazuje výšku západní strany 8.7 - 9.5m). Další 3 budovy v bezprostředním sousedství se záměrem (p. č. XR, p. č. XXE a p. č. XXG) na západní straně dosahují regulované výšky hladiny I (0-6 m) v rozmezí od 3.1 do 5,7 metrů. Na západní straně tedy záměr přesahuje výšku sousedních budov rozdílem ca 1.3 m.

Východní (uliční strana) strana záměru dosahuje výškové hladiny, která je přítomna i v bezprostředním sousedství umisťovaného záměru. Jedná se o výškové hladiny III – IV u následujících budov: 10 m u budovy na pozemku p. č. XXE, 11 – 12.3 m u budovy na pozemku p. č. XR. Budovy na východní straně ulice X naproti umísťovanému záměru pak disponují výškou 10.5 (na uliční straně) – 12.3 m (zahradní strana, budova na pozemku p. č. XXL), 8.9, 9.2 m (na uliční straně) – 12. 3 m (zahradní strana, budova na pozemku p. č. XXM). Těchto výškových hodnot (hladiny) záměr na této straně dosahuje taktéž, konkrétně se jedná o výši 6. nadzemního podlaží na východní straně /12,45 m od úpatí, s atikou 13.25m (rozdíl kót 23.100 – 9.850)/ a 2-5. nadzemního podlaží (12,1 m).

Městský soud konečně poměřil záměr s bezprostředně sousedícími budovami na p. č. XR a p. č. XXE, které se nacházejí na témže svahu přibližně stejného sklonu (viz znázornění vrstevnic na výkresu C). Dle územně analytických podkladů v místech, kde záměr dosahuje celkové výšky přes 12 m ve svém 6. nadzemním podlaží, sousední budova na p. č. XR (na severní straně) dosahuje výšky (hlavní římsy) 3,5 – 7 m. Na jižní straně, kde záměr vzhledem k ustupujícímu sklonu svahu dosahuje výšky 9 m (5. nadzemní podlaží) a 12.1 m (2. -5. podlaží) odpovídá výška hlavní římsy sousední budovy na pozemku p. č. XXE v rozsahu 5.7 – 10 m.

Nakonec výškový vztah sousedících budov je názorně patrný z výkresu D1.15 a ze dvou fotografií, do nichž je záměr zakreslen (nadhledová fotografie a fotografie dálkového podhledu). Z těchto podkladů vyplývá, že výška ustupujícího 6. nadzemního podlaží záměru přesahuje nad hlavní římsy sousedních domů. Nicméně horní hrana ustupujícího 6. nadzemního podlaží záměru hraničí s výškou štítů sousedních domů.

Soud proto shledal, že výškové hladiny záměru jsou v některých částech (blok 5. a 6. NP) nad rámcem výškové hladiny v okolí. Vzhledem k jeho zasazení do svahu a k postupnému ustupování nadzemních podlaží však nijak zásadně a neúměrně nepřevyšuje obvyklou výšku zástavby v oblasti vymezené ulicí X. Případný výškový rozdíl jen několika metrů v různých místech záměru není zásadním zásahem do charakteru lokality. Výšková hladina záměru podle názoru soudu v zásadě dodržuje charakter lokality a je tak v souladu s požadavky PSP.

Další okruh společných námitek obou žalobců směřuje k podlažnosti záměru.

Správní orgán I. stupně charakterizoval oblast umístění záměru ulicemi X, P. Z., U D. H. a K. s tím, že jde o oblast, kde byly původně viladomy. Došlo k rozmělnění původní zahradní zástavby k rozvolněné městské zástavbě s kapacitnějšími domy s podlažností 3+1 až 4+1. Zastavěná plocha záměru činí 495 m2, okolní zástavba č. p. XXN, XXO, XXP a XXR dosahují srovnatelné nebo vyšší zastavěné plochy. Odkázal na stanovisko odboru územního rozvoje hl.m. Prahy ze dne 23. 1. 2019, č. j. MHMP 140119/2019, který přisvědčil souladu záměru s okolní zástavbou. Správní orgán I. stupně konstatoval, že stavebník přiložil zákres do fotografie dálkového pohledu a do nadhledové fotografie, ze kterých vyplývá, že stavba se nevymyká okolní zástavbě.

Pokud jde o počet podlaží, projektová dokumentace (průvodní zpráva, str. 8 i grafická část D1.1 Architektonické i stavebně technické řešení) uvádí (a zobrazují), že záměr disponuje 1 podzemním podlažím a 6 nadzemními podlažími. Žalobce b) s tímto nesouhlasí, tvrdí, že podzemní podlaží je na úrovni terénu, jedná se dle něj tedy o stavbu se 7 nadzemními podlažími. Žalovaný obdobné odvolací námitce nevyhověl. Stručně shrnul, že větší část půdorysu podzemního podlaží je zapuštěna hlouběji než 0.8 m.

Podle § 2 písm. p) bodu 1 PSP se podzemním podlažím rozumí podlaží, které má úroveň převažující části podlahy níže než 0,8 m pod nejvyšším bodem přilehlého upraveného terénu v pásmu širokém 3,0 m po obvodu stavby a podle § 2 písm. q) PSP se podzemní částí stavby rozumí část stavby pod úrovní přilehlého upraveného terénu.

Z grafické části projektové dokumentace vyplývá, že záměr je umisťovaný do svahovitého terénu, který se postupně snižuje ze směru od západu k východu. Jako „výškový bod nula“ je ve výkresech uvažována podlaha podzemního podlaží v úrovni 250 m.n.m. Z výkresů projektové dokumentace (nejnázorněji z výkresu „Rozvinutý řez mezi ul. X a U D. H.“ předložený dne 18. 12. 2019) vyplývá, že přirozený sklon svahu se nesnižuje až na úroveň komunikace X. V místech, kde se svah potkává s komunikací, je rozdíl srázu mezi horní hranou úrovně svahu a komunikací ca 1,3 m (měřeno dle výkresu D1.12 při měřítku 1:100). Horní hrana svahu na západní části území pozemku p. č. XXE, k. ú. X v místech záměru činí cca až 16m (měřeno od podlahy podzemního podlaží ve výši 250 m.n.m), nejnižší úroveň horní hrany svahu na východě (u ulice) činí tedy 1,3m. Svah navíc poměrně prudce ustupuje, již po třech metrech od komunikace X směrem k západu dosahuje výšky ca 2 m. Podzemní podlaží má být vsunuto pod úroveň okolního svahu. Výška podzemního podlaží činí jednotně 3,850 m. Z toho všeho je tedy zřejmé, že podlaha tohoto podlaží je už od ulice X pod úrovní svahu v rozpětí minimálně od 1,3m a dále ještě více, jak se svah zvyšuje a terén postupuje směrem nahoru. Toto podlaží tedy podle názoru soudu splňuje podmínky definice podzemního podlaží dle PSP.

Při samotném srovnání podlažnosti v území žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel ze stanoviska ministerstva pro místní rozvoj ze dne 3. 5. 2021, č. j. MMR40668/2021, které opravilo a doplnilo některé údaje stanoviska odboru územního rozvoje hl. m. Prahy ze dne 23. 1. 2019. Shledal, že se stanovisko vypořádalo se všemi námitkami odvolatelů vůči nesouladu záměru s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a hledisek uplatňování cílů a úkolů územního plánování.

Ministerstvo pro místní rozvoj podlažnost posoudilo na základě srovnání s počtem podlaží a s výškou těchto domů v lokalitě - XXE, XR, objekt na p. č. XXL, objekt na p. č. XXS, na p. č. XH, na p. č. XG, na p. č. XXT, na p. č. XXD, na p. č. XXU, p. č. XK, na p. č. XXV, XD, na p. č. XXW, na p. č. XE a na p. č. XXZ. Počet podlaží se pohyboval od 2 – 4 nadzemní podlaží, výjimečně 7 NP (p. č. XXZ). Ministerstvo poměřilo i vzájemné přesahy jednotlivých úrovní nadzemních podlaží záměru a zjistilo, že tyto přesahy úrovní (např. 2.NP vůči 1.NP, 5 NP vůči 1.PP atp.) se pohybují od 6 m do 15,1 či 17,8 m (vztahy 5. NP vs. střecha 1.PP a atika výtahové šachty vs. střecha 1.PP). Výška obvodových linií střech srovnávacích staveb činila od 10 m do 20,9 m (p. č. XXW) nebo i 27,2 m (p. č. XXZ).

Městskému soudu z grafické části územního plánu vyplynulo, že z těchto vybraných se záměrem sousedí stavby: na pozemku p. č. XXE (2 NP + střešní podlaží, výška obvodových střech 10 m), na p. č. XR (podlažnost 2 NP, střešní podlaží, obvodové linie střech 12.3 m), objekt na p. č. XXL (2 NP, obvodová linie střech 10,5 - 12,3 m), na p. č. XXS (podlažnost 2 NP, střešní podlaží, obvodové linie střech 12.8 m), na p. č. XXD (podlažnost 2 NP, střešní podlaží, obvodové linie střech 11.2 m) a p. č. XD (podlažnost 4 NP, obvodové linie střech 15.5 m). Ostatní srovnávané stavby se v blízkosti záměru nenacházejí (stavby na p. č. XH, p. č. XG, p. č. XXT, na p. č. XXU, p. č. XK, p. č. XXV, p. č. XXW, p. č. XE, p. č. XXZ). Některé ze staveb vůbec nenáleží do stejné plochy využití OB jako záměr - p. č. XXZ (plocha ZVO), p. č. XXW (plocha VN).

Z územně analytických podkladů – mapa 200 zaměřená na podlažnost zástavby – obecně vyplývá, že v blízkém okolí oblasti X, P. D., U D. h. a ulice K. převažují stavby max. se 3 nadzemními podlažími, výjimkou je stavba na pozemku p. č. XD se 4 NP. Vyšší podlažnost se nachází až ve větší vzdálenosti od záměru – 5 nadzemních podlaží u řady staveb umístěných až na západním konci ulice U D. h. a X (vzdušnou čarou ca 300 m od záměru), ta proto svým charakterem zcela neodpovídá typické podlažnosti v oblasti, do níž má být umísťován záměr.

Městský soud již výše uvedl, že záměr svými výškovými hladinami v jednotlivých částech hraničně odpovídá charakteru okolní zástavby a pokud ve srovnání s okolními budovami parametry okolí tyto hladiny částečně přesahuje, nejedná se o zcela neúměrný přesah. S tím souvisí i podlažnost stavby, z čehož ostatně vycházel i žalovaný. Podle názoru městského soudu však není stěžejní samotný počet podlaží, ale především výška takové stavby. Celkově vzato, záměr celkově disponuje sice více podlažími, než je v oblasti obvyklé, ta jsou ale rozprostřena do svahu. Rozmělněná výška záměru pak zcela zásadně nepřesahuje obvyklou výšku zástavby v okolní oblasti.

V dalším okruhu námitek žalobci poukazují na míru využití lokality a na míru zastavění plochy záměru.

Dle 7 bodu 7a) odst. 1 Přílohy 1 územního plánu „míra využití ploch“ obecně platí, že v rozvojovém území je zpravidla stanovena nejvyšší přípustná míra využití pro plochy kategorie obytné (OB a OV), smíšené (SV a SMJ), ve vybraných případech u ploch výroby a služeb (VN a VS) a zvláštní komplexy občanského vybavení (ZOB a ZVO).

Dle 7 bodu 7a) odst. 4 Přílohy 1 územního plánu platí, že u stávajících staveb, kolaudovaných ke dni nabytí účinnosti Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, tj. 1. 1. 2000, jejichž míra využití plochy neodpovídá míře stanovené pro plochu, ve které jsou umístěny, se postupuje obdobně jako ve stabilizovaném území podle odst. 3).

Podle oddílu 7a odst. 5 Přílohy 1 kód míry využití území je uveden ve výkresu č. 4. Tomu odpovídají závazné hodnoty nejvyššího přípustného a podmíněně přípustného koeficientu podlažních ploch (KPP) a koeficientu zeleně (KZ), které jsou uvedeny v tabulce.

Koeficient podlažní plochy „KPP“ je dle oddílu 7 bodu 7a) odst. 6 dán podílem započitatelných hrubých podlažních ploch (HPP) a vymezené plochy posuzovaného záměru (společně řešeného celku); plochu, resp. část plochy lze započítat jen do jediného záměru. Podle odst. 7 pro účely stanovení míry využití území je rozhodující započitatelná hrubá podlažní plocha, která je dána součtem hrubých podlažních ploch všech nadzemních podlaží a započitatelné části hrubých podlažních ploch podzemních podlaží.

Koeficient zeleně (KZ) je dle oddílu 7 bodu 7a) odst. 8 koeficientem stanovujícím minimální podíl započitatelných ploch zeleně v území. Odvozuje se z koeficientu podlažních ploch a průměrné podlažnosti a stanoví se pro vymezenou plochu záměru (společně řešeného celku) shodnou s plochou pro výpočet koeficientu podlažních ploch.

Pro projednávanou věc je podstatné zejména tolik, že dle oddílu 7 bodu 7a) odst. 3 Přílohy 1 územního plánu „míra využití ploch“ platí, že ve stabilizovaném území není uvedena míra využití ploch (platí vždy u ploch OB, OV, SV a SMJ); z hlediska limitů rozvoje je možné pouze „zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti. Přípustné řešení se v tomto případě stanoví v souladu s charakterem území s přihlédnutím ke stávající urbanistické struktuře a stávajícím hodnotám výškové hladiny uvedeným v Územně analytických podkladech hl. m. Prahy (dále ÚAP)“.

Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 11. 2023, č. j. 4 As 282/2022-174 vyložil, že „stabilizované území, charakter stabilizovaného území, dotváření, zachování a rehabilitace stávající urbanistické struktury a rozsáhlá stavební činnost“ jsou neurčité právní pojmy, jejichž interpretaci pak městský soud v předchozím rozsudku provedl. Vyložil, že klíčovými otázkami jsou charakter zkoumaného území, jeho urbanistická struktura a co je referenčním územím lokality pro posouzení záměru. Podstatou přípustnosti záměru je zejména jeho srovnání se stávající zástavbou v lokalitě. Vymezil, že rozhodné pro posouzení přípustnosti záměru je, jaký rozsah referenčního území bude se záměrem srovnán, resp. jak velká část posuzované lokality se záměrem bude tvořit jednu urbanistickou strukturu a které stavby je tak nutno pro srovnání konkrétně využít.

Stavební úřad uvedl, že stavba se umisťuje do prostředí vymezeného ulicemi X, P. Z., U D. H. a K., zastavěná plocha činí 495 m2, okolní zástavba např. č. p. XXN, XXO, XXP a XXR dosahují srovnatelné nebo vyšší zastavěné plochy. Stavebník rovněž doložil zákres do fotografie dálkového pohledu a do nadhledové fotografie, ze které je zřejmá a přehledná urbanistická struktura okolí, na kterou stavba reaguje a v širším pohledu se nevymyká okolní zástavbě.

Ministerstvo pro místní rozvoj k tomu ve stanovisku dne 30. 4. 2021, pod č. j. MMR-40668/2021-81 uvedlo, že se jedná o index (0,38) z územně analytických podkladů, které slouží jako podklad pro rozhodování o změnách v území, nejsou právně závazné, musí se primárně vycházet z regulativů v územním plánu, přičemž nevyplývá, že by byla stanovena přípustná míra využití plochy tj. KPP a KZ. Rovněž není zřejmé, jak byl tento index stanoven, neboť zahrnuje v rámci lokality i výměry nezastavitelné plochy, jedná se o zkreslující údaj. Není tedy srovnatelný s KPP dle územního plánu.

K parametrům posuzovaného záměru MMR uvedlo již podrobněji, že zastavěná plocha činí 490,6 m2 u podzemní části, nadzemní část činí 495,4 m2, celková zastavěná plocha 603,6 m2 (podzemní a nadzemní část jsou vůči sobě půdorysně posunuty). Hrubá podlažní plocha činí 1800 m2. Pro srovnání MMR vybralo několik dalších objektů – na parc. č. XD, zastavěná plocha 280 m2, 4 nadzemní podlaží, hrubá podlažní plocha 1050 m2, na parc. č. XXD, zastavěná plocha 340 m2, podlažnost 2 NP + střešní podlaží, započitatelná hrubá podlažní plocha činí 1000 m2, na parc. č. XG, zastavěná plocha 335 m2, podlažnost 3 NP + střešní podlaží, započitatelná hrubá podlažní plocha činí 1200 m2, na parc. č. XH, zastavěná plocha 460 m2, podlažnost 3 NP + střešní podlaží, započitatelná hrubá podlažní plocha činí 1300 m2, objekty na pozemcích parc. č. XI, XJ, XK, XL a XM mají celkovou podlažní plochu 620 m2, podlažnost 3 NP + střešní podlaží, započitatelná hrubá podlažní plocha činí 2100 m2, na parc. č. XE, zastavěná plocha 880 m2, podlažnost 4 NP + střešní podlaží, započitatelná hrubá podlažní plocha činí 3500 m2. V oblasti se tak nacházejí objekty se stejnou nebo vyšší zastavěnou plochou a započitatelnou hrubou podlažní plochou, nelze tak označit záměr za rozsáhlou stavební činnost.

Žalovaný vycházeje z tohoto stanoviska uvedl, že okolní půdorysní rozměry jsou ca 10 x 12 m, což záměr přesahuje s rozměry ca 20 x 20 m. V celé lokalitě X zahrnující ulice K., P. Z., P. D., lze nalézt stavby s obdobnými rozměry, v tom odkázal i na stanovisko MMR z 30. 4. 2021. Městský soud pro názornost tyto srovnávací stavby znázorňuje v grafické části územního plánu (vyznačené červeně, modrou barvou je zobrazena plocha, do níž má být umístěn záměr).

Při čelním pohledu na svah, do něhož je záměr umisťován, jsou patrné čtyři linie – nejvyšší daná linií ulicí U D. h., nižší daná linií ulice X, která se dělí na dvě linie – vyšší a nižší. Čtvrtá a nejnižší linie je daná ulicí K. Zatímco v linii výše položené ulice U D. h. je zástavba hustší, v linii nižší ulice X jde o stavby s většími rozestupy. Patrné je to nejen v grafické části územního plánu, ale zejména názorně i ze dvou zákresů záměru do fotografií – zákres do nadhledové fotografie, zákres do fotografie dálkového pohledu (součástí správního spisu). Z nich totiž vyplývá vyšší hustota zástavby – menší odstupy v ulici U D. h.a větší rozestupy v ulici X.

Co se týče oblasti, do níž je záměr umístěn, městský soud a ve shodě s ním i Nejvyšší správní soud shrnuli, že lokalita svahu D. h. v některých místech disponuje hustější zástavbou, přičemž v jiných částech takový charakter nemá a převládá zde zástavba s jinými parametry. Právě odlišný charakter různých částí této oblasti může vést v jednotlivých případech k odlišnému charakteru a parametrům toho, co je ještě přípustné dotváření stabilizovaného území. Nejvyšší správní soud s odkazem na východiska daná svou judikaturou (srov. rozsudek ze dne 8. 2. 2023, č. j. 3 As 247/2022 - 62) v rozsudku ze dne 29. 11. 2023 poukázal na to, že se jedná o rozsáhlé stabilizované území o celkové rozloze přesahující 30 ha, nelze se proto ztotožnit s bezbřehým srovnáváním záměru s každou stavbou v lokalitě přesahující 30 ha. Ztotožnil se tedy s městským soudem, že referenční území tvoří nejméně 15 staveb na ulici X a další stavby ve svahu, některé ze staveb jsou značně vzdáleny od záměru, některé stavby (p. č. XXZ a XXW) ani nenáležely do stejné plochy využití jako záměr. Nelze mít za to, že záměr by mohl být přípustný, pokud by konvenoval stavbám od něj značně vzdáleným, přestože by nezapadal do jeho bezprostředního okolí, které má podstatný význam pro posouzení stávající urbanistické struktury. Nejvyšší správní soud uzavřel, že s ohledem na různorodost zástavby v celém rozsahu posuzovaného stabilizovaného území by jakékoli posuzování parametrů záměru ve srovnání se stávající zástavbou bylo bezpředmětné. Právě parcelace stabilizovaného území je v souladu s požadavky územního plánu na soulad s urbanistickým a architektonickým charakterem území. Pokud v území existuje specifická zástavba, tj. konkrétně zahradních vilových domů, je úkolem správních orgánů i městského soudu v rámci posuzování přiměřenosti umístění nového stavebního záměru do této stávající zástavby zachovat její urbanisticko-architektonický charakter.

Dle Nejvyššího správního soudu městský soud tedy zpřesnil referenční území, neboť žalovaný pojal území příliš široce, celé území díky své proměnlivosti a různorodosti totiž vůbec nevypovídá o charakteru a povaze zástavby, aby bylo možno jednoznačně říct, co z toho je pro danou oblast typické. Městský soud tedy zpřesněním referenčního území nenahradil úvahy správního orgánu.

Městský soud zastával původně ten názor, že rozhodujícím parametrem o tom, že realizace záměru bude představovat větší než přípustnou stavební činnost, je větší plocha zastavění (v kombinaci s výškou a ustupující podlažností) oproti sousedním ca 14 stavbám po obou stranách ulici X. Zastavěnost plochy v kombinaci s výškou (byť vyhovující) vytváří ze záměru dominantní stavbu, která se vymyká stavbám v okolí. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4 As 282/2022 – 174 nicméně tento názor korigoval (a jeho právním názorem je městský soud v dalším řízení vázán dle § 110 odst. 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud vyložil, že míra záboru předmětných pozemků, na něž měl být záměr umístěn, však v posuzovaném případě nemohla mít podstatný vliv na rozhodnutí o přípustnosti jeho umístění do posuzovaného stabilizovaného území, záměr měl být posouzen pouze z hlediska konkrétních parametrů jeho stavby, tj. výšky, podlažnosti a celkové objemnosti. V úvahách městského soudu však neshledal, s jakými ostatními stavbami soud záměr srovnal a proč větší půdorys převážil nad závěry o přípustnosti záměru z hlediska výšky a podlažnosti. Závěr o objemnější stavbě poté podle názoru Nejvyššího správního soud nepostačuje s odkazem na rozsudek ze dne 8. 2. 2023, č. j. 3 As 247/2022-62. Zdůraznil, že výstavba nové stavby na místě již existující budovy totiž téměř vždy znamená změnu výšky, tvaru, či objemu objektu na dotčené ploše. Tato změna však sama o sobě neznamená zásah do stávající urbanistické struktury. I případný nárůst objemu zástavby se tudíž nebude vymykat objektům nacházejícím se v širším okolí. Zde Nejvyšší správní soud zdůraznil, že v oblasti absentuje parametr o zastavěnosti, např. sousední stavba na pozemku p. č. XD zabírá přes 64 % z příslušného pozemku.

Vycházeje z uvedeného závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu, městský soud konstatuje, že žalovaný záměr srovnal s parametry 7 vybraných nemovitostí v oblasti několika ulic - U D. h. (na parc. č. XD a parc. č. XE), P. Z. (parc. č. XI, XJ, XK, XL a XM a p. č. XXD), K. (parc. č. XH a XG). Jsou to většinou rozsáhlejší bytové domy, stavby na pozemcích p. č. XI, XJ, XK, XL a XM jsou rodinné domy, nicméně umístěné v husté zástavbě, že i tak tvoří dojem jednotné stavby. Porovnávané stavby se tedy nacházejí v třech různých úrovních ulic a jsou různě rozmístěné v celé oblasti.

Žalovaný a především MMR pro srovnání vybrali jen ojedinělé objekty z různých částí oblasti či z jiných úrovní svahu, které podle názoru soudu nemají zásadní vypovídající hodnotu o převažujícím charakteru zastavěné plochy v oblasti umístění záměru. Prokazují to, že v celé oblasti mohou být stavby obdobných parametrů: To však vzhledem k rozsáhlosti území a množství staveb (srov. zákres oblasti na obr. 1) znamená, že jde jen o výjimky. V referenčním okolí záměru ulice X a v okolním svahu, jak jej upřesnil městský soud a ve shodě s ním i Nejvyšší správní soud, se však nachází jen jediná stavba - ta na parc. č. XD, s parametry zastavěné plochy 280 m2, se 4 nadzemními podlažími a hrubou podlažní plochou 1050 m2. Jelikož i dle výběru žalovaného jde o jedinou takovou stavbu v referenčním území záměru, které zahrnuje celkem 15 staveb, tato samotná stavba nevypovídá nic o převažujícím charakteru území.

Na druhou stranu, je třeba vycházet také z toho, že stavba na parc. č. XD se v referenčním území (v rámci plochy s totožným využitím OB) fakticky již nachází (proto je nyní dle soudu již nadbytečné hodnotit, zda byla umístěna, povolena, či provedena v rozporu s územním plánem), je součástí charakteru území a i ona spolu s ostatními stavbami dotváří urbanistickou strukturu referenčního území.

Územně analytické podklady (mapa 200 – Město), charakterizují referenční území strukturou zahradního města s indexem využití lokality 0,38, jak již ostatně seznal i městský soud a ve shodě s ním i Nejvyšší správní soud. Oblast, kam se umisťuje záměr, je tedy charakteristická samostatně stojícími stavbami rodinných domů (kapitola 3.2.3 územně analytických podkladů). Jak již bylo výš uvedeno, územní plán (viz Příloha 1, oddíl 7 bod 7a odst. 3) ve stabilizovaném území stavební činnost připouští; ovšem nijak zásadní a pouze v limitech zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury.

Co se týče výkladu neurčitého právního pojmu „rozsáhlá stavební činnost“, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 10. 2014 č. j. 10As 54/2014–69, konstatoval, že rozsáhlou stavební činností se rozumí např. „rozsáhlý komplex budov, který by mohl mít negativní dopad na urbanistický ráz v předmětné lokalitě“ a naopak za ni nelze považovat stavbu, která „nevyžaduje rozsáhlé stavební či jiné zásahy v lokalitě. Na uvedené navázal Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 1. 11. 2023, č. j. 5 As 275/2022 – 56, v němž vyložil, že tento neurčitý pojem směřuje k regulaci rozsáhlých stavebních záměrů, jako např. komplexu budov či obchodního centra. V případě projednávaného záměru se však jednalo o jednotlivou obytnou stavbu, která má sice značnou kapacitu bytů, avšak tato je srovnatelná s objekty v okolí, přičemž v blízkosti se nacházejí vyšší i objemem výraznější stavby.

Konkrétně tedy soud zvážil, že záměr se umisťuje na větší plochu pozemku, než byla původní stavba; přibližně jde o čtyřnásobně větší plochu oproti předchozí stavbě - ta, vzhledem k zaznačenému půdorysu v grafické části územního plánu, již na první pohled zjevně disponovala menší zastavěností plochy a větším odstup od sousedních staveb.