4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

14 A 31/2023- 70 - text 13 14 A 31/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Martina Bobáka a Jana Kratochvíla ve věci žalobce: Ing. L. N. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Zdeňkem Vlčkem sídlem Na Roudné 18, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 1. 2023, č. j. MZP/2022/550/1448 - He, a ze dne 1. 11. 2023 č. j. MZP/2023/500/428, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 2. 3. 2023 domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí ze dne 4. 1. 2023 (napadené rozhodnutí A), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí (inspekce) ze dne 10. 11. 2022 (prvostupňové rozhodnutí A), ve věci odebrání neživých jedinců zvláště chráněných živočichů podle § 89 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (zákon o ochraně přírody a krajiny). Řízení proti této žalobě je vedeno před zdejším soudem pod sp. zn. 14 A 31/2023. 2. Žalobou ze dne 7. 12. 2023 se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí ze dne 1. 11. 2023 (napadené rozhodnutí B), jímž žalovaný rozhodl o jeho odvolání proti rozhodnutí inspekce ze dne 30. 12. 2022 (prvostupňové rozhodnutí B), ve věci zabavení neživých exemplářů zvláště chráněných živočichů podle § 34a odst. 1 zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů (zákon č. 100/2004 Sb.). Žalovaný vypustil z výroku II prvostupňového rozhodnutí pouze odkaz na tam použité ustanovení zákona; ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Řízení o žalobě proti shora uvedenému správnímu rozhodnutí bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 A 74/2023. 3. Usnesením ze dne 21. 2. 2024 soud spojil řízení o těchto dvou žalobách k společnému projednání a rozhodnutí. 4. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 5. Dne 9. 4. 2019 celní správa provedla u žalobce domovní prohlídku (příkaz Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 9 Nt 9/2019). Při prohlídce žalobce vydal celní správě mj. shora popsané jedince (body 6 a 9 níže). Řízení o odebrání jedinců 6. Následné řízení o odebrání dle § 89 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny se týkalo: a. dvou neživých jedinců tetřeva hlušce (dermoplastické preparáty) označených celními plombami 000446, 000487, b. čtyř neživých jedinců tetřívka obecného (dermoplastické preparáty) označených celními plombami 000488, 000489, 000490, 000494, c. jednoho neživého jedince jeřábka lesního (dermoplastický preparát) označeného celní plombou 000486 (všichni souhrnně dále také jako jedinci). Celní správa nabyla podezření, že se jedná o jedince zvláště chráněného druhu nelegálně držené v rozporu s § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny. Opatřením ze dne 21. 9. 2020 (opatření) postoupila jedince inspekci (§ 81b odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu). 7. Příkazem ze dne 5. 10. 2020 inspekce odebrala žalobci jedince dle § 89 zákona o ochraně přírody a krajiny. Proti tomuto příkazu podal žalobce dne 16. 10. 2020 odpor. Dne 21. 12. 2020 inspekce žalobci oznámila, že v řízení pokračuje a vyzvala ho k dodání dokumentů o původu jedinců. Na základě této výzvy žalobce doložil rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje (krajský úřad) ze dne 5. 11. 2020 (rozhodnutí krajského úřadu). Tímto rozhodnutím krajský úřad žalobci povolil výjimku dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny ze zákazu držet uhynulé exempláře zvlášť chráněných druhů. Následně žalovaný k podnětu inspekce v přezkumném řízení zrušil právě identifikované rozhodnutí, jelikož krajský úřad rozhodl na základě nesprávných údajů uvedených žalobcem (rozhodnutí ze dne 11. 10. 2021). Rozhodnutí žalovaného o zrušení výjimky posléze v rozkladovém řízení potvrdila ministryně (rozhodnutí ze dne 1. 7. 2022). 8. Prvostupňovým rozhodnutím A inspekce odebrala jedince, neboť žalobce neprokázal zákonný původ žádného z jedinců a již nedisponoval výjimkou ze zákazu držet uhynulé exempláře zvlášť chráněných druhů. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání zamítl. Řízení o zabavení jedinců 9. V řízení o zabavení dle § 34a odst. 1 zákona č. 100/2004 Sb. žalobce v rozporu s § 24 téhož zákona neprokázal původ níže uvedených exemplářů: a. 1 ks kožešiny rysa ostrovida označené celní plombou 000430, b. 2 ks dermoplastických preparátů výra velkého označených celními plombami 000448 a 000495, c. 2 ks dermoplastických preparátů vydry říční umístěných společně na podstavci označených celními plombami 000444 a 000445, d. 2 ks dermoplastických preparátů poštolky obecné umístěných společně na podstavci označených celními plombami 000452 a 000455, e. 2 ks dermoplastických preparátů jestřába lesního umístěných společně na větvi označených celními plombami 000444 a 000445, f. 1 ks dermoplastického preparátu jestřába lesního označený celní plombou 000493. 10. Prvostupňovým rozhodnutím B inspekce zabavila žalobci právě specifikované exempláře. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Žalovaný vypustil z výroku II prvostupňového rozhodnutí pouze odkaz na tam použité „ustanovení § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb.“; ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 11. Žalobce v téměř identických žalobách odkázal na odvolání proti prvostupňovým rozhodnutím. V žalobách zopakoval, že správním orgánům vytýká mj. a) porušení materiální pravdy, neboť inspekce nepostupovala tak, aby zjistila úplný stav věci a odstranila rozpory v důkazních prostředcích, b) nepřezkoumatelnost, neboť rozhodnutím schází odůvodnění, proč inspekce nepřistoupila k upuštění od zabavení exemplářů, c) inspekce použila nesprávný právní předpis vzhledem k možnému stáří jedinců. Pokud nepovažovala za prokázané tvrzení žalobce o původu jedinců, měla sama zjistit jejich stáří. Pokud by zjistila, že žalobce získal jedince před rokem 2004, nevztahoval by se na ně zákaz dovozu. V této souvislosti žalobce namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu. 12. Žalovaný v obou případech navrhl, aby soud žalobu zamítl (vyjádření ze dne 19. 4. 2023 a ze dne 15. 1. 2024). III. Posouzení žaloby 13. Žaloby jsou včasné, podala je osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadená rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 14. U jednání dne 27. 3. 2024 zástupce žalobce odkázal na žalobu. Nad její rámec nic nedodal. 15. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. 16. Soud předesílá, že v soudním řízení správním se obsahem správního spisu nedokazuje. Ze správních spisů soud vychází. 17. Dále soud upozorňuje, že obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Úkolem soudu není žalobní argumentaci dotvářet. Soud se tak mohl věnovat žalobcem uvedeným skutečnostem pouze v takové míře obecnosti, v jaké je sám vznesl (rozsudek NSS ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015-31, město Třemošnice). Pokud žalobce vůči závěrům žalovaného nepředestřel dostatečně konkrétní názorovou oponenturu, nemusel ani soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již správně dospěly správní orgány (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, či rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013-128, EMILIO PUCCI, a mnoho dalších). Jde-li o odkaz žalobce na obsah jeho odvolání v obou shora uvedených věcech, soud námitky vypořádal v rozsahu, v němž směřovaly proti napadeným rozhodnutím (viz níže). 18. Ani jedno z napadených rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Žalovaný v obou rozhodnutích hodnotil věc v jejím širokém kontextu, neopomněl se zabývat ani důležitými detaily případu. Podle ustálené judikatury je třeba za nepřezkoumatelné považovat takové rozhodnutí, z něhož vůbec není možné seznat, jakým způsobem správní orgán rozhodl, nebo které vykazuje takové rozpory mezi výrokem a odůvodněním, že není možné zjistit, jakými úvahami byl správní orgán veden. Nepřezkoumatelným je také rozhodnutí, z něhož není možné zjistit, jak se správní orgán vypořádal s námitkami účastníka řízení či z jakých důvodů je považoval za liché, mylné či vyvrácené, nebo takové rozhodnutí, které se opírá o v řízení nezjišťované nebo neprokázané skutečnosti. 19. Je nutné si uvědomit, že „přezkoumatelnost“ rozhodnutí není hodnotou sama o sobě. Takové zrušení rozhodnutí zpravidla pro účastníky řízení neznamená žádný přínos. Výsledkem je naopak pravidelně prodloužení a prodražení sporu. I proto je nutné k aplikaci kasačníh