7 Aps 6/2011 — Nejvyšší správní soud

15 A 118/2023- 30 - text 14 15 A 118/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jan Schneeweise v právní věci žalobkyně: X. Y. zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům se sídlem Praha 9, Kovářská 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nezahájení řízení ve věci mezinárodní ochrany na základě písemné žádosti žalobkyně podané dne 26. 7. 2023 takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalovaný nezahájil řízení ve věci mezinárodní ochrany na základě písemné žádosti žalobkyně podané dne 26. 7. 2023 datovou schránkou žalovanému, je nezákonný. II. Žalovanému se ukládá povinnost považovat řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobkyni za zahájené dne 26. 7. 2023 a jednat se žalobkyní od tohoto dne jako se žadatelkou o mezinárodní ochranu. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Uvedla, že dne 19. 7. 2023 se v doprovodu dobrovolnice iniciativy Hlavák obrátila na Organizaci pro pomoc uprchlíkům (dále též „OPU“). Tuto organizace informovala, že má X. OPU předložila rozhodnutí o správním vyhoštění č.j. KRPA-29646-30/ČJ-2022-000022-SV ze dne 15. 5. 2023, rozhodnutí o stanovení nové lhůty k vycestování č.j. KRPA-244676-12/ČJ-2023-000022 ze dne 18. 7. 2023 a několik lékařských zpráv z Y. 2. OPU poskytla žalobkyni krizovou intervenci a zajistila pro ni nouzové ubytování. Žalobkyně byla převezena do nouzového ubytování, odkud měla v následujících dnech jet do Přijímacího střediska Zastávka a podat zde svou žádost o mezinárodní ochranu. K této cestě nedošlo, neboť žalobkyně byla dne 21. 7. 2023 převezena do B, kde byla hospitalizována do 11. 8. 2023 z důvodu X. S ohledem na nejasnou délku hospitalizace nabídla OPU žalobkyni možnost podat žádost o mezinárodní ochranu datovou schránkou prostřednictvím OPU Ministerstvu vnitra. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila a dne 26. 7. 2023 podala v zastoupení OPU prostřednictvím datové schránky žádost o udělení mezinárodní ochrany (dále též „žádost ze dne 26. 7. 2023“). 3. Dne 31. 7. 2023 obdržela OPU přípis žalovaného označený jako „Neplatnost podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany během hospitalizace“. Žalovaný tímto přípisem sdělil, že žádost ze dne 26. 7. 2023 nelze považovat za platnou žádost o udělení mezinárodní ochrany dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Uvedl, že po novele zákona o azylu účinné ode dne 1. 7. 2023 nemohou cizinci během své hospitalizace příslušnou žádost podat písemně. Se žalobkyní proto nebude zahájeno správní řízení ve věci mezinárodní ochrany, rovněž jí nebude hrazeno zdravotní pojištění. 4. Žalobkyně byla dne 11. 8. 2023 propuštěna z B. Dne 13. 8. 2023 se dostavila do Přijímacího střediska Zastávka, kde znovu podala žádost o udělení mezinárodní ochrany. Správní orgán s ní řízení ve věci mezinárodní ochrany zahájil k tomuto datu. Žalobkyně se domnívá, že uvedený postup žalovaného, který nezahájil řízení již dne 26. 7. 2023, ale až 13. 8. 2023, představuje nezákonný zásah ve smyslu § 82 s.ř.s. 5. Žalobkyně poukázala na to, že zákon o azylu v minulosti neupravoval konkrétní postup pro podání žádostí, které byly obvykle podávány poštou či datovou schránkou. Praxe ale byla taková, že řízení bylo zahájeno ke dni, kdy správní orgán tuto písemnou žádost obdržel. V souladu s § 3c zákona o azylu pak byl daný žadatel povinen dostavit se do 24 hodin po propuštění z hospitalizace do přijímacího střediska, kde s ním byly provedeny úvodní úkony v řízení, tedy poskytnutí údajů k žádosti dle § 10 zákona o azylu a úvodní pohovor dle § 23 téhož zákona. Žalobkyně se domnívá, že její žádost je třeba považovat za podanou, a to jednak s ohledem na právo EU v oblasti Společného evropského azylového systému, jednak s ohledem na stávající části zákona o azylu, judikaturu Nejvyššího správního soudu a mezinárodněprávní závazky ČR týkající se mimo jiné práv osob s postižením. 6. Žalobkyně učinila žádost o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 2 písm. b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění) ze dne 26. 6. 2013 (dále jen „procedurální směrnice“). Zdůraznila, že podle čl. 6 procedurální směrnice se žádost o mezinárodní ochranu považuje za podanou, jakmile ji příslušné orgány dotyčného členského státu obdrží od žadatele, a to bez ohledu na právo členského státu požadovat, aby se žádosti o mezinárodní ochranu podávaly osobně nebo na určitém místě. K povinnosti členských států zajistit účinný přístup k možnosti požádat o mezinárodní ochranu žalobkyně též odkázala na čl. 7 odst. 1 a recitál 25 a 27 procedurální směrnice. Poukázala rovněž na rozhodnutí SDEU C-808/18 ze dne 20. 12. 2020. Uvedla, že procedurální směrnice rozlišuje mezi pojmy „učinit žádost“ a „podat žádost“. Členské státy přitom musí zajistit, aby možnost žádost „učinit“ měli obecně všichni státní příslušníci třetích zemí. Členské státy mohou požadovat, aby byla žádost „podána“ na určitém místě. Ve vztahu k úkonu „učinění“ žádosti procedurální směrnice žádné takové oprávnění nestanoví. Projev vůle požívat mezinárodní ochrany, tedy „učinění“ žádosti, navíc nesmí podléhat žádným správním formalitám. Žádost je považována za „učiněnou“ od momentu, kdy cizinec takovou vůli projeví. Na cizince je pak třeba nahlížet jako na žadatele o mezinárodní ochranu od momentu, kdy žádost „učinil“ a nikoliv až od momentu, kdy ji oficiálně „podal“. Žádost se v každém případě považuje definitivně za „podanou“, jakmile ji správní orgán od cizince obdrží. 7. Žalobkyně nepochybně dne 26. 7. 2023 žádost ve smyslu procedurální směrnice „učinila“, jestliže se na správní orgán obrátila dopisem nadepsaným „Žádost o udělení mezinárodní ochrany“. Žalobkyně tedy učinila jednoznačný projev vůle požívat mezinárodní ochrany a od tohoto momentu bylo třeba na ni nahlížet jako na žadatelku o udělení mezinárodní ochrany. Ačkoli domácí úprava požaduje, aby se žalobkyně dostavila pro „podání“ žádosti ve smyslu procedurální směrnice do přijímacího střediska, je bez ohledu na tento požadavek třeba s ohledem na čl. 6 odst. 4 procedurální směrnice na její žádost nahlížet jako na „podanou“, jakmile ji příslušný orgán od žalobkyně obdržel. Žalobkyně shrnula, že postup správního orgánu, který odmítl zaregistrovat její jednoznačný projev vůle požívat mezinárodní ochrany jako žádost o udělení mezinárodní ochrany, nepovažoval tím její žádost za podanou a nezahájil řízení ve věci, představuje nezákonný zásah. 8. Žalobkyni je třeba považovat za žadatelku o mezinárodní ochranu od okamžiku učinění žádosti i v souladu s judikaturou NSS. K tomu žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2022 č.j. 5 Azs 50/2021-26. 9. Žalobkyně dále podotkla, že stávající úprava zákona o azylu i dřívější praxe značí, že je možné podat žádost o mezinárodní ochranu způsobem, který nemá přímou oporu v zákoně. Stávající úprava zákona o azylu nadále stanoví v ustanovení § 3c povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany dostavit se do 24 hodin po ukončení hospitalizace do přijímacího střediska. Taková povinnost však nemůže existovat, pokud není možné řízení přímo z nemocnice zahájit. Tedy i stávající úprava zákona o azylu naznačuje, že podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany přímo z nemocnice je nadále možné, ačkoli tato možnost není blíže nebo výslovně upravena. Žalobkyně též poukázala na skutečnost, že v minulosti byly žádosti o mezinárodní ochranu činěné dopisem adresovaným Ministerstvu vnitra přímo z nemocnice akceptovány. K tomu odkázala na ustanovení § 3a zákona o azylu ve znění platném do 30. 6. 2023. Zákon tedy pouze stanovil, kterému správnímu orgánu je cizinec oprávněn žádost podat, v případě žádostí adresovaných cizinecké policii pak vymezoval konkrétní místo podání takové žádosti. Neupravoval však konkrétní způsob podání žádosti. 10. Jiný než výše předestřený výklad by znamenal nepřípustnou diskriminaci v přístupu k azylovému řízení. Žalobkyně se neztotožnila s argumentací uvedenou v důvodové zprávě k zákonu o azylu, neboť takový výklad by znamenal, že osoby dlouhodobě hospitalizované nebo osoby s nejasnou prognózou, které nemají možnost dostavit se do přijímacího střediska, které je v obci Zastávka u Brna, v praxi nemají jakoukoliv možnost, jak řízení o mezinárodní ochraně zahájit. Jedná se přitom o jedinou skupinu, které je tato možnost upřena, a to čistě na základě nepříznivého zdravotního stavu. Pro osoby v horším zdravotním stavu může být cesta do přijímacího střediska fakticky vyloučená. Možnost podat žádost po propuštění z hospitalizace je nedostatečná pro zajištění efektivního přístupu k azylovému řízení pro tyto zvlášť zranitelné skupiny. 11. Na žalobkyni by