9 As 264/2020 — Nejvyšší správní soud

15 A 45/2022- 84 - text 7 15 A 45/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: L. Z. státní příslušnost: Běloruská republika zastoupena advokátem Mgr. Igorem Žižkem se sídlem Moskevská 72, Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí se sídlem Loretánské náměstí 5, Praha 1 o žalobě ze dne 3. 6. 2022 na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí o její žádosti o krátkodobé schengenské vízum (dále jen „předmětná žádost“) v zákonem stanovené lhůtě. 2. V žalobě tvrdila, že dne 19. 4. 2022 zaslala žalovanému předmětnou žádost prostřednictvím datové schránky, protože Velvyslanectví České republiky v Minsku žádosti nepřijímalo. Účelem předmětné žádosti byla účast žalobkyně na pohřbu její matky v rodinném kruhu v České republice, návštěva dětí, vnoučat a pravnučky a léčba. Dcera žalobkyně je občankou České republiky, a žalobkyně je tedy rodinným příslušníkem občana Evropské unie. Protože žalovaný v zákonné lhůtě o předmětné žádosti nerozhodl, podala žalobkyně dne 5. 5. 2022 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 zákona č., 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Ani poté však žalovaný nekonal. Žalobkyně proto v petitu žaloby navrhla, aby soud žalovanému rozsudkem uložil povinnost vyřídit předmětnou žádost „zákonem předvídatelným postupem“. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě soudu navrhl, aby žalobu zamítl. Uvedl, že žádost o krátkodobé vízum podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (dále jen „Vízový kodex“) posuzuje a rozhoduje o ní konzulát členského státu, v jehož působnosti má žadatel povolen pobyt (čl. 6 odst. 1 vízového kodexu). V posuzovaném případě jde o Velvyslanectví České republiky v Minsku. Protože žalovaný není oprávněn o žádosti rozhodnout, není možné mu uložit povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V této souvislosti odkázal žalovaný na závěry vyslovené v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. 3 A 37/2022-23, jímž byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření ve vztahu k obdobné žalobě žalobkyně. 4. Žalovaný dále uvedl, že žaloba nebyla podána ve lhůtě stanovené v § 80 odst. 1 s. ř. s. Podle čl. 23 odst. 1 Vízového kodexu musí být o žádosti o krátkodobé vízum rozhodnuto do 15 kalendářních dnů ode dne podání žádosti přípustné podle čl. 19 Vízového kodexu. Žalobkyně by byla aktivně legitimována k podání žaloby do jednoho roku ode dne marného uplynutí této lhůty. Řízení o předmětné žádosti však nebylo vůbec zahájeno, a to z několika důvodů. Zaprvé předmětná žádost nebyla v rozporu s čl. 10 odst. 1 Vízového kodexu podána osobně a nebyly k ní doloženy náležitosti podle čl. 10 odst. 3 Vízového kodexu. Dále nebyla podána věcně a místně příslušnému konzulátu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Vízového kodexu, přezkoumání žádosti příslušným konzulátem je přitom podmínkou její přípustnosti ve smyslu čl. 19 odst. 1 Vízového kodexu. Konečně řízení o žádosti nebylo zahájeno z toho důvodu, že dle usnesení vlády České republiky č. 76/2022 Sb., o přijetí krizového opatření (dále jen „Usnesení vlády č. 76/2022 Sb.“) bylo možné žádost přijmout pouze tehdy, pokud by žalobkyně prokázala, že lze v jejím případě aplikovat některou z výjimek uvedených v bodě II.1 tohoto usnesení, což však žalobkyně přes upozornění žalovaného neprokázala. Řízení o předmětné žádosti tedy nebylo zahájeno, a proto nezačala ani plynout lhůta pro její vyřízení. 5. K tvrzení žalobkyně, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie (její dcera je občankou České republiky), žalovaný podotkl, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně byla v postavení rodinného příslušníka ve smyslu čl. 2 bodu 2 písm. d) směrnice č. 2004/38/ES, resp. § 15a odst. 2 ve spojení s § 15a odst. 1 psím. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 6. Žalovaný se vyjádřil i k tomu, že žalobkyně v předmětné žádosti uvedla jako účel cesty rovněž zdravotní důvody (nutnost operace). Ve vztahu k tomuto účelu žalovaný odkázal na bod 9 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. 3 A 37/2022-23, který v něm uvedl, že: „Žalobkyně tvrdí, že bez včasné léčby v civilizované zemi může utrpět fatální následky. Z předložené lékařské zprávy však vyplývá toliko to, že žalobkyně trpí řadou chorob, pročež je jí doporučován lázeňský pobyt. Z lékařské zprávy nevyplývá, že by byla žalobkyně závislá na péči jiné osoby, ani že by nebyla možná její léčba v Bělorusku.“ Uvedený závěr je dle žalovaného přiléhavý i v nyní posuzované věci. 7. Žalovaný se vyjádřil též k tvrzení žalobkyně, že předmětnou žádost podala datovou schránkou žalovanému, protože „velvyslanectví v Minsku žádosti nepřijímalo“. K tomu uvedl, že Velvyslanectví České republiky v Minsku bylo v tomto ohledu povinno se řídit Usnesením vlády č. 76/2022 Sb., a případné žádosti spadající pod vymezení provedené tímto usnesením nepřijmout, o čemž byla žalobkyně žalovaným rovněž informována. Vláda přitom byla plně oprávněna uvedené usnesení přijmout a toto bylo přijato v souladu se zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 10/20). 8. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně dne 19. 4. 2022 prostřednictvím datové schránky podala k žalovanému předmětnou žádost o krátkodobé vízum za účelem více vstupů do České republiky. Žalovaný reagoval dopisem z 2.5.2022 adresovaným zástupci žalobkyně, jímž žalobkyni vyzval, aby předložila dokumenty, které osvědčují, že je rodinným příslušníkem ve smyslu usnesení č. 76/2022 Sb., ve spojení s čl. 2 bodu 2 písm. d) směrnice č. 2004/38/ES a upozornil ji, že bez přesvědčivého doložení této skutečnosti nebude možné předmětnou žádost přijmout. Žalobkyně podala dne 5. 5. 2022 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, v níž uvedla, že dnem podání předmětné žádosti bylo zahájeno správní řízení a od tohoto okamžiku měl žalovaný rozhodnout do 15 dnů, což neučinil. Dopisem ze dne 2. 6. 2022 žalovaný žalobkyni informoval, že předmětná žádost nebyla podána, jelikož ta se podává na konzulátu, tedy na Velvyslanectví České republiky v Minsku, a navíc osobně. V tomto případě nelze uplatňovat ochranu proti nečinnosti, jelikož žádné řízení neběží, a správní orgány tedy nemohou být nečinné. 9. Při ústním jednání před soudem konaném dne 4. 6. 2024 právní zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně má ústavní právo osobně se zúčastnit jednání, ale protože ji soud řádně nepředvolal, nemá k tomu dále co sdělit. Soud podle něj zasáhl do ústavních práv žalobkyně. S ohledem na postup soudu nemůže právní zástupce žalobkyně znát její současné stanovisko. V závěrečném návrhu právní zástupce žalobkyně odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 560/03. Soud tedy vyšel ze znění žaloby, přičemž předpokládal, že žalobkyně na podané žalobě trvá. 10. Žalovaný při jednání setrval na svém procesním stanovisku. Odkázal na vyjádření k žalobě a konstatoval, že v dané věci není pasivně legitimován, protože předmětná žádost byla adresována nepříslušnému orgánu. K vydání víza je příslušný zastupitelský úřad. Je zde také pochybnost, zda žalobkyně zvolila správný žalobní typ, protože předmětnou žádost nikdy nepodala (byla podána nepříslušnému orgánu). I pokud by byla doručena příslušnému orgánu, tak nebyla podána kompletní, protože postrádala řadu zákonem vyžadovaných náležitostí a současně platilo usnesení vlády č. 76/2022 Sb. 11. Při rozhodování ve věci samé soud vycházel zejména z této právní úpravy: 12. Podle čl. 1 odst. 1 vízového kodexu vízový kodex stanoví postupy a podmínky udělování víz pro průjezd přes území členských států nebo předpokládané pobyty na tomto území nepřesahující tři měsíce během jakéhokoli šestiměsíčního období. 13. Podle čl. 2 bodu 9 vízového kodexu se „konzulátem“ rozumí diplomatická mise členského státu nebo konzulární úřad členského státu oprávněný k udělování víz vedený konzulárním úředníkem z povolání, jak jej definuje Vídeňská úmluva o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963. 14. Podle čl. 4 odst. 1 vízového kodexu žádosti o udělení víza posuzují a rozhodují o nich konzuláty. 15. Podle čl. 6 odst. 1 vízového kodexu žádost o udělení víza posuzuje a rozhodnutí vydává konzulát příslušného členského státu, v jehož působnosti má žadatel povolen pobyt. 16. Podle čl. 10 odst. 1 vízového kodexu se při podávání žádosti o udělení víza žadatel do