8 As 257/2018 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 2/2024- 48 - text 6 15 Ad 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: M. S. bytem XXX zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Širokým, LL.M. se sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1 proti žalovanému: Policejní prezident se sídlem Strojnická 27, Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2023, č. j. PPR-44094-4/ČJ-2023-990131 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce, jenž je příslušníkem Policie ČR, se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro lidské zdroje, informační a komunikační technologie a inovace (dále jen „náměstek“) ze dne 18. 7. 2023, č. j. PPR-25292-7/ČJ-2023-990131 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvním výrokem prvostupňového rozhodnutí náměstek zamítl žalobcovu žádost o povolení obnovy řízení pravomocně skončeného rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství police hl. m. Prahy ze dne 8. 9. 2021, č. 1079/2021 (dále jen „rozhodnutí ředitele KŘP-A“), jímž ředitel KŘPA nepřiznal žalobci doplatek služebního příjmu za dobu nevyčerpaných přestávek ve službě na jídlo a odpočinek v období od 1. 1. 2018 do 19. 2. 2021. Druhým výrokem prvostupňového rozhodnutí pak náměstek žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení. 2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že žalobce spatřoval dva důvody pro povolení obnovy řízení. Těžiště obou důvodů podle něj leží v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2023, č. j. 17 Ad 6/2022-112 (dále jen „rozsudek 17 Ad 6/2022“), jímž soud zrušil rozhodnutí ředitele KŘP-A ze dne 1. 3. 2022, č. 323/2022, ve věci doplatku služebního příjmu za přestávky žalobcova kolegy J. K. sloužícího na stejném oddělení, tj. oddělení dopravních nehod odboru služby dopravní policie Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen „oddělení dopravních nehod“). Podle žalobce byl dán důvod obnovy podle § 192 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), protože soud v rozsudku 17 Ad 6/2022 jako předběžné otázky posuzoval zastupitelnost příslušníků oddělení dopravních nehod v době čerpání přestávky a také (ne)přerušitelnost služby. Tyto „předběžné otázky“ soud posoudil odlišně než ředitel KŘP-A v žalobcově věci, která je skutkově totožná, a jejich posouzení soudem potvrzuje oprávněnost nároku žalobce na doplatek. 3. Žalovaný plně přisvědčil náměstkovi, že důvod k obnově řízení v žalobcově věci není, protože otázka zastupitelnosti příslušníka při čerpání přestávek ve službě a přerušitelnost výkonu služby není předběžnou otázkou ve smyslu § 180 odst. 5 zákona o služebním poměru. Tato materie je samotným předmětem řízení žádosti o doplatek služebního příjmu za přestávky a k jejímu posouzení byl věcně příslušný ředitel KŘP-A. Obnova řízení slouží k nápravě skutkových nesprávností; judikatorní vývoj nemůže být důvodem obnovy. 4. Žalobce se domníval, že byl dán důvod obnovy rovněž podle § 192 odst. 1 písm. c) zákona o služebním poměru, tj. nepravdivost, resp. v tomto případě nesprávná interpretace důkazů ředitelem KŘP-A. Za nepravdivý důkaz označil metodické doporučení vedoucího odboru personálního Policejního prezidia České republiky ze dne 2. 1. 2018, které upravuje zásady rozvrhování doby služby. Žalovaný opět souhlasil s náměstkem, že ani tento důvod obnovy není dán. Soud totiž v rozsudku 17 Ad 6/2022 neoznačil žádný důkaz za nepravdivý, pouze důkazy hodnotil odlišně od ředitele KŘP-A, jemuž vytkl nedostatečné zjištění skutkového stavu. Jiné hodnocení důkazů, resp. jejich nesprávná interpretace neznamená nepravdivost těchto důkazů. Soud v související věci tedy „pouze“ zpochybnil právní názor ředitele KŘP-A ohledně důkazů, nikoliv jejich pravdivost. 5. Podle žalovaného rozsudek 17 Ad 6/2022 nepřináší žádnou novou skutkovou okolnost a soud v něm neshledal žádný použitý důkaz nepravdivým, nýbrž provedl jiné právní posouzení. Žalovaný v reakci na žalobcovu odvolací argumentaci též vyložil, že náměstek v prvostupňovém rozhodnutí vycházel z toho, že byť žalobce i příslušník J. K. vykonávali práci se stejnou náplní, skutková zjištění v řízeních vedených s každým z nich nejsou bez dalšího totožná. Sloužili v jiných dnech a časech a zpracovávali jiné dopravní nehody. V obou řízeních sice byly použity některé stejné důkazy a služební funkcionář dospěl na základě stejných úvah ke stejnému závěru (zamítl jejich žádost o doplatek za přestávky), avšak to neznamená, že rozsudek 17 Ad 6/2022 ve věci příslušníka J. K. může ovlivnit pravomocně ukončené řízení ve věci žalobce prostřednictvím institutu obnovy řízení. To by odporovalo principu právní jistoty. 6. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce brojil výhradně proti závěru žalovaného, že rozsudek 17 Ad 6/2022 nepředstavuje odlišné řešení předběžné otázky. Soud ve zmíněném rozsudku řešil, zda byl na oddělení dopravních nehod zaveden systém zastupování příslušníků v době čerpání přestávek. Dospěl k závěru, že zastupování příslušníků během čerpání přestávky ve službě nebylo konkrétně a dostatečně upraveno, a proto nemělo zamítnutí žádosti příslušníka J. K. o doplatek za přestávky oporu ve správním spise. Ředitel KŘP-A ve věci žádosti žalobce o doplatek vycházel z toho, že na oddělení dopravních nehod byl transparentní, předem známý a jasný systém zastupování příslušníků v době, kdy čerpají přestávku ve službě, což je závěr zcela opačný, jenž byl soudem odmítnut. Právní teorie předběžnou otázku definuje jako otázku, kterou musí soud nebo správní orgán vyřešit v probíhajícím řízení, aby mohl rozhodnout o věci samé. Ředitel KŘP-A tedy posoudil předběžnou otázku existence transparentního systému zastupování vadně. Pakliže si služební funkcionář o předběžné otázce zastupitelnosti učinil vadný úsudek, je na správnímu soudu, aby o této otázce rozhodl jinak. Dle přesvědčení žalobce tedy rozsudek 17 Ad 6/2022 otevírá cestu pro nové zhodnocení jeho nároku na proplacení přestávek. 7. Žalobce nesouhlasil s tím, že prokázání existence účinných pravidel zastupování je součástí posouzení nároku na doplatek za přestávky, jelikož si o ní ředitel KŘP-A mohl učinil úsudek sám. Otázka zastupitelnosti je předběžnou otázkou, což podle něj plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2019, č.j. 8 As 257/2018-44. Dále namítl, že bez vyřešení této předběžné otázky není možné určit, do jakého režimu výkonu služby služba příslušníka spadá; zda do režimu podle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, či režimu dle odst. 3 téhož ustanovení. Toto je sice otázkou právní, ta je ale nutně odvozena od otázky skutkové, tj. zda mohl žalobce čerpat přestávky ve službě, což je předmětem předběžné otázky. 8. Žalobcově věc je právně a skutkově totožná s věcí příslušníka J. K. Lze tak důvodně předpokládat, že by v případě obnoveného řízení bylo o nároku žalobce rozhodnuto tak, že by mu byl (mj. v souladu se zásadou legitimního očekávání) nárok přiznán. 9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce v ní opakuje odvolací argumentaci. Žalovaný proto v zásadě zopakoval tu část odůvodnění napadeného rozhodnutí, která se týkala důvodu obnovy řízení podle § 192 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru. Zdůraznil, že úlohou správního soudu ve věci sp. zn. 17 Ad 6/2022 byl přezkum konkrétního rozhodnutí, a že právní názor vyslovený soudem v rozsudku 17 Ad 6/2022 je závazný právě v této konkrétní věci, nemůže však ovlivnit jiná, pravomocně skončená řízení. 10. V podání ze dne 30. 5. 2024 žalobce soudu sdělil, že od loňského roku (tj. od roku 2023) není příslušníkům plánována žádná přestávka na jídlo a odpočinek a je jim proplácena celá doba služby. Soud by měl při rozhodování o žalobě zohlednit, že tímto žalovaný de facto uznal nezákonnost svého předešlého postupu. 11. Žalovaný reagoval podáním ze dne 6. 6. 2024, v němž uvedl, že jakékoliv následné změny v rozvrhování dob služeb považuje za irelevantní, neboť v nynějším řízení se řeší pouze, zda byl dán důvod obnovy řízení podle § 192 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru. 12. V podání ze dne 9. 7. 2024 žalobce vyjádřil nesouhlas s tvrzením žalovaného obsaženým v podání ze dne 6. 6. 2024, že ke změně v plánování služeb na oddělení dopravních nehod došlo z důvodu reakce žalovaného na aktuální potřeby zajištění řádného průběhu služby. Uvedl, že nezná jediného příslušníka oddělení dopravních nehod, který by byl kdy za účelem čerpání přestávky plnohodnotně vystřídán, a k prokázání této skutečnosti navrhl výslech všech svých kolegů, kteří vykonávají službu na obdobném pracovišti jako žalobce. Závěrem žalobce odkázal na řadu rozsudků