6 As 263/2022 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 4/2022- 81 - text 718 Ad 4/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka ve věci žalobce: P. H. bytem X zastoupen advokátkou JUDr. Alicí Hejzlarovou, LL.M., MBA sídlem Urxova 430/4, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: náčelník Generálního štábu Armády České republiky sídlem Vítězné náměstí 1500/5, 160 01 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2022, č. j. MO 65662/2022-1304, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. V nynější věci se městský soud opakovaně zabývá povahou nároku vojáků z povolání na výstrojní zabezpečení a s tím související otázkou, zda a jakým způsobem tento nárok podléhá promlčení. 2. Žalobce podal dne 4. 10. 2021 žádost o vyplacení náhrady za nevyužité výstrojní body (žádost), a to z důvodu zániku jeho služebního poměru ke dni 31. 12. 2019. Žádostí se v souladu s § 91 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, v rozhodném znění (zákon o vojácích z povolání), domáhal vyplacení náhrady za nevyužité výstrojní body z důvodu nemožnosti využít je před ukončením služebního poměru. Ředitel Agentury personalistiky Armády České republiky (služební orgán prvního stupně) rozhodnutím ze dne 18. 11. 2021, č. j. MO 343723/2021-2230, žádosti vyhověl jen co do částky 12 935 Kč s tím, že vycházel ze stavu elektronického konta ke dni podání žádosti, a to s ohledem na tříletou promlčecí lhůtu podle § 161 odst. 1 a odst. 2 zákona o vojácích z povolání (vycházel tedy jen z nároků splatných od 4. 10. 2018). 3. V záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) žalovaný zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Ztotožnil se služebním orgánem prvního stupně, že nároky žalobce splatné do 4. 10. 2018 jsou již promlčené. Okamžik připsání výstrojních bodů na účet vojáka je nutné považovat za okamžik vzniku nároku a současně za počátek běhu promlčecí lhůty. Ve smyslu § 91 odst. 2 zákona o vojácích z povolání ve spojení s prováděcí vyhláškou Ministerstva obrany č. 266/1999 Sb., o způsobu zabezpečování bezplatného stravování, výstrojních a přepravních náležitostí a o zabezpečování ubytování vojáků z povolání, ve znění do 31. 12. 2021 (vyhláška), je vznik nároku na peněžitou náhradu za nevyužité výstrojní body spojen s každým odslouženým měsícem služby, a to nejpozději k okamžiku zániku služebního poměru. S ohledem na vznik nároku vojáka z povolání na výstrojní náležitosti za každý odsloužený měsíc dospěl žalovaný k závěru, že poskytování výstrojních náležitostí je ze své povahy plněním opakovaným podle § 161 odst. 2 zákona o vojácích z povolání. Žalovaný doplnil, že služební poměr žalobce zanikl již 31. 12. 2019, žádost o vyplacení náhrady za nevyužité výstrojní body však podal až 30. 9. 2021, aniž v mezidobí nastala jakákoliv objektivní skutečnost bránící mu v uplatnění jeho nároku. II. Žaloba 4. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil správní žalobou, ve které vyslovil nesouhlas s výší přiznané náhrady za nevyužité výstrojní body. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. 5. Za příčinu nesprávného určení výše přiznané náhrady označil chybnou aplikaci institutu promlčení. Argumentace, zda se předmětný nárok vztahuje k plnění jednorázovému, či opětovnému, byla druhořadá; žalovaný se měl primárně zabývat tím, zda jsou výstrojní náležitosti plnění peněžité či nepeněžité. Správné určení povahy nároku na výstrojní náležitosti je pak podmínkou pro správnou aplikaci promlčení. Podle žalobce je nutno vycházet z umístění ustanovení o výstrojních náležitostech do Hlavy IV zákona o vojácích z povolání mezi proviantní a přepravní náležitosti. Výstrojní náležitosti jsou tedy naturálními náležitostmi vojáků, jejichž zabezpečování blíže upravuje vyhláška. 6. Žalobce dále připomněl, že pro jeho postavení je významný § 91 odst. 2 zákona o vojácích z povolání, respektive jeho věta druhá, podle které je peněžitá náhrada za výstrojní náležitosti poskytována pouze, když vojákovi nelze poskytnout naturální výstrojní náležitosti. Pro vojáky z povolání, kterým zanikl služební poměr, to představuje jedinou možnost, jak uspokojit jejich nárok na výstrojní náležitosti. Žalobce dále opíral svoji argumentaci o odbornou komentářovou literaturu k zákonu o vojácích z povolání, podle které se nepeněžité nároky nepromlčují. Žalovaný tak měl nárok na výstrojní náležitosti rozdělit na dva co do povahy odlišné nároky, a to za prvé na výstrojní náležitosti, které jsou za trvání služebního poměru poskytovány jako naturální (nepeněžité) opakující se plnění, a posléze, respektive po zániku služebního poměru, jako peněžitou náhradu za nevyužité výstrojní náležitosti, což představuje podle žalobce jednorázový peněžitý nárok, který je splatný ke dni ukončení služebního poměru, či v případě nemožnosti dále poskytovat vojákovi naturální plnění. Žalovaný tak počátek běhu promlčecí lhůty i její trvání nesprávně spojil se vznikem jeho nároku na naturální plnění, které se nepromlčuje; k počátku běhu promlčecí lhůty mělo dojít až den po zániku služebního poměru. III. Vyjádření žalovaného a další podání stran 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nesouhlasil s výkladem žalobce, že výstrojní náležitosti jsou naturálními náležitostmi vojáků z povolání, které jsou nepeněžité a nepromlčitelné, a to až do okamžiku nemožnosti poskytnout naturální plnění, zejména do okamžiku skončení služebního poměru. Nárok na výstrojní náležitosti, který vznikl v průběhu služebního poměru za odsloužené měsíce, je podle něj spojen s nárokem na to, aby takto vzniklý nárok byl uspokojen (poskytnutím výstrojních náležitostí, eventuálně za podmínek v § 91 odst. 2 věty druhé zákona o vojácích z povolání peněžitou náhradou). Takový nárok může být uspokojen již okamžikem připsání „bodového obnosu“ na účet vojáka. Podle žalovaného z § 91 odst. 2 věty druhé zákona o vojácích z povolání nevyplývá, že by vznik nároku na peněžitou náhradu za nevyužité výstrojní body vznikl později, než připsáním výstrojních bodů na účet vojáka. Zároveň je podle žalovaného tento vznik nároku spojen s každým odslouženým měsícem služby. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 8. V pozdějším vyjádření z 23. 9. 2022 žalovaný k výzvě soudu ozřejmil způsob zajištění vojenské výstroje vojáků. Za účelem pořízení a obnovení vojenské výstroje je každému vojákovi zřízeno elektronické konto měsíčních výstrojních náležitostí, na které se připisují body za každý kalendářní měsíc, ve kterém vznikl vojákovi nárok na měsíční výstrojní náležitost. Měsíční hodnota výstrojních náležitostí ve výstrojních bodech činí pro vojáka z povolání 995 bodů. K odečítání bodů z elektronického konta vojáka dochází při doplňování výstrojních součástek ve výdejně součástek naturálního odívání. Vojákovi se takto při odběru ve výdejnách součástek naturálního odívání z elektronického konta odečítají vždy nejstarší výstrojní body. Vedle toho docházelo k odečítání výstrojních bodů z elektronického konta vojáka automaticky po jejich promlčení v souladu s § 159 odst. 1 ve spojení s § 161 odst. 2 zákona o vojácích z povolání. Žalovaný doplnil, že výstrojní body jsou měrnou jednotkou oceňující výstrojní součástky, a zároveň jimi vojáci hradí součástky jim vydané při odběru ve výdejnách součástek naturálního odívání. Hodnota jednoho výstrojního bodu je podle čl. 2 Normativního výnosu Ministerstva obrany č. 125/2014 Věstníku Ministerstva obrany (NVMO) stanovena na 1 Kč. 9. Žalobce ve své replice ze dne 11. 10. 2022 setrval na žalobní argumentaci. Faktický režim přípisu výstrojních bodů pak označil za ne zcela významný. Pokud jde o problematiku odpočtu výstrojních bodů, zde žalovaný zcela přehlíží naturální povahu výstrojních náležitostí – k odpočtu bodů vůbec nemělo docházet. IV. Další procesní vývoj 10. O podané žalobě již zdejší soud jednou rozhodoval. Rozsudkem ze dne 3. 11. 2022, č. j. 18 Ad 4/2022 - 52, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Shledal totiž jako oprávněnou námitku žalobce, že povahu nároku na výstrojní náležitosti (ten je představován shromážděnými výstrojními body na elektronickém kontě vojáka) je třeba rozdělit. A to na nárok, který trvá po dobu služebního poměru, a který má charakter naturálního plnění, a nepodléhá proto promlčení. V případě zániku služebního poměru pak dochází ke vzniku jednorázového peněžitého nároku z nevyčerpaných výstrojních bodů, na který se již aplikuje tříletá promlčecí lhůta. Promlčecí lhůta by tak počala běžet dnem následujícím po dni skončení služebního poměru žalobce (tj. až od 1. 1. 2020). 11. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem ze dne 16. 11. 2023, č. j. 6 As 263/2022 - 29, vyhověl. Rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podl