3 Ads 89/2022 — Nejvyšší správní soud

20 Ad 17/2023- 38 - text 7 20 Ad 17/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. J. K., narozený dne X trvale bytem X adresa pro doručování X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 5. 2023, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tím byly podle ustanovení § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“) a ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 20. 3. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná postupem podle ustanovení § 87 správního řádu změnila své rozhodnutí ze dne 8. 2. 2023, č. j. X, a přiznala žalobci podle ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) ode dne 3. 9. 2022 starobní důchod ve výši 18 431 Kč měsíčně. II. Podstatný obsah žaloby 3. Žalobce nejprve v podané žalobě výslovně podotkl, že opomene to, že roční vyměřovací základy za jednotlivé kalendářní roky nejsou nikde vyčísleny a že žalovaná dříve změnila své rozhodnutí, přestože jeho námitkám plně nevyhověla. Dále však namítl, že se žalovaná příliš nezabývala jeho názorem stran výkladu ustanovení § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění. V tomto ohledu zmínil, že jelikož byly jeho příjmy dosažené ve vyloučených dobách prokazatelně nulové, nelze na základě věty první uvedeného ustanovení aplikovat větu druhou téhož ustanovení (v části týkající se dosažených příjmů osob samostatně výdělečně činných). Vyměřovací základ tedy podle něj není možné snížit. Vycházel přitom z předpokladu racionálního zákonodárce. 4. Dále žalobce rozvedl, že jako osoba samostatně výdělečně činná bez zaměstnanců (vykonávající fyzicky náročnou práci) měl v době pracovní neschopnosti rozhodně nulové příjmy. Tyto nulové příjmy dosažené ve vyloučené době se přitom do vyměřovacího základu nezahrnují. Úmyslem zákonodárce podle něj nebylo, aby byl v takových případech použit výpočet podle věty druhé § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění. Věta druhá by totiž byla v přímém rozporu s větou prvního uvedeného ustanovení a také se skutečností. 5. Žalobce tedy shrnul, že žalovaná v jeho případě vyložila nesprávně ustanovení § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění. Roční vyměřovací základ v letech s vyloučenými dobami by se v jeho případě neměl snižovat, čímž by došlo ke zvýšení důchodu. Navrhl proto zdejšímu soudu, aby zrušil napadené rozhodnutí a uložil žalované o jeho námitce znovu rozhodnout. III. Vyjádření žalované 6. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě stručně zrekapitulovala obsah podané žaloby a následně poukázala na ustanovení § 16 odst. 4 a 7 zákona o důchodovém pojištění. Nesporné je podle ní to, že žalobce požádal o zhodnocení vyloučených dob (na základě ustanovení § 86 odst. 5 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) a ona mu vyhověla. Nelze přitom hovořit o jakémkoliv pochybení, pokud vzhledem k tomu poměrně snížila žalobcův vyměřovací základ. 7. Následně žalovaná podotkla, že žalobcova interpretace ustanovení § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění nerespektuje strukturu normativního textu. Zákon dle jejího názoru zmiňuje různé kategorie pojištěnců a tomu také odpovídá část věty první za středníkem. Uvedla, že např. u zaměstnance v pracovním poměru by se do vyměřovacího základu nezahrnoval „příjem zúčtovaný“. Na žalobce tedy dopadala uvedená právní úprava bez jakýchkoliv dalších konstrukcí o nulových příjmech v rozhodném období. 8. Rovněž žalovaná poznamenala, že ničeho nezvrátí ani argument, že při pracovní neschopnosti trvající kupř. půl roku by měl žalobce nejen přibližně poloviční vyměřovací základ, ale mělo by dojít ještě k jeho dalšímu krácení. Taktéž zmínila, že žalobce neuvedl, jaký konkrétní rok, v němž mělo dojít k údajnému zásahu do jeho práv, má na mysli. Namátkou pak vysvětlila konkrétní výpočet vyměřovacího základu žalobce za rok 2013. Připomněla, že rozhodným obdobím pro stanovení příjmů, resp. vyměřovacího základu, osoby samostatně výdělečně činné je celý kalendářní rok. Vyměřovací základ za vyloučené dny se proto stanoví jako alikvotní část z vyměřovacího základu za kalendářní rok. 9. Žalovaná tedy uzavřela, že při bezvýjimečné povaze odkazovaných pravidel (tj. vzhledem k zákonodárcem zvolené úpravě) nemohla postupovat odlišně. Navrhla proto zdejšímu soudu, aby podanou žalobu coby nedůvodnou zamítl. IV. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení. 11. Žalobce podal dne 21. 9. 2022 žádost o starobní důchod s tím, že od 1. 10. 1990 až do dne podání žádosti o důchod byl osobou samostatně výdělečně činnou. Rozhodnutím ze dne 8. 12. 2022, č. j. X, žalovaná rozhodla o této žádosti a žalobci přiznala od 3. 9. 2022 starobní důchod ve výši 17 995 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, v nichž namítal, že v osobním listě důchodového pojištění jsou nesprávně uvedeny vyloučené doby a není zohledněno, že ještě 92 dní poté, co splnil podmínky nároku na starobní důchod, vykonával výdělečnou činnost. Rozhodnutí by také podle něj mělo obsahovat konkrétní kroky výpočtu. 12. Následně žalovaná po provedeném šetření vydala rozhodnutí ze dne 8. 2. 2023, č. j. X, jímž postupem podle ustanovení § 87 správního řádu změnila předchozí rozhodnutí tak, že žalobci se od 3. 9. 2022 přiznává starobní důchod ve výši 18 128 Kč měsíčně. Podle osobního listu důchodového pojištění došlo k vyloučení některých dob a zároveň ke snížení některých vyměřovacích základů. I proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. V nich uvedl, že nesouhlasí se snížením vyměřovacího základu v letech, v nichž má vyloučené doby z důvodu dočasné pracovní neschopnosti. Podotkl, že je osobou samostatně výdělečně činnou bez zaměstnanců a vykonává pouze stavební práce ve výškách pomocí horolezecké techniky. V době pracovní neschopnosti skutečně není schopen tuto práci vykonávat a nemůže tedy dosahovat žádných příjmů. Vyměřovací základ by tedy neměl být snižován. Rovněž poznamenal, že by mělo být zohledněno, že ještě 92 dní poté, co splnil podmínky nároku na starobní důchod, vykonával výdělečnou činnost. 13. Žalovaná na základě podaných námitek vydala prvostupňové rozhodnutí, kterým došlo ke zohlednění pojištění získaného po vzniku nároku na starobní důchod. Žalobce proti němu podal dne 20. 4. 2023 námitky. Znovu uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou bez zaměstnanců a vykonává fyzicky náročnou práci. V době pracovní neschopnosti ji tedy skutečně není schopen vykonávat a v tuto dobu nedosahuje žádných příjmů. Vyjádřil proto nesouhlas se snížením vyměřovacího základu v letech, v nichž má vyloučené doby z důvodu dočasné pracovní neschopnosti. Následně odkázal na ustanovení § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění s tím, že na základě věty první tohoto ustanovení nelze aplikovat jeho větu druhou, když jsou jeho příjmy ve vyloučených dobách nulové. Dále zmínil, že žalovaná změnila své rozhodnutí, přestože jeho námitkám plně nevyhověla. O podaných námitkách rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 14. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu dotčeném žalobou, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán podle ustanovení § 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Rozhodoval bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaná výslovně s takovým postupem souhlasili. Zdejší soud zároveň za této situace a s ohledem na obsah správního spisu nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel zejména z následujících ustanovení právních předpisů. 15. Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona o důchodovém pojištění jsou pojištění při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni osoby samostatně výdělečně činné. 16. Podle ustanovení § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění (ve znění účinném do 31. 12. 2023) se doby uvedené v odstavci 4 větě druhé písm. a) až k) považují za vyloučené doby, i když se kryjí s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), s dobou účasti na pojištění podle § 6, s dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, nebo s dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v odstavci 3 větě čtvrté, pok