1 Afs 437/2019 — Nejvyšší správní soud

8 A 20/2024- 57 - text 13 8 A 20/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Stodská nemocnice a. s., IČ 26361086 se sídlem Hradecká 600, 333 40 Stod zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Tomšíčkem, se sídlem Vlastina 602/23, 323 00 Plzeň Ministerstvo pro místní rozvoj se sídlem Staroměstské náměstí 6, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2023, č. j. MMR-83414/2023-26 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Dne 18. 12. 2023 obdržela žalobkyně rozhodnutí žalovaného Ministerstva pro místní rozvoj, č. j. MMR-83414/2023-26 ze dne 14. 12. 2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo na základě žalobcem podaných námitek rozhodnuto, že námitky žalobkyně proti opatření poskytovatele dotace Řídícího orgánu Integrovaného regionálního operačního programu (dále jen „poskytovatel dotace“), jímž bylo rozhodnutí o krácení žalobci přiznané dotace, jsou částečně důvodné, ovšem pouze v rozsahu částky 6 509,80 Kč. Ve zbytku krácení, tj. v částce 237 766,81 Kč, shledal Námitky nedůvodnými a opatření poskytovatele dotace potvrdil. 2. Žalovaný k tomuto závěru dospěl s tím, že žalobkyně v celkem sedmi případech porušila podmínky dotace, a to: 1. neodeslala změnu zadávacích podmínek prostřednictvím formuláře F14 v souladu § 212 zákona o zadávání veřejných zakázek; 2. nestanovila lhůtu pro podání nabídek v délce alespoň 35 celých dnů; 3. požadovala, aby dodavatel disponoval nejvyšší partnerskou certifikací výrobce pro nabízenou produktovou skupinu Hardware, přestože takový certifikát nelze podřadit pod žádný z dokladů, které zadavatel může požadovat k prokázání splnění kritérií technické (či jiné) kvalifikace, tedy stanovila požadavek na prokázání kvalifikace dodavatele, který zákon o zadávání veřejných zakázek nepřipouští; 4. provedla změnu zadávací dokumentace spočívající v prodloužení lhůty pro dodání předmětu zakázky z 30 na 60 dnů od uzavření smlouvy, aniž by prodloužila lhůtu pro podání nabídek takovým způsobem, aby od odeslání změny nebo doplnění zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku; 5. žalobkyně neuveřejnila v souladu s § 7 odst. 1 zákona o registru smluv celkem tři kupní smlouvy. Body 1. - 4. přitom mohly mít vliv na okruh možných účastníků zadávacího řízení. 3. S ohledem na skutečnost, že proti napadenému rozhodnutí nejsou přípustné žádné opravné prostředky, brojila proti ní žalobkyně výše nadepsanou správní žalobou. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobkyně je přesvědčena, že napadené Rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci a na nesprávném výkladu podmínek poskytnutí dotace, přičemž tvrdí, že žalovaný postupoval nepřiměřeně formalisticky a bez přihlédnutí k dílčím okolnostem. 5. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že nezveřejnění opravného formuláře F14 je přestupkem, neboť to nemá oporu v zákoně, což podporuje i to, že zákonem č. 166/2023 Sb. byla z ust. § 270 zákona o zadávání veřejných zakázek vyvratitelná domněnka společenské škodlivosti jednání zadavatele jinak naplňujícího formální znaky přestupku. 6. Konečně, i kdyby jednání žalobkyně sankcionovatelné v obecné rovině bylo, žalobkyně je přesvědčena, že okolnosti konkrétního případu prokazují, že postup zadavatele vliv na okruh potenciálních dodavatelů a výběr dodavatele mít nemohl. Veškeré relevantní úkony během zadávacího řízení se dějí totiž na profilu zadavatele, a pokud měl dodavatel o veřejnou zakázku skutečný zájem, byl ve svém vlastním zájmu povinen profil zadavatele aktivně sledovat, což se také samozřejmě v praxi děje. Účast zahraničních dodavatelů přitom nebyla dle žalobkyně reálná. 7. Žalobkyně se dále vymezuje i proti tvrzení žalovaného zlehčujícího skutečnost, že se nikdo z dodavatelů proti postupu žalobce nebránil námitkami, s poukazem, že uplatnění námitek je zcela na uvážení dodavatelů, a nemohou proto sloužit jako ukazatel správnosti postupu žalobce. V konkrétním případě uvedená skutečnost nepodání námitek naopak prokazuje to, že postup žalobkyně neovlivnil účast dodavatelů v zadávacím řízení. 8. Žalobkyně dále nesouhlasí s právním názorem žalovaného, že byla povinna stanovit lhůtu pro podání nabídek v délce minimálně 35 dnů, neboť § 57 odst. 1 písm. b) zákona o zadávání veřejných zakázek se v případě posuzované veřejné zakázky neuplatil. 9. Dle žalobkyně je zákon o zadávání veřejných zakázek mezerovitý, neboť nezachycuje situaci, kdy zadavatel má legitimní potřebu nezveřejnit na profilu zadavatele dokumenty obsahující důvěrné informace, ale zároveň ve smyslu ust. § 36 odst. 8 zákona o zadávání veřejných zakázek nepožaduje, aby dodavatel přijal přiměřená opatření k ochraně důvěrné povahy informací. Lze se domnívat, že postup pro poskytování důvěrných informací může v takovém případě zadavatel upravit samostatně dle ust. § 39 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek, při respektování lhůty podle § 96 odst. 2 téhož zákona. Nelze tedy dovodit, že by takového zadavatele stíhala zároveň povinnost dle ustanovení § 57 odst. 1 písm. b) zákona o zadávání veřejných zakázek. Takový výklad je dle žalobkyně logický, neboť pokud je jediný rozdíl oproti situaci, kdy si dodavatel stáhne zadávací dokumentaci z profilu zadavatele, v tom, že zadavateli zašle žádost o poskytnutí části zadávací dokumentace a vzápětí tuto část obdrží ve zprávě od zadavatele, není důvod pro to, aby byla lhůta pro podání nabídek jakkoliv prodlužována. 10. Žalobkyně tedy dle svého vyjádření nepostupovala podle § 36 odst. 8 zákona o zadávání veřejných zakázek, a nebyla povinna postupovat dle § 57 odst. 1 písm. b) téhož zákona, tedy prodlužovat lhůtu pro podání nabídek o 5 dnů. Tvrzení žalovaného, že podmínila poskytnutí části zadávací dokumentace obsahující technické informace s citlivými daty podpisem, je tedy mylné. 11. Proto žalobkyně na základě shora uvedeného dochází k závěru, že žalovaný porušil zákon o zadávání veřejných zakázek a dotační podmínky, když žalobci uložil finanční opravu. Žalobkyně naopak postupovala plně v souladu se zákonem a její postup nemohl mít na potenciální dodavatele jakýkoliv reálný dopad. 12. Pokud jde o požadavek nejvyšší partnerské certifikace výrobce pro nabízenou produktovou skupinu Hardware, stanovením této zadávací podmínky žalobkyně neporušila ust. § 73 odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek, když předmětná podmínka technické kvalifikace vychází z výčtu uvedeného v ust. § 79 odst. 2 téhož zákona. 13. Žalobkyně si nadále stojí za argumentací, jež představila v námitkách, jež byly zamítnuty napadeným rozhodnutím. Nad to uvádí, že samotný zákon o zadávání veřejných zakázek v ust. § 80 odst. 1 předvídá předložení ISO certifikátu k prokázání opatření dodavatele k zajištění kvality. Tento případ se však týká pouze splnění norem pro zajištění jakosti, tj. příslušných evropských norem. Tím ovšem není vyloučeno, že by zadavatel nemohl analogicky požadovat předložení i jiného nikoliv nutně veřejnoprávního certifikátu, který by rovněž prokazoval opatření dodavatele k zajištění kvality 14. Pokud jde o odkaz žalovaného na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-05233/2021/500/AIv ze dne 10. 2. 2021, žalobkyně uvádí, že ten se v posuzovaném případě omezil pouze na formální podřazení kvalifikačního požadavku pod ust. § 79 odst. 2 písm. c) a d) zákona o zadávání veřejných zakázek, které rozporoval, a ostatními kritérii technické kvalifikace uvedenými v ust. § 79 odst. 2 tohoto zákona se vůbec nezabýval. Stejně tak považuje žalobkyně za irelevantní další argumentaci žalovaného týkající se tohoto bodu. 15. Co se týká bodu prodloužení lhůty, žalobkyně opětovně odkázala na předložené námitky. 16. K porušení povinnosti zveřejnit smlouvy v registru smluv žalobkyně uvedla, že v případě smlouvy VZ0020.005 přehodnotila svá předchozí přesvědčení a ztotožnil se se závěry žalovaného. Nadále však trvá na svých tvrzeních týkajících se zbývajících dvou smluv (VZ0016.001 a VZ0016.002). 17. Poskytovatel dotace i žalovaný totiž opomněli zabývat se zákonnou výjimkou, kdy účinnost smlouvy nastává nezávisle na jejím uveřejnění v registru smluv dle § 7 odst. 3 zákona o registru smluv. 18. Obě smlouvy byly plněny v době, kdy byly v souladu se zákonem o registru smluv účinné. I pokud by byly dle § 7 odst. 1 tohoto zákona zrušeny od počátku, jak tvrdí žalovaný, stalo by se tak až po 3 měsících ode dne jejich uzavření, tj. až dne 12. 1. 2023. Jelikož tedy došlo ke splnění závazku v době, kdy smlouva byla účinná a bylo tedy plněno po právu, nemá zrušení smlouvy od počátku na závazek žádný vliv, neboť již došlo k jeho splnění. Neboli, nemůže být rušeno něco, co již není. Byť zákonodárce v zákoně o registru smluv tento důsledek zřejmě nepromyslel, nemůže být dle žalobce mezerovitost zákona kladena k tíži žalobkyni, která se tedy žádného po