1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 23/2023- 85 - text 15 8 A 23/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Správa železnic, státní organizace, IČ 70994234 se sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno za účasti České dráhy, a.s. se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře ze dne 9. 8. 2019, č. j. UPDI-2216/19/KP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobci bylo dne 9. 8. 2019 doručeno rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře (dále též jen „žalovaný“) č. j. UPDI-2216/19/KP, sp. zn. UPDIRPD002/19 z téhož dne (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto v řízení o rozkladu Správy železnic, státní organizace (dále též jen „žalobce“) proti rozhodnutí žalovaného č. j. UPDI-1442/19/ZA, sp. zn. UPDI-RPD002/19 ze dne 24. 5. 2019 (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím rozhodl žalovaný v řízení na žádost společnosti České dráhy, a.s., která postupem dle ustanovení § 34e zákona č. 266/1994 Sb., zákona o dráhách, napadla Prohlášení o dráze o dráze celostátní a regionální platné pro přípravu jízdního řádu 2020 a pro jízdní řád 2020 (dále též jen „prohlášení “) tak, že mimo jiné shledal, že: kapitola 3.4 Omezení provozu v rozsahu čtvrtého odstavce je v rozporu s § 33 odst. 1 ve spojení s § 22 odst. 3 písm. a) zákona o dráhách (výrok 3); kapitola 3.5.2 Omezení provozování dráhy v rozsahu šestého odstavce prohlášení o dráze je v rozporu s § 33 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 34 odst. 4 a § 23c odst. 3 zákona o dráhách (výrok 5); kapitola 3.5.2 Omezení provozování dráhy v rozsahu osmého odstavce je v rozporu s § 33 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 34 odst. 3 a 4 a § 23c odst. 3 zákona o dráhách (výrok 6); kapitola 4.5 Přidělení kapacity dráhy pro údržbu, obnovu a rozvoj infrastruktury v rozsahu třetího odstavce je v rozporu s 33 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 34 odst. 4 a § 23c odst. 3 zákona o dráhách (výrok 11); kapitola 4.5.1 Konstrukce nabídky náhradních tras v rozsahu části druhého odstavce je v rozporu s § 33 odst. 3 písm. e) ve spojení s § 23b a § 23c zákona o dráhách (výrok 13a); kapitola 4.5.1 Konstrukce nabídky náhradních tras v rozsahu části druhého odstavce je v rozporu s § 23b odst. 5 a § 33 odst. 1 ve spojení s § 33 odst. 3 písm. f) a § 33 odst. 4 písm. f) zákona o dráhách (výrok 13b); kapitola 4.5.1 Konstrukce nabídky náhradních tras, pravidla priorit v rozsahu třetího odstavce je v rozporu s § 23b odst. 5 a § 33 odst. 1 ve spojení s § 33 odst. 3 písm. f) a § 33 odst. 4 písm. f) zákona o dráhách (výrok 14) a kapitola 4.8.4 Nepředvídatelné problémy v rozsahu druhého odstavce je v rozporu s § 33 odst. 3 písm. f) a § 33 odst. 4 písm. f) ve spojení s § 23c zákona o dráhách (výrok 16). 3. Proti shora naznačeným výrokům prvostupňového rozhodnutí brojil žalobce rozkladem, jenž byl napadeným rozhodnutím zamítnut. 4. Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce žalobou dle části V. občanského soudního řádu, o níž rozhodl Městský soud v Praze, co by odvolací soud, v řízení sp. zn. 15 Co 48/2023 usnesením ze dne 23. 2. 2023, doručeným k rukám žalobce dne 8. 3. 2023, tak, že potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který usnesením ze dne 28. 12. 2022 ve věci sp. zn. 18 C 171/2019 řízení s odkazem na ustanovení § 104b odst. 1 o. s. ř. zastavil a žalobce odkázal s žalobou na soudy jednající dle s. ř. s, kdy uvedl, že žalobce může podat žalobu do jednoho měsíce od právní moci usnesení o zastavení řízení. Žalobce tak učinil. 5. Žalobce tedy dne 17. 3. 2023 podal městskému soudu správní žalobu, v níž ovšem navrhl přerušení řízení, neboť proti rozhodnutí Městského soudu č.j. 15 Co 48/2023-212 podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Soud tomuto návrhu svým usnesením ze dne 28. 6. 2023, č. j. 8 A 23/2023-39 vyhověl a řízení přerušil. 6. Dne 27. 3. 2024 Nejvyšší soud rozhodnutím č. j. 23 Cdo 1455/2023-283 dovolání žalobce zamítl a městský soud tedy dne 20. 5. 2024 rozhodl usnesením č. j. 8 A 22/2023-56 tak, že v řízení se pokračuje. 7. V tomto usnesení též soud reflektoval změnu v osobě žalovaného, neboť původně žalovaný Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře byl zrušen zákonem č. 464/2023 Sb., kterým se mění a ruší některé zákony v souvislosti se zrušením Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, a podle ustanovení článku X. bodu 2 jeho působnost přešla na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. V dalším textu rozsudku je tedy slovem „žalovaný“ míněn právě Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, včetně toho, že se na něj hledí, jako kdyby sám vydal napadené rozhodnutí, resp. rozhodnutí správního orgánu I. stupně. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 8. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný pochybil, když za 1. nerespektoval zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí dle ustanovení § 34e odst. 4 zákona o drahách, a 2. nesprávně vyhodnotil údajná pochybení, jichž se měl žalobce dopustit výše uvedenými výroky. 9. Než však žalobce více rozvedl výše uvedené okruhy námitek, uvedl, že žalovaný v několika případech pozměnil a dezinterpretoval jeho předchozí vyjádření ve správním řízení. 10. Pokud jde o dodržení zákonné lhůty, uvedl žalobce, že předpoklad žalovaného, že speciální 40denní lhůty pro vydání rozhodnutí jsou pořádkové, je zjednodušující. Navíc, založit rozhodnutí na tvrzení žalovaného, že nelze dodržet stanovenou zákonnou lhůtu a že požadavek zákona je tedy nereálný, když zákonně postupovat dle úřadu nelze, má žalobce za „odvážné.“ 11. V souvislosti s touto námitkou žalobce připomíná judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně např. rozhodnutí sp. zn. 4 Ans 9/2007. Za uvedeného stavu judikatury má žalobce závěry žalovaného v naznačeném smyslu za neortodoxní a právní úpravu a judikaturu nezohledňující. 12. Že jde o lhůtu nepřekročitelnou, žalobce mimo jiné dovozuje též z faktu, že jde o lhůtu, která byla do právního řádu transponována z právních předpisů Evropské unie, kdy její zakotvení do právního řádu a tím i respekt k ní a její aplikace je uložena článkem 56 Směrnice č. 2012/34/EU odstavec 9, věta druhá. 13. Dále žalobce uvádí, že dle jeho přesvědčení žalovaný nesprávně vykládá problematiku ustanovení § 23b a § 23c zákona o drahách a problematiku rozhodnutí Komise (EU) 2017/2075, kdy dochází k jejich ztotožnění a tím i nesprávnému ztotožnění institutů dočasného omezení kapacity (dle rozhodnutí Komise) a institut omezení provozování dráhy (dle zákona o drahách). Dočasné omezení kapacity je při tom dle žalobce širší pojem než omezení provozování dráhy. Dle žalobce při tom žalovaný úmyslně tyto instituty smísil, aby je mohl podřídit svému dohledu – takový postup však postrádá jakoukoli zákonnou oporu, a není možný. 14. Pokud jde o výrok č. 3 prvostupňového rozhodnutí, žalovaný se dle žalobce domnívá, že za zprovoznění dráhy má být odpovědný provozovatel dráhy a ten nemůže přenášet svoji odpovědnost na nezúčastněného dopravce postupem dle ustanovení § 22 odst. 3 zákona o drahách. Na zajištění uvedených činností si má, jak uvádí žalovaný, provozovatel dráhy dopravce najmout. 15. Dle žalobce ale řešený text kapitoly neřeší jen situaci po mimořádné události, ale hovoří o tom, že jde o situace, kdy je nutno operativně zajistit odstranění narušení provozu. Současně varianta pomoci dalšího dopravce je na místě až v situaci, kdy nelze odstranění dosáhnout účelněji jinak. Jde tedy o situace zcela mimořádné, kdy postupy Správou železnic jsou vedeny zájmem na co nejrychlejším odstranění překážky provozu, které je v zájmu všech dopravců. Problematické ustanovení pak slouží právě k tomu. 16. Žalobce rozhodně odmítá, že by přenášel na někoho své povinnosti, dle předpisu SŽDC D7, čl. 303, 304, ostatně fakturuje v případě pomoci pomáhající dopravce náklady Správě železnic, která je hradí. Nad to žalovaný pominul dle žalobce eurokonformní výklad čl. 54 odst. 2 Směrnice 2012/34/EU o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru, kde je uvedeno „V nouzových situacích a v případech naprosté nutnosti uzavření infrastruktury kvůli poruše lze odebrat přidělené trasy vlaků bez předchozího upozornění po dobu nezbytnou k opravení systému. Provozovatel infrastruktury může požadovat, pokud to považuje za nezbytné, aby mu železniční podniky daly k dispozici prostředky, které pokládá za nejvhodnější k obnovení běžného stavu v co nejkratší době.“ 17. Žalobce dále uvádí, že žalovaný zřejmě vůbec nechápe, jakým subjektem žalobce je a v jakém smyslu se článku 54 dovolával. Žalobce není organizační složkou státu a ani státem – Správa železnic je adresátem veřejné správy, jako každý jiný občan, jako každá jiná právnická osoba, nerozhoduje veřejně mocensky o ničích právech, jak se mylně domnívá žalovaný, žalobce je ve všech vztazích