8 As 47/2006 — Nejvyšší správní soud

8 A 40/2024- 51 - text 7 8 A 40/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: Mgr. J. Č., Bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2024, č. j. MZP/2024/232/131, sp. zn.: ZN/MZP/2024/232/26, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2024, č. j. MZP/2024/232/131, sp. zn.: ZN/MZP/2024/232/26, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3000 Kč, a to ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2024, č. j. MZP/2024232/26, sp. zn. ZN/MZP/2024/232/26 (dále jen „napadané rozhodnutí“), jimž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát v Hradci Králové (dále jen „prvostupňový orgán“), č. j. ČIŽP/45/2023/7756 ze dne 11. 10. 2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 30 000 Kč za přestupek podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, spočívající v tom, že prostřednictvím další osoby provedl terénní úpravy na území přírodní rezervace Bošínská obora za použití intenzivních technologií bez udělené výjimky orgánu ochrany přírody. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce vytýká napadanému rozhodnutí nesprávnost právních závěrů vycházejících z nesprávně zjištěného skutkového stavu, kdy správní orgány pochybily, když na žalobce v této věci nahlížely jako na podnikající fyzickou osobu. Distinkce mezi fyzickou osobou a podnikající fyzickou osobou je při správním trestání důležitá pro určení toho, zda osoba obviněná z přestupku skutečně podniká v dané oblasti pro ni nedovolenou, za kterou má být sankcionována, anebo nikoli. Žalovaný ani prvostupňový orgán nevzaly v potaz, že žalobce nepodniká v oboru zemních prací a správy nemovitostí. 4. Žalobce v řízení před správními orgány opakovaně uváděl definici podnikání jako soustavnou činnost, prováděnou podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Žalovaný ani prvostupňový orgán neučinily potřebná skutková zjištění o žalobcově soustavné činnosti v oblasti zemních prací a správy nemovitostí, a ani o okolnostech, za kterých byl žalobce ustanoven do funkce správce pozůstalosti, a ani o otázce, zda žalobce objednal terénní úpravy vlastním jménem nebo jako zástupce vlastníků pozemků. 5. Dle tvrzení žalobce v ustanovujícím usnesení není zmínka o jeho podnikatelské identifikaci (IČO). Tedy správní orgány pochybily, když doručovaly do datové schránky žalobcovy advokátní kanceláře, přičemž mu mělo být doručeno doporučenou poštou jako fyzické osobě. Skutečnost, že je žalobce advokát, a jako advokát bývá v usneseních identifikován, automaticky nezakládá jeho právní postavení podnikatele v oboru zemních prací a správy nemovitostí. Jedná o doplněk identifikace žalobce. 6. Nesprávně zjištěný skutkový stav žalovaným je dle žalobce založen na sdělení z kanceláře notáře Mgr. M. K., soudního komisaře, č. j. 50 D 286/2015. Nicméně Mgr K. nebyl soudním komisařem, který žalobce ustanovil do funkce správce pozůstalosti. Tím byl soudní komisař Mgr. P. O., notář v Mělníku, v usnesení č. j. 50 D 286/2015-104 ze dne 17. 7. 2018. Skutečnost, že správní spis neobsahuje listiny vztahující se k žalobcově ustanovení do funkce správce pozůstalosti, tedy v jaké kapacitě byl žalobce ustanoven do funkce, svědčí o nedostatečném zjišťování skutkového stavu správními orgány. Skutečnost, že je žalobce ve věci podnikající fyzická osoba, mu měla být prokázána. 7. Žalobce v této funkci zastupuje 14 dědiců majetku zůstavitele, přičemž v jejich zájmu nechal odstranit existující protiprávní stav, když uvolnil průjezdnost cesty pro automobily, pro další přístup do hospodářského lesa a pro předcházení dalším škodám v lese. Žalobce vystupoval jako správce pozůstalosti, čímž dával veřejně na vědomí skutečnost, že nevystupuje vlastním jménem, ale jako zástupce dědiců zesnulého vlastníka pozemku. Žalobce objednávkou terénních prací plnil svou zákonnou povinnost zachovávat jím spravovaný majetek. Pokud bylo jeho jednání označené za protiprávní, měla být pokuta udělena všem spoluvlastníkům pozemku, v jejichž zájmu jej jako jejich zástupce činil. 8. Adresování rozhodnutí prvostupňového orgánu osobě žalobce coby podnikající fyzické osobě zakládá zmatečnost rozhodnutí z důvodu absolutního omylu v osobě adresáta. 9. Žalobce taktéž zpochybňuje platnost vyhlášení nařízení Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, kterým byla zřízena přírodní rezervace Bošínská obora, na jejímž území došlo k žalobcově jednání. Dle žalobce je právně sporný způsob vyhlášení této přírodní rezervace pro Obecní úřad Běstovice a pro F. O. K. (zůstavitele). Je prokázáno, že Obecní úřad Běstovice nevyvěsil toto nařízení na svou úřední desku, protože jej ani neobdržel. Toto je v rozporu s dikcí § 3 odst. 3 a odst. 5 zákona č. 425/1990 Sb. o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti, v účinném znění, protože zákon výslovně požaduje kromě vyvěšení nařízení na úřední desce a jeho přístupnost u okresního úřadu, který jej vydal, taktéž vyvěšení na úředních deskách a přístupnost nařízení u všech obecních úřadů působících v územním obvodu okresního úřadu. Tato skutečnost v případě Obecního úřadu Běstovice nenastala. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že součástí spisového materiálu je usnesení Okresního soudu v Mělníku č. j. 50 D 286/2015-104, z něhož vyplývá, že správcem pozůstalosti byl ustanoven Mgr. J. Č., advokát se sídlem X. Totéž vyplývá ze sdělení z kanceláře notáře Mgr. M. K., soudního komisaře pověřeného úkony v řízení o pozůstalosti po F. O. K. Žalobce je dle spisového materiálu fyzická osoba podnikající jako advokát. 11. Žalovaný zrekapituloval žalobcovo jednání naplňující skutkovou podstatu přestupku podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, tedy objednání použití intenzivních technologií k hospodaření ve zvláště chráněném území bez udělené výjimky orgánu ochrany přírody. Na území přírodní rezervace Bošínská obora došlo k rozhrnutí zeminy buldozerem s pasovým pojezdem, stržení svrchní vrstvy zeminy, travnatého drnu s vrstvou půdy na ploše minimálně 750 m2. 12. Žalovanému je z jeho správní činnosti známo, že na úseku ochrany životního prostředí bylo vedeno s žalobcem více správních řízení, ve kterých žalobce účelově uváděl obě námitky, tedy jednak námitku neplatnosti vyhlášení přírodní rezervace Bošínská obora, jednak námitku nepodnikání v oblasti zemních prací či správy majetku. 13. Žalovaný k platnosti vyhlášení přírodní rezervace Bošínská obora uvádí, že jedinou podmínkou platnosti nařízení okresního úřadu, kterým byla zřízena přírodní rezervace, bylo jeho vyhlášení. Povinnost vyvěšení nařízení na úřední desce u obecných úřadů působících v územním obvodu okresního úřadu neměla vliv na platnost vyhlašovaného nařízení, ale pouze zajišťovala informovanost dotčených obcí a občanů. Přírodní rezervace Bošínská obora byla vyhlášena s účinností ke dni 1. 5. 1995. 14. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného nad rámec předchozích tvrzení doplnil, že existují desítky svědků pamatujících cestu k oboře, na kterou byla umístěna navážka zeminy, vybagrované podél pozemku č. X v k. ú. X, při hloubení nepovolené strouhy zřizované pracovníky tehdejšího zemědělského podniku v době komunistického režimu. Po navážce se dalo pohybovat pěšky, na motorce, na koni či na čtyřkolce. Byla zde během desetiletí vyježděna krkolomná cesta, na které maximálně občasně rostl plevel. 15. Žalobce opakovaně poukazuje na nezákonný proces vyhlášení přírodní rezervace Bošínská obora v různých řízeních a dovolává se slovního vyjádření uvedeného v zákoně, byť neobratného v legislativní technice. III. Posouzení žaloby 16. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2s.ř.s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Ačkoli žalobce trval na nařízení ústního jednání, rozhodl městský soud postupem podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. a o žalobě rozhodl, aniž by k nařízení jednání přistoupil. 17. Městský soud k námitce neplatnosti vyhlášení přírodní rezervace Bošínská obora uvádí, že není v jeho pravomoci v tomto řízení závazně posoudit platnost vyhlášení přírodní rezervace či eventuálně zrušit