1 As 150/2012 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 13/2023- 50 - text 10 8 Ad 13/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce A. V., se sídlem X, proti žalované Česká advokátní komora, IČ: 66000777, se sídlem Národní 118/16, Praha 1 – Nové Město, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9.06.2023, sp. zn. K 108/2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce jako advokát byl rozhodnutím kárného senátu kárné komise žalované ze dne 6.05.2021 pod č. 108/2020, uznán vinným kárným proviněním, spočívajícím v porušení ustanovení §17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 Usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky, ve znění ke dni avizovaného porušení povinnosti (dále jen etický kodex), a bylo mu uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů a povinnost uhradit žalovanému náhradu kárného řízení. 2. Konkrétně bylo žalobci kladeno za vinu, že poté, co žalobce obdržel rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18.04.2019, č. j. 29 Co 77/2019-345, kterým byl změněn jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26.10.2018, č. j. 48 C 359/2014–300, žalobce dobrovolně nezaplatil stěžovateli společnosti HOCHTIEF CZ a.s. přisouzené náklady řízení ve výši 1.106.701,50 Kč, v důsledku čehož stěžovatel byl nucen domáhat se svých prav cestou exekuce. 3. Proti rozhodnutí kárného senátu podal žalobce odvolání, o němž rozhodla žalovaná odvolacím kárným senátem tak, že podané odvolání zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobce pokládá napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné a podanou žalobou se domáhá jeho zrušení. Žalobce má za to, že ze strany žalované došlo k nesprávnému právnímu posouzení týkajícímu se otázky naplnění znaků skutkové podstaty, jakož i k nesprávnému vyhodnocení všech polehčujících okolností, což mělo za následek nesprávné právní posouzení všech takto zjištěných skutkových okolností a následné nesprávné rozhodnutí ve věci. 5. V podané žalobě žalobce cituje ustanovení §17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 etického kodexu s tím, že nikdy nedošlo k jejich porušení a namítá, že žalovaná založila své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení zjištěných skutkových okolností, přičemž zcela neakceptovala obsažnou a podrobnou argumentaci žalobce. 6. Jak žalobce uvedl, během trvání řízení žalobce pravdivě popsal stav věci a uvedl správnímu orgánu všechny okolnosti, jako jsou zejména detaily o palmárním soudním sporu žalobce se společností HOCHTIEF CZ a.s. o zaplacení žalobci dlužné odměny a neúměrné a žalobcem nezaviněné protahování tohoto sporu z důvodu opakovaných rozhodnutí soudu prvého stupně a odvolacího soudu, a tím se navyšujících nákladů soudního řízení. 7. Žalobce namítl, že vedení předmětného palmárního sporu nebylo výkonem advokacie a nebylo ani teoreticky ani prakticky způsobilé mít za následek jakkoliv významné snížení důstojnosti advokátního stavu. 8. Jednání advokáta, který uplatňuje své právo na zaplacení dlužného palmáre vůči klientovi, nemůže být za žádných okolností považováno za jednání snižující důstojnost advokátního stavu. 9. Jak uvedl, ze strany žalobce nikdy nedošlo k naplnění porušení §17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a 2 etického kodexu, protože žalobce předmětný závazek uhradit náklady soudního řízení v žádném případě nepřevzal, přičemž převzetí takového závazku je povinným pojmovým znakem skutkové podstaty kárného provinění. Předmětný závazek uhradit náklady soudního řízení byl žalobci uložen teprve soudním rozhodnutím, a nikoliv právním jednáním či úmyslným opomenutím žalobce, a vznikl v konkrétní výší teprve právní mocí zmíněného rozsudku. 10. Závazek uhradit náklady soudního řízení je odlišný od jiných finančních závazků ukládaných v rámci rozhodnutí soudů „ve věci samé“. To vylučuje aplikaci použité judikatury. 11. Žalobce namítl, že vykonával své Ústavou a Listinou zaručené právo na soudní ochranu, přičemž je zcela nepřípustné a protiústavní bránit stranám domáhat se svého práva na soudní ochranu hrozbou sankcemi jakéhokoliv druhu. 12. Žalobce podal palmární žalobu, protože si byl důvodně jist, že má nárok na odměnu, nejednalo se o šikanózní výkon práva. Obvodní soud pro Prahu 5 mu dvakrát v této věci dal za pravdu a uložil společnosti HOCHTIEF CZ a.s. žalovanou částku v celém rozsahu zaplatit. Je tedy zcela absurdní tvrzení žalované, že žalobce si musel být vědom, že v případě prohry v soudním sporu bude muset uhradit náklady soudního řízení, a proto ve své tíživé finanční situaci neměl předmětnou palmární žalobu vůbec podávat. Zde žalovaná též zcela opomíjí skutečnost, že cílem předmětné žaloby bylo získání finančních prostředků žalobcem, což by mělo významný vliv na finanční situaci žalobce a mělo za následek úhradu všech jeho v té době existujících závazků. 13. Dále žalobce namítl, že k nezaplacení přisouzené náhrady nákladů řízení nedošlo ani úmyslně, ani z nedbalosti, ale aktuálním nedostatkem finančních prostředků u žalobce. Nejednalo se tedy ani o úmyslné, ani o nedbalostní porušení povinnosti žalobce vyplývající z povinnosti stanovené v čl. 4 odst. 1 a 2 etického kodexu. Důvodem neplacení byl objektivní stav, umocněný probíhající několikaletou pandemií a nařízeným nouzovým stavem, kdy reálné možnosti výdělku byly zcela minimální, což vyplývá i z daňových přiznání žalobce, které jsou součástí kárného spisu. Obtíže s provozováním právních služeb, stejně jako i u jiných profesí, spojené s notoricky známou skutečností probíhající pandemie, jsou zcela legitimní a objektivní okolností, která musí být brána v úvahu při posouzení závažnosti případného porušení. Objektivní neschopnost plnění v rozhodné době nemohla být považována za nepoctivost, nečestnost či neslušnost, protože byla způsobena objektivními okolnostmi mimo kontrolu žalobce, proto se k této skutečnosti musí přihlížet přinejmenším jako k významné polehčující okolnosti. K naplnění skutkové podstaty kárného provinění spočívajícího v porušení ustanovení §17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 etického kodexu tedy prokazatelně nikdy nedošlo. 14. V další části žaloby pak žalobce uvedl, že nikdy neměl v úmyslu porušovat advokátní předpisy, ani jednat nepoctivě, nečestně či neslušně. Postoj žalobce ke vzniku předmětné povinnosti uhradit dlužnou částku nákladů řízení vždy vychází z toho, že soudem uložená povinnost musí být splněna bez ohledu na to, zda se to žalobci líbí či nikoliv. Vyřčený názor žalobce na subjektivní „neakceptaci“ soudního rozhodnutí, kdy žalobce informoval kárný senát o svém vnitřním postoji vůči prohře v palmárním soudním řízení, však nemůže být interpretován jako přitěžující okolnost při rozhodování žalované o míře zavinění žalobce. Žalobce, stejně jako každý jiný občan, požívá autonomii vůle, svobodu názorů a vyznání, nicméně to ho nijak neosvobozuje od nutnosti plnit soudní rozhodnutí, což si je žalobce vědom. Žalobce věrohodně doložil žalované svou finanční situaci, ze které vyplývá, že k neuhrazení nedošlo ani úmyslně ani z nedbalostí. Předmětný závazek, z důvodu specifičnosti jeho vzniku, žalobce nikdy nepřebíral, a následné nesplnění předmětného uloženého závazku v té době mělo objektivní povahu a nikdy nebylo úmyslné či nedbalostní. Tomu by bylo jinak v případě, kdyby žalobce potřebnými prostředky disponoval, avšak je úmyslně nechtěl zaplatit. 15. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě odkázala na judikaturu správních soudů, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 34/2003-47, rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 17 Ad 11/2021-42 z 5. září 2022, rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 272/2022-47 z 26. července 2023 s tím, že neplnění jakéhokoli nesporného závazku advokátem je jednáním, které je způsobilé snížit důstojnost advokátního stavu a je tudíž porušením povinnosti advokáta stanovené v § 17 zákona o advokacii a v článku 4 odst. 1, 2 etického kodexu advokátů. V daném případě jde navíc o závazek, který souvisí s žalobcovým výkonem advokacie. 16. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit částku 1.106.701,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 77/2019-345; rozsudek nabyl právní moci 29. května 2019. Od tohoto data do vydání rozhodnutí kárného senátu žalované uplynuly dva roky a do rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované z 9. června 2023 dokonce roky čtyři. Žalobce neuhradil ani část toho, co mu uložil zaplatit soud, a dokonce ani neučinil nic, čím by se pokusil tuto situaci řešit, žalovaná trvá na tom, že žalobce nepochybně jednal v rozporu s povinnostmi advokáta a neskýtá záruku, že bude čestným, poctivým a svědomitým jednáním přispívat k důstojnosti advokátního stavu. 17. Závažnost protiprávního jednání žalobc