9 Afs 144/2016 — Nejvyšší správní soud

8 Af 14/2022- 68 - text 10 8 Af 14/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Avast Software s.r.o. se sídlem Pikrtova 1737/1a, Praha 4 zastoupený společností Rödl & Partner Tax, k.s. se sídlem Platnéřská 191/2, Praha 1 Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2022, č.j. 14801/22/5200-11433-706478, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se v podané žalobě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Odvolacího finančního ředitelství ze dne 28. 4. 2022, kterým žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 17. 6. 2020, č. j. 104187/20/4222-21794-302647, tedy platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2016. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. V žalobě žalobce především uvedl, že žalovaný navzdory řadě předložených důkazních prostředků prokazujících splnění podmínky uvedené v ustanovení § 34b odst. 1 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, dále rozvedené v pokynu Ministerstva financí D-288 k jednotnému postupu při uplatňování ustanovení § 34 odst. 4 a 5 zákona o daních z příjmů, tedy vedení přehledné a prokazatelné oddělené evidence výdajů (nákladů), aproboval postup Správce daně, který odmítl žalobci uznat osobní (mzdové) náklady zaměstnanců v celkové výši 68.637.729 Kč zahrnutých do odpočtu na podporu výzkumu a vývoje s poukazem na neprokázání stanovení procentuálního podílu doby strávené příslušnými zaměstnanci žalobce při řešení Projektu z celkového fondu jejich pracovní doby v jednotlivých kalendářních měsících. 3. Dále žalobce vytkl, že závěry a tvrzení žalovaného v napadeném rozhodnutí nenalézají odraz v řádně zjištěném skutkovém stavu, čímž činí napadené rozhodnutí nejen nezákonné, ale také vnitřně rozporné. 4. Přestože žalovaný přisvědčil žalobci, že z provedených svědeckých výpovědí pana J. B., Z. F. aj. N. bylo prokázáno monitorování zapojení jednotlivých zaměstnanců na řešení Projektu v rámci pravidelných pracovních schůzek s jejich nadřízenými, uvádí žalovaný v bodě č. 93 napadeného rozhodnutí, že tuto skutečnost žalobce nepodložil kromě svědecký výpovědí výše uvedených osob žádnými dalšími důkazními prostředky, například evidencí těchto schůzek, zápisy ze schůzek apod. Z toho je zřejmé, že žalovaný postupuje nezákonně, když v rozporu s ustanovením § 8 odst. 1 daňového řádu přisuzuje některým důkazním prostředkům vyšší váhu a jiným zejména těm, které hovoří ve prospěch žalobce, nepřikládá žádnou váhu, resp. hodnotí je jako nedostatečné a požaduje k svědeckými výpověďmi prokázané skutečnosti z nepochopitelných důvodů další důkazní prostředky. Takovýto přístup žalovaného vykazuje svévolnost a jednoznačný záměr vyměřit vyšší daňovou povinnost za každou cenu, což žalobce považuje za zcela nepřípustné a rozporným s článkem 11 Listiny základních práv a svobod. 5. Konečně, žalobce namítal, že žalovaný odmítl uznat část osobních (mzdových) nákladů zaměstnanců podílejících se na Projektu a zahrnutých do odpočtu na podporu výzkumu a vývoje alespoň v takovém rozsahu, který považuje správce daně, resp. žalovaný za prokázaný, a to v situaci, kdy žalovaný např. v bodě č. 68 Napadeného rozhodnutí uvádí, že nerozporuje aktivní účast zaměstnance M. D. na řešení Projektu. 6. Pokud jde o předmět sporu, žalobce uvedl, že v průběhu daňové kontroly unesl své důkazní břemeno, když prokázal, že u činností souvisejících s Projektem je přítomný ocenitelný prvek novosti, jakož i vyjasnění výzkumné a technické nejistoty, což ve Zprávě o daňové kontrole potvrdil i správce daně, takže splnění věcné podmínky uvedené v § 34b. odst. 1 písm. a) zákona o dani z příjmů je tak nespornou skutečností. Nespornou skutečností je rovněž to, že vynaložené výdaje podle ustanovení § 34b odst. 1 písm. b) zákona o dani z příjmů jsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů. 7. Jediným sporným bodem mezi orgány daňové správy a žalobcem tak zůstala otázka, zda žalobce splnil podmínku vedení přehledné a prokazatelné oddělené evidence výdajů (nákladů) na výzkum a vývoj dle § 34b odst. 1 písm. c) zákona o dani z příjmů. Podle žalovaného totiž žalobce údajně neprokázal skutečně odpracovanou dobu jednotlivých pracovníků na činnostech výzkumu a vývoje (neprokázání skutečnosti, že se jeho zaměstnanci v deklarovaném procentuálním rozsahu svého pracovního úvazku skutečně věnovali Projektu), čímž se žalobcem předložená evidence stala nepřesnou, odhadní a správce daně ani žalovaný nemohl jejích správnost ověřit. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že žalobce v žalobě v podstatě neuvedl žádné nové skutečnosti, které by již nevznesl v rámci daňového řízení. 9. Žalovaný upozornil dále na to, že odpočet na podporu výzkumu a vývoje (dále jen „VaV“) podle § 34 odst. 4 zákona o dani z příjmů je výjimkou ze základního daňového principu, dle něhož lze výdaj (náklad) v základu daně uplatnit u téhož poplatníka pouze jednou - o výdaje uplatněné v rámci odpočtu na VaV si totiž poplatník již jednou snížil základ daně, a výdaje uplatňuje podruhé podle § 34 odst. 4 téhož zákona. Jedná se tak de facto o daňový bonus. To poplatníka zvýhodňuje oproti jiným subjektům na trhu a tato skutečnost již sama o sobě odůvodňuje zvýšené nároky kladené na daňový subjekt k prokázání oprávněnosti odpočtu. Jde-li o nadstandardní benefit, musí daňový subjekt vycházet z toho, že po něm může být požadováno prokázání splnění i všech nadstandardních povinností s tímto benefitem spojených. 10. Pokud jde o mzdové výdaje v rámci projektu, ty by měly být kontrolovatelné, prokazatelné a detailně vykázané. Z dokladů předložených žalobcem by tedy muselo být zřejmé, že zaměstnanci se v žalobcem tvrzeném rozsahu skutečně věnovali projektu VaV; tyto skutečnosti však z dokladů předložených žalobcem zřejmé nebyly. 11. Žalobce již v průběhu řízení před správcem daně tvrdil, že zaměstnanci zapojení do Projektu za daný měsíc odreportovali svému nadřízenému alokaci odpracovaného času mezi výzkumnou činnost strávenou na Projektu a ostatní činnost. Žalobce však v průběhu řízení správci daně, ani žalovanému zmiňované reporty nepředložil, a následně uvedl, že zmiňovaný reporting probíhal prostřednictvím pravidelných schůzek s nadřízenými. To však podle žalovaného neprokázalo, že předmětný procentní úvazek zaměstnanců byl skutečně věnován práci na projektu a žalovaný setrvává na názoru, že svědecká výpověď nemůže nahradit povinnost žalobce vést průkaznou evidenci skutečně odpracované doby na činnostech VaV. 12. Pokud jde o námitku žalobce, že se žalovaný dopustil vadného hodnocení důkazních prostředků stran výstupů ze Systémů a skutečností z nich vyplývajících, pak žalovaný uvedl, že žalobce sám nijak neobjasnil, jak mělo být toto výsledné procento úvazku věnovanému práci na Projektu, „dopočítáno“, nepodává ohledně toho žádný návod. Tvrzení žalobce jsou stále obecná, a pokud jde o výstupy ze systémů JIRA či Confluence, pak žalobce ani v žalobě nevysvětluje, jak se měly promítnout do výpočtu skutečně odpracované doby na Projektu. 13. Žalovaný dále zdůraznil, že stanovení rozsahu zapojení jednotlivých zaměstnanců do projektů VaV procentuálním podílem na jejich pracovním úvazku, považuje za akceptovatelný způsob. Zároveň je však nutné uvést, že stanovení procentuálního podílu musí být natolik přesné, aby při uplatnění odčitatelné položky mohlo být považováno za jednoznačné a prokazatelné ve vztahu k přesnému vynaložení částí osobních nákladů na zaměstnance v souvislosti s jejich zapojením do realizace projektů VaV. Podle § 34b odst. 1 písm. c) zákona o dani z příjmů byl žalobce povinen vést oddělenou evidenci o nákladech, které byly vynaloženy výlučně na Projekt, a to tak, aby odrážely realitu a nejednalo se pouze o údaje odhadní. 14. Pokud jde o mzdové listy, trval žalovaný na tom, že žalobce neunesl důkazní břemeno ve vztahu k prokázání skutečného rozsahu mzdových výdajů vynaložených v rámci projektu VaV, když neprokázal, zda vůbec nebo jakou konkrétní část pracovní doby strávili konkrétní zaměstnanci prací na Projektu. To ze mzdových listů (ostatně ani z dalších doložených důkazních prostředků) nevyplývá. I přesto, že mzdové listy (resp. procenta alokace v nich uvedená) mohou perfektně odpovídat údajům ve mzdových a účetních systémech, tato skutečnost nic nemění na tom, že není dostatečně podložena skutečně odpracovaná doba jednotlivých zaměstnanců na Projektu. 15. Ke svědeckým výpovědím svědků B., F. a N. žalovaný odkázal na body [88] až [94] napadeného rozhodnutí. Ze svědeckých výpovědí vyplývá, že evidence docházky vedena nebyla, docházkový systém instalován nebyl, zaměstnanci měli volnou pracovní dobu a na docházku a plnění úkolů dohlížel přímý nadříze