4 Azs 42/2020 — Nejvyšší správní soud

9 A 101/2022- 52 - text 10 9 A 101/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: M. S., narozený X, st. přísl. X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 – Nové město proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 – Nusle o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2022, č. j. MV-158569-4/SO-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 11. 8. 2022, č.j. OAM-45337-50/MC-2021 (dále také „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 87p odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobce ze dne 17. 2. 2021 o prodloužení doby platnosti pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie. 2. Žádosti žalobce nebylo vyhověno z důvodu, že žalobce nedoložil, že skutečně pečuje o svou nezletilou dceru N. S., narozenou dne X, která bydlí s matkou - bývalou manželkou žalobce V. S. Správní orgán 1. stupně nedovodil naplnění předpokladu, že žalobce je rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu ust. § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce neprokázal, že skutečně pečuje o svou nezletilou dceru. 3. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání ve znění jeho doplnění, v němž namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí, spočívající v tom, že prvostupňový orgán nevypořádal jednotlivé důkazy předložené žalobcem, především fotografie o jeho styku s dcerou a nekonfrontoval písemné vyjádření jeho bývalé manželky s její svědeckou výpovědí a s výpovědí žalobce. Místo toho správní orgán 1. stupně vycházel z vlastního vnitřního pocitu, který neodpovídá nárokům na dokazování ve správním řízení. V odvolání citoval judikaturu Nejvyššího správního soudu, týkající se nároků na rozsah dokazování. Namítal, že zájmy dítěte jednoznačně převažují na zájmy státu a dovolával se práva na rodinný život dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“) a práva na ochranu před zásahem státu do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Rozhodnutí žalované (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaná neshledala odvolání důvodným. Správní orgán 1. stupně podle ní správně zhodnotil, že žalobce nesplnil podmínky postavení rodinného příslušníka Evropské unie dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť v řízení bylo prokázáno pouze rodičovství žalobce k dceři a občasný styk žalobce s dcerou, nikoliv to, že by skutečně o svou dceru pečoval. Žalovaná poukázala na výklad pojmu „skutečná péče“ dle důvodové zprávy k zákonu č. 314/2015 Sb., kterým byl do zákona tento pojem vložen, a dle ust. § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zahrnující odpovědnost, práva a povinnosti rodičů a vyjmenovává konkrétní aspekty skutečné péče. 5. Závěr o tom, že se v žalobcově případu nejedná o skutečnou péči, má i podle žalované oporu ve spisovém materiálu. K žalobcově poukazu na (byť nepravidelné) placení výživného žalovaná upozornila na to, že jde o vyživovací povinnost, nikoliv součást rodičovské odpovědnosti, a kdyby výživné neplatil, vystavil by se možnému trestnímu stíhání. Žalovaná stejně jako správní orgán 1. stupně vyšla z výpovědi žalobce a jeho bývalé manželky (matky nezletilé dcery žalobce) a tyto výpovědi konfrontovala a hodnotila také v souvislosti s rozsudky Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18.9. 2014 č.j. 0P 4/2014-279 a Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 12. 2017 č.j. OP 117/2017-329 ve věcech úpravy styku žalobce s nezletilou, z nichž vyplynulo, že žalobce soudem stanovený rozsah styku s nezletilou nevyužívá, navíc se vůči matce i nezletilé choval agresivně. Soud stanovil rozsah styku žalobce s dcerou jako občasný a krátkodobý a za přítomnosti matky. 6. Žalovaná nezpochybnila, že se žalobce s dcerou občas stýká, nelze však dovodit, že by o ní skutečně pečoval. Nebylo zjištěno, že by svého práva na styk s dcerou plně využíval, neznal její kroužky, zájmy a neplatil ji nic navíc. Žalovaná na základě všech skutečností dospěla k závěru, že chování žalobce nelze považovat za skutečnou péči podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. 7. Stran nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí do života žalobce žalovaná konstatovala, že žalobce na území České republiky pobýval 12 let, nejde tedy o převážnou část života, a nebylo zjištěno, že jeho rodinné vazby zde byly natolik intenzivní, aby byly způsobilé odůvodnit nepřiměřenost dopadů rozhodnutí. Žalobci nebyl zakázán pobyt na území České republiky, naopak žalobce je v postavení, kdy je oprávněn žádat o pobytové oprávnění na území České republiky dle § 87f odst. 5 zákona o pobytu cizinců. I podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 5Azs 46/2008-71 by v souvislosti s čl. 8 Úmluvy mohl být zpravidla pouze dlouhodobý zákaz pobytu cizince. Žalovaná neshledala i nepřiměřený dopad rozhodnutí do života dcery žalobce, která dle výpovědi její matky ani přítomnost žalobce nepostrádá. 8. Z uvedených důvodů žalovaná rozhodla tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. III. Žaloba 9. Žalobce se v podané žalobě neztotožňuje s tím, jakým způsobem právní orgán hodnotil provedené důkazy, pokud dospěl k závěru, že se žalobce skutečně nepodílí na péči o nezletilou dceru. Úvahy správního dle žalobce vycházejí z odůvodnění rozhodnutí soudu o změně styku žalobce s nezletilou, kdy toto rozhodnutí je však z roku 2017 a nevypovídá nic o aktuálním stavu. 10. Žalobce vytkl žalované, že vzala za stěžejní výpověď matky nezletilé a toliko stroze konstatoval, že se výpověď matky nezletilé neshoduje s výpovědí žalobce, aniž by se vypořádal s tím, z jakého důvodu se při hodnocení důkazů přiklonil k té či oné výpovědi. Správní orgán toliko rekapituloval provedené důkazy, avšak obsahově je nijak nehodnotil, a to ani izolovaně, natož ve vzájemném kontextu, tj. neuvedl, ke kterým důkazům přihlížel, které pokládá za věrohodné a které naopak vyvracejí důkazy jiné. Postup, jaký zaujal správní orgán pak vede k vydání rozhodnutí, jehož odůvodnění je z majoritní části rekapitulací chronologie řízení, následovanou závěrem bez hodnocení důkazů. Pokud však žalobce tvrdí, že se podílí na výchově a výživě nezletilé, a tato svá tvrzení doprovází listinnými a obrazovými důkazy, kdy souhrn těchto informací rozporuje výpověď matky nezletilé, se kterou se navíc žalobce rozešel, a mezi bývalými partnery tak panuje obvyklá antipatie, tak se žalobce nedomnívá, že lze založit meritorní rozhodnutí opírající se toliko o výpověď bývalé manželky. 11. Žalobce dále upozornil na to, že právní úprava nestanovuje požadovaný rozsah styku s nezletilým dítětem, proto má žalobce za to, že postačí prokázat podíl na péči a výchově nezletilé, který může být i minoritní a ve stínu péče vykonávajícího druhého z rodičů, přičemž pokud cizinec neovládá český jazyk a je tak limitován v komunikaci se školou či ošetřujícím lékařem dítěte tak mu takovéto skutečnosti nelze klást k tíži. Pokud navíc rodič bydlí ve značné vzdálenosti od místa bydliště dítěte, tak lze akceptovat i tu skutečnost, že styk neprobíhá na týdenní bázi, neboť není v logistických a finančních možnostech rodiče navštěvovat potomka ve větší intenzitě. Nelze však dokazování uzavřít tvrzením, že žalobce skutečně nepečuje o nezletilou, neboť by bylo nejprve zapotřebí popřít v řízení zajištěné důkazy hovořící ve prospěch žádosti, což však žalovaný neučinil. 12. Žalobce znovu citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 17/2007-66, v části, kde soud vyslovuje, že v odůvodnění se uvedou skutečnosti, které byly podkladem rozhodnutí, způsob, jakým byly hodnoceny provedené důkazy a ostatní podklady, a konečně i úvahy, které vedly k aplikaci konkrétního právního předpisu na projednávanou věc. V odůvodnění je nutno reagovat na připomínky a návrhy účastníků řízení, na jejich vyjádření k podkladům rozhodnutí, a vypořádat se i s případnými rozpory v jednotlivých důkazech. 13. Žalobce vyjádřil, že zájmy dítěte musejí vždy jednoznačně převážit nad zájmy státu, a že respektování rodinného života vyžaduje, aby sociální realita převládla nad právními tezemi či domněnkami. Možnost rodičů stýkat se s dítětem na každodenní bázi a nikoliv potencionálně za hranicemi ČR je přitom elementární pro rodinný život. Následně žalobce uvedl části mezinárodních smluv, např. čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. VIII. A IX Úmluvy o právech dítěte, které mají zajistit, aby