5 Afs 92/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Af 20/2023- 27 - text 7 9 Af 20/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: JACOBO EUROPE CZ a.s. se sídlem Bubenská 113/47, Praha 7 zastoupen Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem Španělská 770/2, Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2023, č. j.: 23936/23/510041455-711180, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 9. 12. 2022, č. j. 9162696/22/2007-50521-111551, jímž bylo rozhodnuto o pozbytí účinnosti rozhodnutí o posečkání úhrady daně z příjmů právnických osob (dále též „DPPO“) ze dne 11. 8. 2021, č. j. 6365562/21/2007-50521-111551 (dále též „rozhodnutí o posečkání“) dnem 1. 7. 2022 z důvodu nedodržení podmínek stanovených rozhodnutím o posečkání, a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že na základě žádosti žalobce povolil správce daně rozhodnutím o posečkání rozložení úhrady DPPO za zdaňovací období roku 2013 a 2014 v celkové výši 3 120 929 Kč na splátky. V souladu s ustanovením § 156 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) bylo povolené posečkání vázáno mimo jiné na podmínky, a sice že splátky posečkané daně budou hrazeny v částkách a termínech stanovených rozhodnutím o posečkání, a také, že následující platební povinnosti na dani z příjmů právnických osob budou hrazeny v plné výši a ve lhůtách splatnosti. Správce daně následně zjistil, že jedna z podmínek specifikovaných v rozhodnutí o posečkání byla porušena, když ke dni 1. 7. 2022 nebyla uhrazena daňová povinnost k DPPO za zdaňovací období roku 2021 ve výši 1 029 610 Kč, která byla žalobci vyměřena na základě daňového přiznání „konkludentně“ (§ 140 odst. 1 daňového řádu) platebním výměrem ze dne 28. 7. 2022, č. j. 6577407/22/2007-50521-111551 (dále též „platební výměr“). 3. Dne 9. 12. 2022 vydal správce daně rozhodnutí o pozbytí účinnosti rozhodnutí o posečkání, č. j. 9162696/22/2007-50521-111551 (prvostupňové rozhodnutí), kterým žalobci sdělil, že rozhodnutí o posečkání z důvodu nedodržení podmínek pozbylo dnem 1. 7. 2022 účinnosti. O odvolání, v němž žalobce namítal obdobně jako v podané žalobě, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, v němž přisvědčil právnímu posouzení skutkového stavu správce daně. Žalovaný k odvolacím námitkám zejména uvedl, že byly porušeny podmínky rozhodnutí o posečkání, neboť daň nebyla uhrazena ve lhůtě splatnosti ke dni 1. 7. 2022, tedy poslední den lhůty pro podání řádného daňového přiznání. Správce daně povolené posečkání vázal v souladu s § 156 odst. 3 daňového řádu mimo jiné na podmínku, že „Následující platební povinnosti na této dani budou hrazeny v plné výši ve lhůtách splatnosti“. Tato podmínka splněna nebyla, správce daně proto postupoval tak, jak mu ukládá ustanovení § 157 odst. 1 daňového řádu. Zákon nedává správci daně žádný prostor ke správnímu uvážení, pouze mu ukládá povinnost vydat deklaratorní rozhodnutí, kterým osvědčí pozbytí účinnosti rozhodnutí o posečkání, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky. Pozdější zjištění žalobce na tom nemohla cokoliv zvrátit, případné „chybné“ podání daňového přiznání ze strany osoby, s níž žalobce spolupracoval v daňových záležitostech, tedy např. účetní, nelze klást k tíži správci daně. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v žalobě předně zrekapituloval průběh správního řízení, zopakoval odvolací důvody a nesouhlasil s argumentací žalovaného v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Přisvědčil žalovanému, že v okamžiku vydání „napadeného rozhodnutí“ (pozn. soudu – podle obsahu žaloby tím žalobce nejspíše mínil prvostupňové rozhodnutí) bylo skutkově potvrzeno, že žalobce nedodržel podmínky stanovené v rozhodnutí o posečkání. Pokud však žalobce namítl, že podmínky rozhodnutí o posečkání neporušil, bylo právě v odvolacím řízení nutno zkoumat, zda byl skutkový stav zjištěn ke dni vydání „napadeného rozhodnutí“ správně. Žalobce k tomu předložil dostatečné podklady, podané dodatečné daňové přiznání, ze kterého je zřejmé a osvědčené, že skutkový stav, z nějž správce daně vycházel při vydání rozhodnutí o pozbytí účinnosti o posečkání, není správný. Žalovaný na přezkum správnosti zjištěného skutkového a právního stavu rezignoval, kdy trval na závěru, že okolnosti vzniklé a prokázané po vydání „napadeného rozhodnutí“ již nejsou pro „napadené rozhodnutí“ prvostupňového správního orgánu (správce daně) podstatné. Žalobce dále poukázal na „absurditu“ tohoto právního závěru při zkoumání jeho účinků při opačné situaci. Uvedl, že pokud by „daňový subjekt měl schválené posečkání, a podal v mezidobí daňové přiznání s nulovou daňovou povinností a teprve následně by se, ať již dodatečným daňovým přiznáním nebo na základě daňové kontroly, zjistilo, že daňová povinnost existovala ke dni tohoto původního daňového přiznání a byla by doměřena, pak by to podle uvedeného právního závěru žalovaného na platnost posečkání nemělo vliv a nebylo by možné rozhodnout o pozbytí jeho účinnosti“. 5. Závěrem žalobce uvedl, že žalovaný svým postupem popírá právo žalobce na spravedlivý proces a povinnost vždy řádně zjistit správný skutkový stav a řádně jej právně posoudit. 6. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že žalobní argumentace koresponduje s námitkou a vyjádřeními, uplatněnými již v řízení před odvolacím orgánem. Zrekapituloval skutková zjištění a zdůraznil, že posečkání bylo v souladu s § 156 odst. 3 daňového řádu vázáno mimo jiné na podmínky, že splátky posečkané daně budou hrazeny v částkách a termínech stanovených rozhodnutím o posečkání, a také že následující platební povinnosti na dani z příjmů právnických osob budou hrazeny v plné výši a ve lhůtách splatnosti. Podotknul, že dne 30. 6. 2022 správce daně obdržel z datové schránky žalobce řádné daňové přiznání k DPPO za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, které správce daně zaevidoval pod č. j. 5948973/22. S odkazem na judikaturu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2015, č. j. 3 Ads 21/2015 – 47) žalovaný uvedl, že úkony učiněné z datové schránky žalobce jsou přímo přičitatelné žalobci, a to i za situace, kdy byly učiněny osobou, která za něj jednala (např. účetní na základě plné moci). Daňové přiznání tedy bylo podáno osobou oprávněnou. Na jeho základě byla žalobci správcem daně platebním výměrem „konkludentně“ vyměřena daň ve výši 1 029 610 Kč. Daň ve lhůtě splatnosti žalobcem uhrazena nebyla, čímž došlo k porušení jedné z podmínek specifikovaných v rozhodnutí o posečkání, a to, že následující platební povinnosti na dani z příjmů právnických osob budou hrazeny v plné výši ve lhůtách splatnosti. 8. Dle žalovaného k vyměření daňové povinnosti na dani z příjmů právnických osob za rok 2021 došlo zcela v souladu se zákonem. Zákon, resp. daňový řád, nedává správci daně prostor ke správnímu uvážení, ukládá mu pouze povinnost vydat deklaratorní rozhodnutí, kterým osvědčí pozbytí účinnosti rozhodnutí o posečkání, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky. Ty splněny byly, a pokud později došlo ze strany žalobce k zjištěním, směřujícím k neoprávněnosti podání řádného daňového přiznání, pak tato o důkazní prostředky opřená zjištění, byť by byla jakkoli oprávněná, nemohou na podobě výroku rozhodnutí o pozbytí účinnosti rozhodnutí o posečkání ničeho zvrátit. Případné „chybné“ podání daňového přiznání nelze klást k tíži správci daně, neboť se jedná o subjektivní okolnosti na straně daňového subjektu. 9. Žalovaný dále uvedl, že předmětem odvolacího řízení nebyl platební výměr, kterým byla žalobci vyměřena daň a vůči němuž je možno v případě nesouladu s právními předpisy uplatnit např. dozorčí prostředek ve formě nařízení přezkoumání rozhodnutí, ale přezkum rozhodnutí zákonnosti rozhodnutí o pozbytí účinnosti, které má deklaratorní charakter a v němž žalovaný pouze ověřoval, zda došlo ze strany správce daně k opodstatněné deklaraci pozbytí účinnosti rozhodnutí o posečkání. Pro odvolací řízení tak byla podstatná pouze ta skutečnost, zda bylo žalobci pravomocně posečkáno a zda byly ze strany žalobce dodrženy podmínky uvedené v rozhodnutí o povolení posečkání či nikoliv. Zákon nedává prostor správnímu uvážení, není zde hodnocena subjektivní stránka (např. otázka zavinění), ale pouze to, zda došlo k porušení právní povinnosti jednáním daňového subjektu. Pakliže správce daně vyhodnotí, že k porušení právní povinnosti došlo, vydá rozhodnutí o poz