7 Afs 14/2011 — Nejvyšší správní soud

9 Af 8/2019- 167 - text 14 9 Af 8/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka ve věci žalobkyně: Port Service s.r.o., IČO: 28514734 sídlem Opatovická 160/18, 110 00 Praha 1 zastoupena advokátem Mgr. Ing. Petrem Lhotským sídlem Na Pankráci 322/26, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. 1474-5/2018-510000-12, č. j. 2845/2019-900000-316, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. 1474-5/2018-510000-12, č. j. 2845/2019-900000-316, jakož i rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 22. 10. 2018, č. j. 447173/2018-510000-12, se zrušují a věc se vrací žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 45 026 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Ing. Petra Lhotského, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Celní úřad pro hlavní město Prahu (Celní úřad) žalobkyni uznal rozhodnutím ze dne 22. 10. 2018, č. j. 447173/2018-510000-12 (prvostupňové rozhodnutí), vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 294 odst. 1 písm. e) zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (celní zákon). Za tento delikt jí podle § 294 odst. 2 písm. a) téhož zákona uložil pokutu ve výši 50 000 Kč. 2. V záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) žalovaný prvostupňové rozhodnutí v dílčí části změnil, fakticky jej však potvrdil. Změna výroku spočívala toliko v úpravě přesného znění celního zákona, jež se na jednání žalobkyně vztahovalo – údaj o znění zákona do 28. 7. 2016 žalovaný nahradil údajem o znění do 31. 12. 2014, které bylo účinné v době, kdy mělo ke spáchání správního deliktu dojít. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve zrekapituloval předcházející průběh kontroly a řízení před Celním úřadem a shrnul rovněž odvolací námitky. Posléze se věnoval otázce, jaká úprava a v jakém znění je pro posouzení věci rozhodná, a vysvětlil, z jakého důvodu přistoupil ke změně prvostupňového rozhodnutí. Zároveň v této souvislosti uvedl, že pozdější úprava, vč. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (zákon o odpovědnosti za přestupky), není pro žalobkyni příznivější. 4. K vlastní podstatě věci pak žalovaný předeslal, že se zcela ztotožňuje se závěrem Celního úřadu, podle kterého žalobkyně do jí podaného celního prohlášení č. 14CZ6100001E2RCAC1 dne 16. 9. 2014 uvedla nesprávné údaje [celní prohlášení podala jako nepřímý zástupce příjemce zboží – společnosti All smiles spol. s r.o. (All smiles)]. Poskytla tak celním orgánům nesprávné a nepravdivé doklady k dovezenému zboží, čímž se dopustila správního deliktu. Žalovaný zdůraznil, že v podaném celním prohlášení byly uvedeny nesprávné údaje o původu zboží „TW“ - Tchaj-wan namísto správného „CN“ - Čínská lidová republika. Potvrzení o původu zboží („Certificate of origin“) č. ED14FA08555 bylo s ohledem na výsledky šetření Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) nepravé nebo zfalšované. Na předmětném JSD MRN 14CZ6100001E2RCAC1 je u položky č. 1 chybně deklarována země původu dovezeného zboží. 5. Žalovaný odkázal zejména na Zprávu OLAF č. AM 2016/009, č. případu OF/2015/1332, (Zpráva AM 2016/009) a Informaci OLAF z 30. 6. 2017, č. OCM(2017)12896-30/06/2017 [Informace OCM(2017)12896]. Vysvětlil, že OLAF zahájil šetření případu týkajícího se úniku antidumpingového dovozního cla uvaleného na čínské spojovací prostředky dovážené přes Tchaj-wan na území EU. Šetření probíhalo ve spolupráci s Orgánem celního pátrání Tchaj-wanu (DOI), který poskytl OLAFu údaje o zásilkách kontejnerů v souvislosti se zpětným dovozem spojovacích prostředků z tchajwanských svobodných pásem, kdy byly tyto zásilky původně dovezeny z Čínské lidové republiky. Žalovaný upozornil, že přílohou Informace OCM(2017)12896 je komplexní excelová tabulka s údaji získanými od DOI. Z ní podle žalovaného vyplývá ucelený řetězec událostí potvrzující uvedené závěry. 6. Žalovaný se též vyjádřil k namítanému zániku odpovědnosti za správní delikt v důsledku uplynutí promlčecí doby ve smyslu § 112 odst. 2 věty první zákona o odpovědnosti za přestupky. Podle žalovaného se s ohledem na větu druhou tohoto ustanovení promlčecí doba v délce 3 let od spáchání přestupku nepoužije, protože k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti zákona o odpovědnosti za přestupky. Je proto nutné použít dobu promlčení, resp. lhůtu pro zánik odpovědnosti za spáchaný správní delikt uvedenou v právní normě účinné v době spáchání tohoto deliktu, tj. dle celního zákona ve znění do 31. 12. 2014. 7. Žalovaný nepřisvědčil ani tvrzenému naplnění liberačního důvodu podle § 298 odst. 1 celního zákona, pro jehož naplnění nestačí skutečnost, že odpovědný subjekt provedl z jeho hlediska plně standardní postup při plnění svých povinností. K odvolací námitce poukazující na skutečnost, že v důsledku zrušení nařízení Rady (ES) č. 91/2009, nelze clo vybírat ani doměřit, žalovaný konstatoval, předmětem posuzované věci je pouze to, zda žalobkyně uvedla v celním prohlášení nesprávné údaje o původu dováženého zboží. II. Obsah žaloby 8. Žalobkyně proti popsaným závěrům žalovaného brojila správní žalobou, v níž pod prvním žalobním bodem namítla, že ve věci došlo k prekluzi (promlčení) odpovědnosti za správní delikt. Žalobkyně poukázala na to, že podle § 298 odst. 3 celního zákona odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm celní úřad nezahájil řízení do jednoho roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl. Žalobkyně upozornila, že jak žalovaný, tak Celní úřad své závěry opřeli o dokumenty OLAFu a její přílohy. Podle jejího názoru se tak Celní úřad o správním deliktu dozvěděl právě z nich, konkrétně z Informace OCM(2017)12896. Řízení o správním deliktu bylo zahájeno vydáním příkazu ze dne 8. 8. 2018. Řízení tak bylo podle žalobkyně zahájeno až po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy se Celní úřad o správním deliktu dozvěděl. 9. V rámci druhého žalobního bodu žalobkyně namítla, že žalovaný nevzal v úvahu existenci liberačních důvodů ve smyslu § 298 odst. 1 celního zákona a rozhodl nerozumně. 10. Pod třetím žalobním bodem žalobkyně poukázala na to, že antidumpingové clo na dovoz výrobků z ČLR bylo zrušeno, je proto zřejmé, že nebude existovat žádný fiskální následek, jelikož clo nelze od účinnosti uvedeného nařízení vybírat. 11. Závěrem pak žalobkyně navrhla, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 12. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě k prvnímu žalobnímu bodu zdůraznil, že celní zákon rozlišoval jednoletou subjektivní a šestiletou objektivní lhůtu. Pokud jde o jednoletou subjektivní lhůtu, žalovaný připustil, že dokumenty OLAF byla stěžejním podnětem pro zahájení kontroly po propuštění zboží. Tato zpráva však obsahovala jen indicie o možném porušení právních předpisů, které musely být následně prověřeny. Rozhodným dnem, kdy se Celní úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl, byl však až okamžik vypracování zprávy o kontrole dne 5. 1. 2018. 13. Žalovaný odmítl i námitky druhého a třetího žalobního bodu a navrhl zamítnutí žaloby. 14. V replice k tomuto vyjádření žalobkyně navázala na svou žalobní argumentaci a v reakci na vyjádření žalovaného zdůraznila, že Celní úřad se o čínském původu zboží dozvěděl výlučně z dokumentů OLAFu. Žalobkyně taktéž setrvala na argumentaci ohledně liberace, jakož i na tom, že jejím jednáním nedošlo k úniku na cle. IV. Průběh řízení před soudem a další podání stran 15. O podané žalobě již městský soud dvakrát rozhodoval. 16. Rozsudkem ze dne 17. 3. 2021, č. j. 9 Af 8/2019 - 44 (rozsudek I), napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil s odkazem na zánik odpovědnosti žalobkyně. Ze spisového materiálu, který měl tehdy k dispozici, dovodil, že Celní úřad se rozhodné skutečnosti dozvěděl již z Informace OCM(2017)12896, přičemž k seznámení s ní došlo nejpozději ke dni 27. 7. 2017, kdy byla vyhotovena ověřovací doložka převedení dokumentu do digitální podoby (jiné podklady v tomto směru se ve správním spise nenacházely). Vyhověl tak prvnímu žalobnímu bodu (ostatními se nezabýval). 17. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem ze dne 12. 7. 2022, č. j. 6 Afs 110/2021 - 31 (první zrušující rozsudek NSS), vyhověl. Zdůraznil, že pro počátek běhu lhůty je rozhodné, kdy se s podklady seznámil příslušný celní úřad, nepostačuje, že je měl k dispozici žalovaný (leda by měl informace k dispozici a včas je podřízenému orgánu nepředal). Ověřovací doložku převodu dokumentu do elektronické podoby provedl pracovník žalovaného, nelze z ní proto dovozovat, že informacemi disponoval rovněž Celní úřad. 18. Zdejší soud posléze žalovaného vyzva