1 Azs 27/2020 — Nejvyšší správní soud

1 A 35/2025- 46 - text  9 1 A 35/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou ve věci žalobce: H. K., narozený dne X, státní příslušnost: Ukrajina, hlášeným pobytem X, zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2025, č. j. OAM-43335-19/DP-2024, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 21. 8. 2025, č. j. OAM-43335-19/DP-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 25.471,50 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce pobýval v ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s dobou platnosti od 17. 7. 2023 do 18. 11. 2024. Žádost žalobce o prodloužení doby platnosti tohoto povolení ze dne 15. 10. 2024 však žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 21. 8. 2025, čj. OAM-43335-19/DP-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 44a odst. 4 ve spojení s § 46a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. II. Obsah žaloby 2. V žalobě žalobce v zásadě namítl dva okruhy námitek. V prvním okruhu námitek žalobce namítl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Žalobce po 5 letech pobytu v ČR má již omezené alternativní možnosti řešení své pobytové situace v ČR. V blízké době mohl žádat o vydání povolení k trvalému pobytu, ocitl se však v nejisté pobytové situaci a podrobně v žalobě popsal, proč pravděpodobně nedosáhne na povolení k pobytu za účelem strpění a za účelem dočasné ochrany. Žalovaný taktéž dle žalobce rezignoval na zjištění rodinné situace žalobce. Jak pro manželku, tak pro syny žalobce je jeho nepřetržitá přítomnost v ČR nezbytná a nepostradatelná. Faktické důsledky jeho vycestování do vlasti jsou naopak pro něj a jeho rodinu nepředstavitelné. Jediná skutečnost, pro kterou nebylo žalobci prodlouženo povolení k pobytu, byla jeho trestná činnost, pro kterou byl odsouzen k peněžitému trestu a podmíněnému trestu odnětí svobody. Peněžitý trest žalobce obratem uhradil, tudíž jej vykonal. Žalovaný v rámci posuzování přiměřenosti svého rozhodnutí se však nezabýval povahou a závažností trestného činu ani uloženým trestem. Žalobce k tomu odkázal na čl. 6 odst. 2 směrnice Rady 2003/86/ES, a dále na rozsudky Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 20. 2. 2020, čj. 1 Azs 27/2020-39, a ze dne 25. 1. 2023, čj. 2 Azs 179/2022-28, z nichž rozsáhle citoval. 3. Ve druhém okruhu námitek pak žalobce namítl, že žalovaný nedostatečně posoudil přiměřenost dopadů rozhodnutí do práva žalobce na respektování jeho soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl 10 odst. 2 Listiny, zejména nezohlednil povahu a závažnost spáchaného trestného činu, druh a výši uloženého trestu a možnost brzkého zahlazení jediného odsouzení žalobce na straně jedné a faktické závažné důsledky neprodloužení pobytového oprávnění pro další život celé jeho rodiny na straně druhé, proto považoval napadené rozhodnutí též za nepřezkoumatelné podle § 76 odst. 1 písm a) soudního řádu správního. K tomu odkázal na rozsudek NSS ze dne 18. 5. 2022, čj. 4 Azs 382/2021-61, z něhož také rozsáhle citoval. 4. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému řízení. 5. Usnesením ze dne 1. 10. 2025, čj. 1 A 35/2025-23, které nabylo právní moci dne 2. 10. 2025, soud vyhověl návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný namítl, že žalobou nebylo zpochybněno jeho rozhodnutí o neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. 7. K námitkám uvedl, že žalobce sice vykonal uložený peněžitý trest, podmíněný trest odnětí svobody však nikoliv, proto nemohlo být jeho odsouzení ještě zahlazeno. Připomněl, že rozhoduje podle stavu ke dni napadeného rozhodnutí. Na žalobce je nadále nutno pohlížet jako na osobu, která není trestně zachovalá, a proto důvod pro zamítnutí jeho žádosti podle § 44a odst. 4 ve spojení s § 46a odst. 1 zákona o pobytu cizinců nepochybně nadále trvá. Připomněl, že k naplnění tohoto důvodu pro neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu dojde už jen tím, že je žadatel o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny pravomocně odsouzen pro spáchání úmyslného trestného činu. Dále přiměřeně odkázal na rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2015, čj. 6 Azs 163/2015-47, podle kterého povaha ani typová či konkrétní závažnost úmyslného trestného činu zde nehraje roli. Odsouzení žalobce dosud nebylo zahlazeno, proto byl žalovaný k němu povinen přihlížet z úřední povinnosti a neměl žádný prostor pro správní uvážení, ledaže by jeho postup byl v rozporu s mezinárodními závazky ČR, konkrétně závazkem státu zdržet se zásahu do rodinného a soukromého života žalobce dle čl. 8 Úmluvy. Žalobce však žádný takový zásah v průběhu správního řízení netvrdil, k podkladům pro rozhodnutí se ve stanovené ani v posléze uplynulé době nijak nevyjádřil, své stanovisko žalovanému zaslal až 4 dny po vydání napadeného rozhodnutí, k němuž žalovaný nebyl povinen jakkoliv přihlížet. K tomu žalovaný shrnul, jakým způsobem se přes uvedené skutečnosti s rodinným a soukromým životem žalobce vypořádal, a které skutečnosti zohlednil. Členové rodiny žalobce (manželka a jeho dva zletilí synové), kteří žijí v ČR, zde pobývají na základě samostatných a na sobě nezávislých pobytových titulech. 8. Žalobce s ohledem na současnou situaci na Ukrajině může požádat o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění, nebo v případě, že je přesvědčen, že mu ve vlasti hrozí újma, má možnost požádat o mezinárodní ochranu podle příslušného zákona. 9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 10. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. 11. Soud z předloženého správního spisu zjistil, že žalobce pobýval na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny uděleného podle § 42 odst. 1 zákona o pobytu cizinců s dobou platnosti od 17. 7. 2023 do 18. 11. 2024. Dne 15. 10. 2024 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti tohoto povolení. 12. Z výpisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob ze dne 12. 1. 2025 vyplynul jeden záznam, a sice odsouzení rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 1. 2024, čj. 2 T 144/2023, který nabyl právní moci dne 7. 3. 2024, za přečin podle § 216 odst. 2 a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku (legalizace výnosů z trestné činnosti) k podmíněnému trestu odnětí svobody na dobu 1 roku se zkušební dobou na 3 roky (do 7. 3. 2027), a k peněžitému trestu ve výši 50.000 Kč (zaplaceno dne 28. 6. 2024). 13. Výzvou ze dne 6. 6. 2025, čj. OAM-43335-17/DP-2024, byl žalobce vyzván k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, tuto výzvu obdržel prostřednictvím svého zástupce dne 10. 6. 2025. Z protokolu o seznámení se s podklady ze dne 18. 6. 2025 vyplynulo, že se jej účastnil zmocněnec žalobce, s podklady se seznámit chtěl a požádal o možnost vyjádřit se k nim písemně, k čemuž mu byla stanovena lhůta 30 dnů. 14. Dne 21. 8. 2025 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým žádost žalobce o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny zamítl (viz výše bod 1.). Ve správním spisu je též založeno vyjádření žalobce k podkladům pro rozhodnutí ze dne 18. 8. 2025, doručené žalovanému dne 25. 8. 2025, tj. po vydání napadeného rozhodnutí. 15. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že při zkoumání žádosti žalobce vyšel ze záznamu v jeho trestním rejstříku, kde figuruje jeden záznam – odsouzení za spáchání trestného činu podle § 216 odst. 2 alinea 1, odstavec 3 písm. a) a b) zákona č. 40/2009 Sb., jehož přesnou skutkovou podstatu citoval a dále shrnul okolnosti trestného činu žalobce, kdy žalobce si byl vědom, že finanční prostředky, o které v uvedené věci šlo (odčerpané finanční prostředky v celkové výši 216.000 Kč a vybraná hotovost ve výši 98.000 Kč), mohou pocházet z trestné činnosti (neoprávněného vylákání údajů k bankovním účtům), navzdory čemuž s nimi činil opakované platební transakce a vybranou hotovost předal zcela cizí osobě, takže byl se skutečností, že tím ztěžuje zjištění skutečného původu finančních prostředků, i srozuměn. Z uvedeného plyne, že vytýkaný trestný čin je trestným činem úmyslným. Takto zjištěný stav věci odpovídá dle žalovaného důvodům podle § 44a odst.