1 Ad 10/2025 – Městský soud v Praze

1 Ad 10/2025- 55 - text  9 1 Ad 10/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: B. R., narozené dne X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 9. 2024, č. j. RN-XXX-48091-KZ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně žádala o přiznání invalidního důchodu z důvodu zhoršeného zdravotního stavu, Česká správa sociálního zabezpečení její žádosti však nevyhověla, neboť dle posudků o invaliditě lékařek Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) v I. stupni i v námitkovém řízení poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %, k dosažení nároku na invalidní důchod je však potřeba zjištění poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu minimálně o 35 %. V případě žalobkyně se tak dle žalované nejedná o invaliditu. 2. Včas podanou žalobou ze dne 11. 11. 2024, kterou původně žalobkyně podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 10, se nyní žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalované a nového posouzení její věci. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 3. Žalobkyně ve stručné žalobě uvedla, že žádá o přezkoumání napadeného rozhodnutí, které napadla v celém rozsahu. Z obsahu žaloby i z doložených listin je zřejmé, že žalobkyně nesouhlasila s posouzením jejího zdravotního stavu ve správním řízení. 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě shrnula průběh a závěry správního řízení ve věci žádosti žalobkyně o invalidní důchod a navrhla provedení důkazu novým posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. V případě, že novým posudkem nebude žalobkyně uznána invalidní, žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl, v opačném případě ponechala rozhodnutí ve věci na úvaze soudu dle výsledků nového posouzení zdravotního stavu žalobkyně. III. Obsah správního spisu 5. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 13. 9. 2023 prostřednictvím zmocněnkyně, své matky, žádost o přiznání invalidního důchodu. 6. Česká správa sociálního zabezpečení tuto žádost rozhodnutím ze dne 6. 6. 2024, čj. R-6.6.2024 – 422/X X X, na základě posudku posudkové lékařky IPZS ze dne 15. 4. 2024 (dále jen „posudek I. stupně“) zamítla z důvodu, že žalobkyně nebyla shledána invalidní podle § 38 a 39 zákona o důchodovém pojištění, neboť v jejím případě se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 citovaného zákona, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je panická porucha s agorafobií, a tedy zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole V, položce 5b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovil míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 20 % (horní hranice příslušného rozmezí). Posudková lékařka neshledala posudkově relevantní důvody pro navýšení procentní míry podle § 3 citované vyhlášky. 7. Dne 4. 7. 2024 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí námitky. 8. Žalovaná námitky zamítla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 20. 9. 2024, č. j. RN-XXX-48091-KZ, podle § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a § 90 odst. 5 správního řádu. Své rozhodnutí opřela o nové posouzení zdravotního stavu žalobkyně v posudku lékařky IPZS v námitkovém řízení ze dne 13. 9. 2024 (dále jen „posudek II. stupně“), která hodnotila zdravotní stav žalobkyně stejným zařazením dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity i stejnou procentní mírou poklesu pracovní schopnost - 20 %. Lékařka IPZS v námitkovém řízení ve svém posudku konstatovala, že žalobkyní popisované potíže byly objektivizovány v dokladovaných odborných zprávách, které měla prokazatelně k dispozici i lékařka IPZS v I. stupni řízení, přičemž zdravotní dokumentace žalobkyně neobjektivizuje funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo zvýšení stupně invalidity. Námitkám nebylo možné vyhovět, neboť nebyly splněny podmínky podle 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 9. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). K rozhodnutí ve věci soud nařídil ústní jednání na den 21. 7. 2025. Žalobkyně datovou zprávou ze dne 30. 6. 2025 soudu sdělila, že se na jednání nemůže dostavit, protože se její zdravotní stav zhoršil a ve dnech 24. 6. 2025 až 28. 6. 2025 byla hospitalizovaná v Centru krizové intervence v Bohnicích. Toto sdělení doplnila dne 10. 7. 2025 podáním, které soud podle obsahu vyhodnotil jako návrh na provedení ústního jednání formou videokonference. Uvedený návrh soud po komplexní úvaze zamítl usnesením ze dne 16. 7. 2025, čj. 1 Ad 10/2025-49, v právní moci dne 16. 7. 2025, na nějž v podrobnostech odkazuje. Ústní jednání se proto konalo v původně nařízením termínu jednání. 10. Žalobkyně se k jednání v nařízeném termínu nedostavila. Soud v této v souvislosti uvádí, že ve vztahu ke sdělení žalobkyně ze dne 30. 6. 2025 s ohledem na jeho obsah neshledal důvody pro odročení jednání, neboť žalobkyně byla řádně předvolána k jednání (předvolání k jednání jí bylo doručeno datovou zprávou dne 25. 6. 2025), z něhož se však řádně neomluvila, tj. sice soud předem informovala, že se k jednání nedostaví, ale svá tvrzení o nemožnosti se dostavit ze zdravotních důvodů či o své hospitalizaci nijak nedoložila. Soud neshledal důvody pro odročení jednání ve věci ani ve vztahu k obsahu následného sdělení žalobkyně ze dne 10. 7. 2025, které sice žalobkyně již doložila propouštěcí zprávou z hospitalizace v Centru krizové intervence Psychiatrické nemocnice Bohnice ve dnech 24. 6. 2025 – 28. 6. 2025 a Zprávou ošetřujícímu lékaři ze dne 28. 6. 2025, z doložených listin však vyplynulo, že žalobkyně byla při propouštění zdravotně stabilizována a medikamentózně kompenzována, a dále jí byla doporučena terapie v Denním stacionáři Centra krizové intervence s datem nástupu od 1. 7. 2025. Uvedené podklady žádným způsobem nedokládají, že by žalobkyně nebyla schopna se, byť i za dodržení dalších opatření (třeba přepravu k soudu autem či taxíkem, tedy nikoliv MHD, jejíž využití způsobuje žalobkyně úzkostné stavy, a s doprovodem blízké osoby) osobně dostavit a účastnit se ústního jednání v nařízeném termínu 21. 7. 2025. 11. K tomu soud dodává, že osobní účast žalobkyně nebyla pro účely vydání rozhodnutí ve věci žaloby nezbytně nutná, neboť v dané věci nevyvstala potřeba žalobkyni (ani jiné osoby) k jejímu zdravotnímu stavu vyslechnout nad rámec skutečností doložených ve správních spisech. Pokud jde o provádění důkazu při jednání novým posudkem o zdravotním stavu žalobkyně, žalobkyně měla dostatečný časový prostor se seznámit s jeho obsahem a případně se k němu písemně vyjádřit či jakkoliv namítat jeho obsah, neboť soud tento posudek žalobkyni doručil dne 25. 6. 2025, tedy 26 dnů před nařízeným datem ústního jednání. Žalobkyně však tohoto prostoru nevyužila a ani z obsahu žaloby nevyplývají kromě obecného nesouhlasu s posouzením zdravotního stavu žádné další konkrétnější námitky či návrhy. 12. Z obsahu samotných sdělení žalobkyně ze dne 30. 6. 2025 a ze dne 10. 7. 2025 navíc ani nelze dle názoru soudu dovodit, že by úmyslem žalobkyně bylo podat žádost o odročení původního termínu jednání. K tomu soud dále odkazuje na závěry odborné literatury: „Jednání lze odročit na žádost účastníka řízení. Je třeba odlišovat žádost o odročení jednání od omluvy z jednání. Je-li podstatou úkonu sdělení, že se účastník řízení, popř. jeho zástupce nemůže jednání zúčastnit, byť i uvede důvod, který mu v tom brání, nelze z toho dovodit, že současně žádá i o jeho odročení. Pouhá omluva z jednání nepředstavuje žádost o jeho odročení, neboť jejím cílem není požádat soud o stanovení nového termínu jednání (odročení), nýbrž v rámci pravidel slušnosti soudu sdělit, že se účastník, resp. jeho zástupce jednání nezúčastní. Omluva z jednání nebrání projednání věci v nepřítomnosti osob, které se z jednání omluvily. S omluvami z jednání se soudy setkávají především ze strany žalovaných správních orgánů, které zpravidla v omluvě vyjádří i svůj souhlas s projednáním věci v jejich nepřítomnosti (souhlas nepřítomného účastníka ovšem není podmínkou proto, aby soud mohl věc projednat v jeho nepřítomnosti). K odročení jednání může vést pouze žádost o odročení jednání.“ (§ 50. In: KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-8-7]. ASPI_ID KO150_2002CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X, bod II. 2.). 13. Žaloba není důvodná. 14. Při posouzení dané věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů. 15. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém poj