9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

10 Af 21/2024- 47 - text 1110 Af 21/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: MARLO ŽIŽKOV s.r.o., IČO: 076 53 298 sídlem náměstí Winstona Churchilla 1800/2, 130 00 Praha 3 zastoupena daňovou poradkyní FSG Svoboda Šteinfeld, s.r.o. sídlem Italská 2584/69, 120 00 Praha 2, IČO: 257 57 652 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 28213/24/5300-22441-712084 z 20. 9. 2024 takto: I. Rozhodnutí žalovaného č. j. 28213/24/5300-22441-712084 z 20. 9. 2024 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 24 236 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně, daňové poradkyně FSG Svoboda Šteinfeld, s.r.o. Odůvodnění: 1. Základ sporu a průběh daňového řízení. 1. V posuzované věci je spor především o to, zda byla žalobkyně povinna na základě § 13 odst. 4 písm. d) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále „ZDPH“), přiznat daň z vložení nemovité věci (pozemku parc č. XA v k. ú. Malín, obec Kutná Hora) do společnosti MARLO KH s.r.o., IČO 140 86 123, pokud při jejím pořízení neuplatnila odpočet daně z kupní ceny na základě kupní smlouvy, nýbrž pouze z provize za zprostředkování koupě. S tím souvisí otázky, zda měla žalobkyně povinnost daň přiznat z pořizovací ceny pozemku, nebo z ceny obdobného zboží (pozemku) na základě předloženého znaleckého posudku. Rovněž je spor o to, z jakého znaleckého posudku měly daňové orgány při doměření daně vycházet. 2. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále „správce daně“) vydal 23. 6. 2023 dodatečný platební výměr za zdaňovací období leden 2022, kterým žalobkyni doměřil daň 24 570 000 Kč a uložil jí povinnost uhradit penále 4 914 000 Kč. Žalobkyně totiž pořídila pozemek a 31. 1. 2022 jej vložila do společnosti MARLO KH, aniž by jej zahrnula do svého daňového přiznání za zdaňovací období leden 2022. Správce daně z řízení vedeného za zdaňovací období listopad 2021 zjistil, že žalobkyně si za dané období uplatnila nárok na odpočet z přijatého daňového dokladu od společnosti Sandbar s.r.o., IČO 097 52 374, za zprostředkování nákupu uvedeného pozemku, přičemž v řízení za toto období uvedla, že byla splněna podmínka § 13 odst. 4 písm. d) ZDPH. Správce daně proto zahájil za zdaňovací období leden 2022 postup k odstranění pochybností. Žalobkyně poté podala dodatečná daňová přiznání za leden 2022, v nichž vklad pozemku vykázala jako plnění osvobozené od daně z důvodu, že se jednalo o nestavební pozemek, a na ř. 51 ve sloupci „s nárokem na odpočet daně“ v souhrnu uvedla hodnotu 117 000 000 Kč, jež odpovídala obvyklé ceně dle předloženého znaleckého posudku č. 1101-01-22. Správce daně nesouhlasil s tím, že by vklad představoval nestavební pozemek, tedy plnění osvobozené od daně, proto dospěl k závěru, že žalobkyně uskutečnila 31. 1. 2022 zdanitelné plnění dle § 13 odst. 4 písm. d) ZDPH s povinností přiznat daň ve výši 24 570 000 Kč, a tuto daň včetně penále jí doměřil. Proti dodatečnému platebnímu výměru se žalobkyně odvolala. 3. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a dodatečný platební výměr potvrdil. V návaznosti na odvolací námitky shledal, že pro aplikaci § 13 odst. 4 písm. d) ZDPH postačilo, pokud si žalobkyně uplatnila odpočet za zprostředkování koupě, nikoliv ze samotné kupní ceny pozemku sjednané v kupní smlouvě. Pro vznik daňové povinnosti totiž stačí, aby byl nárok na odpočet uplatněn pouze u části nabytého majetku. Náklady na zprostředkování koupě jsou přitom dle žalovaného zahrnuty do pořizovací ceny pozemku (resp. součástí ocenění) a žalobkyně navíc zprostředkování ve svém účetnictví účtovala obdobně jako samotnou koupi pozemku. Při stanovení základu daně žalovaný vycházel z § 36 odst. 6 písm. a) ZDPH a stejně jako správce daně shledal, že jím má být cena zjištěná na základě znaleckého posudku (117 000 000 Kč) předloženého žalobkyní v rámci prvostupňového řízení, nikoliv skutečná kupní cena pozemku. Žalovaný nakonec zpochybnil věrohodnost dalšího znaleckého posudku (č. 1112-05-23), který žalobkyně předložila v odvolacím řízení a který pozemek nově ocenil pouze na 22 327 590 Kč, a taktéž dodatku ke znaleckému posudku č. 1101-01-22, který upřesnil, že původní ocenění pozemku na částku 117 000 000 Kč zahrnovalo také DPH. 2. Průběh soudního řízení. 4. Žalobkyně v žalobě namítla, že § 13 odst. 4 písm. d) ZDPH v její věci nelze aplikovat. Nárok na odpočet daně totiž neuplatnila z nakoupeného pozemku, ale pouze z části souvisejícího plnění. Panuje zde tedy naprostý nepoměr mezi hodnotou pozemku, ze kterého nebyl uplatněn odpočet, a hodnotou zprostředkovatelské služby. Zároveň je i sporné, zda lze souhlasit s tím, že byl u části vkladu pozemku uplatněn odpočet, pokud byl uplatněn pouze u související zprostředkovatelské služby či obdobných plnění. Rozvedla, že smyslem § 13 odst. 4 písm. d) ZDPH je vyrovnání podmínek konečného spotřebitele, jehož spotřeba pro soukromé účely je vždy zdaněna, na straně jedné a podmínek plátce, který by při absenci předmětného pravidla mohl pro soukromé účely spotřebovat majetek, u něhož uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu bez daně, na straně druhé. S odkazem na závěry Soudního dvora Evropské unie (dále „SDEU“) žalobkyně shledala, že je proti principu neutrality DPH odvádět daň při vložení nepeněžitého vkladu z té části hmotného majetku, ze které nebyl uplatněný odpočet DPH při pořízení. Přichází tedy v úvahu odvést DPH pouze z vkladu ve výši zprostředkovatelské provize, ze které při pořízení uplatnila odpočet, nikoliv z celé hodnoty pozemku. Žalobkyně dodala, že jí správce daně neměl za listopad 2021 nárok na odpočet za zprostředkování koupě vůbec přiznat, neboť mu muselo být zřejmé, že pozemek bude použit jako bezúplatné dodání – vložení vkladu do dceřiné společnosti. 5. Žalobkyně dále namítla, že při určení základu daně daňové orgány nesprávně použily hodnotu pozemku dle znaleckého posudku č. 1101-01-22. Ust. § 36 odst. 6 písm. a) ZDPH vychází z obvyklé/tržní ceny obdobného zboží, aniž by bralo v úvahu kupní/pořizovací cenu bezúplatně dodávaného zboží. To je však v rozporu s Šestou směrnicí Rady z 17. 5. 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (dále jen „Šestá směrnice”) a judikaturou SDEU, které jednoznačně určují, že primárně se má vyjít z pořizovací ceny majetku, poté z odhadní ceny, a nakonec z ceny nákladové. Ostatně zákonodárce si byl tohoto nesouladu ZDPH s unijním právem vědom, proto jej novelou účinnou od 1. 1. 2025 napravil. 6. K samotné hodnotě pozemku stanovené znaleckými posudky žalobkyně uvedla, že v případě znaleckého posudku č. 1101-01-22 (oceněno na 117 000 000 Kč) znalec dospěl k výpočtu „developerským způsobem“, avšak ten je v rozporu s § 36 odst. 6 písm. a) ZDPH. Nově předložený znalecký posudek č. 1112-05-23 již byl vypracován v souladu se ZDPH a v něm uvedené ocenění na částku 22 327 590 Kč je správné. Konečně žalobkyně rovněž trvá na tom, že dodatek ke znaleckému posudku č. 1101-01-22 jednoznačně stanoví, že původně stanovená částka 117 000 000 Kč zahrnovala též DPH. Nově předložený znalecký posudek včetně dodatku jsou dle žalobkyně věrohodné a není důvod, aby z nich daňové orgány nevycházely za předpokladu, že se neztotožní s jejími předchozími námitkami. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na správnosti svých závěrů. Zrekapituloval, že pro aplikaci § 13 odst. 4 písm. d) ZDPH postačí, že si žalobkyně uplatnila odpočet u části nákladů na pořízení pozemku; i v takové situaci je povinna přiznat daň z celé ceny majetku. Vzhledem k tomu, že ke zdanitelnému plnění došlo 31. 1. 2022 a dle znaleckého posudku byla stanovena obvyklá cena pozemku ve výši 117 000 000 Kč, není možné odvést DPH z vkladu pouze ze základu daně ve výši zprostředkovatelské provize, ze které byl při pořízení uplatněn odpočet. Současně je nutné vycházet dle § 36 odst. 6 písm. a) ZDPH z obvyklé ceny, což není v rozporu ani s Šestou směrnicí, ani se Směrnicí Rady 2006/112/ES z 28. 11. 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice o DPH“); daňové orgány postupovaly podle aktuální a platné právní úpravy. Nově předložený znalecký posudek č. 1112-05-23 a dodatek k posudku č. 1101-01-22 považuje žalovaný za nevěrohodné, a to zejména proto, že nová cena byla takřka o 100 000 000 Kč nižší a že nový posudek nepovažuje pozemek za stavební. Účelovost dodatku k posudku č. 1101-01-22 spatřuje žalovaný zejména v tom, že žalobkyně v původně předložených dodatečných daňových přiznáních vykázala jako základ daně u osvobozeného plnění právě částku 117 000 000 Kč, nikoliv tuto částku bez DPH. Je tedy s podivem, že nyní tvrdí, že pozemek byl oceněn