11 A 108/2025 – Městský soud v Praze

ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2025:11.A.108.2025.24
Datum: 2025-10-16
Z rozhodnutí: Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci…
11 A 108/2025- 24 - text  7 11 A 108/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobce: D. Y., narozený X, státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupeného advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou, sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra – OAMP, IČO 00007064, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu evidované pod č. j. OAM-0400918/DO-2025 jako nepřijatelné dne 25. 7. 2025, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 25. 7. 2025 jeho žádost o udělení dočasné ochrany zaevidovanou pod č. j. OAM-0400918/DO-2025 z důvodu nepřijatelnosti žádosti, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č. j. OAM-0400918/DO-2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky. Odůvodnění: Vymezení věci a žalobní body 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal toho, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že dne 25. 7. 2025 vrátil žalobci jeho žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požadoval, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti. 2. V žalobě žalobce – občan Ukrajiny - vylíčil, že z obavy o svůj život utekl z území Ukrajiny a rozhodl se žít v České republice. Uvedl, že dříve disponoval pracovním vízem z Polska s platností do 24. 11. 2022, kterému bylo proti jeho vůli automaticky prodlouženo. Dodal, že si následně vízum zrušil. Žalobce je přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany v České republice. Žalovaný mu ale vrátil jeho žádost bez projednání jako nepřijatelnou, a to podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), tedy proto, že mu byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státě. Uvedený postup žalovaného považuje žalobce za nezákonný zásah. 3. Žalobce je přesvědčen, že žaloba je přípustná a projednatelná ve správním soudnictví. S odkazem na judikaturu (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 2. 2025, Krasiliva, C-753/23, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42) namítl, že § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina odporuje unijnímu právu. Z žaloby plyne, že se považuje za poživatele práva na dočasnou ochranu podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí“). Závěrem namítl, že žalovaný měl žádost přijmout a následně přezkoumat, tak aby nedocházelo k dalším neoprávněným průtahům legalizace pobytu žalobce na území ČR. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Uvedl, že při vyznačení důvodu nepřijatelnosti do formuláře došlo ze strany zaměstnance žalovaného k omylu, který omylem označil důvod spadající pod § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina namísto § 5 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Žalobce totiž dle žalovaného nepatří do okruhu osob, které mohou dočasnou ochranu získat podle § 3 Lex Ukrajina. Dle žalovaného totiž žalobce v rozhodném období, tj. dne 24. 2022, byl držitelem dlouhodobého víza vydaného polskými orgány. Nelze jej proto považovat za osobu dne 24. 2. 2022 usazenou na Ukrajině. Žalovaný rovněž poukázal na to, že sám žalobce v rámci formuláře žádosti o dočasnou ochranu uvedl, že nikdy nepožádal o udělení dočasní ochrany v jiném členském státě. Součástí spisu je také fotokopie cestovního pasu žalobce, v němž je polské vízum vyznačeno. 5. Ve vyjádření se žalovaný dále rozsáhle věnoval důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina. Dovodil přitom, že žalobce není osobou spadající pod § 3 Lex Ukrajina, jelikož se ke dni 24. 2. 2024 nenacházel na území Ukrajiny. Žalovaný dále uvedl, že žalobci bylo Polskou republikou uděleno dlouhodobé vízum č. 102206205, s platností od 8. 12. 2021 do 24. 11. 2022, s dobou pobytu 180 dnů, počet vstupů „MULT“. Nicméně uvedené polské vízum bylo zrušené a označené jako „COFNIETO/REVOKED“. Z otisků přechodových razítek je patrné, že žalobce vstoupil na území schengenského prostoru přes Maďarsko dne 21. 2. 2022 a dne 10. 9. 2022 vycestoval přes Slovensko a dále dne 1. 10. 2024 přicestoval přes Rumunsko. Jelikož se v cestovním dokladu odjezdové razítko nenachází, je patrné, že žalobce schengenský prostor již neopustil. Žalovaný uznal, že toto vízum bylo následně zrušeno. 6. Žalovaný dodal, že se nebude vyjadřovat k judikatuře, jíž žalobce zmínil v žalobě, jelikož se týká žádostí o poskytnutí dočasné ochrany, které byly vyhodnoceny jako nepřijatelné z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina, tedy důvodu, jenž nebyl uplatněn u žalobce. Posouzení věci soudem 7. Soud shledal, že žaloba je přípustná. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 27. 2. 2025, Krasiliva, C-753/23 (dále jen „rozsudek Krasiliva”) dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. Ustanovení § 5 odst. 2 Lex Ukrajina je tedy rozporné s čl. 47 Listiny základních práv EU, a soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení. Pro úplnost lze dodat, že NSS v tomto směru v reakci na rozsudek Krasiliva překonal svou dřívější opačnou judikaturu a dovodil, že soudní výluku nelze aplikovat (rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS). 8. Žaloba byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou. 9. Žaloba je důvodná. 10. Úvodem je třeba zmínit, že NSS v rozsudcích ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 174/2024-42 a č. j. 1 Azs 336/2024-42 podrobně posoudil soulad § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina s unijním právem a své závěry strukturovaně a přesvědčivě odůvodnil. Městský soud v Praze tyto závěry následoval například v rozsudcích ze dne 23. 4. 2025, č. j. 10 A 6/2025-61, ze dne 29. 4. 2025, č. j. 3 A 79/202446, ze dne 30. 4. 2025, č. j. 17 A 10/202450 nebo ze dne 7. 5. 2025, č. j. 11 A 110/2024-44. Posléze zohlednil také novou navazující argumentaci žalovaného, a to v rozsudcích ze dne 16. 5. 2025, č. j. 10 A 42/2025-33, ze dne 20. 5. 2025, č. j. 5 A 42/2025-39, ze dne 3. 6. 2025, č. j. 18 A 22/2025-52, ze dne 17. 6. 2025, č. j. 10 A 56/2025-39, ze dne 1. 7. 2025, č. j. 15 A 58/2025, nebo ze dne 17. 7. 2025, č. j. 18 A 49/2025-33. Soud v nyní projednávané věci nevidí důvod, pro který by se měl od závěrů vyjádřených v těchto rozhodnutích odchylovat, a proto na ně bude z části odkazovat. 11. Ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jedna z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS). 12. První, druhá, čtvrtá a pátá podmínka jsou v projednávané věci splněny. Vrácení žádosti o dočasnou ochranu pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do práv žalobce. Svou povahou tento úkon žalovaného, který je nepochybně zaměřen přímo proti žalobci, není rozhodnutím a jeho zákonnost je přezkoumatelná v řízení o zásahové žalobě (rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016-52). 13. Zbývá tedy posoudit podmínku třetí, tj. zákonnost postupu žalovaného. Žalovaný ve formuláři žádosti o dočasnou ochranu, který žalobci vrátil, vyznačil důvod spadající pod § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina. O tom není mezi účastníky sporu. Žalovaný ve svém vyjádření však uvedl, že došlo k omylu (pochybení jeho zaměstnance) a měl být vyznačen důvod spadající pod § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina. 14. Obecně lze uvést, že institut nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina osobu z dočasné ochrany nevylučuje. Lze říci, že čerpání práv plynoucích z dočasné ochrany je možné pouze v jednom členském státě (bod 16 prováděcího rozhodnutí). Samotná směrnice o dočasné ochraně nezakládá držitelům dočasné ochran

Citovaná ustanovení

§ 103 (150/2002 Sb.)§ 51 (150/2002 Sb.)§ 54 (150/2002 Sb.)§ 60 (150/2002 Sb.)§ 5 (65/2022 Sb.)