11 A 35/2025 – Městský soud v Praze

11 A 35/2025- 30 - text 19 11 A 35/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobce: Mgr. J. B., nar. X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ing. Petrem Kociánem, sídlem Revoluční 1047/14, 741 01 Nový Jičín proti žalovanému: Úřad městské části Praha 12 sídlem Generála Šišky 2375/6, 143 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2025, č. j. P12 33084/2025 OVY, sp. zn. P12 124426/2024 OKT, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný odložil jeho žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“, případně „IZ“), a to z důvodu neuhrazení úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací dle § 17 odst. 1 informačního zákona. 2. Dne 24. 10. 2024 podal žalobce u žalovaného (povinný subjekt) žádost v tomto znění: „žádám tímto dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a to informace v rozsahu kopií a) oznámení o zahájení řízení o změně stavby před dokončením a b) rozhodnutí o změně stavby před dokončením ve všech věcech, ve kterých takto postupoval a rozhodl Úřad městské části Praha 12, odbor výstavby, a to za dobu od 1.1.2021 do dnešního dne.“ (tj. do 24. 10. 2024 – pozn. soudu). Žalobní body 3. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za protiústavní, nepřezkoumatelné a nezákonné. Rozhodnutí o odložení žádosti je dle žalobce zpracováno „způsobem poněkud nepatřičným pro všeobecně přijímané standarty pro vydání správního rozhodnutí“. 4. Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a poté namítl protiústavnost a nezákonnost úhrady za vyhledávání informací, a nezákonnost následného odložení žádosti o informace pro neuhrazení nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu (dále též „ÚS“) ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 3930/14. Dále uvedl, že výzva k úhradě za vyhledávání informací je v rozporu se základním právem na informace zaručeným Listinou základních práv a svobod (dále tíž „Listina“, příp. „LZPS“), informačním zákonem a základní povinností státu poskytovat informace o svých úkonech. Má se tak jednat o omezení práva na informace skrze nezákonné požadování úhrady. Současně dodal, že postup vyřízení stížnosti proti sdělení, jímž byl vyzván k úhradě nákladů vyhledávání, je nezákonný a protiústavní. 5. Dále žalobce namítl, že požadované informace by měl mít žalovaný k dispozici, a to pro řádný výkon jeho povinností. Žalobce je názoru, že neexistence souboru informací, či rychlého a snadného přístupu k nim, ovlivňuje zákonnost jeho rozhodnutí, jelikož může docházet k porušování legitimního očekávání a rovnosti účastníků správních řízeních, u něj vedených. 6. Rovněž žalobce nesouhlasí s žalovaným v tom, že požadovaná činnost je činností spočívající v mimořádně rozsáhlém vyhledání informací. Žalobce polemizoval se závěry žalovaného stran časové náročnosti vyhledávání. K tomu poukázal na možnosti využití modernějších interních systémů, což by usnadnilo žalovanému vyhledávání a ušetřilo mu tak čas. Proto má žalobce za to, že 4 a čtvrt hodiny nelze považovat za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací. 7. Žalobce dále namítl, že není možné požadovat úhradu za to, že povinný subjekt (žalovaný) bude zjišťovat, zda jsou v jeho systémech vůbec nějaká rozhodnutí, jež by odpovídala požadavku žalobce. 8. Závěrem žalobce namítl, že částka, kterou stanovil Povinný subjekt v Oznámení o požadované úhradě jako tzv. hodinovou sazbu, a z níž vycházel při výpočtu požadované úhrady, je zcela nepřezkoumatelná a nezákonná. Povinný subjekt totiž odkazuje na částku, u níž nelze zjistit, jak a na základě jakých skutečností k této tzv. hodinové sazbě vůbec dospěl. Proto i z tohoto důvodu je dle žalobce požadavek na úhradu nezákonný, resp. je zcela nepřezkoumatelný. 9. Pro výše uvedené důvody žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí. Dále navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náhradu nákladů řízení. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. Ve svém vyjádření uvedl, že požadavek na úhradu nákladů za poskytnutí informace na straně jedné a ústavně zaručené právo na informace na straně druhé byly opakovaně předmětem soudního přezkumu. Žalovaný poukázal na to, že Ústavní soud nikdy nekonstatoval, že by samotné ustanovení § 17 informačního zákona bylo protiústavní. Dodal, že o zásah do práva na informace půjde pouze tehdy, pokud by požadovaná úhrada nebyla proporcionální, nebyla náležitě odůvodněna, nebo by fakticky znemožňovala přístup k informaci. K takovému protiústavnímu postupu však v této věci dle žalovaného nedošlo. 12. Dále pak uvedl, že není v silách státní správy evidovat všechny spisy, dokumenty a podání v elektronické podobě. Stejně tak uvedl, že není možné k vyhledání informací použít automatizovaný informační systém. Současně žalovaný nesouhlasil s tím, že by porušoval zásadu zákonnosti, zásadu legitimního očekávání a rovnosti. Systémy, které žalovaný využívá, jsou totiž primárně určeny k plnění jeho povinností jako např. povolování, kontrola a vymáhání dodržování pravidel pro výstavbu stavebních záměrů a užívání staveb. 13. Žalovaný rovněž nesouhlasil s názorem žalobce, že žalovaný nemá ponětí o tom, zda a jaké oznámení o zahájení řízení o změně stavby před dokončením vydal. Odkázal přitom na konkrétní závěr, kolik jednotlivých záznamů možných řízení bude třeba projít. Poukázal také na to, že z žalobcova požadavku vyplynula potřeba prověřit nemalé množství záznamů možných řízení, a to 55 spisů, a v těchto ověřit, zda obsahují žalobcem požadované informace a následně veškeré dokumenty anonymizovat. 14. Stejně tak má žalovaný za to, že v oznámení o výši požadované úhrady dostatečně odůvodnil, proč se v daném případě jedná o mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací. Čtyři a čtvrt hodiny činnosti je tak dle žalovaného možné, s ohledem na personální situaci na pracovišti žalovaného a komentářovou literaturu, označit za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací. Poukázal i na to, že správnost jeho postupu potvrdil i jemu nadřízený orgán při vyřizování stížnosti proti tomuto aktu. Správní spis 15. Ze správního spisu předloženého žalovaným zjistil soud, že žalobce dne 24. 10. 2024 požádal žalovaného, jakožto povinný subjekt, o informace specifikované výše v části „vymezení věci“ tohoto rozsudku. Následně mu byl žalovaným sdělen požadavek na úhradu nákladů za rozsáhlé vyhledání informací dle § 17 odst. 1 věta poslední informačního zákona v výši 1 062 Kč. Tento požadavek odůvodnil žalovaný nutností požadované dokumenty vyhledat prostřednictvím kódů požadovaných dokumentů ve stavebním programu stavebních úřadů, otevřít jednotlivé případy, provést kontrolu vypravení, dokumenty identifikovat a shromáždit vždy s přihlédnutím k požadovanému časovému období žadatele, přičemž uvedl, že bude z opatrnosti postupovat po jednotlivých letech, nikoli zadáním časového úseku vymezeného žadatelem (žalobcem). Rovněž poukázal na to, že se jedná o činnost subjektu nad míru obvyklou, tedy takovou, která není součástí běžné náplně práce povinného subjektu. Pověřený zaměstnanec povinného subjektu tak bude muset odložit výkon svých obvyklých pracovních úkolů a věnovat se vyhledávací činnosti pro žadatele. S odkazem na čl. IV přílohy usnesení Rady městské části Prahy 12, č. R-049-003-19, uvedl, že hodinová sazba v případě rozsáhlého vyhledávání informací je stanovena ve výši 250 Kč. Ta by byla následně vynásobena 4,25, což představuje 2 a čtvrt hodiny vyhledávací činnosti a dvě hodiny potřebné k anonymizaci záznamů. Tento časový údaj je odůvodněn zkušebním vzorkem 25 spisů, které zaměstnanec „zpracoval“ za jednu hodinu. 16. Proti tomuto sdělení podal žalobce stížnost dle § 16a odst. 1 písm. d) informačního zákona. Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „Magistrát“) následně rozhodnutím ze dne 2. 12. 2024, č. j. MHMP 1997464/2024, sp. zn. S-MHMP 1978998/2024/STR (dále jen „Rozhodnutí o stížnosti“), výši úhrady potvrdil dle § 16a odst. 7 písm. a) informačního zákona. V Rozhodnutí o stížnosti Magistrát neshledal pochybení žalovaného v řízení o žádosti o informace a ztotožnil se s jeho závěrem o mimořádně rozsáhlém vyhledávání informací v nyní řešené věci. 17. Žalovaný (povinný subjekt) poté napadeným rozhodnutím odložil žalobcovu žádost o informace pro nezaplacení úhrady, a to ve lhůtě k tomu určené. Jednání soudu 18. Při jednání soudu žalobce v prvé řadě odkázal na obsah žaloby. Následně namítal, že povinný subjekt ho nemohl vyzvat k úhradě za mimořádně složité vyhledávání informací, když za mimořádnou složitostí vyhledávání stojí nedostatečný informační systém žalovaného, který neodpovídá kontextu