2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

11 Af 3/2025- 58 - text  9 11 Af 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce: P. L. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Pohorským, LL.M. sídlem Revoluční 767/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 25. 11. 2024, čj. 35652/24/5200-10423-705778 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobce se na soud obrátil, neboť nesouhlasí s tím, že mu finanční orgány doměřily daň z příjmů fyzických osob za rok 2019 a 2020. Žalovaný sice z velké části vyhověl žalobcovu odvolání a platební výměry změnil, setrval však na názoru, že žalobce neprokázal, že jím uplatněné úroky z půjček představují náklad vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. 2. Pro rozhodnutí ve věci je především podstatné, zda žalovaný mohl odmítnout provést žalobcem předložené důkazy. 2. Argumentace účastníků 2.1 Žaloba 3. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné stejně jako jemu předcházející řízení. Navrhuje proto, aby ho soud zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalovaný dle žalobce porušil základní zásady daňového řízení. Nešetřil žalobcova práva a při vyžadování plnění povinností nevyužil prostředky, které by žalobce nejméně zatěžovaly. Požadavky kladené na dokladování půjček a závazků, které u žalobce vznikaly již od devadesátých let, považuje za nepřiměřené. 5. Žalobce žalovanému předložil soupis přijatých a vydaných bankovních transakcí na svých účtech od roku 2008 do roku 2020, a to včetně popisu transakce. Výpisy prokazují, že žalobce přijal od svých věřitelů, o kterých účtuje, celkové finanční prostředky ve výši přes 128 milionů Kč. Předložené dokumenty obsahují i jednotlivé výdaje, které žalobce uhradil, přičemž „převážná většina“ je zvýrazněna žlutě, aby si žalovaný mohl zkontrolovat výdaje, které žalobce z půjčených prostředků hradil. V „maximální možné míře“ jde o výdaje spojené s žalobcovou vlastní činností jako jsou mzdy, úhrada daňových povinností a dalších zákonných dávek, úhrady vodného, plyn, elektrické energie, revize, údržba a opravy jednotlivých nemovitostí, audit a pojištění. 6. Odmítnutí těchto dokladů, protože dle žalovaného nedisponují vypovídací potencí, je předčasné a v rozporu s žalobcovým oprávněným zájmem. Žalovaný měl dokumenty dokazovat, případně žalobce poučit, jak má svá tvrzení a podklady doplnit. Žalovaný poukázal na to, že žalobce byl v řízení opakovaně poučován, nicméně všechna poučení byla dle žalobce obecná a nesměřovala konkrétně k jednotlivým půjčkám. Pouze ve výzvě z 26. 10. 2022 požadoval správce daně konkrétnější doložení jednotlivých finančních závazků. Žalobce je přesvědčen, že doložil tok finančních prostředků od roku 2008 do roku 2020. Naplnil tak v zásadě požadavky, které správce daně v této výzvě vznesl. Požadavek, aby předložil účetní položkovou rekapitulaci členěnou podle jednotlivých závazků vůči jednotlivým korporacím včetně vyčíslení úroků za jednotlivá období, považuje žalobce za nepřiměřený požadavek. 7. Žalobce je přesvědčen, že předložením soupisu transakcí dostál požadavkům žalovaného. Doložil totiž vznik a existenci jednotlivých půjček a jednotlivá použití přijatých finančních prostředků. Jde o stovky položek od 1. 1. 2008, přičemž podklady pro položky dřívější je velmi obtížné (ne-li nemožné) získat. Žalovaný měl akceptovat výši jistiny, která je uvedena k 1. 1. 2019, a vést další dokazování pouze k jistině závazku, který přirostl v kontrolovaných zdaňovacích obdobích, a posoudit, zda přirostlé úroky jsou daňové uznatelné náklady. Z logiky věci plyne, že do 31. 12. 2018 byla jistina závazku úročena podle platných předpisů a uvedena v daňových přiznáních za jednotlivá zdaňovací období. Úroky za předchozí období nejsou předmětem napadeného rozhodnutí ani žaloby. Předmětem hodnocení jsou pouze nákladové úroky vypočtené dle rámcové smlouvy, kterou žalobce předložil, z jistiny závazků, které primárně existovaly k 31. 12. 2018. Žalobce doložil závazky od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2018, které dohromady tvoří 125 048 916 Kč. Úroková míra dle rámcové smlouvy je 2,5 % p. a., což za období roku 2019 činí 3 126 223 Kč. Minimálně v této výši jde dle žalobce o nákladové úroky. K tomu je třeba připočíst i úroky z jistiny v roce 2019 (1 789 000 Kč) a z jistiny v roce 2020 (2 863 700 Kč). 8. Žalovaný měl žalobci vyjít vstříc, poskytnout mu součinnost a potřebné poučení a spolupracovat s ním na řádném zjištění daňové povinnosti. Místo toho postupoval nepřiměřeně přísně a v rozporu se zásadami daňového řízení. 2.2 Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje, aby ji soud zamítl. Primárně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že na svém právním závěru setrvává. 10. Žalovaný zdůraznil, že žalobcova tvrzení v průběhu řízení před správcem daně i odvolacího řízení byla obecná a žalobce nereagoval (či jen velice obecně) na výzvy správce daně. Soupisy půjček předložil žalobce až v rámci vyjádření ke skutečnostem zjištěným v průběhu odvolacího řízení. Na výzvu k prokázání skutečností z 26. 10. 2022 reagoval žalobce v zásadě až v žalobě. 11. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, proč má za to, že po žalobci může požadovat též prokázání skutečností, k nimž došlo mimo kontrolovaná období. Daňová účinnost úrokových položek přímo souvisí s prokázáním existence ekonomických důvodů, které vedly k přijetí úvěru, z něho úrokové položky plynou. Pokud žalobce uplatňuje úrokové položky, musí být schopen prokázat, z jakých závazků vznikly. Žalobce předložil správci daně interní doklady, z nichž plyne, že úroky mezi žalobcem a spřízněnými osobami účtoval vždy souhrnně za celý rok. Proto správce daně požadoval, aby žalobce předložil jednotlivé finanční závazky vůči jednotlivým korporacím jejich účetní položkovou rekapitulací od zaúčtování prvního závazku do konce posuzovaného účetního období, včetně vyčíslení úroků. Správce daně tedy požadoval prokázat pouze vznik jednotlivých půjček, jejich průběh a zánik. Bez těchto údajů není možné ověřit vznik a přirůstání jednotlivých úroků, a tedy ani oprávněnost žalobcem uplatněných nákladových úroků. 12. Žalovaný je přesvědčen, že nemusel k důkazu provést soupis půjček. Jde totiž pouze o soupis údajných půjček mezi spřízněnými osobami. Daňová účinnost úrokových položek přímo souvisí s prokázáním existence ekonomických důvodů, pro které byl poskytnut či přijat úvěr, z něhož úroky plynou. Soupis jednotlivých půjček neprokazuje důvod vzniku ani vznik a existenci půjčky. Nelze z něj například zjistit, na základě čeho jednotlivé půjčky vznikly, kdy došlo k převzetí peněz, zda to bylo potvrzeno, kdy byla půjčka vrácena a kolik z půjčky vzniklo za dobu její existence úroků. Proto žalovaný odmítl akceptovat a provést jako důkaz předložené soupisy. 13. Dle žalovaného byl žalobce i zcela dostatečně poučen, jaká tvrzení má prokázat, aby byl jeho nárok uznán. Není pravda, že až výzva z 26. 10. 2022 byla dostatečně konkrétní. Žalovaný s žalobcem souhlasí, že výzvy z 1. 3. 2022 a 4. 5. 2022 byly obecnější, ale již výzva z 1. 8. 2022 byla dostatečně konkrétní a byla stejná jako následná výzva z 26. 10. 2022. Žalobce měl dost prostoru těmto výzvám vyhovět dříve než v závěru odvolacího řízení. I přesto žalobce kromě soupisu půjček nedoložil žádný důkazní prostředek, z něho by bylo zřejmé, na základě čeho uplatňované nákladové úroky vznikly. Žalobce navíc postupně měnil svá tvrzení o ekonomickém důvodu půjček. Nejprve uváděl, že jejich důvodem bylo financování pořízení a udržení aktiv, později hovořil o financování běžných provozních nákladů. Ani jeden z důvodu však neprokázal. 14. Žalovaný nesouhlasí ani s tím, že by měl bez dalšího akceptovat výši jistiny k začátku rozhodných zdaňovacích období (2019 a 2020). Správce daně již v průběhu daňové kontroly vyjádřil pochybnosti ohledně oprávněnosti uplatněných nákladů, což následně promítl i ve zprávách o daňové kontrole. Žalobce tedy nemohl očekávat, že finanční orgány akceptují výši jistiny k 1. 1. 2019 a 1. 1. 2020 a uznají výši úroků, které zpochybnily. Žalobce na pochybnosti nijak konkrétněji nereagoval, čímž neprokázal na základě čeho jednotlivé půjčky vznikly, jaký byl jejich průběh a kdy zanikly. Za takové situace nebylo možné postavit najisto ani vznik a přičítání uplatněných úroků, a finanční orgány proto nemohly osvědčit výši jistiny k začátku jednotlivých zdaňovacích období. 2.3 Žalobcova replika 15. Žalobce zaslal k vyjádření žalovaného repliku. V ní setrval na své dosavadní argumentaci, že žalovaný měl provést k důkazu soupis pohybů plateb na účtech. 16. Žalobce na příkladu uvedl, proč má za to, že soupis plateb má vypovídací potenci. Ze soupisu dle něj jasně plyne, že 2. 1. 2019 obdržel půjčku ve výši 150 000 Kč od společnost