15 A 102/2025 – Městský soud v Praze

15 A 102/2025- 52 - text  7 15 A 102/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: H. B. zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem se sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu evidované pod č. j. OAM-0398221-1/DO-2025 jako nepřijatelné dne 16. 7. 2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 16. 7. 2025 její žádost o udělení dočasné ochrany zaevidovanou pod č. j. OAM-0398221-1/DO-2025 z důvodu nepřijatelnosti žádosti, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č. j. OAM-0398221-1/DO-2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 404,10 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Petra Václavka. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala toho, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že jí dne 16. 7. 2025 vrátil žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), tedy proto, že jí byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státě Evropské unie, byl nezákonný. Zároveň požadovala, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti. 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že vlivem invaze vojsk Ruské federace na území Ukrajiny byla donucena opustit domovskou zemi a v roce 2022 odjela do Spolkové republiky Německo, kde získala dočasnou ochranu. Po jejím automatickém prodloužení požádala o její zrušení. Vzhledem ke zhoršující se bezpečnostní situaci v zemi původu a nepříznivému vývoji žalobkyně dne 16. 7. 2025 požádala na příslušném pracovišti žalovaného o udělení dočasné ochrany na území České republiky. Ke dni podání této žádosti nebyla žalobkyně držitelkou dočasné ochrany v žádném jiném členském státě EU. Přesto jí byla žádost vrácena s odůvodněním, že získala dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie, což je důvodem nepřijatelnosti žádosti. Žalobkyně označila výluku ze soudního přezkumu v projednávané věci za rozpornou s unijním právem, a tudíž neaplikovatelnou. 3. Podle žalobkyně § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina neměl být aplikován pro rozpor s čl. 28 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Toto ustanovení stanoví taxativní důvody pro vyloučení z poskytnutí dočasné ochrany, které nelze rozšiřovat ani doplňovat. Vyloučit možnost přesídlení mezi členskými státy nebylo záměrem unijního zákonodárce, a to s odkazem na čl. 26 odst. 4 směrnice o dočasné ochraně a vyloučení uplatnění jejího článku 11. Žalobkyně současně odkázala na řadu soudních rozhodnutí a citovala z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42. 4. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Vyjádření k žalobě uvedl sdělením, že z evidence Temporary Protection Platform (TPD) zjistil, že žalobkyně je držitelkou dočasné ochrany ve Spolkové republice Německo. Důvod nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina je naplněn, pokud cizinec v jiném členském státě dočasnou ochranu získal. Tento důvod není rozporný s unijním právem. 5. Žalovaný dále vyjádřil nesouhlas se závěry Nejvyššího správního soudu obsaženými v rozsudcích ze dne ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 174/2024-42 a č. j. 1 Azs 336/2024-42 s tím, že ze směrnice o dočasné ochraně nevyplývá možnost tzv. druhotného pohybu cizinců mezi členskými státy. Ta nevyplývá ani z prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí“). Na tom nic nemění ani skutečnost, že se členské státy dohodly, že nebudou aplikovat čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen “SDEU”) se v rozsudku ze dne 27. 2. 2025, Krasiliva, C753/23 (dále jen „rozsudek Krasiliva”) k důvodu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina nevyjádřil. Cizinci sice mají právo vybrat si členský stát, ve kterém o udělení dočasné ochrany požádají (primární právo volby), cílem nicméně není, aby žádali o dočasnou ochranu ve více členských státech a tím zbytečně či případně účelově vyčerpávali kapacity a zdroje členských států (sekundární právo volby). Žalovaný se též obsáhle věnoval znění čl. 8, 15 a 26 směrnice o dočasné ochraně a textu její preambule. 6. Dále žalovaný citoval (v angličtině i češtině) pasáže nově schváleného prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. 7. 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (dále jen „aktualizační prováděcí rozhodnutí“). Jeho recitály podle něj vylučují takový výklad práva EU, který dovodil Nejvyšší správní soud v judikatuře navazující na rozsudek Krasiliva. 7. Při ústním jednání před soudem konaném dne 21. 10. 2025 setrvala žalobkyně na podané žalobě. Žalovaný se podáním ze dne 19. 10. 2025 z účasti na ústním jednání omluvil a souhlasil s tím, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. Soud při ústním jednání dokazování nedoplňoval, neboť žalobkyně vzala po poučení ze strany soudu svůj návrh na doplnění dokazování zpět. 8. Soud o žalobě uvážil následovně. 9. Žaloba je přípustná. SDEU v rozsudku Krasiliva dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. Ustanovení § 5 odst. 2 Legis Ukrajina je tedy rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, a soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení. Pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší správní soud v tomto směru v reakci na rozsudek Krasiliva překonal svou dřívější opačnou judikaturu a dovodil, že soudní výluku nelze aplikovat (viz rozsudek ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42). 10. Žaloba je důvodná. 11. Úvodem je třeba zmínit, že Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 174/2024-42 a č. j. 1 Azs 336/2024-42 podrobně posoudil (ne)soulad § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina s unijním právem a své závěry strukturovaně a přesvědčivě odůvodnil. Městský soud v Praze tyto závěry následoval například v rozsudcích ze dne 23. 4. 2025 č. j. 10 A 6/2025-61, ze dne 29. 4. 2025 č. j. 3 A 79/202446, ze dne 30. 4. 2025 č. j. 17 A 10/202450 nebo ze dne 7. 5. 2025 č. j. 11 A 110/2024-44. Posléze zohlednil také novou navazující argumentaci žalovaného, a to v rozsudcích ze dne 16. 5. 2025 č. j. 10 A 42/2025-33, ze dne 20. 5. 2025 č. j. 5 A 42/2025-39, ze dne 3. 6. 2025 č. j. 18 A 22/2025-52, ze dne 17. 6. 2025 č. j. 10 A 56/2025-39, ze dne 1. 7. 2025 č. j. 15 A 58/2025, nebo ze dne 17. 7. 2025 č. j. 18 A 49/2025-33. Soud v nyní projednávané věci nevidí důvod se od závěrů vyjádřených v těchto rozhodnutích odchylovat, proto na ně bude dílem odkazovat a dílem je pro přehlednost stručně zopakuje. 12. Ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008 č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS). 13. První, druhá, čtvrtá a pátá podmínka jsou splněny. Vrácení žádosti o dočasnou ochranu pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do práv žalobkyně. Svou povahou tento úkon žalovaného, který je nepochybně zaměřen přímo proti žalobkyni, není rozhodnutím a jeho zákonnost je přezkoumatelná v řízení o zásahové žalobě (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017 č. j. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). 14. Zbývá posoudit podmínku třetí, tj. zákonnost postupu žalovaného. Žalovaný je přesvědčen, že žalobkyni je zapovězeno zí