15 A 108/2024 – Městský soud v Praze

15 A 108/2024- 39 - text  9 15 A 108/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: Agro 2022, s. r. o., IČO: 14356015 se sídlem Nový Kostel 205 zastoupené advokátem JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D. se sídlem Purkyňova 2121/3, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2024, č. j. MZE-57965/2024-14141 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „Fond“) ze dne 18. 3. 2024, č. j. SZIF/2024/0145306 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím Fond zamítl žádost žalobkyně o doplňkovou redistributivní podporu příjmu pro udržitelnost pro rok 2023, protože uměle vytvořila podmínky pro získání této dotace. 2. Z prvostupňového rozhodnutí plyne, že žalobkyně požádala o tzv. doplňkovou redistributivní podporu (dále jen „DRP“) pro udržitelnost pro rok 2023. Jde o jednu z řady podpor poskytovaných zemědělcům na základě nařízení 2021/2115 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 ze dne 2. prosince 2021, kterým se stanoví pravidla podpory pro strategické plány, jež mají být vypracovány členskými státy v rámci společné zemědělské politiky (strategické plány SZP) a financovány Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV), a kterým se zrušují nařízení (EU) č. 1305/2013 a (EU) č. 1307/2013 . Fond dospěl k závěru, že ze strany žalobkyně došlo k umělému vytvoření podmínek v rozporu s cíli doplňkové podpory a Strategického plánu společné zemědělské politiky pro období 2023-2027 (dále jen „strategický plán“). Žalobkyně totiž vznikla v rámci rozsáhlého podnikatelského seskupení zaměřeného na zemědělskou výrobu a chov dobytka. Díly půdních bloků na ni převedla sesterská společnost těsně před podáním žádosti. Fond je proto přesvědčen, že žalobkyně vznikla a byly na ni převedeny díly půdních bloků o výměře 221,69 ha jen pro účely získání další finanční výhody (DRP), která je určena malým a středním podnikům. Dopustila se tedy obcházení práva podle čl. 62 nařízení 2021/2116 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2116 ze dne 2. prosince 2021 o financování, řízení a monitorování společné zemědělské politiky a zrušení nařízení (EU) č. 1306/2013 , a proto její žádost zamítl. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný závěrům Fondu plně přisvědčil. Zrekapituloval zjištění o koncernu, jehož je žalobkyně součástí. Žalobkyně vznikla v březnu 2022, její základní kapitál činí 5 000 Kč. Její mateřskou společností je PG-Hazlov, a. s., IČO: 25091352, jejímž skutečným majitelem (dle evidence skutečných majitelů) je J. B. Ve statutárních orgánech spřízněných korporací figurují v různých kombinacích pánové M. N., P. M. a Z. H. Původní společnosti mají dlouhou historii v zemědělské výrobě (činné jsou již od devadesátých let minulého století), nyní obhospodařují v konvenčním i ekologickém režimu více než 1700 ha půdy (ve stejné oblasti) a chovají dohromady řádově vyšší stovky kusů dobytka. Žalobkyně personální i majetkové napojení na koncern otevřeně přiznala. Sesterská společnost Agro 2014 s. r. o., IČO: 02936895, převedla na žalobkyni smlouvou ze dne 15. 3. 2023 zemědělskou půdu (díly půdních bloků) o výměře 221,69 ha (pozemky o zhruba stejné velikosti si Agro 2014 s. r. o., ponechala a nadále na nich hospodaří). Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně má stejnou specializaci jako původní Agro 2014 s. r. o., z níž byl majetek oddělen, a v jejím vedení jsou stejní lidé (nedošlo tedy ani ke generační obměně). 4. Žalovaný vzal v potaz, že DRP je na prvních 150 ha půdy poskytovaná od roku 2023. Vzhledem k výměře půdy, kterou obhospodařovala původní společnost, se koncernu přímo nabízela možnost založit novou společnost, vyčlenit část dílů půdních bloků o výměře nad 150 ha, a poté uplatnit nárok na poskytnutí DRP. 5. Žalovaný neuvěřil důvodům, které žalobkyně uvedla v odvolání jako důvody pro svůj vznik. Z evidence využití půdy podle uživatelských vztahů plyne, že pozemky (orná půda a úhor) žalobkyně a společnosti Agro 2014 s. r. o., jsou v týchž dvou katastrálních územích a střídavě na sebe navazují (nově vyčleněné pozemky netvoří jednolitý celek). Agro 2014 s. r. o., i žalobkyně pěstují tytéž plodiny ve stejném režimu a ani jedna ze společností nechová dobytek. Převod pozemků tedy nijak neumožnil optimálnější využití technických výrobních prostředků, zkrácení dojezdových vzdáleností či lepší personální zajištění s ohledem na specializaci žalobkyně. 6. Žalobkyně svým vznikem ani činností neporušuje žádné právní předpisy. Účelovost jejího jednání však Fond a žalovaný posoudili ve vztahu k žádosti o DRP, přičemž shodně uzavřeli, že žalobkyně uměle vytvořila podmínky, aby tuto podporu získala. Strategický plán si klade za cíl podpořit menší podniky a férovější distribuci plateb a zohledňuje prokázané výhody z velikosti výroby velkých podniků. Žalobkyně ale byla vytvořena v rámci koncernu, který celkem obhospodařuje tisíce hektarů zemědělské půdy. 7. Žalobkyně sice vznikla již v roce 2022, ale podmínky nové Společné zemědělské politiky byly veřejně projednávány již od roku 2020. Od ledna 2022 již bylo známo, že doplňková podpora bude poskytována na prvních 150 ha půdy. Strategický plán byl schválen 24. 11. 2022 a v návaznosti na něj nabylo dne 1. 4. 2023 účinnosti i nařízení vlády č. 83/2023 Sb., o stanovení podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům (dále jen „nařízení vlády č. 83/2023 Sb.“). Žalobkyně tedy musela být obeznámena s podmínkami, které je třeba pro získání DRP splnit. 8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na judikaturu Soudního dvora EU, podle níž musí být závěr o zneužití podpory potenciálním příjemcem opřen o objektivní skutečnosti a subjektivní prvek. Obě podmínky byly podle něj splněny – bylo prokázáno, že cíl, který sleduje DRP (podpora menších zemědělců) nebyl naplněn, a bylo též dostatečně prokázáno, že žalobkyně byla založena se záměrem získat pro celé podnikatelské seskupení výhodu v podobě doplňkové podpory na dalších 150 ha zemědělské půdy, na kterou by jinak nárok nemělo, a to umělým vytvořením podmínek. Žalobkyně tedy naplnila doložku obcházení dle čl. 62 nařízení 2021/2116, která je adaptovaná do vnitrostátního práva ustanovením § 11ib zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SZIF“). 9. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně uplatnila tři okruhy žalobních námitek. V prvním žalobním bodu tvrdila, že Fond dodatečně vytvořil podmínky pro přiznání DRP, které právní norma nestanoví. Žalobkyně splnila veškeré podmínky pro tuto dotaci. Žádné ustanovení jí nezakazuje, aby byla součástí podnikatelského seskupení, a není ani překážkou, že zemědělské pozemky nabyla od sesterské společnosti. Vznikla ještě předtím, než byla nařízením vlády č. 83/2023 Sb., závazně stanovena pravidla pro poskytnutí DRP. Řádně a detailně odůvodnila podstatu svého založení, způsob podnikání a fungování provozní jednotky. Je vyloučeno, aby Fond v případě, kdy právní norma taxativně stanoví podmínky pro přiznání podpory, takto stanovený okruh podmínek rozšiřoval. Dále namítla, že čl. 62 nařízení 2021/2116 předpokládá, že členské státy přijmou konkrétní opatření zamezující umělému vytváření podmínek pro získání podpor. Žalobkyně nepovažuje § 11ib zákona o SZIF za dostatečně konkrétní. Vzhledem k tomu, že strategický plán a důvodová zpráva k nařízení (neuvedla, které nařízení má na mysli, patrně nařízení vlády č. 83/2023 Sb. – pozn. soudu) nejsou právně závazné, je v zásadě přípustné poskytnutí DRP žalobkyni i v rozporu s cíli uvedenými v těchto dokumentech. 10. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítla, že pokud by bylo možné připustit, že Fond může vytvářet dodatečné podmínky pro přiznání DRP až v procesu rozhodování o žádosti, pak Fond nezjistil řádně skutkový stav a porušil zásadu materiální pravdy. Ohradila se proti tomu, že žalovaný zohlednil výši jejího základního kapitálu. Tento údaj podle ní nic neznamená. Ani časovou souvislost mezi vznikem žalobkyně a nabytím pozemků se zakotvením možnosti žádat o DRP nepovažuje žalobkyně za relevantní. V době jejího vzniku neexistovala možnost čerpat tuto podporu. Dále namítla, že se jí nabízejí mnohem výhodnější způsoby rozdělení pozemků pro účely čerpání dotace, což svědčí o tom, že její vznik nebyl účelový. Brojila i proti zjištění, že ona a společnost Agro 2014, s. r. o., mají stejné zaměření. To o ničem nevypovídá, neboť dlouhodobě se žalobky