15 A 114/2024 – Městský soud v Praze

15 A 114/2024- 57 - text  7 15 A 114/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: K. C. státní příslušnice Ukrajiny bytem XXX zastoupené Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s. se sídlem Poděbradská 5, Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu evidované pod č. j. OAM-0411063/DO-2024 jako nepřijatelné dne 6. 11. 2024 takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni dne 6. 11. 2024 vrátil její žádost o udělení dočasné ochrany zaevidovanou pod č. j. OAM-0411063/DO-2024 z důvodu nepřijatelnosti žádosti, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č. j. OAM-0411063/DO-2024. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala toho, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že jí dne 6. 11. 2024 vrátil její žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požadovala, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti. 2. V žalobě žalobkyně vylíčila, že po invazi ruských vojsk na Ukrajinu ze své domoviny uprchla do Maďarska spolu se svými desetiletými sourozenci. Tam požádala o dočasnou ochranu a také ji dne 7. 7. 2023 získala. V Maďarsku se ovšem setkávala se šikanou a ponižováním, proto se rozhodla žít v České republice, kde se cítí bezpečně, je zde početná ukrajinská komunita a pracovní možnosti. Maďarské dočasné ochrany se vzdala prohlášením ze dne 10. 6. 2024, což dokládá potvrzením o jejím zrušení ze dne 26. 7. 2024. 3. Bezodkladně po příchodu do České republiky (dne 4. 9. 2024) požádala žalovaného o dočasnou ochranu. Žalovaný jí ale žádost vrátil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), tedy proto, že jí byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státě. Žalobkyně ale v přesvědčení, že se maďarské dočasné ochrany účinně vzdala, podala žádost o dočasnou ochranu žalovanému dne 5. 11. 2024 znovu. Následujícího dne (6. 11. 2024) žalovaný žalobkyni opět vrátil její žádost jako nepřijatelnou, tentokrát podle § 5 odst. 1 písm. c) Legis Ukrajina, tj. proto, že žalobkyně požádala o dočasnou ochranu v jiném členském státě. 4. Žalobkyně uvedla, že má v tuzemsku již slíbenou práci a že zde nikdy nepobírala žádnou státní podporu. Na Ukrajinu se vrátit nemůže – její matka je vojenskou důstojnicí, aktivně působí ve válce, a její rodině (žalobkyni a jejím mladším sourozencům) hrozí zvýšené nebezpečí. 5. Žalobkyně nejprve vyjádřila a patřičně odůvodnila své přesvědčení, že žaloba je přípustná a projednatelná ve správním soudnictví. Poté namítla, že žalovaný ji vyňal z ochrany protiprávně a že § 5 Legis Ukrajina odporuje unijnímu právu. Dále namítla, že v jejím případě vůbec nemůže být aplikován § 5 Legis Ukrajina. 6. K první námitce uvedla, že je poživatelkou práva na dočasnou ochranu podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí“). Je totiž ukrajinskou občankou a v čase vypuknutí války tam pobývala. Současně není osobou, kterou je možno z poskytnutí dočasné ochrany vyloučit podle čl. 28 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Ustanovení § 5 Legis Ukrajina stanovuje další a přísnější podmínky v její neprospěch, protože rozšiřuje důvody nepřijatelnosti žádosti nad rámec unijního práva. Proto by jej žalovaný neměl aplikovat. 7. K druhé námitce, tj. nemožnosti aplikace § 5 odst. 1 písm. c) a d) Legis Ukrajina na svůj případ, žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 11. 2024 č. j. 10 Azs 151/2024-28, z něhož plyne, že na cizince, který již nepožívá dočasné ochrany v jiném státě (vzdal se jí či mu jinak zanikla), se uvedená ustanovení vůbec nevztahují. 8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vyjádření k žalobě uvedl sdělením, že z evidence Temporary Protection Platform (TPD) zjistil, že žalobkyni byla v Maďarsku udělena dočasná ochrana, která nadále trvá. Žalovaný je přesvědčen, že postupoval správně; směrnice o dočasné ochraně, jakož i její účel vyjádřený v její preambuli, zapovídá tzv. druhotný pohyb cizinců, tj. brání tomu, aby se cizinci s již udělenou dočasnou ochranou přesouvali do jiných členských států. 9. Dne 26. 3. 2025 zaslal žalovaný soudu další vyjádření, v němž reflektoval závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 2. 2025, Krasiliva, C-753/23 (dále jen „rozsudek Krasiliva”), v němž jmenovaný soud odpověděl na předběžné otázky Nejvyššího správního soudu stran výkladu právních předpisů souvisejících s projednávanou věcí. Podle žalovaného tento rozsudek na případ žalobkyně aplikovat nelze, protože v jejím případě došlo k udělení dočasné ochrany v jiném členském státě, a proto na ni dopadá § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina, zatímco Soudní dvůr EU se zabýval skutkově odlišnou situací, kdy žadatelka o dočasnou ochranu v České republice měla současně požádáno o týž pobytový titul ve Spolkové republice Německo, kde doposud nebylo o žádosti rozhodnuto [řešil tedy jen důvod nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. c) Legis Ukrajina]. Žalovaný se nadále domnívá, že není možný druhotný pohyb mezi jednotlivými členskými státy EU osob, jimž byla dočasná ochrana přiznána. 10. Žalovaný následně zaslal soudu další vyjádření navazující na rozsudek Krasiliva a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2025 č. j. 5 Azs 273/2023-27, ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 174/2024-42 a ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 336/2024-42. Navrhl, aby soud položil Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku ohledně souladu § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina s evropským právem a dále vyjádřil nesouhlas se závěry Nejvyššího správního soudu ohledně možnosti sekundárního pohybu osob. 11. Soud o žalobě uvážil následovně. 12. Žaloba je přípustná. Soudní dvůr EU v rozsudku Krasiliva dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. Ustanovení § 5 odst. 2 Legis Ukrajina je tedy rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, a soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení. Pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší správní soud v tomto směru v reakci na rozsudek Krasiliva překonal svou dřívější opačnou judikaturu a též dovodil, že soudní výluku nelze aplikovat (viz rozsudek ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 174/2024-42). 13. Žaloba je důvodná. 14. Ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS). 15. První, druhá, čtvrtá a pátá podmínka jsou splněny. Vrácení žádosti o dočasnou ochranu pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do práv žalobkyně. Svou povahou tento úkon žalovaného, který je nepochybně zaměřen přímo proti žalobkyni, není rozhodnutím a jeho zákonnost je přezkoumatelná v řízení o zásahové žalobě (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017 č. j. 10 Azs 153/2016-52). 16. Zbývá posoudit podmínku třetí, tj. zákonnost postupu žalovaného. 17. Jakkoliv žalovaný ve všech vyjádřeních adresovaných soudu uvedl, že žalobkyni byla udělena dočasná ochrana v Maďarsku, která dosud trvá, nelze pominout, že na formuláři Žádosti o poskytnutí dočasné ochrany č. j. OAM-0411063/DO-2024 ze dne 5. 11. 2024 je jako důvod nepřijatelnosti žalovaným zaškrtnuto pole „žadatelka požádala o udělení dočasné nebo mezinárodní ochra